Studium života v Numeri (# 46)

Poselství Čtyřicáté Šesté

BOJ

(15)

Čtení z Písma: Nu 33,50-56; 34,1-29

V tomto poselství o předběžných pokynech k rozdělení dobré země se budeme zabývat ustanoveními o dědictví dobré země (33,50-56), hranicemi dobré země a těmi, kteří ji měli rozdělovat (34,1-29).

B. Ustanovení o dědictví dobré země

1. Byla dána Mojžíšovi v moábských stepích u Jordánu naproti Jerichu

Tato ustanovení byla dána Mojžíšovi v moábských stepích u Jordánu naproti Jerichu (33,50) – na území, kde došlo k mnoha potížím. I dnes je země na východ od Jordánu zemí mnoha potíží.

2. Synové Izraele museli vyhnat všechny obyvatele země, zničit všechny jejich obrazy a lité modly, zpustošit jejich návrší a obsadit tu zemi a sídlit v ní

Hospodin přikázal Mojžíšovi, aby promluvil k lidu: „Až projdete Jordánem do kenaanské země, vyžeňte před sebou všechny obyvatele země, zničte všechny jejich obrazy, všechny jejich lité modly zničte a všechna jejich návrší zpustošte. Podrobte si tu zemi a sídlete v ní, neboť vám jsem dal tu zemi, abyste ji obsadili“ (vv. 51-53). Tyto verše ukazují, že poté, co vyženou ďábelské obyvatele země, museli zničit všechny modly a návrší, což byla místa, kde byly uctívány modly. Teprve pak mohli mít právo obsadit zemi a těšit se z ní.

Stejný princip platí i dnes pro naše potěšení z Krista. Byl nám dán Kristus jako náš podíl k našemu potěšení, ale musíme splnit určitou podmínku, abychom toto potěšení obdrželi. Tou podmínkou je, že musíme spolupracovat s Božím ustanovením tím, že ze sebe vyženeme vše, co není Bůh a Kristus. To znamená, že v sobě musíme zničit všechny modly. Modla je vše, mimo Boha, co nás zaneprazdňuje. Titul, dobrá práce, hezký dům, postavení či hodnost, dobrá reputace – to vše se může stát modlami, které nás zaneprazdňují. Musíme v sobě zničit všechny modly a neponechat v sobě žádný prostor k modloslužbě. Když se nevypořádáme s modlami, které jsou v nás, nemůžeme se opravdově těšit z Krista.

Někteří mluví o potěšení z Krista, ale je to pro ně pouhý slogan. Schopnost skutečně se těšit z Krista závisí na tom, do jaké míry je očištěna naše vnitřní bytost. Dnes je Kristus jako dobrá země uvnitř nás, ale abychom tuto dobrou zemi mohli užívat, je nutné úplně odstranit vše, mimo Boha, co nás zaneprazdňuje. Pokud poskytujeme i malý prostor k uctívání něčeho, co není Bůh, ruší se tím naše potěšení z Krista. Kéž bychom všichni zcela odstranili každou modlu, abychom mohli užívat Krista jako dobrou zemi.

3.  Země se měla rozdělit do dědictví losem podle čeledí

„Rozdělte zemi do dědictví losem podle svých čeledí; většímu dejte větší dědictví a menšímu dejte menší dědictví. Kam komu padne los, to bude jeho. Rozdělte dědictví podle otcovských pokolení“ (v. 54). Zde vidíme, že synové Izraele měli zdědit zemi na základě dvou věcí: na základě kmenové příslušnosti a na základě losu. Velikost kmenů byla spojena s nárůstem života a los byl spojen s Boží svrchovaností. To ukazuje, že potěšení z Krista dnes závisí především na našem nárůstu života a na Boží svrchovanosti.

