Poselství Třicáté
PUTOVÁNÍ
(15)
Čtení z Písma: Nu 20,2-13.24; 27,12-14; 1K 10,4.6
Ve 20. kapitole Numeri jsou dvě linie: linie života a linie předobrazů. V tomto poselství bych rád řekl několik slov o předobrazech.
7. Význam předobrazů
Podle předobrazů v této části Slova voda představuje Ducha života nebo život v Duchu. Jelikož božský život a božský Duch jsou jedno, voda zde znázorňuje život i Ducha. Problém ve 20. kapitole Numeri byl způsoben nedostatkem Ducha života. To ukazuje, že kdykoli Boží lid trpí nedostatkem Ducha života, dostane se do potíží. Většina problémů v církevním životě je způsobena nedostatkem Ducha života. Když zažíváme takový nedostatek, obviňujeme ostatní nebo se přeme s Bohem.
Ve 20. kapitole Numeri se ukazuje způsob, jak přijímat Ducha života. V 8. verši Bůh řekl Mojžíšovi: „Vezmi hůl, svolej pospolitost, ty i tvůj bratr Áron, a promluvte před jejich zrakem ke skále a vydá vodu.“ To, co Bůh řekl Mojžíšovi, naznačuje, že musíme vztáhnout Kristovu smrt na svou současnou situaci. „Vzít hůl“ znamená vztáhnout na sebe Kristovu smrt. V 17. kapitole Exodu byla hůl použita k udeření do skály. Tehdy byla hůl v rukou Mojžíše, který představoval Zákon. Kristus byl udeřen Zákonem; byl rozštěpen, aby z Něj vyšel Duch života. Protože skála již byla udeřena v 17. kapitole Exodu, nemusela být udeřena znovu ve 20. kapitole Numeri. Kristus, jehož předobrazem je skála, musel být ukřižován pouze jednou. Když Mojžíš udeřil podruhé, dopustil se vážné chyby. Tento čin byl v rozporu s Boží ekonomií. V Boží ekonomii musí být Kristus ukřižován pouze jednou.
V 1. listu Korintským 10,4 Pavel říká o synech Izraele: „A všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.“ To zjevuje, že Kristus byl ukřižován, aby se stal skálou, která doprovází Jeho lid. Můžeme říci, že On je „doprovázející skála“. To znamená, že Kristus je oživující Duch, který je vždy s námi, aby nás zaopatřoval vodou života. Kristus byl ukřižován, zasažen holí Zákona, a nyní je doprovázející skálou, oživujícím Duchem.
Abychom uspokojili naši potřebu Ducha života, neměli bychom žádat Krista, aby byl za nás znovu ukřižován. Musíme jednoduše „vzít hůl“; to znamená, že musíme vztáhnout Kristovu smrt na svou situaci. Tímto způsobem budeme zakoušet ukřižovaného Krista, toho Krista, kterého důrazně předkládá Pavel v 1. listu Korintským. Například v tomto listu Pavel říká: „Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného“ (1K 2,2). To, co Pavel řekl, ukazuje, že vzal hůl, tj. Kristovu smrt, a vztáhl ji na Korinťany, aby skrze Kristovu smrt mohli přijmout Ducha.
Nyní, když už Duch byl dán, Kristus nemusí být znovu ukřižován, aby mohla proudit živá voda. Abychom dostali živou vodu, musíme jen vzít hůl a vztáhnout ji na svou současnou situaci. Také musíme promluvit ke skále. To, že mluvíme ke skále, znamená, že věříme. Kromě toho, když mluvíme ke skále, ukazuje to, že se modlíme, nikoli způsobem žadonění, ale ve víře, že Duch již byl dán.
V důsledku Kristova ukřižování vyšla z Krista živá voda. To je jasně odhaleno v Janovi 19,34. „Jeden z vojáků mu kopím probodl bok; a hned vyšla krev a voda.“ Dnes musíme jen promluvit ke skále a voda z ní opět poplyne. Můžeme říci: „Chvála Pánu, že máme Ducha!“ Takto mluvíme ke skále, aby do nás proudila voda pro naše zaopatření. Takto musíme vztáhnout Kristovu smrt na svou situaci, abychom přijali Ducha života.
V našem zpěvníku je skvělá píseň s hlubokým duchovním významem, která hovoří o spojitosti mezi křížem a Duchem (Hymny, č. 279). Čtvrtá sloka této písně říká, že musíme projít Jordánem, než můžeme přijmout pomazání shůry, a že musíme být pokřtěni ve smrt, než můžeme zakusit Holubici. Jordán zde představuje smrt a Holubice představuje Ducha. Pokud projdeme řekou smrti, obdržíme živou Holubici.
Problémy v církevním životě jsou vyřešeny, když máme hojnost Ducha života. Problémy mezi námi a ostatními a mezi námi a Bohem jsou způsobeny nedostatkem Ducha života. Máme nedostatek Ducha života, protože nevztahujeme Kristovu smrt na svou současnou situaci. Pokud většina svatých v místní církvi neaplikuje Kristovu smrt, bude mít tato církev mnoho problémů. Ale pokud na sebe vztahujeme Kristovu smrt, taková aplikace přinese živou vodu, která uspokojí naše potřeby a vyřeší naše problémy. Když budou uspokojeny naše potřeby a vyřešeny naše problémy, budeme žít v církvi vítězným životem.
