Úryvky ze služby o modlitbě

[Vybráno ze Svatého Slova pro ranní oživení „Přímluva“ z roku 1999, vyd. Living Stream Ministry.]

1. den: Správný modlitební život pro správný církevní život

Dotkneme-li se v 1. listu Timoteovi 2,1-7 Pavlova ducha, pocítíme Pavlovo břemeno ohledně nezbytnosti modlitebního života u těch, kdo se v církvi ujímají vedení. Jako by Pavel v těchto verších Timoteovi říkal: „Jasně jsem ti vykreslil Boží ekonomii a to, jak Boží ekonomie stojí proti odchylným naukám. Také jsem ti ukázal, že Pán mě ve svém milosrdenství učinil vzorem své ekonomie. Také jsem tě vážně vyzval, abys bojoval dobrý boj za Boží ekonomii. Nyní mám hluboko v duchu břemeno, abych tě vyzval k modlitbě. Žádám, aby se konaly prosby, modlitby, žádosti a díkůčinění za všechny lidi. Nemysli si, že učení předchází modlitbě. Nikoliv, na prvním místě musí být modlitba a teprve pak učení.“ (Life-study of 1 Timothy, str. 27)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

2. den: Slavná přímluva

První jasná zmínka o přímluvě v Bibli je v Genesis 18, kde vidíme, že Abraham byl prvním přímluvcem. (…) V Genesis 18 máme nejen příběh o přímluvě, ale jasné zjevení základních principů přímluvy. V Bibli je přímluva významným tématem. Bez ní se nedá uskutečnit Boží ekonomie. Dnešní skvělá služba Krista jako našeho královského a božského Velekněze je službou přímluvy. List Římanům 8,34 a list Hebrejům 7,25 říkají, že Kristus se za nás přimlouvá. Jelikož téma přímluvy je tak důležité, musíme mu věnovat celé poselství, v němž se budeme především zabývat základními principy přímluvy. (Life-study of Genesis, str. 677)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

3. den: Přímluva za Boží lid a podle Božího srdce

Abrahamova přímluva za Lota byla v podstatě jako přímluva v novozákonní církvi. V Abrahamově době tvořily Boží lid dvě rodiny, Abrahamova a Lotova. Část Božího lidu, Lotova rodina, zbloudila do hříšného města Sodomy. Podobně i někteří lidé v církvi zbloudili do světa. Tak jako se Abraham přimluvil za tu část Božího lidu, která zbloudila do Sodomy, tak se musíme i my přimlouvat za bratry a sestry, kteří zbloudili do světa. (Life-study of Genesis, str. 682)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

4. den: Přímluva podle Boží spravedlnosti a vyjadřující Boží touhu

Věřím, že do takovéto přímluvy budou uvedeni mnozí v Pánově obnově. Když Bůh sestoupil, aby navštívil Abrahama na lidské úrovni, hledal přímluvce. Dnes Bůh sestoupil na lidskou úroveň znovu, aby hledal (…) souhrnný lid. Věřím, že zanedlouho bude na zemi lid naprosto stejný jako Abraham, lid, který zná Boží srdce a který v Boží přítomnosti vyzývá Boha svými přímluvami. Můžeme Bohu říci: „Pane, cožpak nevíš, že jsi nám v Novém zákoně bezpečně zaslíbil, že dokončíš dobré dílo, které jsi započal?“ (…) Neměli bychom plakat a žadonit, ale měli bychom Boha vyzývat. (…) Bůh chce v našich přímluvách slyšet výzvu. (Life-study of Genesis, str. 686)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

5. den: Modlitba a Boží dílo

Jeden z hlavních principů Božího díla je potřeba lidské modlitby. Bůh chce, aby s Ním člověk spolupracoval v modlitbě.

[Jeden křesťan, který měl v modlitbě velké zkušenosti] prohlásil, že veškeré duchovní dílo

sestává ze čtyř kroků. První krok je, že Bůh zamýšlí něco udělat; je zde Boží vůle. Druhý krok je, že Bůh zjevuje svou touhu skrze Ducha svým dětem, aby poznaly Jeho vůli, Jeho plán a Jeho touhu. Třetí krok je, že Boží děti vracejí Jeho vůli zpět Bohu skrze modlitbu. Modlitba je ozvěnou Boží vůle. Je-li naše srdce v souladu s Božím srdcem, budeme samovolně promlouvat Boží vůli. Bůh následně uskuteční své dílo jako čtvrtý krok.

