Studium života v Numeri (# 34)

Poselství Třicáté Čtvrté

BOJ

(3)

Čtení z Písma: Nu 22,41–23,26

B. Bileámovo prorokování v průpovědích

V předchozím poselství jsme viděli Balákův zlý úmysl. V tomto poselství se začneme zabývat Bileámovým prorokováním v průpovědích (22,41–24,25). Hebrejské slovo přeložené jako „průpověď“ ve verších 23,7.18; 24,3.15.20.21 lze také přeložit jako „přísloví“. Zde dáváme přednost slovu „průpověď“. Bileámova proroctví nebyla přísloví, ale průpovědi.

1. První průpověď

Bileámova první průpověď je obsažena v Numeri 22,41–23,12.

a. Balák vzal Bileáma na Baalovo návrší

„I stalo se ráno, že Balák vzal Bileáma a přivedl ho do Bamót-baalu [nebo: „Baalova návrší“], takže odtamtud viděl okraj lidu.“ (22,41). Ve Starém zákoně byla návrší místa, kde se lidé klaněli modlám. „Baal“ je jméno modly. Baalova návrší tedy byla místa, kde lidé uctívali Baalovy modly.

b. Bileám řekl Balákovi, aby mu postavil sedm oltářů a připravil mu sedm býčků a sedm beranů

„Bileám řekl Balákovi: Postav mi zde sedm oltářů a připrav mi zde sedm býčků a sedm beranů. Balák udělal to, co Bileám řekl“ (23,1-2a). Bileámova slova naznačují, že uctívání, kterého se účastnil, bylo směsicí. Postavení oltáře odpovídá Božímu způsobu. Ale zde Bileám smíchal uctívání Boha s uctíváním Baala.

„Pak Balák s Bileámem obětovali na každém oltáři býčka a berana“ (v. 2b). Komu obětovali: Hospodinu, nebo Baalovi? Kvůli směsici uctívání Boha a uctívání Baala je obtížné určit, komu Balák a Bileám přinesli tyto oběti.

Podobnou směsici uctívání lze nalézt také v katolicismu. V katolické církvi jsou přinášeny obětní dary, ale není jasné, komu jsou nabízeny. Na první pohled jsou oběti v katolické církvi přinášeny Bohu, ale ve skutečnosti jsou tyto oběti přinášeny různým modlám a obrazům. Katolické náboženství tak smíchalo uctívání Boha s uctíváním model. Ve skutečnosti takové uctívání není ani směsicí, protože jde o uctívání model.

c. Balák a všechna moábská knížata stáli u Bileámovy zápalné oběti a Hospodin vložil Bileámovi do úst slovo a Bileám pronesl svou průpověď

Balák a všechna moábská knížata stáli u Bileámovy zápalné oběti (vv. 3.6). Hospodin vložil Bileámovi do úst slovo a Bileám pronesl svou průpověď (vv. 4-5.7-10).

Zde popsaná situace byla poněkud zvláštní. Oběti nebyly přineseny Hospodinu; dvojznačným způsobem byly přineseny Baalovi. Avšak kvůli svému lidu Bůh vládl Bileámovi. Bileám měl bezpochyby v srdci přání a úmysl proklít Izrael, aby potěšil Baláka a získal více peněz. Ale Hospodin, jako Ten, který vše pozoroval a všemu vládl, vložil Bileámovi do úst slovo a Bileám nemohl jinak než mluvit Boží slovo.

Slova ve verších 7 až 10 byla bezpochyby inspirována Bohem. Lidská mysl není schopna vytvořit takovou průpověď, kterou pronesl Bileám ve formě proroctví. To je přesvědčivý důkaz, že Bible byla inspirována živým, všemohoucím a mluvícím Bohem. Podívejme se nyní na některé aspekty první Bileámovy průpovědi.