Zde bych rád řekl několik slov o Boží svatosti a spravedlivosti v péči o životní potřeby Božího lidu. Když se Boží lid začal přít kvůli svým životním potřebám, Bůh nebyl uražen, ale spravedlivě se o tyto potřeby postaral. Ale když lid začal žádat podle padlého těla, Bůh se na ně rozhněval. Boha můžeme přirovnat ke kojící matce, která má soucit s potřebami svého dítěte. Když dítě křičí a žádá o mléko, matka má s dítětem soucit, opatruje ho a dává mu mléko, aby bylo šťastné. To však neznamená, že své dítě miluje slepě a že ho nevychovává, když zlobí. V některých případech matka dítě opatruje, ale v jiných případech dítě kázní.
Péče matky o své dítě je znázorněním toho, jaký je Bůh ve své přirozenosti. Bůh je svou přirozeností spravedlivý. Když se Jeho lid začal přít o pokrm, nehněval se na ně, ale opatřil jim manu. Když se začali přít o vodu, znovu se na ně nehněval, ale opatřil jim vodu. Ale když se začali přít kvůli tělesným žádostem, potrestal je.
Bůh je nejen spravedlivý, ale také štědrý a bohatý. Mojžíš rozhněvaný na syny Izraele bezpochyby zapomněl, že Bůh je štědrý a že za všech okolností dokáže uspokojit potřebu svého lidu. Bez ohledu na to, zda prší nebo je někde voda, Bůh dokáže uspokojit zoufalou potřebu vody svého lidu.
Bůh je spravedlivý, bohatý, štědrý, milující, laskavý a milostivý. Abychom Mu mohli sloužit, musíme Boha znát ve všech těchto aspektech. Protože je spravedlivý, štědrý a milostivý, nemá problémy se svým lidem, když se pře o pokrm a vodu. Pokud se Bůh nehněvá na svůj lid, když se před o své životní potřeby, neměli by se v podobné situaci hněvat ani lidé, kteří Mu slouží.
Služba Bohu zahrnuje péči o Boží lid. Nestačí tedy mít jen správný vztah s Bohem; musíme mít také správný postoj k Božímu lidu. Náš postoj k Božímu lidu musí být v souladu s Boží přirozeností. Takový postoj měl ve 20. kapitole Numeri zaujmout Mojžíš k synům Izraele. Měl si uvědomit, že lid potřebuje vodu. Také měl vzít v úvahu, že voda je životní nutnost, a proto se Bůh ve své spravedlnosti nebude na svůj lid hněvat, ale místo toho jim opatří vodu. Nepřeli se kvůli chtíči, ale kvůli svým potřebám. V této věci měl Mojžíš brát ohled na Boží přirozenost a neměl dbát na své vlastní pocity. Vzhledem k tomu, že Mojžíš dbal na své pocity, a nikoli na Boží přirozenost, byl uražen a rozhněval se. Bůh však v tomto případě neměl se svým lidem problém. Na rozdíl od Mojžíše, který se rozhněval, byl Bůh spravedlivý, štědrý a milující.
V tomto poselství mi leží na srdci zejména mladí lidé, kteří mají před sebou dlouhou duchovní cestu. Abychom mohli tuto cestu správně absolvovat, musíme znát Boha v Jeho přirozenosti, zejména ve vztahu k Jeho lidu. To, zda naše služba Pánu bude či nebude trvalá, bude záviset na tom, jaký máme postoj k Jeho lidu. Náš postoj k Božímu lidu musí být v souladu s Boží svatou přirozeností. Abychom zaujali správný postoj, musíme znát Boží přirozenost. Musíme si uvědomovat, že Bůh je ve své přirozenosti spravedlivý, štědrý, bohatý na zaopatření, milující, milostivý a milosrdný. Kdykoli v Božím lidu uvidíme něco, co z našeho pohledu není správné, musíme se na tuto situaci podívat v souladu s Boží přirozeností. Tehdy budeme mít správný vztah vůči Božímu lidu. Jinak se budeme mýlit a nedosvědčíme Boží svatost.
Dosvědčovat Boží svatost znamená respektovat a ctít Jeho svatou přirozenost. Bůh se zcela liší od všech ostatní. Liší se nejen od falešných bohů, ale také od všech lidských bytostí. Jelikož se Bůh liší od všech ostatních, nesmíme Ho činit obyčejným. Nesmíme Ho omezovat na naši úroveň. Bůh je mimořádný a výjimečný a my musíme dosvědčovat Jeho svatost, brát v úvahu, jaký je ve své přirozenosti. Náš postoj k Božímu lidu by navíc neměl odpovídat našim pocitům a zálibám, nýbrž Boží přirozenosti. Kdykoli máme co do činění s Božím lidem, musíme pamatovat na Boží přirozenost. To nás uchrání před vážnou chybou, které se dopustíme, když nedosvědčujeme Boží svatost podle toho, jaký Bůh je.
