Poselství Dvacáté Osmé

PUTOVÁNÍ

(13)

Čtení z Písma: Nu 19

V tomto poselství se podíváme na 19. kapitolu Numeri, která hovoří o očistné vodě. Ale než se k tomu dostaneme, rád bych řekl několik slov o tom, na jaké části se dělí kniha Numeri.

První část (1,1–9,14) ukazuje zformování synů Izraele v armádu. Od verše 9,15 vyrazili na cestu jako armáda. Po necelých třech dnech cesty se dostali do potíží, začaly nepokoje a vzpoury. To vše se začalo objevovat v kapitole 11.

Kapitoly 11 až 14 tvoří jednu skupinu, ve které vidíme čtyři aspekty vzpoury. Nejprve lidé na okraji tábora zle reptali proti Bohu (11,1-3; srv. Dt 8,2). Za druhé, přimíšený zástup, lidé, kteří nevěděli přesně, jaký je jejich stav a do které rodiny patří, začali být žádostiví podle svých tělesných tužeb (Nu 11,4-35). Za třetí, vzbouřili se Mirjam a Áron, kteří byli velmi blízko Mojžíše a v samém středu správy (12,1-16). Za čtvrté, synové Izraele projevili nevíru ohledně vstupu do dobré země. Byla to vzpoura vyvolaná nevírou tělesných lidí (13,1–14,38).

Kapitola 15 je vsuvka, ve které byla vydána ustanovení ve třech směrech: o různých obětních darech, které zaopatřil Bůh a jsou různými aspekty Krista, o zachovávání soboty, což je přijímání toho, co pro nás Bůh udělal; a o oblečení lidí, které znázorňuje, že náš způsob života by měl projevovat určitou krásu a že naše chování by mělo podléhat nebeské vládě.

Ihned po vydání těchto tří ustanovení došlo v 16. kapitole ke všeobecné vzpouře, která zachvátila celý národ. Dvě stě padesát špičkových předáků a věhlasných mužů ze synů Izraele se vzbouřilo do té míry, že je nemožné to popsat slovy. V celé Bibli nenajdeme další podobnou epizodu, ve které se Bůh na člověka rozhněval natolik, že podrobil předáky vzpoury soudu tím, že způsobil, aby země otevřela svůj chřtán a pohltila je spolu s jejich rodinami a majetkem.

Je pozoruhodné, že některé z Kórachových dětí se ke vzpouře nepřipojily. Naopak, odtáhli se od ní. Nakonec se jeden z Kórachových potomků, Samuel (1Pa 6,33-37), stal velkým prorokem a nazírským knězem. Samuelův vnuk Héman se stal žalmistou a svatým zpěvákem v Božím chrámu, který vykonával lévijskou službu zřízenou Davidem.

Kapitola 17 hovoří o tom, že na konci této obrovské, strašlivé vzpoury Bůh potvrdil Árona skrze vzkříšeného Krista v Jeho moci vzkříšení. Tato moc se ukázala na mrtvém a suchém kousku dřeva, který vypučel, rozkvetl a vydal zralé plody.

Kapitoly 18 a 19 jsou další vsuvka. Kapitola 18 je na první pohled soubor pravidel zajišťujících náhradu neboli mzdu, která byla dána áronskému kněžství a lévijské službě, která mu sloužila. Ve skutečnosti se jedná o silné potvrzení přidané k předchozímu potvrzení, jímž byla pučící hůl.

Vzhledem k tomu, že se lévijská pospolitost vzbouřila proti kněžím, lidé byli zmatení. Po této bouři tedy Bůh znovu potvrdil kněžství. Předtím Bůh již potvrdil kněžství v knihách Exodus a Leviticus. Nyní v knize Numeri Bůh znovu potvrdil mzdu určenou kněžství a lévijské službě. Jednalo se o silné potvrzení proti vzpouře.

