Poselství Čtyřicáté Prvé

BOJ

(10)

Čtení z Písma: Nu 29,1-40

V tomto poselství se budeme věnovat dalším ustanovením o obětech ve 28. a 29. kapitole Numeri.

První čtyři svátky, které se konají v první polovině roku, se již naplnily, ale poslední tři svátky, které se konají v druhé polovině roku, dojdou naplnění v budoucnosti. První čtyři svátky se naplnily skrze Kristovu smrt, vzkříšení a nanebevstoupení. Poslední tři svátky jsou spojeny s Pánovým druhým příchodem a naplní se v během Pánova návratu.

f. Zápalná oběť v den troubení

V Numeri 29,1-6 hovoří o zápalné oběti v den troubení. Tento den byl prvním dnem sedmého měsíce, začátkem druhé poloviny roku. Ten den se mělo konat svaté shromáždění a nemohla být vykonávána žádná práce. Lidská práce nebyla potřebná, protože všechno již vykonal samotný Bůh. Oběť pro tento svátek byla stejná jako na začátku měsíce, kromě toho, že bylo nutné přinést jednoho býčka místo dvou.

g. Zápalná oběť v den smíření

Bylo také nutné přinést zápalnou oběť v den smíření (vv. 7-11). Kristus na kříži dokonal smíření. Smíření znamená odčinění, uklidnění. Účelem smíření není usmíření Boha, ale uklidnění situace mezi námi a Bohem. Neměli bychom si myslet, že Bůh se na nás hněval a že musel být usmířen. Ne, Bůh miluje svět a smíření je nutné kvůli našemu padlému stavu, a ne proto, že Bůh je rozhněvaný. Co se týče naší situace, byla plná hříchů a vyžadovala smíření. Svou smrtí na kříži se Kristus vypořádal s našimi hříchy, a tak uklidnil situaci mezi námi a Bohem, abychom mohli být vykoupeni, aby nám bylo odpuštěno a abychom byli ospravedlněni. Když jsme činili pokání, uvěřili v Krista a přijali Ho za svého Spasitele, prožili jsme tento svátek.

Proto má svátek smíření dvojitou aplikaci. Duchovně byl tento svátek aplikován na nás a doslovně bude v budoucnosti aplikován na Židy. Poté, co Pán Ježíš sestoupí ze vzduchu na zem, Židé budou činit pokání, budou naříkat a vrátí se k Bohu a přijmou Krista za svého Spasitele. Tak se doslovně naplní svátek smíření.

Svátek smíření se konal v desátý den sedmého měsíce. Konalo se svaté shromáždění a nesměla se konat žádná práce. V tento den lidé pokořovali své duše, to znamená, že činili pokání, truchlili a litovali svého hříchu. Oběť pro tento svátek byla stejná jako na začátku měsíce, až na to, že bylo nutné přinést jednoho býčka místo dvou.

h. Zápalná oběť na svátek stánků

V Numeri 29,12-38 se hovoří o zápalné oběti na svátek stánků. Tento svátek trval sedm dní od patnáctého dne sedmého měsíce. První den se konalo svaté shromáždění a nemohla být vykonávána žádná práce. Oběti, které jsou předobrazy různých aspektů Krista, se skládaly ze dvou beranů, čtrnácti ročních beránků bez vady a třinácti býčků v první den, přičemž v každém ze šesti následujících dní se snižoval počet vždy o jednoho býčka, s patřičnou moučnou obětí a litými obětmi. Tyto oběti se přinášely jako zápalná oběť. Kromě toho byl obětován kozel jako oběť za hřích. Osmého dne, který znázorňuje vzkříšení, se konalo slavnostní shromáždění. Oběť v tento den byla stejná jako na začátku měsíce, až na to, že byl obětován jeden býček místo dvou.

Svátek troubení, svátek smíření a svátek stánků se konaly v krátkém časovém období sedmého měsíce. K naplnění těchto svátků dojde téměř současně. Svátek troubení se naplní při Kristově návratu (Mt 24,31), kdy Bůh povolá Židy k návratu z jejich rozptýlení do země jejich otců. Svátek smíření se naplní v den, kdy se Izrael navrátí k Bohu, až bude shromážděn zpátky do země svých otců (Ř 11,26-27; Za 12,10-14). Židé pokoří své duše modlitbou, půstem a pokáním. Tehdy jim Bůh odpustí a bude na ně aplikován svátek smíření. A konečně, svátek svátků se naplní v nadcházejícím tisíciletí, což bude závěr všech věků starého Božího stvoření. Naplnění tohoto svátku bude dispenzačním, radostným požehnáním, ze kterého se Boží vykoupený lid bude těšit spolu s Bohem po jedno plné časové období ve starém Božím stvoření.

i. Oběti kromě slibů a dobrovolných obětí lidu

Všechny oběti pro každý den, pro každou sobotu, pro začátek každého měsíce a pro všechny roční svátky byly kromě slíbených a dobrovolných obětí přinášeny jako zápalné oběti, moučné oběti, lité oběti a pokojné oběti (Nu 29,39). Lidé přinášeli určité oběti, aby splnili svou povinnost či zodpovědnost. Tyto oběti byly splněním jejich slibů. Mohli také přinášet oběti dobrovolné. Ale všechny oběti popsané ve 28. a 29. kapitole byly přinášeny navíc k jejich slíbeným a dobrovolným obětem.

