Watchman Nee se stal křesťanem v pevninské Číně roku 1920 ve věku sedmnácti let a v témže roce začal psát. Téměř třicetiletá služba Watchmana Nee jasně prokázala, že byl jedinečným darem Pána Jeho Tělu sloužícím k jeho růstu i v tomto věku. V roce 1952 byl pro svou víru uvězněn. Ve vězení zůstal až do své smrti v roce 1972. Jeho dílo je stále hojným zdrojem duchovního zjevení a pokrmem pro křesťany po celém světě.
Počátky služby
Watchman Nee krátce po svém spasení začal milovat Pána a měl velkou touhu kázat evangelium svým spolužákům a krajanům vhod či nevhod. Skrze jeho kázání byli téměř všichni jeho spolužáci přivedeni k Pánu a do jeho školy přišlo probuzení, které se široce rozšířilo k lidem jeho města v roce 1923. Stovky lidí byly spaseny a jejich životy byly změněny. Watchman Nee nechodil do žádné teologické školy či biblického institutu. Většinu z toho, čemu se naučil ohledně Krista, věcí Ducha a církevních dějin, získal studiem Bible a čtením knih duchovních lidí. Watchman Nee nebyl pouze skvělým studentem Bible, byl také čtenářem duchovních knih. Měl význačný dar vybírat, pochopit, rozlišit a zapamatovat si správný materiál. Okamžitě byl schopen uchopit hlavní body jakékoli knihy.
Živá víra
V roce 1924 Watchman Nee kvůli pracovnímu přetížení a nedostatku přiměřené tělesné péče onemocněl tuberkulózou. Bylo to natolik vážné, že se rozšířily nepravdivé zprávy o jeho smrti. Během své nemoci se naučil ohledně své existence důvěřovat v Boha a Bůh se o něj věrně staral. Bůh jej milostivě uzdravil z tuberkulózy, svrchovaně jej však zanechal s anginou pectoris. Každou chvíli mohl zemřít. To jej spontánně uvedlo do plné důvěry v Pána. V každé chvíli žil skrze víru v Boha a po všechny ty roky až do smrti jej Bůh zachovával svou milostivou péčí a životem vzkříšení. Skrze takové fyzické obtíže zakoušel Boha a těšil se z něj více, než by bylo možné, kdyby neměl takovou svazující a vyčerpávající nemoc. Božské uzdraveni, které Watchman Nee prožil, nebylo pouhým zázračným Božím skutkem, bylo to působení života vzkříšení skrze milost uplatňováním živé víry ve věrné Boží Slovo pro vzdělání a růst života. Nebyl to jenom zázrak Boží moci, byla to zcela záležitost milosti a božského života.
Život a dílo
Kdykoli byl Watchman Nee na něco otázán, jeho odpověď byla vždy praktická, k tématu, jasná, plná pomazání a světla. Jeho způsob chování byl velmi přirozený a otevřený, byl člověkem snadno přístupným. Měl široké srdce. V duchovních záležitostech se vyšplhal do výšin a dotýkal se hloubek. Měl bohaté porozumění a zkušenost co se týče Božího principu a záměru. Vždy zanechával příjemný dojem, přesto vždy vzbuzoval respekt. Jeho postoj byl jemný a tichý, a jeho slova byla plná pomazání. Při rozhovoru s ním zde nebyl odstup, nýbrž pocit osvěžení a podpory. Dojem, který zanechávala jeho slova a způsob chování, je nezapomenutelný. Watchman Nee uviděl, že důležitou věcí, která se týká naší služby, není její kvantita nýbrž kvalita. Skutečná služba je přetékáním života.
Uvěznění
V únoru 1949 se Watchman Nee po mnoha modlitbách a zvažování rozhodl zůstat v Šanghaji kvůli svému břemenu za církve, spolupracovníky a Pánovo svědectví ve vnitrozemské Číně. Na jedné straně plně důvěřoval v Pánovu svrchovanost, na druhé straně si uvědomoval nebezpečí a byl připraven obětovat se pro Pánovo svědectví. Na jaře roku 1952 byl zatčen a uvězněn pro svou víru, a v létě roku 1956 byl po dlouhém soudním procesu odsouzen k patnácti letům vězení. Nikdy však nebyl propuštěn. Během uvěznění byly dovoleny příležitostné návštěvy jenom jeho ženě. Ta zemřela 7. listopadu 1971. Její smrt Watchmana Nee hluboce zarmoutila a zcela jej odřízla od kontaktu s vnějším světem. Nedlouho poté, 30. března 1972, Watchman Nee též došel na konec svého putování na této zemi a spočinul v Kristu, jemuž sloužil za cenu svého života. Pod polštářem nechal kus papíru s několika řádky velkých slov napsaných třesoucí se rukou:
“Kristus je Boží Syn, který zemřel pro vykoupení hříšníků a po třech dnech vstal z mrtvých. To je největší pravda ve vesmíru. Umírám pro svou víru v Krista.”
— Watchman Nee