Svátek Minutí (1)

POSELSTVÍ DVACÁTÉ TŘETÍ

MINUTÍ (1)

Čtení z Písma: Ex 12,1-10.13.23.46b; 13,4; L 22,7-8.14-15; J 19,33.36; 1K 5,7

Boží zjevení je v Bibli předkládáno prakticky, nikoli podle naučného chápání. Jelikož božské zjevení přichází praktickým způsobem, je vždy živé. Kdyby však bylo předáváno způsobem nauky, výsledkem by byla smrt. Konkrétně Minutí není předkládáno jako nauka, nýbrž ve spojení s praktickou potřebou.  Minutí vykreslené v Exodu 12 je jasným, dostatečným, ba dokonce všeobsažným předobrazem Kristova vykoupení. Nikde jinde v Písmu není Kristovo vykoupení předloženo tak plně.

I. PŘEDOBRAZ KRISTA

Všichni křesťané vědí, že Kristus je Beránek Boží, který pro nás dokonal vykoupení (J 1,29). Avšak jen nemnozí uviděli jasný obraz Krista jako vykupujícího Beránka Božího. Takový obraz nám předkládá Exodus 12.

Možná nechápete, jaký význam mají některé detaily tohoto obrazu. Například, proč byla krev nanesena na nadpraží a veřeje (12,22), a nikoli na střechu? Proč Bůh synům Izraele řekl, aby k pokropení nadpraží a veřejí krví použili svazek yzopu? Jaký důvod mělo jedení hořkých bylin spolu s masem beránka? Takto můžeme klást jednu otázku za druhou. Málokteří křesťané jsou schopni takové otázky zodpovědět.

My všichni potřebujeme uvidět jasný obraz Kristova vykoupení. Ačkoli Nový zákon zjevuje rozličné stránky vykoupení, nepředkládá je systematicky jako nauku. Jan 1,29 říká, že Kristus je Beránek Boží a v 1. listu Korintským 5,7 Pavel mluví o Kristu jako o Minutí. V Novém zákoně porůznu vidíme jednotlivé stránky Kristova vykoupení. V Exodu 12 však máme úplný obraz.  Musíme o tomto obraze pečlivě přemýšlet, a pak se k jeho správnému výkladu musíme obrátit do dalších oddílů Slova, především do Nového zákona.

Minutí je předobraz Krista. V 1. listu Korintským 5,7 (Pavlík) Pavel říká: „Vždyť bylo i obětováno naše Minutí – Kristus.“ Pavel zde neříká, že Kristus je náš beránek; říká, že Kristus je naše Minutí. Ale jak mohlo být Minutí obětováno? Odpověď zní, že Kristus je nejen beránkem minutí, ale také každou stránkou Minutí. Beránek, chléb a hořké byliny, to vše má spojitost s Kristem. Proto Kristus v zásadě není pouze beránkem Minutí, ale je i samotným Minutím.

Slovo Minutí znamená, že nás pominul Boží soud. V Exodu 12,13 Hospodin říká: „Když uvidím tu krev, pominu vás.“ Nakonec se Minutí stalo vlastním jménem. Vlastní jméno Minutí se odvozuje od slova „pominu“ v Exodu 12,13.

Ale proč je Kristus nazván naším Minutím? Podle Exodu 12 Bůh pominul syny Izraele kvůli krvi beránka minutí, která byla nanesena na nadpraží a veřeje jejich domů. Synové Izraele dostali příkaz, aby maso beránka snědli ve svých domech. To naznačuje, že dům měl být jejich přikrytím, pod kterým a ve kterém mohli jíst maso beránka minutí. Dům, který je přikrýval, měl mít nadpraží a veřeje natřené krví. Když Bůh uviděl krev, syny Izraele pominul. A tak díky nanesené krvi byli pominuti.

