Svátek Minutí (2)

Poselství Dvacáté Čtvrté

MINUTÍ

(2)

Čtení z Písma: Ex 12,11-28.43-51; 13,2-11; 1K 5,7-8; 1K 15,45b.47a

Záznam o Minutí v knize Exodus je velmi podrobný. Nikde jinde v Písmu nenajdeme tak podrobný záznam Kristova vykoupení. Důvodem všech těchto podrobností je, že Bůh chce, abychom poznali Kristovo vykoupení natolik důkladně, že je nikdy nezapomeneme. Dvakrát je použito slovo památka či připomínka (12,14; 13,9). To naznačuje, že Božím úmyslem je, abychom Kristovo vykoupení nezanedbávali a nezapomínali na ně. Naopak, máme si Kristovo vykoupení připomínat, nikoli všeobecně, ale konkrétně a podrobně.

Jedna podrobnost v záznamu o Minutí se týká jedení masa beránka. Maso beránka Minutí znázorňuje Kristův ukřižovaný a vzkříšený život, který je naším zaopatřením. V Janovi 6,53 Pán Ježíš řekl, že chceme-li mít život, musíme jíst tělo Syna člověka. V 55. verši dále řekl: „Mé tělo je pravý pokrm.“ Skrze vtělení, ukřižování a vzkříšení se Kristovo tělo stalo naším pokrmem.

Další podrobnost se týká kostí beránka Minutí. Synům Izraele bylo v Exodu 12,46 řečeno, že beránkovi při Minutí neměli zlámat žádnou kost. To má velký význam. Když byl Pán Ježíš ukřižován, Jeho kosti nebyly zlámány (J 19,33.36). To naznačuje, že v Kristu je něco nezlomného a nezničitelného. Kristova nezlomená kost znázorňuje život, který udílí život. To je zobrazeno Evou, která vznikla z Adamova žebra. Právě tak jako Adamova kost mohla udělit život Evě a učinit ji Adamovým protějškem, Kristův nezničitelný život udělil život nám a učinil nás Jeho protějškem. Adamovo žebro zobrazuje Kristův život, který udílí život. V Kristu je život znázorněný nezlomenou kostí beránka Minutí. Tento život je Kristův věčný, božský život, který nám udílí život.

Musí na nás hluboce zapůsobit všechny podrobnosti Minutí. Když o těchto podrobnostech přemýšlíme, uvědomujeme si, že popis Minutí není jednoduchý nebo snadno pochopitelný.

IV. JAK APLIKOVAT BERÁNKA MINUTÍ

V tomto poselství se budeme zabývat tím, jak aplikovat beránka Minutí. Beránek Minutí je nádherný, ale jestliže nevíme, jak ho aplikovat, beránek bude mít jen malý význam v naší každodenní subjektivní zkušenosti. Proto se v tomto poselství budeme zabývat subjektivním prožíváním Krista jako Minutí.

A. Jíst s přepásanými bedry, se sandály na nohou, s holí v ruce a ve spěchu

Exodus 12,11 říká: „A budete ho jíst takto: Bedra budete mít přepásaná, sandály na nohou a hůl v ruce. Budete ho jíst ve spěchu. To je minutí Hospodinovo“ (podle Pavlíka). Když synové Izraele jedli beránka Minutí, byli jako armáda. Exodus 12,51 říká, že Hospodin vyvedl syny Izraele „po jejich oddílech z egyptské země.“ Málokteří křesťané si dnes uvědomují, že mají být armádou. Naopak, převládající myšlenkou zdá se je, že když někdo uvěří v Pána Ježíše, měl by být v palankýnu odnesen do nebe. Avšak podle obrazu v knize Exodus vykoupení aplikovali Minutí tak, že se mohli stát Boží armádou.

Podle Exodu 12,11 synové Izraele jedli s přepásanými bedry. Než jsme byli spaseni, byli jsme poněkud nevázaní; naše bytost nebyla přepásána. Přepásání se je součástí přípravy vojáka v armádě. Přepásáním se připravujeme na boj.