Balák řekl Bileámovi: „Pojď a proklej mi Jákoba, pojď a zlořeč Izraeli“ (v. 7b). Ale to nebylo možné. Bileám řekl: „Jak mohu proklínat, když ho Bůh neproklel, jak mohu zlořečit, když Hospodin nezlořečí? Jak na něj hledím z vrcholu skal, pozoruji jej z návrší, hle, je to lid, který bude přebývat odděleně, mezi národy nebude počítán“ (vv. 8-9). Slovo o tom, že synové Izraele přebývají odděleně a že nejsou počítáni mezi národy, ukazuje, že byli svatým, posvěceným lidem, který je oddělen od národů.

V 10. verši pak Bileám řekl: „Kdo spočítá Jákobův prach, kdo sečte čtvrtinu Izraele? Kéž by zemřela má duše smrtí přímých a můj konec ať je jako jeho!“ Zde vidíme požehnání nárůstu. Jákob bude, stejně jako prach, nespočetný. Nikdo nebude moci sečíst ani čtvrtinu Izraele. Dále je slovo o smrti přímých slovem velikého požehnání a obdivu.

První průpověď byla požehnáním, které spočívá na synech Izraele jako na odděleném lidu, na zvláštní a speciální skupině lidí, kteří přebývají odděleně a nejsou počítáni mezi národy. Protože tento lid bude požehnán hojným nárůstem, nikde je nebude moci sečíst. Poté, co Bileám vyslovil toto velké požehnání, vyjádřil svůj obdiv vůči Izraeli.

d. Balák si stěžoval Bileámovi, že požehnal Izraeli, místo aby ho proklel

Bileámovo slovo požehnání a obdivu vůči Izraeli Baláka urazilo. Proto mu Balák řekl: „Cos mi to provedl? Nechal jsem tě přivést, abys proklel mé nepřátele, a hle, ty jim jen žehnáš“ (v. 11). Na to Bileám odpověděl: „Což nemusím dbát na to, abych promluvil to, co mi Hospodin vloží do úst?“ (v. 12).

2. Druhá průpověď

V Numeri 23,13-26 vidíme druhou Bileámovu průpověď.

a. Balák vzal Bileáma na vrchol Pisgy, postavil sedm oltářů a na každém oltáři obětoval býčka a berana

„Potom mu Balák řekl: Pojď, prosím, se mnou na jiné místo, odkud ho uvidíš – jenom jeho okraj uvidíš, celého ho neuvidíš – a odtamtud mi ho proklej. Vzal ho do Sedesófímu na vrchol Pisgy. Postavil sedm oltářů a na každém oltáři obětoval býčka a berana“ (vv. 13-14). Balák vzal Bileáma na jiné místo, na horu, a stejně jako ve verších 1 a 2 postavil sedm oltářů.

c. Balák a všechna moábská knížata stáli u Bileámovy zápalné oběti a Hospodin vložil Bileámovi do úst slovo a Bileám pronesl svou druhou průpověď

Balák a všechna moábská knížata opět stáli u Bileámovy zápalné oběti a Hospodin opět vložil Bileámovi do úst slovo a Bileám pronesl svou druhou průpověď (vv. 15-24).

Jedna z nejpozoruhodnějších vět v rámci této průpovědi vidíme je verši 21 (Kral.): „Nepatříť na nepravosti v Jákobovi, aniž hledí na přestoupení v Izraeli.“ Jak mohl Bileám něco takového vyslovit, když Izrael nebyl dokonalý a Bůh mohl vidět všechny nepravosti svého lidu? Odpověď je taková, že jeho slovo nebylo řečeno na základě lidského pohledu, ale na základě božského pohledu. Boží pohled se liší od našeho pohledu. Pokud si to uvědomujeme, budeme opatrní, kdykoli mluvíme o nedostatcích svatých. Z našeho pohledu může mít určitý svatý mnoho nedostatků, ale z Božího pohledu je tento svatý dokonalý.

