Poselství Čtyřicáté Třetí
BOJ
(12)
Čtení z Písma: Nu 31,1-12
V tomto poselství se začneme zabývat vítězstvím synů Izraele nad Midjánci (31,1-54).
IX. VÍTĚZSTVÍ NAD MIDJÁNCI
Kapitoly 27 až 30 obsahují následující body: nový soupis, soudní rozhodnutí o dědičném obdržení země pro ženy, Mojžíšova smrt a jeho nástupce, ustanovení o obětech jako Božím pokrmu a ustanovení o slibech. Ve 31. kapitole vidíme, že synové Izraele museli zvítězit nad Midjánci, kteří jim působili potíže. Tento nepřítel musel být poražen. Jinak by Boží lid v době, kdy byl připraven vstoupit do dobré země, měl by za zády Midjánce, což by způsobilo vážné potíže. Tento nepřítel musel být poražen. Proto Bůh nařídil Mojžíšovi, aby Midjánce zničil.
A. Midjánci
Co znázorňují Midjánci? V rámci typologie Midjánci znázorňují špinavost chtíče padlého těla, která je spojená s ďáblem Satanem a světem. V padlém těle je chtíč a s chtíčem se pojí špinavost, poskvrna, která je spojená se Satanem a světem.
Starý zákon ukazuje, kdo jsou Midjánci. Midjánci byli potomci Abrahama narození z jeho druhé ženy Ketúry. Byli tedy přirozeně blízcí Izraelcům v těle (Gn 25,1-2). Midjánci se spojili s Moábci, potomky Lota, kteří vzešli z krvesmilstva v chtíči těla (Nu 22,3-4.7; Gn 19,30-38). Dále se Midjánci spojili s Izmaelity, potomky Abrahama podle těla, kteří prodali Josefa do Egypta (Gn 37,27-28.36). Midjánci byli také spojeni s Amálekovci, potomky Ezaua (Sd 6,3.33; Gn 36,12). A konečně, z Midjánců vzešel Bileám, který syny Izraele chytil do nástrahy smilstva a modlářství (Nu 22,7; 31,16).
Musíme si uvědomit, že zatímco usilujeme o Pánovy zájmy, za zády je nepřítel – špinavost chtíče padlého těla, kterou znázorňují Midjánci. Tento nepřítel má řadu zlých příbuzných a spojenců. Navíce se v tomto nepříteli, v této špinavosti, skrývá falešný prorok. Tento falešný prorok se nás snaží chytit do pasti a zabránit nám v naplňování Boží touhy.
B. Hospodinův příkaz pomstít syny Izraele na Midjáncích
Ve verších 1 a 2 vidíme Hospodinův příkaz pomstít syny Izraele na Midjáncích. Výsledkem toho, že Midjánci polapili syny Izraele do smilstva a modlářství, bylo veliké provinění Izraele a více než dvacet tisíc ztracených životů. Bůh na to nezapomněl a přikázal Mojžíšovi, aby pomstil Izrael na Midjáncích. Bylo nutné Midjánce porazit a úplně je zničit.
C. Mojžíšova strategie
Ve verších 3 až 6 vidíme Mojžíšovu strategii na zničení Midjánců. „Mojžíš promluvil k lidu: Vyzbrojte mezi sebou muže pro válečné tažení, aby padli na Midjánce a vykonali na Midjáncích Hospodinovu pomstu. Pošlete na válečné tažení vždy po tisíci mužích z pokolení za každé izraelské pokolení“ (vv. 3-4). Tak bylo vybráno z izraelských rodů tisíc za pokolení, dvanáct tisíc vojenských ozbrojenců (v. 5). Mojžíš navíc poslal na válečné tažení Pinchasa, syna Eleazarova, kněze, „který s sebou měl posvátné předměty a poplašné trubky“ (v. 6). Protože Pinchas měl srdce plné Boží žárlivosti a udělal pro Boha něco velmi vítaného, když Izrael upadl do smilstva a modlářství, Bůh chtěl, aby ho Mojžíš poslal s předměty svatyně a s trubkami. Předměty byly určeny k ochraně a trubky byly určeny na poplach. Pinchas musel mít střízlivou mysl a dobré rozlišení, a proto pochopil, jak chránit Boží armádu, a věděl, kdy a za jakých okolností musí zaznít poplach.