U Pavla však vidíme, že Minutí má spojitost nejen s krví, ale i s Kristem samým. Nacházíme se dnes pod přikrytím krve, nebo jsme v Kristu? Přísně vzato, říkat, že jsme pod přikrytím krve, není biblické. Toto slovní spojení v Novém zákoně nenajdeme. Nový zákon však opakovaně říká, že jsme v Kristu. Podle 1. listu Korintským 1,30 je z Boha, že jsme v Kristu. Jelikož jsme v Kristu, On sám je naše Minutí. To znamená, že než Kristus může být naším Minutím, musí být naším přikrytím. Dnes naším přikrytím není krev; je jím Kristus. V Exodu 12 bylo Minutí založeno na krvi. Dnes je však naše Minutí založeno na Kristu. To je důvod, proč Pavel mohl prohlásit, že Kristus je naše Minutí.

Pokud byste měli vyjmenovat podrobnosti Minutí v Exodu 12, nejspíše byste zmínili beránka, maso, krev, nekvašený chléb a byliny. Pravděpodobně byste však nezahrnuli dům.  Dům v Exodu 12 je předobrazem Krista. Na konci Genesis 3 vidíme, že Bůh použil kůže, aby přikryl Adama a Evu (v. 21). V Genesis 4 Ábel „přinesl z prvorozených svého stáda a z nich ty tučné části“ a obětoval je Hospodinu (v.  4). Skrze tento obětní dar byl Ábel přijat Bohem. Později čteme, že Noe dostal příkaz postavit archu, kterou lze považovat za plovoucí dům. Tato archa byla předobrazem Krista, do něhož jsme byli umístěni Bohem. Noe a jeho rodina vstoupili do archy a v ní byli zachráněni před potopou. Tyto příklady ukazují, že zjevení v Bibli je progresivní. V Genesis 3,21 máme kožené suknice, v Genesis 4,4 obětní dar z prvorozených stáda a v Genesis 6 a 7 archu, kterou postavil Noe.

V životech Abrahama, Izáka a Jákoba nenajdeme jasný záznam o vykoupení. Kvůli tomu se musíme obrátit ke zkušenosti synů Izraele zaznamenané v Exodu 12. Zde je plně rozvinuto Boží vykoupení, které je poprvé naznačeno v Genesis 3. V Genesis 3 máme kůže, v Genesis 4 máme obětní dar a v Genesis 6 a 7 máme archu. Nyní máme před sebou plné rozvinutí Božího vykoupení v Exodu 12. Zde se z archy stává dům, předobraz Krista, v němž a jímž byli synové Izraele přikryti. To je důvod, proč žádný verš v Novém zákoně neříká, že jsme pod přikrytím Kristovy krve. Avšak celá řada veršů, obzvláště v listech, ukazuje, že jsme v Kristu. Podle listu Galatským 3 nás Bůh vložil do Krista a nyní jsme v Kristu. Jelikož Kristus je domem, který nás přikrývá, je i naším Minutím. Kristus je nejen beránkem, nekvašeným chlebem a bylinami; On je také domem, na jehož nadpraží a veřeje byla nanesena vykupující krev.

II. DOBA MINUTÍ

Doba Minutí je spojena s určitým měsícem a určitým datem. Hebrejové měli dvojí kalendář, posvátný a občanský. Občanský kalendář byl obyčejný, zatímco posvátný kalendář byl spojen s prožitkem Božího spasení. Také my, kdo věříme v Krista, máme dvojí kalendář, občanský a posvátný. Ten, kdo nemá svůj posvátný letopočet, právě tak jako občanský letopočet, není opravdový věřící v Krista a nemůže mít podíl na Kristu jako Minutí.  Jako Boží vykoupení máme dvojí narození, dvojí počátek: fyzické narození s fyzickým počátkem a duchovní narození s duchovním počátkem.  Mohu dosvědčit, že jsem prožil druhý počátek, počátek v božském životě. V den, kdy jsme uvěřili v Pána Ježíše, začal náš letopočet podle posvátného kalendáře. V ten den jsme prožili nové narození a nový počátek.