Jak můžeme slovo z verše 21 sladit s očividnou skutečností, že synové Izraele měli mnoho nepravostí? Tento zdánlivý rozpor je řeší fakt, že Boží vykoupený lid má dvojitý status: To, čím jsou sami o sobě, a to, čím jsou v Božím vykoupení. To je i naše dnešní situace jako věřících. Sami o sobě máme mnoho nedostatků, ale v Božím vykoupení a v Kristu nemáme žádnou vadu. Když se Bůh na nás dívá, nehledí na nás podle toho, čím jsme sami o sobě, ale podle toho, čím jsme v Kristu. Bůh se nedívá na to, čím je Jeho vykoupený lid sám o sobě. Dokonce lze říci, že zapomněl na to, čím jsme sami o sobě. Základem pro naše tvrzení je to, že Bůh nám odpustil, a když Bůh odpouští, zapomíná (He 8,12). Bůh nás všechny vložil do Krista (1K 1,30). Jelikož nás vložil do Krista, děje se to, že když se na nás dívá, vidí nás v Kristu. Boží pohled na nás spočívá v tom, že v Kristu nemáme žádnou nepravost.

Stejný princip platí u Božího pohledu na církevní život. Z našeho pohledu může být církevní život velmi žalostný. Ale z Božího pohledu je církevní život slavný. Bůh nespatřuje v církvi nepravost.

Numeri 23,21 (B21) říká, že Bůh nevidí těžkosti v Izraeli. Slovo „těžkosti“ zde znamená těžké věci, špatné věci, kterými jsou lidé znepokojeni. Tento druh těžkostí je ještě horší než nepravosti. V Božích očích nebyly v Jeho lidu Izraeli žádné nepravosti ani těžkosti.

Na základě stejného principu Bůh nevidí žádnou nepravost ani těžkost v církevním životě, protože církev je v Kristu. V Kristu jsme byli vyvoleni, vykoupeni a zachráněni z otroctví pádu. Proto jsme byli z Božího pohledu vyvedeni z pádu, z odsouzení i ze sebe samých. Proto můžeme říci, že v Kristu je církevní život slavný. První řádka refrénu jedné písně o církvi (Hymny, č. 1221) mluví o „slavném církevním životě“. Protože církevní život je slavný pouze v Kristu, navrhuji, abychom na konci tohoto řádku přidali slova „v Kristu“ a zpívali: „Slavný církevní život v Kristu“! Můžeme to upravit ještě víc a zpívat: „Slavný církevní život v Kristu, ale ne v nás samotných“! Pokud jde o nás samotné, církevní život není slavný, ale v Kristu je církevní život skutečně slavný.

Bůh měl jistě důvod ke svému prohlášení, že nespatřuje nepravost v Jákobovi a nevidí těžkosti v Izraeli. Jeho lid byl vykoupen a bylo mu odpuštěno; proto Bůh mohl prohlásit, že jsou bez nepravosti. Bileám, ovládán a inspirován Bohem, nemohl jinak než prohlásit, že Bůh nespatřuje nepravost a nevidí těžkosti mezi syny Izraele.

V Numeri 23,21 Bileám také řekl: „Hospodin, jeho Bůh, je s ním, královský pokřik je v něm slyšet.“ Kdo je zde králem? Věřím, že král zde nakonec odkazuje na Krista. Skutečnost, že mezi nimi je slyšet královský pokřik, tedy znamená, že mezi nimi je slyšet Kristův pokřik.

Verš 22 mluví o tom, že Bůh vyvedl svůj lid z Egypta. Tento verš také říká, že pro Izrael je „jako roh divokého tura“. Verš 23 říká, že není zaklínadlo ani věštba proti Izraeli, protože „bude řečeno o Jákobovi a o Izraeli: Hle, co Bůh vykonal!“ A konečně, ve verši 24 druhá průpověď končí slovy: „Hle, povstává lid jako lvice, zvedá se jako lev. Neulehne, dokud nesežere kořist a nenapije se krve pobitých.“ Lvice, lev a rohy divokého tura – to vše ukazuje na boj, který vedl izraelský lid.

c. Balák mluvil s Bileámem

Poté, co Bileám přednesl svou druhou průpověď, Balák mu řekl: „Když ho tedy neproklínáš, tak mu aspoň nežehnej!“ (v. 25). Zde Balák Bileámovi řekl, aby vůči Božímu lidu zaujal neutrální postoj.