Evangelium, které dnes kážou mnozí křesťané, není úplné. Když jste uslyšeli evangelium, bylo vám řečeno, abyste činili pokání, uvěřili v Pána Ježíše, přijali Ho a potom se opásali? Jen málokomu z nás bylo řečeno, že se musíme přepásat. Přepásání je však zmíněno zde v Exodu 12. Tento záznam je úplný. Pouze, když jsme přepásali svá bedra, jsme oprávněni aplikovat Minutí. Jsme-li nadále nevázaní, nemůžeme brát Minutí správně.

Synům Izraele bylo také řečeno, aby měli sandály na nohou. To naznačuje, že se měli připravit na cestu. Všichni vojáci v armádě potřebují správnou obuv. Než jsme byli spaseni, naše nohy nebyly obuté. Máme-li bojovat za Pána, musíme mít na nohou správnou obuv. Je mi líto, že kázání evangelia v dnešním křesťanství jen zřídka obsahuje slovo o tom, že potřebujeme na svých nohou sandály, abychom mohli aplikovat beránka Minutí. Doufám, že Duch Svatý v této věci k mnohým promluví.

Dále ještě v Exodu 12,11 bylo synům Izraele řečeno, aby jedli Minutí s holí v ruce. Hůl se také používala na cestách. V dřívějších dobách lidé na delší cesty často brali hůl. Pás, sandály a hůl byly určeny na cestu, k níž se synové Izraele právě chystali. Tato cesta neměla být cestou pokojnou, ale cestou válečnou, protože v určitém smyslu se museli z Egypta probojovat.

Děkujeme Pánu, že ačkoli jsme možná o těchto věcech neslyšeli, když nám bylo kázáno evangelium, mnozí z nás jsme je nějak prožili ve chvíli, kdy jsme byli spaseni. Když jsme se rozhodli přijmout Krista za svého Spasitele, vnitřně jsme cítili, že jsme byli přichystáni na dlouhou cestu. Taková byla moje zkušenost. Zdálo se mi, že jsem se vzdal své dřívější cesty a že jsem připraven zahájit novou cestu, nový život s novým počátkem. Nezažili jste to snad i vy, když jste uvěřili v Pána? Nebyli jste snad přichystáni vydat se na novou cestu, na nové putování? Možná jste pro to neměli slova, ale Duch Svatý vás takto vystrojil a přivedl na válečnou cestu. Uvědomili jste si, že právě začal nový život, nová cesta.

A konečně Exodus 12,11 říká, že Boží vykoupený lid měl jíst Minutí ve spěchu. Protože té noci měli utéci z egyptské země, bylo zapotřebí, aby jedli beránka Minutí ve spěchu. Vojáci často musí jíst své jídlo rychle. Ti, kdo byli v armádě, vědí, že vojáci jsou naučeni takto jíst. Protože je před námi boj, musíme jíst beránka Minutí ve spěchu. Nevymlouvejte se na to, že jste od narození svou povahou pomalí.  Ti, kdo jsou pomalí, mohou být jako první napadeni nepřítelem zezadu. Ti, kdo jedí rychle, jsou nejspíše těmi, kteří jsou v čele armády.

B. Dotknout se nadpraží a obou veřejí krví aplikovanou svazkem yzopu

Exodus 12,22 říká: „Vezmete svazek yzopu, namočíte do krve v misce a z krve v misce nanesete na nadpraží a na obě veřeje.“ Povšimněte si, že krev byla nanesena na vchod do domu, nikoli na střechu. Vchod má správným osobám a věcem umožnit vstup do domu. Kdokoli nevhodný a cokoli nesprávného zůstává před vchodem. Skutečnost, že krev beránka Minutí byla nanesena na nadpraží a obě veřeje, ukazuje, že krev nám otvírá cestu, abychom se dostali do Krista, který je zobrazen domem. Vykoupení vchází do domu, nikoli střechou nebo oknem, ale dveřmi, které byly natřeny vykupující krví. Haleluja, náš vstup do Krista je zaručen Jeho vykupující krví! Vejitím do Krista dveřmi pokropenými krví se nám dostává vřelého přijetí.