A. Měsíc

Exodus 12,2 mluví o měsíci Minutí: „Tento měsíc bude pro vás počátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem roku.“ Tento verš ukazuje, že Minutí se slavilo během prvního měsíce posvátného roku. Původně se jednalo o sedmý měsíc občanského roku. Podle Genesis 8,4 Noeho archa spočinula na pohoří Araratu sedmnáctého dne sedmého měsíce. Mnozí učitelé Bible věří, že tento sedmý měsíc byl prvním měsícem v Exodu 12. Minutí proběhlo čtrnáctého dne tohoto měsíce. To znamená, že se slavilo tři dny před dnem, který označoval spočinutí archy na pohoří Araratu. Spočinutí archy bylo předobrazem Kristova vzkříšení. Kristus byl zabit čtrnáctého dne a vzkříšen sedmnáctého dne.

Exodus 13,4 říká: „Dnes vycházíte, v měsíci ábíbu.“ Slovo ábíb znamená rašení, pučení, jemný a zelený a vztahuje se na zelené pšeničné klasy. Po babylonském zajetí se tento měsíc nazýval nísan (Neh 2,1; Est 3,7). Rašení a pučení značí počátek životní energie. Potvrzuje to naše zkušenost. V den, kdy jsme poprvé vzývali Pánovo jméno, kdy jsme uvěřili v Pána a byli spaseni, začal v nás pučet a rašit život. Ten, kdo to nezažil, není opravdový věřící. My všichni můžeme dosvědčit, že když jsme uvěřili v Pána Ježíše, něco v nás začalo pučet a rašit. Nakonec vyrašil jemný zelený obilný klas, výsledek vnitřního života. To ukazuje, že božský život v nás je plodný. Je to pučící, rašící a plodný život. Začalo to v den, kdy jsme byli spaseni, a trvá to dodnes.

B. Datum

Podle Exodu 12,3 desátého dne měsíce měli synové Izraele vzít „beránka na otcovský dům, beránka na rodinu“, a čtyři dny jej připravovat. Potom, čtrnáctého dne toho měsíce, v den Minutí, byl beránek zabit (v.  6). Pán Ježíš byl zabit ve stejný den téhož měsíce (L 22,7-8.14-15; J 18,28).

Čtrnáct dní jsou dva týdny. Týden v Bibli znamená život a konec týdne označuje konec života. Adventisté sedmého dne světí sedmý den, konec týdne. My se však radujeme z osmého dne, prvního dne v týdnu, z počátku nového týdne, z nového počátku ve vzkříšení (J 20,1). Skutečnost, že se Minutí slavilo čtrnáctého dne toho měsíce, znamená, že se slavilo na konci dvou celých týdnů. To naznačuje, že Minutí ukončuje běh starého života. To znamená, že Kristova smrt ukončuje celou historii našeho starého života.

Poukázali jsme na to, že synové Izraele vzali beránka desátého dne měsíce. Poté, co byl beránek vybrán, byl čtyři dny zkoumán, aby se ověřilo, zda je či není bez vady.  Když si pozorně přečtete evangelia, uvidíte, že Pán Ježíš byl také čtyři dny prověřován. Stejně jako beránek v Exodu 12 musel být bez vady. Během těch čtyř dní byl Pán Ježíš zkoumán pospolitostí Izraele, kterou zastupovali kněží, starší, učitelé Zákona a farizeové. Chvála Pánu, že prošel ověřováním a byl nalezen bez vady! Proto byl na konci těch dní, když přišlo Minutí, zabit.

Pán Ježíš byl zatčen prvního dne svátku nekvašených chlebů. I to byl den Minutí. Svátek Minutí se slaví v první den svátku nekvašených chlebů, který trvá celkem sedm dní. To znamená, že když začalo Minutí, začal i svátek nekvašených chlebů. Minutí však trvalo jeden den, zatímco svátek nekvašených chlebů pokračoval ještě dalších šest dní.  To je důvod, proč lze svátek Minutí nazývat také svátkem nekvašených chlebů. Proto Lukáš 22,7 (Pavlík) říká: „A nadešel den nekvašených chlebů, v němž se Minutí mělo zabíjet.“ Pán Ježíš byl zatčen v tu noc, která předcházela dni svátku Minutí. (Židovský kalendář, stejně jako Genesis 1, počítá den od večera do rána, nikoli od rána do večera.) Tak byl Kristus ukřižován přesně v den Minutí. Proto byla Kristova smrt přesným naplněním předobrazu. Kromě toho, jak jsme již uvedli, Kristus byl vzkříšen sedmnáctého dne měsíce, čímž se naplnil předobraz archy, která spočinula na pohoří Araratu sedmnáctého dne téhož měsíce.