Jestliže se modlíme pouze za naplnění svých plánů a přání, nebude mít naše modlitba v duchovní oblasti žádnou hodnotu. Jen modlitby, k nimž dal podnět Bůh a které jsou ozvěnou toho, co podnítil Bůh, mají nějakou hodnotu. Boží dílo je řízeno modlitbami. Bůh chce vykonat mnoho věcí, ale ty se nestanou, když se Boží lid nemodlí. Než Bůh tyto věci vykoná, musí čekat na člověka, který by s Ním souhlasil. To je důležitý princip Božího díla a to je také jeden z nejzásadnějších principů v Bibli. (The Collected Works of Watchman Nee, vol. 38, str. 281-282)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

6. den: Skutečné modlitby jsou modlitby zahrnující dvě strany

List Římanům 8,26-27 (…) nám říká, že nevíme, za co bychom se měli modlit, jak je potřeba, ale Duch Svatý oroduje za nás podle Božího záměru. Skutečně nevíme, jak se modlit. Známe to, co lidé obyčejně nazývají prosbou, ale víme jen velmi málo o modlitbě, o které se mluví v Písmu. Když jsem poprvé četl tyto dva verše 8. kapitoly listu Římanům, ptal jsem se na jejich význam. Myslel jsem si – Copak jsem se nemodlil k Bohu a neprosil jsem Ho o uzdravení, když jsem byl nemocný? Nemodlil jsem se snad k Bohu a neprosil Ho o zaopatření, když jsem potřeboval? Jak může Písmo říkat, že nevíme, za co bychom se měli modlit, jak je potřeba? Postupně mi Pán ukázal, že o modlitbě, po které touží Bůh, opravdu nic nevíme. (…) To je naše slabost. Díky Bohu, že v této naší slabosti se k nám připojuje sám Duch, aby nám pomohl a orodoval za nás nevýslovným sténáním. Bratři, skutečné modlitby jsou Duch Svatý v člověku vyjadřující Boží touhu skrze člověka.

Jinak řečeno, skutečné modlitby jsou modlitby zahrnující dvě strany. Není to pouze sám člověk, který se modlí k Bohu, ale je to Duch, který se mísí s člověkem, obléká si člověka a připojuje se k člověku v modlitbě. Navenek je to člověk, který se modlí, ale uvnitř je to Duch, který se modlí. To znamená, že dvě strany vyjadřují tutéž modlitbu ve stejný čas. Prosím, pamatujte, že pouze to je modlitba, o které mluví Písmo. (Lessons on Prayer, str. 18-19)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

7. den: Uvržení ohně na zem, aby byl na zemi vykonán Boží soud

[Kniha Zjevení 8,5] praví: „Anděl pak vzal tu kadidelnici, naplnil ji ohněm z oltáře a shodil ji na zem. Tehdy nastaly hlasy, hromobití, blýskání a zemětřesení.“ (…) Boží soud nad zemí je odpovědí na modlitby svatých s Kristem jako kadidlem. Ačkoli šestá pečeť již byla otevřena a sedm polnic je připraveno zaznít, nic se neděje, dokud nepřichází Kristus, aby obětoval Bohu modlitby svatých se sebou samým jako kadidlem. V tu chvíli nastanou hlasy, hromobití, blýskání a zemětřesení. To ukazuje, že zatímco má Bůh v úmyslu vykonat svůj soud nad zemí, je stále ještě zapotřebí, aby s Ním svatí spolupracovali svými modlitbami. (Life-study of Revelation, str. 279-280)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

8. den: Modlitební život souhrnného Krista

Modlitební život Krista je centrem výkonu Boží vlády na zemi. Ukazuje to Zjevení 8. Ale někteří čtenáři 8. kapitoly knihy Zjevení možná řeknou: „Ve Zjevení 8 nevidíme Kristovu modlitbu. Vidíme pouze modlitby svatých.“ Svatí jsou však jedno s Kristem. Modlitby ve Zjevení 8 již nejsou pouze modlitby individuálního Krista, ale staly se modlitbami souhrnného Krista. Při výkonu u kadidlového oltáře jsou svatí skutečně jedno s Kristem. Proto, když v tomto poselství mluvíme o modlitebním životě Krista, máme na mysli modlitební život souhrnného Krista. (Life-study of Exodus, str. 1594-1595)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