Pokud budeme číst kapitoly 18 a 19 povrchně, nebudeme schopni ocenit pozadí a atmosféru, která zůstala po vzpouře. Mezi syny Izraele se vytvořila určitá atmosféra vůči kněžím a Lévijcům. Ani kněží, ani Lévijci neměli žádné dědictví, ze kterého by mohli žít. Žili pouze z toho, co jim synové Izraele dali ve formě desátků. Praxe byla taková, že lidé dávali desátky Lévijcům, Lévijci zase dávali desátky kněžím a kněží pak přinesli oběť Bohu. To znamená, že kněží, Lévijci, a dokonce i Bůh sám, byli živi díky milosrdenství Izraele. Lévijci žili z toho, co dávali synové Izraele; kněží žili z toho, co dávali Lévijci; a Bůh žil z toho, co dávali kněží, Lévijci a synové Izraele. Pokud by lidé odmítli dávat, Lévijci, kněží a Bůh sám by neměli co jíst. Proto Bůh v této chvíli učinil krok, aby znovu potvrdil svou mzdu kněžím a všem, kteří sloužili kněžství. To se stalo smlouvou, věčným ustanovením po všechny generace synů Izraele (18,11.19.23).

OČISTNÁ VODA

Kapitola 19 knihy Numeri je velmi neobvyklá kapitola v Bibli. Není snadné pochopit, proč je zde tato kapitola umístěna. V této kapitole se pojednává o jalovici, která je spálena spolu s některými dalšími věcmi, a popel se používá k přípravě očistné vody. Po přečtení celé této kapitoly můžeme pochopit, že nečistota se vztahuje především na špínu smrti. Tato voda je opatřením, které zbavuje účinků a znečištění smrtí.

Ihned po vzpouře, která je zmíněna v 16. kapitole, byla všude přítomna smrt. V jednom dni zemřelo čtrnáct tisíc sedm set lidí a všude ležely jejich mrtvoly. V mnoha stanech v táboře byla mrtvá těla. Člověk byl kontaminován dotykem mrtvého těla (19,11), přítomností u smrti jiné osoby (v. 18) nebo vstupem do stanu, kde se nacházelo mrtvé tělo (v. 14). Celé dva milióny Izraelců byly zasaženy smrtí. Všichni byli ve stavu znečištění. Proto vznikla potřeba očistné vody, která eliminuje účinky a nečistotu smrti.

Možná, že v knihách Exodus a Leviticus Bůh nemyslel na očistnou vodu, protože v té době nedošlo k tak všeobecně rozšířené smrti jako v knize Numeri. V 19. kapitole Numeri smrt pokryla celý Boží lid svým stínem. Po smrti čtrnácti tisíc sedmi set Izraelců byly kontaminovány téměř všechny stany a všechny nádoby ve stanech. Kamkoli člověk přišel a čehokoli se dotkl, stal se nečistým.

V 17. kapitole byla pučící hůl potvrzením kněžství. V 18. kapitole pak byla znovu ohlášena nařízení jako opětovné zajištění náhrady kněžím a Lévijcům, aby se tento problém navždy vyřešil. Nakonec se v 19. kapitole objevuje očistná voda, aby se vypořádala s univerzálním účinkem smrti na Boží lid.

A. Její složení

Nyní se podíváme na složení očistné vody a jak se tato voda připravovala.

1. Jalovice

„Toto je ustanovení zákona, jež přikázal Hospodin: Řekni synům Izraele, ať k tobě přivedou červenou jalovici bez vady, na níž není poskvrny a na niž dosud nebylo vloženo jho“ (19,2, B21). Jalovice, hlavní složka očistné vody, znázorňuje Krista pro naše vykoupení.

a. Červená

Červená barva znázorňuje podobnost těla hříchu, které nese navenek hřích člověka. Když se Kristus vtělil, měl podobnost těla hříchu (Ř 8,3).

b. Bez vady

Jalovice byla bez vady. To znamená, že Kristus byl bez hříchu. Ačkoli byl Kristus v podobnosti těla hříchu, nebyl v Něm žádný hřích. Neměl hříšnou přirozenost.

c. Bez poskvrny

Na jalovici nebyla žádná poskvrna. To ukazuje, že Kristus byl dokonalý.

d. Nikdy na ni nebylo vloženo jho

Na jalovici nikdy nebylo vloženo jho. To znamená, že Krista nikdy nikdo nepoužil, obzvláště nebyl použit Božím nepřítelem, Satanem, a nebyl použit pro něj.

e.  Byla zabita v přítomnosti kněze

„Dejte ji knězi Eleazarovi. Ten ať ji vyvede ven za tábor a ať ji zabijí v jeho přítomnosti“ (Nu 19,3). Kristus ukřižován venku za táborem (He 13,12), na Kalvárii, na pahorku za městem Jeruzalém.