III. BERÁNEK MINUTÍ

A. Na dům

V Exodu 12,3 dostali synové Izraele příkaz, aby „vzali beránka na otcovský dům, beránka na rodinu“. Důležité je zde to, že beránek Minutí nebyl na každého jednotlivce, ale na každý dům. Jednotkou Božího spasení není jednotlivec; jednotku tvoří dům, rodina. Například v knize Jozue 2 a 6 byla Rachab zachráněna s celým domem svého otce. V Lukášovi 19 Pán Ježíš řekl celníku Zacheovi: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu“ (v. 9, ČEP). Podle Skutků 11,14 dostal Kornélius zaslíbení, že bude spasen on i celý jeho dům (v. 14). Dále ještě, když se žalářník zeptal, co má dělat, aby byl spasen, Pavel a Sílas mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!“ (Sk 16,30-31, B21). Tyto příklady ukazují, že jednotkou Božího spasení je dům, nikoli jednotlivec.

Exodus 12,4 je obtížně srozumitelný verš. „A kdyby rodina byla na beránka příliš malá, ať si přibere souseda nejblíže svému domu do počtu duší. Každý bude započten na beránka podle toho, co kdo sní.“ Rodiny se lišily svou velikostí. Jestliže rodina byla na beránka příliš malá, měli se sejít se sousedem a vzít jednoho beránka podle počtu duší. Verš 4 naznačuje, že beránek byl jak podle počtu duší, tak podle toho, co kdo sní. Beránek zůstal stejný, ale rodiny se lišily svou velikostí. Beránek nemohl být příliš malý na rodinu, ale rodina mohla být příliš malá na beránka.

Může se zdát, že Mojžíš napsal 4. verš poněkud zvláštně. Ve skutečnosti to napsal velmi smysluplně. Máme-li tomuto verši porozumět, musíme věnovat pozornost třem věcem: tomu, že rodina mohla být na beránka příliš malá, a tak se musela sejít s další rodinou; tomu, že beránek byl brán podle počtu duší; a tomu, že každý byl započten na beránka podle toho, co kdo sní. Když tyto tři body spojíme dohromady, uvidíme, že Kristus je vždy dostatečný. S Kristem není žádný nedostatek. Lze Ho užívat jak podle počtu lidí, tak podle naší schopnosti Ho jíst. Je-li naše kapacita velká, Kristus stačí na to, aby nás zaopatřil. Je-li naše kapacita omezená, stále může naplnit naši potřebu. Jako beránek Minutí je Kristus vše dostatečný. Právě ten Kristus, který je zobrazen beránkem Minutí, nemá žádný nedostatek. V každé situaci dokáže naplnit naši potřebu. Nezáleží na tom, zda je naše rodina velká nebo malá či zda se spojí s další rodinou. Nezáleží na tom, kolik je duší nebo jak velkou máme chuť. Kristus je dostatečný na to, aby naplnil každou naši potřebu.

B. Bez vady

Exodus 12,5 říká: „Budete mít beránka bez vady.“ Být bez vady znamená být dokonalý. To znázorňuje, že Kristus je dokonalý, bez vady (J 8,46).

C. Roční samec

Exodus 12,5 dále říká, že beránek musel být „roční samec“, vzatý „z beránků nebo z kůzlat“. Co znamená, že beránek musel být roční samec? Být roční znamená být nový a nepoužitý za žádným jiným účelem. Když byl Pán Ježíš položen na kříž, v Božích očích byl roční. Byl čerstvý a nikdy nebyl použit za žádným jiným účelem.