9. den: Potřeba přímluvy

Ve své zkušenosti potřebujeme přijít k oltáři, nádrži, stolu, svícnu a truhle. Podle mého studia Bible, poté, co přijdeme k truhle v nejsvětější svatyni, potřebujeme se vrátit zpátky ke kadidlovému oltáři. Kadidlový oltář není jen jedním předmětem na cestě stánkem. Naopak, můžeme jej přirovnat k motoru, který vše pohání. Kadidlový oltář tedy stojí sám o sobě jako bod obratu. Znovu a znovu se musíme vracet k tomuto bodu obratu. To znamená, že máme-li zakoušet jakoukoli stránku vnějšího nádvoří či stánku, musíme se modlit. Když se modlíme, vše funguje. Když se modlíme, v naší zkušenosti jsou oltář, nádrž, stůl, svícen a truhla účinné. Když se však motor zastaví, zastaví se vše ostatní. Když motor pracuje, pracuje i vše ostatní. To je důvod, proč potřebujeme, aby v nás pracoval motor – přimlouvající se Kristus. Potřebujeme mít modlitební život, život modlitby. (Life-study of Exodus, str. 1604)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

10. den: Modlit se v Bohu a s Bohem v nás

Obraz stánku zobrazuje Krista jako vtěleného Boha, který je nám dostupný, abychom do Něj vstoupili. Tento Kristus je také oběťmi, které nás činí způsobilými tím, že otvírají cestu do Boha a vnitřně nás naplňují. Výsledkem je, že jsme v Bohu a Bůh je v nás. Když tedy přicházíme ke kadidlovému oltáři, jsme již v Bohu a Bůh je v nás. Jelikož kadidlový oltář je centrem stánku, který znázorňuje vtěleného Boha, být u tohoto oltáře znamená být ve vtěleném Bohu. Kromě toho, když jsme v Bohu, Bůh je také v nás. U oltáře na vnějším nádvoří zakoušíme oběti a máme krev, která nás očišťuje, a maso, které nás vnitřně naplňuje. To nás činí způsobilými ke vstupu do vtěleného Boha, do Toho, který v nás přebývá jako náš pokrm, jako náš přísun života. Každý, kdo přichází ke kadidlovému oltáři, je člověkem, který je v Bohu a který má Boha v sobě. Je jedno s Bohem a je smísen s Bohem. Jak velká věc to je! (Life-study of Exodus, str. 1611-1612)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

11. den: Pálit Krista jako kadidlo

V knize Zjevení je kadidlový oltář přímo před trůnem Boží autority. Podle Zjevení 8 přichází Kristus jako jiný Anděl a přidává své kadidlo k modlitbám svatých. Toto kadidlo pak vystupuje k Bohu na trůnu správy a Bůh odpovídá na modlitby svatých. Výsledkem je, že na zem sestupuje oheň, aby vykonal božské soudy zaznamenané ve zbytku knihy Zjevení. To je obraz kadidlového oltáře jako administrativního Božího trůnu vykonávajícího Boží soudy v Boží správě. Je důležité, abychom uviděli, že výkon Boží správy je motivován modlitbami, které jsou obětovány Bohu z kadidlového oltáře. (Life-study of Exodus, p. 1615)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

12. den: Modlit se podle Boží touhy

Bratři a sestry, pokud přijdeme k Bohu a zůstaneme před Ním klidní, vzdáme se svých myšlenek, abychom vstoupili do Jeho myšlenek, uvidíme velkou potřebu modlitby, uvidíme, že Bůh čeká, až se budeme modlit za mnoho věcí, a uvidíme, že všechno kolem nás se může stát předmětem naší modlitby. Ve skutečnosti se celá země může stát předmětem naší modlitby. Neměli bychom se modlit podle svých pocitů. Musíme smísit naše touhy s Božími touhami a dovolit, aby se Boží touhy staly našimi touhami, sténáním a dychtivým očekáváním za celý vesmír. Boží touhy nemohou být uvolněny, aniž by nejprve prošly člověkem, a Boží touhy vyjádřené lidskými touhami narazí na odpor Satanovy moci. Aby se naplnila Boží touha, musíme se modlit a aby byla odstraněna frustrace, kterou působí Satan, musíme se modlit. Musíme uplatnit autoritu v modlitbě a rozvázat to, co má být rozvázáno, a svázat to, co má být svázáno. Neměli bychom se modlit podle své vlastní touhy; měli bychom přijít k Pánu a modlit se podle touhy, kterou do nás vtiskl. Když Bůh říká, že je něco potřeba, měli bychom říkat to samé, a když Bůh říká, že něco nemůže zůstat, měli bychom také říkat to samé. Měli bychom zapomenout na sebe a dotknout se Boží touhy a vyjádřit Jeho touhu prostřednictvím naší modlitby. (The Collected Works of Watchman Nee, vol. 38, str. 456-457)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