Bůh má svou ekonomii a Jeho ekonomie zahrnuje všechny Jeho skutky. Skutky Boží ekonomie jsou spojeny především s Kristem a Jeho Tělem, církví. Chceme-li tedy jednat v souladu s Boží ekonomií, musíme hluboce přemýšlet o Kristu a církvi.
Někdy je situace v církvi nepříjemná, protože mezi svatými je mnoho svárů. Jaký je důvod těchto svárů? Důvodem může být to, že Boží lid trpí nedostatkem živé vody, nedostatkem Ducha života. Chcete-li tento nedostatek odstranit, musíte promluvit ke Kristu, protože On je skála, která neustále doprovází církev.
Poté, co dokončil vše, co souvisí s Boží ekonomií, je nyní Kristus v nebesích a v nás a čeká na příležitost, aby se stal zaopatřením, které uspokojí naši potřebu. Abychom toto zaopatření dostali, nemusíme žadonit ani prosit. Měli bychom jednoduše promluvit přímo ke Kristu jako udeřené skále. Můžeme říci, že tento druh promluvy je ve skutečnosti příkazem. Věříte, že můžeme přikázat Kristu, aby vás zaopatřil živou vodou? Všichni tomu musíme věřit a uvědomovat si, že Kristus je rád, když takový příkaz slyší. Pro znázornění znovu uveďme vztah mezi matkou a malým dítětem. Dítě může říci: „Mami, potřebuji vodu. Dej mi sklenici vody.“ Matka je šťastná, když může uspokojit potřeby svých dětí. Stejně tak je Pán šťastný, když nás může zaopatřit živou vodou, aby uspokojil naši potřebu.
V 17. kapitole Exodu je udeřená skála předobrazem Krista v ukřižování a v 17. kapitole Numeri je pučící hůl předobrazem Krista ve vzkříšení. Nejprve byl Kristus jako skála udeřen holí v ruce zákona. Potom se ve vzkříšení stal pučící holí, která rozkvetla a vydala plody. Jako pučící hůl je s námi jako naše zaopatření. Hlavní věc, která z Něho nyní vychází k našemu zaopatření, je živá voda – všezahrnující, oživující Duch. Dnes nemusíme žadonit, aby nám dal živou vodu, nebo čekat, až nám opatří vodu. Musíme k Němu jen přijít a říci: „Pane, potřebuji Tvého Ducha. Pane, dej mi Ducha života.“ My všichni potřebujeme znát Pána v tomto aspektu, znát Ho v souladu s Boží ekonomií.
Lidé z letničního hnutí neznají tento aspekt Pána Ježíše. Myslí si, že k přijetí Ducha musíme čekat na Pána, možná dokonce i s půstem. Podle zjevení v Bibli však takové čekání není nutné. Kristus již pro nás všechno vykonal a jako Ten, který je v nebesích i v nás, je připraven nás zaopatřit. Není třeba na Něho čekat – to On čeká na vás. Čeká, až k Němu promluvíte a řeknete: „Pane, dej mi svého Ducha.“ Jakmile k Němu takto promluvíte, obdržíte Ducha života.
Skála ve 20. kapitole Numeri znázorňuje ukřižovaného a vzkříšeného Krista. Takový Kristus je připravený Kristus. Je připraven vám poskytnout vše, co potřebujete. Potřebujete manu, On je mana. Potřebujete živou vodu, On je živá voda. Řekněte Mu, aby vám dal, co potřebujete. Čeká, až to uděláte.
Když mluvíme ke Kristu jako skále, aby nám dal živou vodu, musíme mít v ruce hůl. To znamená, že když mluvíme ke skále, musíme na sebe vztáhnout Kristovu smrt a uvědomit si, že jsme ukřižovaní lidé. Kristus byl ukřižován a my se s Ním musíme ztotožnit v Jeho smrti. Jestliže na sebe nevztáhneme Kristovu smrt, nebude zajištěn přísun živé vody. Vezměme hůl, držme ji v ruce a řekněme: „Pane Ježíši, vztahuji na sebe Tvou smrt a žádám Tě, abys mi dal svého Ducha.“
Vztahovat na sebe Kristovu smrt, zatímco Ho žádáme o Ducha života, je plně v souladu s Boží ekonomií. Avšak mnozí křesťané, a to i mezi námi, neznají Boží přirozenost a ekonomii do takové míry. Z tohoto důvodu většina věřících neví, co je odhaleno ve 20. kapitole Numeri. Kéž se nám otevřou oči, abychom uviděli, co je v této kapitole uvedeno o Boží přirozenosti a ekonomii! Kéž uvidíme, že náš postoj vůči Božímu lidu, musí být v souladu s Jeho přirozeností, a kéž také uvidíme, že abychom v Boží ekonomii obdrželi živého Ducha jako přísun života, musíme na sebe vztáhnout Kristovu smrt a pak jednoduše požádat o Ducha života.