Poselství Čtyřicáté Druhé
BOJ
(11)
Čtení z Písma: Nu 30,1-16
Numeri 28,1–30,16 je úsek věnovaný ustanovením, tedy dodatečným zákonům. Tato ustanovení se týkají dvou věcí: obětí (28,1–29,40) a slibům (30,1-16).
B. O slibech
Ustanovení o slibech následují po ustanoveních o obětech, které jsou Božím pokrmem. Přinášet oběti Bohu je naší povinností, naší zodpovědností, zatímco sliby jsou dobrovolné. Bůh po nás chce něco víc, než je pouhé splnění povinnosti, abychom naplnili Jeho požadavky. Chce, abychom udělali něco dalšího – abychom Mu složili slib. Příkladem zvláštního slibu je nazírský slib v 6. kapitole Numeri.
Dnes máme v církevním životě také tyto dva body: plníme Boží požadavky a skládáme Bohu slib. Pokud pouze plníme Boží požadavky, ještě jsme nedosáhli té nejvyšší úrovně. Potřebujeme složit slib Bohu, dobrovolně se Mu odevzdat konkrétním a specifickým způsobem.
Podle církevních dějin byli všichni, které Bůh použil k plnění Jeho novozákonní služby, ochotnými dobrovolníky. Nejen že plnili Boží požadavky, ale také Bohu složili dobrovolný slib. Příkladem takového člověka je John Nelson Darby. Plnil Boží požadavky a také učinil slib, že se kvůli potřebě v církevním životě, neožení.
Rozsah, v jakém nás Pán použije, závisí na našem slibu. Slib samozřejmě není omezen na otázku manželství. Můžeme učinit slib Pánu ohledně mnoha různých věcí. Čím vyšší je náš slib, tím více nás Pán použije.
Doufám, že mnoho mladých lidí v Pánově obnově bude zasaženo a inspirováno k tomu, aby učinili slib Bohu. Pánova obnova potřebuje mladé lidi, kteří učinili slib Bohu. Mladý člověk, který činí dobrovolný slib, může říci: „Pane, díky Tvému milosrdenství a milosti jsem splnil Tvé novozákonní požadavky. Ale rád bych udělal něco navíc. Chtěl bych učinit slib, že budu žít výhradně pro Tebe.“ Všichni musíme učinit Pánu nějaký slib.
1. Muž, který učinil slib Hospodinu či složil přísahu, že bere na sebe závazek
Muž, který učinil slib Hospodinu či složil přísahu, že bere na sebe závazek, neměl zrušit své slovo (Nu 30,2-3a). Naopak, měl splnit vše, co vyšlo z jeho úst (v. 3b). To ukazuje, že když učiníme slib Bohu, musíme jej splnit. Pokud zrušíme své slovo, utrpíme škodu.
2. Žena, která učinila slib Hospodinu a vzala na sebe závazek v domě svého otce
Numeri 30,4-6 hovoří o ženě, která učinila slib Hospodinu a vzala na sebe závazek v domě svého otce. V tomto případě měl konečné rozhodnutí učinit otec. Žena zda znázorňuje věřícího a otec znázorňuje Boha Otce. V Božích očích jsou všichni věřící ženami. Konečné rozhodnutí ohledně každého slibu, který dáváme Bohu, učiní Otec.
3. O slibu vdané ženy rozhodoval její muž
Ve verších 7 až 9 vidíme, že o slibu vdané ženy měl rozhodnout její muž. Muž zde znázorňuje Krista Pána. Jako věřící máme všichni Boha jako svého Otce a Krista jako svého Pána. Jako ženy, které jsou v domě svého Otce a které mají Krista jako svého Manžela, nemáme právo činit konečné rozhodnutí ohledně svých slibů. Konečné rozhodnutí musí učinit Bůh Otec nebo Kristus Pán.
4. Slib vdovy či zapuzené ženy
Slib vdovy či zapuzené ženy platil a musel být splněn (v. 10). Pokud však byl její slib učiněn v domě jejího muže, měl rozhodnout její muž (vv. 11-16). Z toho vyplývá, že ve vztahu k Bohu Otci a Kristu Pánu věřící ztratili svá lidská práva. Před Bohem Otcem ani před Kristem Pánem nemáme žádná práva.
Numeri 30,4-16 odhaluje, jak přísně Bůh přistupuje k otázce autority. Mladá žena, která žila v domě svého otce, se musela podřídit svému otci. Vdaná žena se musela podřídit svému muži. Avšak vdova či zapuzená žena byla zodpovědná sama za sebe. Nechci být jako vdova nebo zapuzená žena. Raději chci mít otce – Boha Otce – a manžela – Krista Pána. Jak je dobré, když je Bůh náš Otec a Kristus náš Manžel! Vzhledem k tomu, že Bůh je můj Otec a Kristus je můj Manžel, mohu být pokojný. Oproti tomu světští lidé se chovají jako vdovy a zapuzené ženy. Bůh pro ně není Otec a Kristus pro ně není Pán, a proto jsou ponecháni sami sobě a nesou zodpovědnost za sebe. My se od světských lidí lišíme. Jsme ženy, které mají Otce a Pána. Musíme vše přinášet svému Otci a svému Manželovi a nechávat konečné rozhodnutí na nich.