V době, kdy jsme byli spaseni, jsme již všichni byli použiti za nějakým jiným účelem. Někteří z nás byli použiti za několika různými účely. Nebyli jsme vůbec čerství. Byl jsem spasen, když mi bylo devatenáct a půl. V Božích očích jsem však byl mnohem starší, protože jsem již byl použit za jinými účely. Pán Ježíš byl naopak čerstvý a nebyl použit za jiným účelem.

Exodus 12,5 ukazuje, že beránek mohl být z beránků nebo z kůzlat. Podle Matouše 25 ovce znázorňují ty, kteří jsou dobří, a kozlové ty, kteří jsou špatní. Když byl Kristus na kříži, byl dobrý, nebo špatný? Ve velmi skutečném smyslu byl obojí. V době svého ukřižování byl Kristus beránkem i kůzletem, podle toho, z jakého úhlu se na Jeho ukřižování díváme. Sám o sobě je Kristus naprosto dobrý. Avšak jako náš zástupce byl hříšný. Jak říká Pavel v 2. listu Korintským 5,21, Ten, který hřích nepoznal, za nás byl učiněn hříchem.

D. Čtyři dny zkoumán

Právě tak jako byl beránek Minutí čtyři dny zkoumán (Ex 12,3.6), tak byl stejně dlouho zkoumán i Kristus. Po svém zatčení Pán podstoupil šestero zkoumání, tři z rukou kněží, kteří Ho zkoumali podle Božího zákona, a tři z rukou římských vládců, kteří Ho zkoušeli podle římského práva. Pilát nakonec musel prohlásit, že na Něm žádnou vinu nenalézá. Ve skutečnosti Pilát třikrát prohlásil, že na Něm žádnou vinu nenalézá (J 18,38; 19,4.6). Kristus jako beránek Minutí byl bez viny, bez vady.

E. Zabit celým shromážděním pospolitosti Izraele

Exodus 12,6 o beránkovi Minutí říká: „Potom ho celé shromáždění pospolitosti Izraele k večeru zabije.“ Víte, kdo zabil Pána Ježíše? Zabila Ho pospolitost Božího lidu. To znamená, že jsme na Jeho zabití měli účast my všichni.

Před lety jsem četl jeden článek, který popisoval, jak synové Izraele zabíjeli beránka během Minutí. Podle toho článku beránka položili na jakýsi kříž. Synové Izraele vzali dva kusy dřeva a vytvořili kříž. Dvě nohy beránka přivázali ke spodku kříže a druhý pár roztažených nohou připevnili k břevnu. Potom beránka zabili, aby se vylila všechna jeho krev, protože potřebovali všechnu krev, aby ji nanesli na zárubně dveří. Všichni víme, že římská říše používala jako trest smrti pro zločince ukřižování, ale synové Izraele používali tuto metodu ještě dlouho před římskou říší k zabití beránka během jejich Minutí. Způsob, jakým byl beránek zabit, poskytuje obraz Kristova ukřižování. Předobraz Minutí tedy předznamenal datum i způsob, jakým byl usmrcen Kristus pro naše vykoupení.

F. Krev daná na veřeje a na nadpraží domů pro vykoupení

Exodus 12,7 říká: „Pak vezmou z krve a dají na obě veřeje a na nadpraží domů, v nichž ho budou jíst.“ Krev daná na nadpraží a veřeje byla pro vykoupení. Tato krev je předobrazem vykupující Kristovy krve (Mt 26,28; J 19,34; 1Pt 1,18-19). Když synové Izraele aplikovali beránka Minutí, byli v domech, které byly natřeny krví beránka. To naznačuje, že vykoupení je založeno na sjednocení. Kristova krev nás nemůže vykoupit, pokud nejsme sjednoceni s Kristem. Pouze když jsme v Kristu, můžeme být vykoupeni Kristovou krví. Jsme-li mimo Krista, Jeho krev nás nemůže vykoupit. Ale jakmile jsme v Kristu jako v domě, jsme vykoupeni krví, která byla nanesena na nadpraží a veřeje domu. Jelikož vykoupení je založeno na sjednocení, musíme být ve sjednocení s Kristem, musíme být ztotožněni s Kristem. Tehdy, protože jsme jedno s Kristem, můžeme být vykoupeni Jeho krví.