4. Důsledky, pokud před sebou nevyženou obyvatele země

Ve verších 55 a 56 vidíme důsledky, pokud před sebou nevyženou obyvatele země. Jestliže Boží před sebou nevyžene obyvatele země, ti, které z nich ponechají, se stanou trny v jejich očích a ostny v jejich bocích. Navíc tito obyvatelé v zemi, ve které budou sídlit, je budou utlačovat a Bůh s nimi naloží tak, jak zamýšlel naložit s obyvateli země. To znamená, že podíl pohanů pod Božím prokletím by se stal podílem Izraele.

C. Hranice dobré země a ti, kteří ji měli rozdělovat

1. Hranice dobré země

Numeri 34,1-15 hovoří o hranicích dobré země. Hranice kenaanské země znázorňují Krista v Jeho vzkříšení a nanebevstoupení.

a. Jižní hranice

Jižní hranice (vv. 3-5) byla od pustiny Sinu podél Edómu; od okraje Solného moře (Mrtvého moře) na východě, stáčela se k jihu k průsmyku Akrabim, procházela Sinem, sahala ke Kádeš-barneji; pak se táhla do Chasar-adáru, procházela do Asmónu, stáčela se k egyptskému potoku a sahala až k Velkému moři (Středozemnímu moři).

b. Západní hranice

Západní hranice (v. 6) byla podél Velkého moře a jeho pobřeží, od jihu k severu. Velké moře znázorňuje všezahrnující Kristovu smrt.

c. Severní hranice

Severní hranice (vv. 7-9) byla od Velkého moře k hoře Hóru, od hory Hóru do Lebo-Chamátu, sahala až k Sedadu, táhla se k Zifrónu a sahala až k Chasar-énanu.

d. Východní hranice

Východní hranice (vv. 10-12) byla od Chasar-énanu k Šefámu, sestupovala z Šefámu do Ribly východně od Ajinu, dolů ke břehu Kineretského moře (Galilejského moře) na východě, dolů k Jordánu (který znázorňuje Kristovu smrt) a až k Solnému moři.

Nejlepší část dobré země je obklopena dvěma moři – Středozemním mořem a Mrtvým mořem – a řekou – Jordánem. Tato dvě moře a tato řeka znázorňují Kristovu smrt. Z toho vyplývá, že užívání Krista je úzce spjaté s Jeho smrtí. Naše užívání Krista tedy musí být ve sféře, na území, Jeho smrti.

Hranice dobré země také naznačují, že se jedná o vyvýšenou, povznesenou zemi. To znázorňuje vyvýšeného Krista, nebeského Krista. Kristus, kterého užíváme v Jeho bohatství, je vzkříšený a vyvýšený Kristus. Kristus, který byl ukřižován a pohřben, vstoupil do nás ve vzkříšení a my jsme nyní v Jeho nanebevstoupení a užíváme Ho jako vyvýšenou zemi se vším jejím bohatstvím.

e. Hranice země byly dány devíti a půl kmenům

„I přikázal Mojžíš synům Izraele: Toto je země, kterou rozdělíte losem do dědictví, jak přikázal Hospodin dát ji devíti a půl pokolením. Neboť pokolení synů Rúbenových podle domu svých otců a pokolení synů Gádových podle domu svých otců dostala své dědictví, i polovina pokolení Manasesova ho již dostala. Dvě a půl pokolení již dostala své dědictví na druhé straně Jordánu, východně od Jericha, na východě“ (vv. 13-15). Verše 1 až 12 popisují hranice země, které byly dány devíti a půl kmenům. Do země dané dvěma a půl kmenům a odpovídající jejich volbě bylo možné vstoupit bez překročení Jordánu. To naznačuje, že se nacházela mimo Kristovu smrt, a proto ve skutečnosti nebyla součástí dobré země. Stejně tak i naše vlastní volba se nachází mimo Kristovu smrt, a proto nemá nic společného se skutečným užíváním bohatého Krista. Pokud neprojdeme Kristovou smrtí, nemůžeme vstoupit do Jeho vzkříšení a nanebevstoupení. To ukazuje, že bychom neměli jednat podle své vlastní volby. Kdykoli jednáme podle své volby, ocitáme se mimo Kristovu smrt a v důsledku toho nejsme v oblasti Jeho vzkříšení a nanebevstoupení, abychom Ho mohli užívat jako nebeskou, vyvýšenou osobu.