13. den: Kristus se přimlouvá

Nejhlubším z předobrazů ve Starém zákoně může být kadidlový oltář v Exodu 30. Když budeme, byť jen povrchně, uvažovat o tomto předobrazu, uvidíme, že se týká modlitby. Jak ve Starém zákoně, tak v Novém zákoně kadidlo obětované Bohu znázorňuje naši modlitbu k Němu. Proto si při čtení Bible můžeme uvědomit, že zlatý kadidlový oltář se musí nějakým způsobem týkat modlitby.

Když o tom budeme uvažovat hlouběji, uvidíme, že kadidlový oltář vlastně neodkazuje na naši modlitbu. Spíše odkazuje na modlitbu Kristovu, protože oltář samotný je předobrazem osoby Krista. Není to předobraz Kristovy modlitby. Kadidlový oltář zobrazuje osobu Krista, nikoli Jeho modlitbu. Znázorňuje Krista, který se modlí, Krista, který se přimlouvá.

Individuální Kristus se po svém vzkříšení, a zejména po svém nanebevstoupení, stal Kristem souhrnným. Tak se dnes před Bohem přimlouvá nejen individuální Kristus, ale také souhrnný Kristus, Hlava s Tělem. Kristus Hlava se přimlouvá v nebesích a církev Tělo se přimlouvá na zemi. Přímluvcem tedy není pouze Kristus sám, ale je to Kristus se svým Tělem. Když si to uvědomíme, uvidíme, že to, co znázorňuje kadidlový oltář, je něco velmi hlubokého. (Life-study of Exodus, str. 1625)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

14. den: Obráceni v popel

Když vejdeme do stánku, nemůžeme jít přímo ke kadidlovému oltáři. Jak jsme si již ukázali, nejprve musíme jít ke stolu na předkladný chléb, potom ke svícnu a potom k truhle svědectví v nejsvětější svatyni. Pouze tedy jsme připraveni jít a přimlouvat se u kadidlového oltáře.

Naše chování je proti Kristu jako životu (stůl na předkladný chléb, stůl na chléb přítomnosti). Náš pohled je proti Kristu jako světlu (svícen). Naše ctnost je proti Kristu jako našemu kadidlu pro Boha (kadidlový oltář). Naše chování, náš pohled a naše ctnost se dohromady rovná naší přirozené bytosti, která je proti Kristu jako Božímu svědectví (truhla). Když se staneme hromádkou popela, budeme mít nadále své přirozené chování, svůj přirozený pohled a svou přirozenou ctnost? Jistě ne. Hromádka popela nemá žádné chování, pohled nebo ctnost. Co má hromádka popela? Nemá nic. Být obrácen v popel znamená být přiveden vniveč. (Life-study of Exodus, str. 1629-1630)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

15. den: Dva oltáře v naší zkušenosti

Kéž se nad námi Pán smiluje, abychom mohli uvidět, že správný a opravdový modlitební život je v Bohu a vyžaduje, aby Bůh byl v nás; že je se vzkříšeným a vyvýšeným Kristem jako naším kadidlem stoupajícím k Bohu; a že je spojen s ukřižovaným Kristem krví, ohněm a sladkou vůní. Máme-li tento druh modlitby, budeme schopni žít životem, který motivuje Boží pohyb. Tento druh modlitby řídí Boží rozdílení milosti a Boží správu Jeho autority. To znamená, že modlitba obětovaná u kadidlového oltáře řídí vesmír. Jedná se o záležitost velkého významu. Kéž se nám otevřou oči, abychom to uviděli. (Life-study of Exodus, str. 1623)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