Záležitost sjednocení znázorňuje také archa, kterou postavil Noe. Noe a jeho rodina vešli do archy. Tak se ocitli ve sjednocení s archou, byli ztotožněni s archou. Skrze toto sjednocení, toto ztotožnění, byli zachráněni a vykoupeni archou. Podle téhož principu museli být synové Izraele v domě, který byl natřen krví, aby mohli být vykoupeni krví beránka Minutí. Dále ještě, každý, kdo chce aplikovat Kristovo vykoupení, musí být ve sjednocení s Kristem.

G. Jeho maso mělo být snědeno, aby poskytlo zaopatření života

Maso beránka Minutí mělo být snědeno, aby poskytlo zaopatření života (12,8-10). Totéž platí o Pánu Ježíši jako o naplnění předobrazu. Každé ze čtyř evangelií mluví o Kristově krvi. Janovo evangelium však dále říká, že můžeme jíst tělo, maso Kristovo. V Janovi 6,53 Pán Ježíš říká, že musíme jíst tělo Syna člověka a v 55. verši prohlašuje: „Mé tělo je pravý pokrm.“ Tělo zde představuje Kristův život. Kristův život se dá jíst; je to naše zaopatření života. Je to zmíněno v Janově evangeliu, protože toto evangelium, na rozdíl od ostatních, se zaměřuje na život. Proto Janovo evangelium zjevuje, že Kristova krev vykupuje a Kristův život zaopatřuje. Haleluja, máme krev Beránka pro vykoupení a maso Beránka pro zaopatření života!

1. Pečený na ohni

V Exodu 12,8 je synům Izraele řečeno, jak správně jíst maso beránka Minutí: pečené na ohni. Oheň zde znázorňuje Boží svatý hněv uplatněný soudem. Když byl Kristus na kříži, byl souzen a stravován svatým Božím ohněm. Žalm 22,15-16 říká: „Mé srdce je jako vosk, rozpustilo se v mém nitru. Jak hliněný střep vyschla má síla, jazyk se mi lepí na patro.“ Tehdy zvolal: „Žízním“ (J 19,28), protože byl spalován svatým ohněm Božího soudu.

2. Ne syrový

V Exodu 12,9 je synům Izraele přikázáno, aby beránka nejedli syrového. Dnes se ti, kdo nevěří v Kristovo vykoupení, snaží jíst Krista „syrového“. To znamená, že Krista považují za vzor či příklad lidského života, který chtějí napodobovat. To v důsledku znamená jíst beránka Minutí syrového.

3. Ne vařený ve vodě

Kromě toho, synové Izraele neměli jíst beránka vařeného ve vodě (12,9). Jíst Krista, jako by byl „vařený ve vodě“, znamená nepovažovat Jeho smrt na kříži za smrt vykupitelskou, ale za smrt mučednickou. Mnozí dnes nevěří, že Kristus zemřel jako Vykupitel. Podle nich byl pronásledován lidmi a zemřel jako mučedník, který se obětoval pro své učení. Takto aplikovat Kristovu smrt znamená jíst beránka vařeného ve vodě. Být vařen ve vodě znamená podstupovat utrpení, ale nikoli utrpení, které přináší svatý oheň. Takové utrpení je spíše jen utrpením, které přináší pronásledování.