Dále ještě krev na dveřích chránila vykoupené před Božím soudem. Jak říká Exodus 12,13, krev měla být „znamením“ na domech, ve kterých bydleli synové Izraele. Verš 23 dále říká: „Když bude Hospodin procházet, aby postihl Egypt, a uvidí krev na nadpraží a na obou veřejích, pomine Hospodin ty dveře a nedovolí ničiteli vstoupit do vašeho domu, aby vás postihl.“ Táž krev otevřela cestu vykoupeným, aby se dostali do domu, a zavřela bránu ničiteli, čímž ochránila Boží vykoupené před soudem. Chvála Pánu, že máme bránu, která byla pokropena vykupující krví! Tato brána nám otvírá Boží milost se vším, čím pro nás Bůh je, a se vším, co pro nás Bůh má. Kromě toho, tato brána nevpustí dovnitř nic negativního. Haleluja, nacházíme se v domě, jehož brána byla pokropena krví!

V minulém poselství jsme poukázali na to, že jak beránek, tak dům jsou předobrazem Krista. To znamená, že beránek je dům a že dům je beránek. Beránek je prostředkem vykoupení a dům je prostředkem zachování. Každý, kdo je vykoupen Beránkem, je zachován a udržen v domě. To naznačuje, že vše, co Kristus vykupuje, také udržuje. Jako Ten, kdo vykupuje, je beránkem a jako Ten, kdo udržuje, je domem. Nakonec byla krev beránka na dveřích a maso beránka bylo v domě. Beránek, dům a ti, kteří se radovali z Minutí, se tak stali jedním. To je obraz ztotožnění vykoupených s Kristem.

K nanesení krve beránka na nadpraží a veřeje byl použit svazek yzopu. První kniha Královská 5,13 říká, že Šalomoun ve své moudrosti „hovořil o stromech, od cedru, který je na Libanonu, až po yzop, který roste na zdi.“ Yzop byl řazen mezi nejmenší rostliny. Podle zjevení v Novém zákoně je tím nejmenším, co se týče množství, naše víra (Mt 17 17,20). Yzop tedy znázorňuje víru. Bůh nevyžaduje, aby naše víra byla jako cedr, protože nikdo z nás by nemohl takový požadavek splnit. Bůh vyžaduje, abychom měli jen malou víru. I když je naše víra velmi malá, stále můžeme aplikovat beránka Minutí. Jestliže se hříšník pomodlí: „Pane Ježíši, děkuji Ti, že jsi za mne zemřel,“ bude spasen. Dokonce i taková troška víry ho zachrání. Ve skutečnosti může být člověk spasen, už když řekne: „Pane, děkuji Ti.“ To je víra podobná yzopu, který roste na zdi. Kristovu krev aplikujeme právě takovou malou vírou.

Podle Exodu 12,22 byla krev beránka Minutí v misce, nikoli ve velké nádobě. Mnozí mohou dosvědčit, že při svém obrácení se mohli chopit vykupující Kristovy krve takovým způsobem, který nevyžadoval nic velkého a snadno se aplikoval. Nebylo nutné mít velkou víru. Dokonce i malá troška víry stačila k tomu, aby byli spaseni. Takový význam má yzop použitý pro nanášení krve beránka Minutí. Miska i yzop byly něčím malým, čeho se mohl každý snadno chopit. Jak snadné je aplikovat Krista!

Každý nespasený člověk, který čte toto poselství, nemusí čekat, až se stane něco velkého. Zatímco čte, může říci: „Pane, děkuji Ti.“ Když uplatní dokonce i takto malý yzop, bude na něj aplikována krev a celé Minutí bude jeho. Krev beránka Minutí se neaplikuje velkou vírou, ale troškou víry. Chvála Pánu, že stačí i malá víra! Když vírou aplikujeme krev, máme vstup do Krista a okamžitě jsme uvedeni do Krista jako domu, v němž se celé Minutí stává naším.