16. den: Kadidlo přidané k modlitbě

Zjevení 8 nám ukazuje, jak Bůh ve své správě bude soudit tento věk. Tento soud však čeká na modlitby těch, kteří přijali vykoupení krví i ukončení prostřednictvím kříže. Čeká na modlitby těch, kdo byli vzkříšeni, aby hledali Boží srdce, a kteří stojí v postavení smrti, a tak dovolují vzkříšenému Kristu, aby se připojil k jejich modlitbám. Ty pak budou ohromnými modlitbami, které mohou odsoudit a skončit tento věk. Opakujeme, že důvod, proč se mohou modlit za tak vysoké a veliké věci, spočívá v tom, že byli ukončeni na kříži a mohou Kristu umožnit, aby se přidal k jejich modlitbám. To je význam kadidla přidaného k modlitbám. (Lessons on Prayer, str. 172-173)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

17. den: Ve jménu Pána Ježíše – Boží pověření

Není většího zplnomocnění pro církev na zemi než to, aby jednala ve jménu Pána Ježíše. Pán Ježíš svěřil své jméno církvi. To je ten největší důkaz důvěry, protože toto jméno označuje Jeho samého. Cokoli vyřkneme ve jménu Pána Ježíše, se stane tím, co říká sám Pán. Cokoli žádáme ve jménu Pána Ježíše, se stane tím, oč žádá Pán. Cokoli rozhodneme ve jménu Pána Ježíše, se stane tím, co rozhodne Pán. Církev má zplnomocnění mluvit Pánovým jménem. Jak velké pověření dal Bůh církvi! (Služba církve modlitbou, str. 50)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

18. den: Modlitba v autoritě

Bible obsahuje velmi vznešenou a duchovní modlitbu, ale jen málo lidí se ji modlí a jen málo lidí jí věnuje pozornost. Co je to za modlitbu? Je to „modlitba v autoritě“, tedy modlitba s oprávněním uplatnit pravomoc. Víme, že jsou modlitby, jimiž chválíme, modlitby, jimiž děkujeme, modlitby, jimiž se přimlouváme, a modlitby, jimiž za něco prosíme. Ale jen málokdo z nás ví, že existuje také modlitba v autoritě. Je to modlitba, kterou přikazujeme. Je to nejdůležitější a nejduchovnější modlitba v Bibli. Taková modlitba je znakem a projevem pravomoci.

Bratři a sestry, chcete-li být modlitebníky, musíte se naučit uplatňovat ve své modlitbě autoritu. Takovou modlitbu popsal Pán v Matoušovi 18,18: „Cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi.“ V tomto verši je uvedena modlitba, které se říká „modlitba svazování“, a také modlitba, která je nazývána „modlitba rozvazování“. (…) Nebe naslouchá zemi a řídí se pokynem ze země. Cokoli země sváže, bude svázáno i v nebi, a cokoli země rozváže, bude rozvázáno i v nebi. Země neoroduje – pouze svazuje a rozvazuje. A právě toto znamená modlit se v autoritě. (Služba církve modlitbou, str. 57).

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

19. den: Modlitba v autoritě

Bible nám ukazuje vztah mezi modlitbou, půstem a autoritou. Modlitba je znamením hledání Boha, zatímco půst je znamením zapření sama sebe. (…) Máme hledat Boha a zároveň zapírat sebe. Když v sobě spojíme hledání Boha s popíráním sebe sama, je bezprostředně přítomna víra. Máme-li víru, máme také pravomoc vyhánět démony. Bratři a sestry, jestliže hledáme Boha, ale nepopíráme sebe samy, nemáme víru a nemáme ani autoritu. Ale, když budeme hledat Boha a zapírat sami sebe, budeme mít okamžitě víru i autoritu a budeme se moci modlit ve víře a autoritě. Bratři a sestry, nejdůležitější a nejduchovnější jsou modlitby v autoritě. (Služba církve modlitbou, str. 68-69)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

20. den: Plné zaopatření pro naši modlitbu

Naše slabosti se nejsnáze projeví při našich modlitbách. Nic neodhaluje naši duchovní slabost více než modlitba. Víme, jak bylo pro učedníky obtížné modlit se v Getsemanské zahradě; nedokázali bdít a modlit se. Ale díky Pánu, že máme mocného Ducha jako svou pomoc. Musíme důvěřovat uvnitř přebývajícímu Duchu, že v nás působí podle své moci, protože On je naší pomocí ve chvíli slabosti a pošetilosti. Přestože nevíme, jak bychom se měli modlit, Duch Svatý je v nás; On zná Boží vůli a On nás bude učit modlit se podle Boží vůle. Bude nás učit mít společenství s Bohem a přivede nás do skutečnosti společenství. Měli bychom důvěřovat Kristu, v něhož věříme, a Duchu, který nás udržuje a pomáhá nám modlit se. (The Collected Works of Watchman Nee, vol. 38, str. 460-461)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