Dnes se lidé snaží přijímat Krista třemi způsoby. Jako fundamentální křesťané věříme, že Kristus na kříži za nás vytrpěl Boží soud. Byl spalován a „pečen“ svatým ohněm Božího hněvu. Jako náš Vykupitel byl souzen za nás. To znamená přijímat Krista pečeného na ohni. To je ten správný způsob, který ustanovil Bůh.  Druhý způsob, který zastávají modernisté, znamená přijímat Krista „syrového“. To znamená brát Krista jako příklad a napodobovat způsob Jeho chování. Třetí způsob je přijímat Krista „vařeného“. To znamená považovat Kristovu smrt na kříži za pronásledování a mučednictví, nikoli za smrt pro naše vykoupení. Jak přijímáte Krista – pečeného, syrového, nebo vařeného? Jestliže věříte, že Kristus zemřel na kříži jako mučedník, protože byl pronásledován lidmi, potom jíte beránka Minutí vařeného ve vodě. Pokud však věříte, že Kristus zemřel jako náš Vykupitel, pečený svatým Božím ohněm, potom Ho jíte jako beránka Minutí pečeného na ohni.

4. S jeho hlavou, hnáty a vnitřnostmi

Synové Izraele měli sníst beránka s jeho hlavou, hnáty a vnitřnostmi (12,9). Hlava znázorňuje moudrost, hnáty znázorňují činnost a pohyb a vnitřnosti znázorňují rozličné vnitřní části Kristovy bytosti. Jíst beránka Minutí s hlavou, hnáty a vnitřnostmi znamená brát Krista jako celek, se vším všudy. Když Krista jíme, přijímáme Jeho moudrost, činnost, pohyb a vnitřní části.

5. S nekvašenými chleby a hořkými bylinami

Podle Exodu 12,8 měli synové Izraele jíst maso beránka s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Jíst nekvašený chléb znamená vyloučit vše hříšné. Když užíváme Krista jako naše Minutí, musíme vyčistit vše hříšné. Zároveň musíme jíst hořké byliny. To znamená, že musíme litovat a činit pokání, zakusit hořkou chuť, kterou přináší hříšné věci. Když jsme uvěřili v Pána Ježíše, mnozí z nás přijali Krista jako naše zaopatření života a také se vzdali všeho hříšného. Zároveň jsme zakusili lítost a pokání. To naznačuje, že jsme jedli Krista s hořkými bylinami.

Neměli bychom brát beránka bez nekvašených chlebů a hořkých bylin. Kdykoli přijímáte Krista jako vaše zaopatření, přijímáte život, který je bez hříchu, bez kvasu, který vám dává hořký pocit, když zhřešíte, který činí pokání, když se dopustíte nějaké chyby. Tento život je citlivý na hřích, na jakoukoli špatnost, na cokoli z našeho já. Abyste se udrželi nekvašení, musíte činit pokání.

6. Nic neponecháno do rána

Exodus 12,10 říká: „Nic z něho neponecháte do rána. Co z něho zůstane do rána, to spálíte ohněm.“ Nic z beránka Minutí nemělo být ponecháno do rána. To naznačuje, že Krista máme přijmout plně, nikoli částečně. Nedovolte, aby bylo ponecháno cokoli z Krista. Naopak, přijímejte Ho v plnosti.

H. Jeho kosti nebyly zlomeny

Exodus 12,46 říká, že synové Izraele nesměli zlomit žádnou kost beránka Minutí. Když byl Kristus ukřižován jako náš beránek Minutí, Jeho nohy nebyly zlámány (J 19,33.36). Skutečnost, že Kristovy nohy nebyly zlámány, znázorňuje to, že v Kristu, beránkovi Minutí, je něco nezlomného a nezničitelného. Tímto nezlomným a nezničitelným prvkem je Jeho věčný život. Římští vojáci a Židé se mohli spojit, aby Krista přibili na kříž, ale nemohli zlomit Jeho věčný život.

Z Písma můžeme doložit, že kost znázorňuje život. Podle Genesis 2,21 Hospodin vzal z Adama kost, žebro, a vybudoval ženu. Žena, Eva, vznikla z kosti, jež byla vzata z Adama.  Kost tedy znázorňuje život, který udílí život. Kost vzatá z Adama vložila Adamův život do Evy. Podle téhož principu Kristova nezlomená kost znázorňuje Jeho nezlomný a nezničitelný věčný život, který nám udílí život. V Kristu jako našem beránkovi Minutí je takový nezlomný a nezničitelný život, který nám udílí život.