C. Zůstat v domě, jehož dveří se dotkla krev

Po synech Izraele bylo vyžadováno, aby zůstali v domě, jehož dveří se dotkla krev; neměli ze svého domu vycházet až do rána (12,22). Abychom porozuměli tomu, jaký to má význam, musíme uvidět, že základní myšlenkou v Bibli s ohledem na vykoupení je ztotožnění neboli sjednocení. Bez ztotožnění není možné zastoupení, které je nezbytné pro vykoupení. Kristus na kříži zemřel jako náš zástupce. Aby však mohl být naším zástupcem, musíme s Ním být ztotožněni.

Ve Starém zákoně tuto záležitost ztotožnění znázorňuje jako předobraz Noeho archa. Aby Noe a jeho rodina byli zachráněni před vodami soudu, museli být v arše. Být v arše znamenalo být ztotožněn s archou, být jedno s archou. Osud archy se automaticky stal osudem každého, kdo byl v arše. Vše, co se s archou dělo, se stalo zkušeností lidí, kteří byli jedno s archou. Když se zavřely dveře do archy, ostatní se možná zoufale archy drželi. Nebyli však s archou jedno, nebyli s ní ztotožněni. Jediný způsob, jak být jedno s Kristem, je vstoupit do Krista. Slovy 1. listu Korintským 1,30 je to z Boha, že jsme v Kristu Ježíši. Bůh nás vložil do Krista. Stejně jako bylo osm lidí v Noeho arše, tak jsme my, vykoupení, v Kristu Ježíši.

Náš vstup do Krista vede skrze dveře, na které byla aplikována krev. Když použijeme yzop k nanesení krve na dveře, jsme schopni vstoupit do Krista. Poté, co jsme se dostali do Krista, musíme v Něm zůstat. V Janovi 15 Pán Ježíš říká: „Zůstaňte ve mně.“ Zůstávat v Kristu znamená udržovat naše ztotožnění, naše sjednocení, s Kristem.

Mnohé nauky v křesťanství mají takový výsledek, že věřící jsou odloučeni od Krista a ztrácejí své ztotožnění s Kristem. Žádné učení, které způsobuje, že ztrácíme své sjednocení s Kristem, nic nezmůže. Vše mimo Krista je lidské úsilí či snaha. Není třeba, abychom se snažili či namáhali. Jednoduše musíme vejít do domu skrze bránu pokropenou krví. Jakmile jsme v domě, jsme jedno s domem a jsme s ním ztotožněni.

Mnozí, kteří věří v Krista, byli v domě ve chvíli svého obrácení. Ale krátce nato, co se týče jejich praktické každodenní zkušenosti, z domu vyšli. Málokteří křesťané ve své zkušenosti po svém obrácení zůstávají v domě. To znamená, že když uvěřili v Krista a byli spaseni, vešli do domu. Ale potom začali dělat mnoho věcí bez domu a mimo dům. To znamená, že dělali věci mimo Krista. Mnozí z nás měli takovou zkušenost. Když jsme byli spaseni, vstoupili jsme do Krista. Ale ve snaze zalíbit se Bohu sami ze sebe jsme vyšli z Krista. Nezůstali jsme v Něm.

Když jsme přišli do církve, byli jsme skrze službu Slova přivedeni zpět do domu. Ti, kteří přišli do církevního života, možná stále nejsou prakticky v Kristu. To je zdrojem problémů v církvi. Každý v církvi by měl být v Kristu. Může však nastat nenormální stav, při němž mnozí, kteří jsou v církevním životě, nezůstávají v Kristu. Než jste přišli do církevního života, možná jste se snažili zalíbit se Pánu ze své vlastní síly. Nyní, když jste přišli do církve, která je součástí domu, se musíte také vrátit do domu. To znamená, že se musíte vrátit ke Kristu a zůstat v Něm.