21. den: Modlit se s přimlouvajícím se Kristem

V Exodu 17,12 je nám řečeno, že Áron a Chúr vzali kámen a položili pod Mojžíše, aby se na něj posadil. To ukazuje, že náš modlitební život musí mít pevnou základnu. (…) věřím, že kámen použitý jako pevná základna, ukazuje na naše vědomí, že sami o sobě nejsme schopni udržet modlitební život. Jedná se o uznání skutečnosti, že potřebujeme podporu. Ve svém přirozeném životě, stejně jako Mojžíš, nejsme schopni vytrvat v modlitbě. Jednoduše nedokážeme pokračovat v modlitbě po celý den. Proto si musíme uvědomit svou slabost. Toto vědomí nám poskytuje pevnou základnu, kterou potřebujeme pro náš modlitební život.

Kdykoli se modlíte, řekněte Pánu: „Pane, nejsem schopen pokračovat v modlitbě. Potřebuji pro svou modlitbu pevnou základnu, a tak Tě přijímám jako takovou základnu.“ (Life-study of Exodus, str. 547-548)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

22. den: Věnovat pozornost společným modlitbám

Měli bychom věnovat pozornost společným modlitbám, tj., modlitbám církve. Když mluvíme o modlitbě církve, nemyslíme tím, že osobní modlitby nejsou důležité; nejsme necitliví k potřebě osobních modliteb. Ale v Božím království existuje určitý zákon: Některé věci jednotlivec sám nedokáže; vyžadují společnou snahu a vzájemnou podporu. Vzájemnost je obzvláště potřeba v záležitosti modlitby. Ti, kteří následují Pána, si neustále uvědomují potřebu modlit se s dalšími věřícími. Někdy nestačí, aby se člověk modlil sám. Zvláště za veliké záležitosti jako je Boží království, jediná modlitba, která funguje, je modlitba, kterou se modlí celá církev. Pán řekl: „Můj dům bude nazván domem modlitby“ (Mt 21,13). Můžeme k tomu dodat: „A jeho dům jsme my“ (He 3,6). (The Collected Works of Watchman Nee, vol. 38, str. 462)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

23. den: Soulad v Duchu Svatém

Taková modlitba vyžaduje, aby v těch, kteří se modlí, byl přítomen Duch Svatý. Bůh vás musí přivést až k tomu, že popřete, co sami chcete, a chcete jen to, co chce On. Také někdo další musí být Bohem přiveden k tomu, aby popřel, co sám chce, a chtěl jen to, co chce Bůh. Když budete oba přivedeni do tohoto bodu a budete sladěni jako v hudbě, pak cokoli, oč poprosíte, vám nebeský Otec dá. Bratři a sestry, nemyslete si, že pokud budete mít stejné názory, budou vaše modlitby vyslyšeny. (…) Stejné cíle ještě nejsou zárukou souladu. Musíme si uvědomit, že není možné dosáhnout souladu v těle. Jestliže se někdo ve svém pozemském životě řídí Bohem a žije v Duchu Svatém a někdo jiný také žije v Duchu Svatém a oba žijí v Kristu, pak jde o soulad i stejné názory a modlitba je souzvukem. (Služba církve modlitbou, str. 17)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.

24. den: Uvolnění našeho ducha skrze modlitbu

Správná modlitba nás vždy uvolňuje. Jestliže se modlíme a náš duch není uplatněn a uvolněn, naše modlitba je špatná. Modlitba musí uplatňovat našeho ducha a uvolňovat našeho ducha. Když je v naší modlitbě uvolněn náš duch, jsme uvolnění lidé. Když už nejsme svázání, nýbrž uvolnění, jsme vždy šťastní. Proto Pavel řekl: „Vždycky se radujte. Neustále se modlete“ (1Te 5,16-17). Vždycky se radovat se vztahuje k neustálé modlitbě.

Když vy jste uvolnění, když já jsem uvolněný a když je každý uvolněný, potom nastává skutečné sladění. Způsob, jak můžeme být sladěni, je skrze modlitbu, která uvolňuje našeho ducha. (Fellowship concerning the Urgent Need of the Vital Groups, str. 109-110)

© Living Stream Ministry. Použito se svolením.