Jak je vidět z předobrazu dobré země, Kristus, který je nám přidělen na základě Božího ustanovení, je velký Kristus, obrovský Kristus. Velikost Krista, kterého skutečně prožíváme, však záleží na nás. Sám o sobě je Kristus nesmírně rozlehlý a má neměnnou velikost, ale naše zkušenost s tímto Kristem se může značně lišit a mít různou velikost. Pro některé může být Kristus jen úzkým proužkem země, zatímco pro jiné může být velmi velkým územím. Stejně jako se naše zkušenost s Kristem jako obětmi může lišit velikostí (beran, jehně nebo holubice), může být i naše zkušenost s Kristem jako dobrou zemí různě velká.

2. Ti, kdo rozdělovali dobrou zemi

Ve verších 16 až 29 vidíme ty, kteří měli rozdělit dobrou zemi. V jejich seznamu nejsou zahrnuti předáci dvou a půl kmenů. Dva a půl kmene něco obdržely, ale to, co získaly, nebyla dobrá země. V církevním životě se nám v zásadě může stát totéž. Můžeme se rozhodnout podle vlastní volby a něco získat. Zdá se, že to, co jsme získali, odpovídá Božímu zaslíbení, ale ve skutečnosti je to něco, co odpovídá naší vlastní volbě a nemůže být považováno za součást Božího zaslíbení.

a. Kněz Eleazar a Jozue, syn Núnův

„Toto jsou jména mužů, kteří vám rozdělí zemi do dědictví: kněz Eleazar a Jozue, syn Núnův“ (v. 17). Eleazar i Jozue jsou předobrazem Krista. Na jedné straně je Kristus náš Velekněz; na druhé straně je to náš Vůdce.

b. Po jednom předáku z pokolení

Verš 18 říká: „A přiberou po jednom předáku z pokolení, aby rozdělili zemi do dědictví.“ Verše 19 až 28 obsahují seznam těchto předáků: nejprve z pokolení Judova Káleb; z pokolení Šimeónova Samuel; z pokolení Benjamínova Elídad; z pokolení Danova Bukí; z pokolení Manasesova Chaníel; z pokolení synů Efrajimova Kemúel; z pokolení Zabulónova Elísáfan; z pokolení Isacharova Paltíel; z pokolení synů Ašerova Achíhúd; a z pokolení Neftalího Pedahél. „To jsou ti, kterým Hospodin přikázal, aby synům Izraele rozdělili dědictví v kenaanské zemi“ (v. 29).

Skutečnost, že jména předáků dvou a půl kmenů nejsou zahrnuta v tomto seznamu, má podle všeho nějaký význam. Věřím, že jejich jména nejsou zmíněna, protože tyto kmeny učinily rozhodnutí podle své volby. Pokud se dnes rozhodneme podle vlastní volby, možná naše jména nebudou zahrnuta do Božího „seznamu“. Z tohoto hlediska bychom se neměli zajímat o lidské názory, chválu, obdiv, kritiku a odsouzení. Dnes je „lidský den“ (1K 4,3, Pavlík), současný věk, ve kterém soudí člověk. Počkejme si na den Pánův, kdy bude soudit Pán (1K 4,4-5). Pouze Pán má právo vyslovit poslední slovo. Naučme se proto nečinit vlastní rozhodnutí podle své volby, kvůli němuž se ocitneme mimo Kristovu smrt. Neměli bychom se zajímat o vlastní volbu, ale o Pánovu volbu, aby naše jména nebyla na našem seznamu, ale na Jeho seznamu.

c. Rozdíl mezi předáky v kapitolách 1 a 34

A konečně musíme uvidět, že je rozdíl mezi předáky v 1. kapitole a 34. kapitole Numeri. Předáci v 1. kapitole byli potřební pro soupis; předáci ve 34. kapitole byli potřební pro rozdělení dobré země. Hranice dobré země i ti, kteří rozdělovali dobrou zemi, jsou důležití.