My všichni jsme byli spaseni v Kristu. Ale podobně jako Galatští se možná snažíme pokračovat dál bez Krista. Musíme být tedy přivedeni zpět ke Kristu. Není třeba, abychom dělali tolik věcí. Měli bychom jednoduše udržovat své ztotožnění s Kristem a neustále si uvědomovat, že my nejsme nic a On je všechno. Musíme uvidět, že jsme v Něm a že On je v nás. Dokud zůstáváme v Něm, On zůstává v nás. Jak řekl Pán sám v Janovi 15: „Zůstaňte ve mně a já ve vás.“

Někteří možná toto učení slyšeli ještě předtím, než přišli do církevního života. Důležité však není, zda znáte či neznáte učení o zůstávání v Kristu; důležité je, zda v Něm skutečně zůstáváte. Kde jste právě v tuto chvíli? Jste v Kristu, nebo jste mimo Krista? Pán Ježíš řekl, že bez Něho nemůžeme činit nic (J 15,5). Zůstat v domě znamená zůstat v Kristu a být s Ním ztotožněni. Jinými slovy, znamená to zůstat v jednotě s Pánem.

Největším problémem mezi věřícími je dnes to, že jsou ve své zkušenosti mimo Krista, mimo jednotu s Kristem. Mojžíš přikázal synům Izraele, aby jedli beránka v domě a aby potom v domě zůstali. Kdyby z domu vyšli, všechno by ztratili. V domě měli plný požitek z Minutí. Pouze v domě se Minutí mohlo stát jejich zkušeností.

Musí nám být jasné, co a kde je dnes ten dům. Zdůraznili jsme skutečnost, že tím domem je Kristus.  Ale kde je ten dům? Dům je tam, kde je pokropení krví. Jedinečným znamením domu není to, co jsme, co máme nebo co děláme. Je jím nanesená Kristova krev. Tam, kde je vykoupení, tam je i Kristus. Mimo vykoupení nemáme kde se postavit. Naším jediným postavením je vykupující Kristova krev.

Když si přečtete list Galatským, uvidíte, že Galatští byli odvedeni z pozice vykoupení. Vyšli z domu, a tak byli připraveni o užitek, prospěch, který přináší bytí v Kristu. Kdyby synové Izraele nezůstali v domě, byli by připraveni o užitek, prospěch, požitek a prožitek Minutí. Aby měli účast na Minutí, museli zůstat v domě.

Důvod, proč nesouhlasíme s tolika naukami dnešního křesťanství, spočívá v tom, že tyto nauky vyvádí křesťany ven z domu, takže již nezůstávají v pozici vykoupení. Jakmile jsme spaseni, musíme zůstat právě v tom místě, kde jsme byli vykoupeni, v místě, kde byla nanesena krev.  Právě na tomto místě máme dům.

Vykupující krev nás udržuje v Kristu. Kdykoli se ve své vlastní síle snažíme dělat něco pro Boha, porušujeme princip vykoupení. Princip vykoupení spočívá v tom, že není třeba, abychom dělali cokoli jiného, než abychom uplatnili svůj yzop, svou víru, a aplikovali krev. Kdykoli náš yzop aplikuje krev na bránu, otvírá se nám cesta, abychom byli v Kristu. Zůstaňme v místě vykoupení, v domě se vstupem pokropeným krví. Neměli bychom činit nic, co by nás vyvádělo z domu. Naopak, měli bychom zůstat v domě, kde se účastníme Minutí.

Čím déle zůstáváme v domě, tím více světla přijímáme. A čím více světla přijímáme, tím více vidíme, že vše, co potřebujeme, je v domě. Jestliže zůstanete v domě, budete naplněni, uzpůsobeni, vystrojeni a zformováni jako armáda. Naší jedinou potřebou je zůstat v Kristu jako domě.