Mojžíšova strategie v boji proti Midjáncům vyžadovala, aby synové Izraele byli jednomyslní a nevyjadřovali žádné nesouhlasné názory. V tomto vyprávění nejsou vidět žádné názory, a to i přesto, že mezi více šesti sty tisíci nově sečtených muselo být mnoho moudrých mužů. Kdybychom byli v té situaci, možná bychom nesouhlasili s Mojžíšovým příkazem poslat na válečné tažení vždy po tisíci mužích za každý kmen. Místo toho bychom mohli navrhnout, že vzhledem k různé velikosti jednotlivých kmenů větší kmeny poskytnou více ozbrojenců, zatímco menší kmeny méně ozbrojenců. Možná bychom si mysleli, že Mojžíš je příliš starý na to, aby správně chápal situaci a vyvinul správnou strategii. Takový návrh je ve skutečnosti pláštíkem přikrývajícím názor. Ve 31. kapitole Numeri však nikdo nevyjádřil žádný názor, dokonce ani ženy. Lidé jednali v souladu s Mojžíšovou strategií. To ukazuje, že byli jednomyslní.
I my musíme být jednomyslní, pokud jde o dnešní Pánův pohyb v Jeho obnově. V roce 1984 jsem si pro prostudování situace v Pánově obnově uvědomil, že se musíme vydat novou cestou. Pro tuto novou cestu musíme být jednomyslní. V tomto ohledu jsem měl břemeno svolat starší a uspořádat s nimi několik naléhavých shromáždění. Na těchto shromážděních, která se konala v únoru 1986, jsem hovořil o jednomyslnosti pro Pánův pohyb. Řekl jsem bratrům, že neočekávám, že se všichni vydají touto novou cestu, ale doufám, že nikdo nebude tuto cestu kritizovat nebo jí oponovat. Kritika a opozice přinášejí potíže a jejich výsledkem je rozdělení. Jako znázornění jsem uvedl Gedeónovu armádu a zdůraznil jsem, že tato armáda porazila nepřítele za izraelský národ. Také jsem řekl, že církev, která nenásleduje novou cestu, je stále církví, stejně jako Izraelci, kteří nebyli součástí Gedeónovy armády, byli nadále Izraelci. Doufal jsem, že se mnozí připojí k armádě, aby bojovali za Pánovy zájmy, a že ostatní svatí tuto armádu podpoří a nebudou ji kritizovat nebo oponovat. Krátce po zahájení školení v Tchaj-peji v srpnu téhož roku však někteří bratři „předběhli“ události, nepočkali na výsledky školení a začali jej kritizovat a oponovat. Nejprve tito bratři kritizovali a pak začali oponovat. Poté začali na Pánovu obnovu útočit a pokusili se ji zničit. Z toho se musíme naučit, že abychom byli jednomyslní pro Pánův pohyb, nesmíme vyjadřovat své názory, ale musíme se vracet ke Slovu.
Věřím, že vítězství Izraele nad Midjánci bylo způsobeno tím, že synové Izraele byli jednomyslní. Ti, kteří vyšli na válečné tažení, i ti, kteří nevyšli, byli jedno s Mojžíšem. Mnozí z těch, kteří zůstali doma, se jistě modlili za ty, kteří šli do války. Protože lidé byli jednomyslní, nakonec se kořist rozdělila nejen mezi ty, kteří bojovali, ale také mezi ty, kteří zůstali doma. Jednomyslnost byla mezi bojovníky a jednomyslnost byla také mezi ostatními Izraelci, včetně žen. Všichni lidé, starší i mladší, byli jednomyslní. Proto zvítězili.
D. Vítězství Izraelců nad Midjánci
Numeri 37,7-12 popisuje vítězství Izraelců nad Midjánci. Izraelci pobili všechny Midjánce mužského pohlaví (v. 7). Také zabili Bileáma a pět midjánských králů (v. 8). Kromě toho Izraelci zajali midjánské ženy a děti a ukořistili všechen jejich dobytek, stáda a majetek (v. 9). Také spálili ohněm všechna midjánská města a všechna jejich hradiště (v. 10) a pak přinesli všechnu kořist a všechen lup k Mojžíšovi, ke knězi Eleazarovi a k pospolitosti synů Izraele (vv. 11-12). To vše bylo díky jednomyslnosti mezi syny Izraele.