Poselství Čtyřicáté Páté

BOJ

(14)

Čtení z Písma: Nu 32,1-42

V tomto poselství se začneme zabývat předběžnými pokyny k rozdělení dobré země (32,1-42; 33,50–36,13).

X. Předběžné pokyny k rozdělení dobré země

Posledních pět kapitol Numeri, nejlepší část této knihy, se zabývá předběžnými pokyny k rozdělení dobré země. Tyto předběžné pokyny jsou předobrazem účasti na potěšení z Krista.

A. O zemi na východ od Jordánu

Dobrá země se nacházela na obou stranách řeky Jordán – na východě i na západě. Země na západ od Jordánu je lepší než země na východ od Jordánu. V Numeri 32,1-42 se hovoří o zemi na východ od Jordánu.

1. Žádost dvou kmenů – Rúbena a Gáda

a. Touha obdržet Boží zaslíbení

Žádost dvou kmenů, Rúbena a Gáda (Nu 32,1-5), nelze označit za špatnou, ale nelze ji ani označit za správnou. Chtěli obdržet Boží zaslíbení podle své vlastní volby a představy o tom, co je pro ně nejlepší, a nikoli podle Boží volby a představy. Touha obdržet Boží zaslíbení nebyla špatná. Jejich chyba však spočívala v tom, že to chtěli získat podle vlastní volby a představy o tom, co je pro ně nejlepší. Nakonec jejich území obsadili jako první část izraelské země pohanští nájezdníci z východu. Kmeny Rúben a Gád trpěly a toto utrpení bylo způsobeno tím, že učinili svou vlastní volbu.

V duchovních věcech je strašné dělat cokoli podle vlastní volby. Nic z toho, co uděláme podle své volby, nebude v důsledku přínosné. Můžeme si myslet, že naše volba je nejlepší, ale ve skutečnosti je nejhorší. Proto bychom se v duchovních věcech měli snažit nejednat podle vlastní volby. Je mnohem lepší, když všechno ponecháme v rukou Pána a dovolíme Mu, aby jednal podle Jeho volby.

b. Kvůli tomu, co měli a co viděli

Dva kmeny přednesly svou žádost kvůli tomu, co měly (velmi velké množství dobytka – v.1) a co viděly (místo vhodné pro stáda – v. 4). To je důvod, proč učinily svou volbu.

Zdrojem naší vlastní volby, dokonce i v církevním životě, jsou dvě věci: zvažování toho, co máme a co potřebujeme, a přemýšlení o tom, jak konkrétní situace nebo příležitost, kterou vidíme před sebou, vyhovuje našim potřebám. Takto bychom neměli jednat v církevním životě ani ve službě Pánu. Jak v církevním životě, tak v Pánově díle musíme odolat pokušení vlastní volby, abychom se postarali o své blaho.

Musíme se naučit tuto lekci: Nemyslet na to, co máme nebo co je před námi, ale nechat svou budoucnost v rukou Pána. Neměli bychom se snažit jednat podle vlastní volby v církevním životě nebo v Pánově díle. Pokud trváte na své vlastní volbě, připravte se na utrpení. Naše volba není ta nejlepší volba. Jsme krátkozrací a do jisté míry sobečtí, a proto je pro nás obtížné být čistí ve svých motivech, tužbách, úmyslech, cílech a záměrech. Musíme být ochotni vzdát se své volby a říci Pánu, že nemáme žádnou vlastní volbu.

c. Bez nutnosti překročit řeku Jordán

Země, kterou si vyžádali Rúben a Gád, byla dosažitelná bez překročení řeky Jordán. To znamená, že starý člověk nebyl ukončen a pohřben. Pouze když je náš starý člověk ukončen a pohřben, jsme v pozici, ze které můžeme obsadit dobrou zemi pro naše potěšení.

d. Obdrželi zaslíbení dobré země odděleně od všech ostatních synů Izraele

Rúben a Gád neobdrželi zaslíbení dobré země spolu se všemi syny Izraele. To znamená přijetí potěšení z Krista odděleně od Těla Kristova.

2. Pokárání a varování od Mojžíše

Ve verších 6 až 15 vidíme pokárání a varování od Mojžíše.

a. Pokáral je za sobectví

„Mojžíš odpověděl synům Gádovým a synům Rúbenovým: Cožpak vaši bratři půjdou do boje a vy zůstanete zde?“ (v. 6). Mojžíš je zde kárá za jejich sobectví. Zdálo se, že Mojžíše řekl: „Myslíte jen na blaho svých kmenů. A co ostatní kmeny? Pokud budou ostatní kmeny následovat váš příklad, každý kmen si vybere podle vlastní volby a nebudeme mít způsob, jak rozdělit zemi.“

b. Varoval je, když jim připomněl žalostný incident v Kádeš-barneji

Ve verších 7 až 15 Mojžíš varoval Rúbena a Gáda a připomněl jim žalostný incident v Kádeš-barneji, kde se projevila jejich nevěra. V 7. verši jim řekl: „Proč berete synům Izraele odvahu, aby přešli do země, kterou jim dal Hospodin?“ Mojžíš si možná myslel, že se bojí obrů žijících v té zemi a že tento strach oslabí odhodlání všech ostatních kmenů.