Když jsem byl mladý, slyšel jsem množství kázání o Minutí. Všechna tato kázání zdůrazňovala jeden bod, že když Bůh vidí krev, pomíjí nás. Jedna známá evangelizační píseň dokonce cituje slova z Exodu 12,13: „Když uvidím tu krev, pominu vás.“ Ale žádné z těch kázání o Minutí, která jsem slyšel, neříkalo nic o zůstávání v domě. Pouze dvakrát je nám řečeno, že když Bůh uvidí tu krev, pomine nás. Ale o domě Mojžíš mluvil znovu a znovu.

Jestliže jste osvíceni Pánem, možná si uvědomujete, že dokonce i nyní můžete být mimo dům, mimo Krista.  Jediný způsob, jak se dostat do domu, vede skrze vykupující krev nanesenou na bránu. Nelze oddělit vykupující krev od domu, protože krev a dům jsou jedno. Kdykoli udržujeme postavení vykupující krve, jsme v Kristu. Kdykoli se však svou přirozenou sílou snažíme zalíbit Bohu, opouštíme postavení vykupující krve a jsme mimo Krista.

Víte, co dělali synové Izraele uvnitř domu? Jedli maso beránka Minutí. Exodus 12,14 naznačuje, že hodovali. Tento verš říká: „Tento den se pro vás stane dnem památným a budete ho slavit jako Hospodinův svátek; po všechny své generace.“ Co znamená slavit svátek Hospodinu? Znamená to, že zůstáváme v domě a vychutnáváme plnou účast na beránkovi. Takto na beránkovi hodujeme. Pán se však z tohoto svátku raduje ještě více než my. Slavit svátek Hospodinu znamená, že slavíme pro Něho a s Ním. My jíme, ale On se raduje. My slavíme a On je šťastný. Čím více hodujeme, tím větší má radost a tím je šťastnější.  Avšak čím více se snažíme něco dělat, tím je nespokojenější, protože naše snahy Mu nedělají žádnou radost.

Jak žalostná situace panuje v dnešním křesťanství!  Většina křesťanů je mimo dům a snaží se dělat něco pro Pána; nejsou v domě a neslaví svátek Hospodinu. Chvála Jemu, že my, kteří jsme v místních církvích, jsme v domě a slavíme svátek Hospodinu!

Tento princip zůstávání v domě udržováním pozice vykoupení musí ovládat celý náš křesťanský život. Po celý den bychom jako vykoupení měli zůstávat v domě. Když to někteří lidé uslyší, mohou poukázat na to, že synové Izraele dům opustili, aby vyšli z Egypta. Avšak doba, kterou strávili v domě, znázorňuje plný průběh vykoupení.

Když zůstáváme v domě a hodujeme na beránkovi Minutí, jsme vystrojováni. Hodování je vlastně vystrojováním. Když byli synové Izraele naplněni beránkem Minutí, byli připraveni vypochodovat z Egypta. Byli tedy vystrojeni tím, že se nasytili beránkem. To je důvod, proč říkáme, že zůstávání v domě zahrnuje plný průběh vykoupení.

Nemyslete si, že na všechno stačí krev nanesená na nadpraží a zárubně dveří. Krev stačí na to, aby nás uvedla do domu a ochránila nás před Božím soudem, ale nestačí na naše vystrojení. Nemůže nás uschopnit k cestě. K tomu musíme upéct beránka, v domě sníst ve spěchu maso beránka a nasytit se beránkem. Každá část beránka Minutí se musí sníst, včetně hlavy, hnátů a vnitřností. Nesměly zůstat žádné zbytky. Synové Izraele se možná museli navzájem povzbuzovat, aby snědli určité části beránka. Někteří možná neměli zájem o vnitřnosti či hlavu, museli však sníst celého beránka, aby byli plně vystrojeni do boje.

Když hodujeme na Kristu jako beránkovi Minutí, Bůh je šťastný a plný radosti. Tehdy může říci: „Satane, podívej se na Můj lid. Jsou vystrojováni tím, že hodují na beránkovi Minutí. Protože jsou takto vystrojováni, budou schopni tě porazit.“