Musíme vidět, že podle těchto kapitol je Boží pokrm spojen se třemi věcmi. Za prvé, Boží pokrm je spojen s denním, denním, měsíčním a ročním životem Božího lidu. Za druhé, Boží pokrm je spojen s duchovním životem věřících od svátku Minutí po svátek Letnic, včetně svátku nekvašených chlebů a svátku prvotin. Každý z těchto čtyř svátků je spjatý s životem. To znamená, že v křesťanském životě se nachází určitý pokrm pro Boha. Za třetí, Boží pokrm je spojen s Božím lidem, Izraelem. Až se Kristus vrátí, zatroubí, aby znovu shromáždil izraelský lid do země jejich otců. Tehdy pro ně nastane den smíření. V ten den pokoří své duše, učiní pokání a Kristus bude jejich smířením. Toto smíření povede ke svátku stánků. Během tohoto svátku bude Izrael v pokoji s Bohem a vstoupí do Božího potěšení. Svátek stánků bude nejen posledním svátkem, ale také dokončením Božího díla ve starém stvoření.

Ve starém Božím stvoření jsou čtyři věky: věk před zákonem od Adama do Mojžíše, věk zákona od Mojžíše do Kristova prvního příchodu, věk milosti od Kristova prvního příchodu do Jeho druhého příchodu a věk milénia, tj. tisícileté království. Tyto čtyři věky jsou klíčovými kroky Božího díla ve starém stvoření pro nové stvoření. V každém z těchto čtyř věků Bůh používá staré stvoření jako materiál pro vytvoření nového stvoření. Završením nového Božího stvoření bude Nový Jeruzalém. Ti věřící, kteří se stanou vítězi ve věku milosti, se budou těšit z Nového Jeruzalémě během tisíciletí. Nakonec, po tisíciletí, bude celý Boží lid zcela zdokonalen a završen, aby se stal Novým Jeruzalémem.

V tomto věku, tj. věku milosti, užíváme Krista jako naše Minutí, jako náš nekvašený chléb a jako prvotiny, které jsou obětovány Bohu ve vzkříšení. Nakonec Bohu přinášíme Krista jako naše Letnice, což je završením Božího díla pro Jeho nové stvoření. Pokrm přinášený Bohu věřícími, kteří prožívají Krista jako skutečnost všech svátků od Minutí po Letnice, nemá nic společného se starým stvořením, ale je zcela v oblasti nového stvoření. Nakonec církev v tomto věku milosti přinese završení Boží vůle v Jeho novém stvoření. Církev dozraje a bude vytržena, aby se sjednotila s Kristem na Jeho radostné svatbě. Potom církev sestoupí s Kristem na zem a tehdy Kristus zatroubí, aby znovu shromáždil Izraelce do země jejich otců. Tehdy Kristus bude jejich smířením a začne svátek stánků.

A tady bych se chtěl zeptat: Co je Boží pokrm? Co je Boží pokrm v našem každodenním životě, v křesťanském životě a v životě Izraele? Všichni samozřejmě řekneme, že Božím pokrmem je Kristus. Ale pak vyvstává další otázka: Jakým způsobem je Kristus Božím pokrmem? Kristus je Božím pokrmem v tom, jak naplňuje Boží věčnou ekonomii. Bůh chce, aby Jeho ekonomii byla naplněna skrze Krista, Kristem a v Kristu. Tímto způsobem je Kristus Božím pokrmem.

Čím více se těšíme z Krista a prožíváme Krista, tím více naplňujeme Boží ekonomii a čím více máme účast na naplňování Boží ekonomie, tím více bude schopni přinášet Bohu Krista jako pokrm. Naše vzkříšení s Kristem v Jeho zmrtvýchvstání a naše spasení je součástí naplňování Boží ekonomie. Vykonávání naší novozákonní kněžské služby, ve které kážeme evangelium, chodíme za lidmi, pomáháme jim uvěřit v Pána Ježíše a křtíme je, je také součástí naplňování Boží ekonomie. Stejně tak skutečnost, že po spasení žijeme v Kristu životem bez hříchu, je součástí naplňování Boží ekonomie Kristem, skrze Krista a v Kristu. V tom všem je Kristus pokrmem pro Boha.

Jak církev, tak Izrael jsou významnou součástí naplňování Boží ekonomie. Když byla v den Letnic zformována církev a mnoho lidí bylo pokřtěno v jedno Tělo, Bůh si užíval nádherný svátek. Součástí naplňování Boží ekonomie bude také shromáždění Izraele, jeho pokání a smíření při Pánově návratu. Boží lid a samotný Bůh se budou opět těšit z Krista. V těchto událostech spojených s Izraelem bude Kristus Božím pokrmem. Kromě toho bude Kristus Božím pokrmem i během tisíciletí a na věčnost v Novém Jeruzalémě.

Ve 28. a 29. kapitole Numeri jsou tři oddíly: oddíl týkající se každodenního života, oddíl týkající se křesťanského života a oddíl týkající se budoucnosti Izraele. Každý oddíl je určen k naplňování Boží věčné ekonomie, ve které je Kristus ústředností a univerzálností. Protože Kristus je vším pro naplnění Boží ekonomie, je Božím pokrmem, Božím uspokojením. Kristus bude navěky Božím uspokojením a my se budeme navěky těšit z Krista, který uspokojuje Boha. Haleluja za Krista, který je Božím pokrmem a také naším pokrmem!