3. Slib dvou kmenů

Ve verších 16 až 19 vidíme slib dvou kmenů, které ospravedlňovaly svou volbu. Ti, kteří si vybírají podle svého, vždy hodně hovoří, aby svou volbu ospravedlnili.

a. Že postaví ohrady pro svůj dobytek a města pro své děti

„Nato k němu přistoupili a řekli: Postavíme zde ohrady pro svůj dobytek a města pro své děti“ (v. 16). Měli strach o svá stáda a malé děti, ale nezdálo se, že myslí na stáda a malé děti ostatních kmenů.

b. Že se sami rychle vyzbrojí a půjdou před syny Izraele, dokud je nepřivedou na jejich místo

„My sami se však rychle vyzbrojíme a půjdeme před syny Izraele, dokud je nepřivedeme na jejich místo“ (v. 17a). Tato slova naznačují, že se považovali za velmi schopné, a mysleli si, že dokážou přivést všechen lid na jejich místo. Ve své sebedůvěře se odvážili učinit takový slib. Místo toho, aby řekli: „Dokud je nepřivedeme na jejich místo,“ měli říci: „Dokud je Hospodin nepřivede na jejich místo.“

c. Že se nevrátí do svých domovů, dokud synové Izraele neobdrží každý své dědictví

„Nevrátíme se do svých domovů, dokud synové Izraele neobdrží každý své dědictví“ (v. 18). Tato se zdají spravedlivá, ale přesto to byla jejich vlastní volba, a proto to nebylo nejlepší rozhodnutí.

d. Že neobdrží dědictví se syny Izraele za Jordánem a tam dále

„Neobdržíme dědictví s nimi za Jordánem a tam dále, protože jsme dostali své dědictví na druhé straně Jordánu na východě“ (v. 19). Tento slib se zdá spravedlivý a rozumný.

4. Mojžíšovo svolení

Verše 20 až 42 mluví o Mojžíšově svolení.

a. Souhlasil s jejich slibem

Mojžíš byl zasažen slovy Rúbena a Gáda a souhlasil s jejich slibem (vv. 20-22). To dokazuje, že Mojžíš nebyl diktátorem – byl připraven přijmout rozumné návrhy a názory ostatních.

b. S podmínkou

Mojžíšovo svolení bylo uděleno s podmínkou, že celé jejich vojsko projde Jordán před Hospodinem, dokud před sebou nepodrobí své nepřátele a dokud země nebude podmaněna před Hospodinem. Teprve potom se mohli vrátit a být osvobozeni od závazku před Hospodinem a před Izraelem (vv. 21-22). Rúben a Gád řekli: „Dokud je nepřivedeme na jejich místo,“ ale Mojžíš řekl: „Dokud před sebou [Hospodin] nepodrobí své nepřátele a dokud země nebude podmaněna před Hospodinem.“ To se mělo stát díky Hospodinu, a ne díky Rúbenovi a Gádovi.

Ve 22. verši použil Mojžíš slovo „závazek“ (B21). Kdykoli jednáme podle své vlastní volby, budeme za svou volbu dlužní a ocitneme se pod tím či oním závazkem. Když sloužíme Pánu, musíme se naučit, abychom nikdy nebyli takovými závazky vázáni. Musíme se naučit nejednat podle své vlastní volby, a tak se nedostat do závazku vůči Bohu a Jeho lidu.

c. Umožnil jim stavět města pro jejich děti a ohrady pro jejich brav

Ve verši 24 vidíme, že jim Mojžíš dovolil stavět města pro své děti a ohrady pro svůj brav.

d. Vydal příkaz knězi Eleazarovi, Jozuovi, synu Núnovu, a předákům rodů pokolení synů Izraele

Mojžíš vydal příkaz knězi Eleazarovi, Jozuovi, synu Núnovu, a předákům rodů pokolení synů Izraele o těchto dvou kmenech ohledně plnění jejich slibu Mojžíšovi (vv. 28-32). Tyto dva kmeny byly povinny pamatovat na svůj slib a splnit ho.

e. Země daná dvěma kmenům a polovině kmene Manasesa, syna Josefova

Podle veršů 33 až 42 Mojžíš dal dvěma kmenům a polovině kmene Manasesa, syna Josefova, království emorejského krále Síchona a království bášanského krále Óga, zemi s jejími městy a územím okolo měst.

Může se zdát, že v této kapitole bylo dosaženo úspěšné dohody na žádost dvou kmenů, Rúbena a Gáda. Ve skutečnosti tato situace nebyla příjemná, protože tyto kmeny zastupovaly své vlastní zájmy.

To samé se může stát i nám v našem rodinném a církevním životě. Když se bratr rozhoduje, často nedbá o svou ženu, ale o sebe. Může říkat, že mu záleží na jeho ženě, ale hluboko v srdci mu záleží na sobě. Podobně, když mají společenství starší z různých místních církví, starší každé církve mohou zastupovat jen sebe a své vlastní zájmy, nikoli zájmy jiných církví, přičemž každý starší může tvrdit, že mu záleží na Pánově záměru a na budování Těla. Tyto ilustrace ukazují, že je pro nás obtížné nerozhodovat se podle vlastní volby. Pokud se rozhodneme sami podle svého, je to hrozné. Místo toho, abychom si vybrali sami podle svého, měli bychom záležitost odevzdat Pánu.

Pokud v Pánově obnově stojíme na tom, že odmítáme činit svá vlastní rozhodnutí, ale necháváme volbu na Pánu, nebudou mezi námi žádné problémy. Pokud se však rozhodneme pro vlastní volbu, nakonec to přinese problémy a utrpení. Naučme se nenásledovat Rúbena a Gáda, ale následovat ostatní kmeny, které umožnily, aby Hospodin učinil volbu za ně. Počkejme na los a nedělejme rozhodnutí podle své volby.