f. Kněz stříkl její krví sedmkrát směrem k přední straně stanu setkávání

„Kněz Eleazar ať vezme na svůj prst trochu její krve a stříkne krví sedmkrát směrem k přední straně stanu setkávání“ (Nu 19,4). V den smíření byla do stánku (uprostřed tábora) vnesena smírčí krev, kterou byla pokropena truhla a opona svatyně (Lv 4,5-7; 16,14-15). Jalovice byla zabita venku za táborem, daleko od stanu setkávání, ale její krev byla sedmkrát stříknuta směrem k přední straně stanu setkávání.

g. Před zrakem kněze byla spálena její kůže, maso a krev spolu s jejími výměty

Před zrakem kněze byla spálena její kůže, maso a krev spolu s jejími výměty (Nu 19,5).

2. Do ohně, v němž se pálila jalovice, bylo vhozeno cedrové dřevo, yzop a šarlatová látka

„Potom kněz vezme cedrové dřevo, yzop a šarlatovou látku a hodí to do ohně, v němž se pálí ta jalovice“ (v. 6, B21). Cedrové dřevo znázorňuje Krista v Jeho vznešeném lidství, yzop znázorňuje Krista v Jeho poníženém lidství a šarlat znázorňuje vykoupení v jeho nejvyšším významu. To znamená, že vznešený a důstojný Kristus a ponížený a pokorný Kristus v Jeho vykoupení byli základními prvky k přípravě očistné vody.

3. Získání popela pro očistnou vodu

Numeri 19,9 (B21) hovoří o popelu jalovice. Spálením jalovice s dalšími prvky vznikl popel, který znázorňuje Krista přivedeného vniveč. Tento popel se uchovával pro očistnou vodu; bylo to očištění od hříchu neboli oběť za hřích.

4. Živá voda

Verš 17b hovoří o pramenité vodě. Hebrejské slovo překládané jako „pramenitá“ doslova znamená „živá“. Tato živá voda znázorňuje Ducha Svatého v Kristově vzkříšení. V očistné vodě je obsažena účinnost Kristova vykoupení s mycí silou Ducha Jeho vzkříšení.

B. Její použití

Další otázkou, na kterou se musíme zaměřit, je, jak se očistná voda používala.

1. Byli jí pokropeni nečistí lidé

Očistnou vodou museli být pokropeni nečistí lidé: ti, kteří se dotkli mrtvého těla, nebo vstoupili do stanu anebo již byli ve stanu, kde zemřel člověk, nebo se dotkli zabitého mečem anebo mrtvého, lidských kostí či hrobu (vv. 11-14.16-20). Toto je obrázek situace, ve které byli tehdy synové Izraele. Všude byla nečistota smrti.

Nečistota v této kapitole není spojena s hříchem, ale se smrtí. Smrt vychází z hříchu a hřích je kořenem smrti (Ř 5,12). Kvůli hříchu vzpoury se mezi syny Izraele začala šířit smrt. Proto byla zapotřebí očistná voda. Pouze působení Kristova vykoupení skrze Jeho vznešené a ponížené lidství, s Jeho smrtí a Duchem Jeho vzkříšení, může uzdravit a očistit situaci.

2. Byl jí pokropen stan, ve kterém zemřel člověk, a otevřené nádoby a předměty v něm

Vodou musel být také pokropen stan, ve kterém zemřel člověk, a všechny otevřené nádoby a předměty ve stanu pro jejich očištění (Nu 19,15.18).

C. Kněz, který kropil krví z jalovice a spálil její kůži, maso a krev spolu s jejími výměty, člověk, který spálil jalovici, člověk, který sebral popel jalovice, a člověk, který kropil očistnou vodou, si vyprali šaty a umyli se vodou

Kněz, který kropil krví z jalovice a spálil její kůži, maso a krev spolu s jejími výměty, člověk, který spálil jalovici, člověk, který sebral popel jalovice, a člověk, který kropil očistnou vodou, si vyprali šaty a umyli se vodou (vv. 7-10.18-19). To znamená, že každý, kdo zacházel s očistnou vodou, se stal nečistým a potřeboval umytí a očištění. Poté byla celá situace synů Izraele očištěna od účinků smrti vyplývajících z jejich hříchu vzpoury.

Doufám, že všichni budeme pamatovat na čtyři vzpoury v kapitolách 11 až 14; na vsuvku v kapitole 15, která obsahuje ustanovení o obětních darech, zachovávání soboty a oblékání lidu; na rozšířenou vzpouru v kapitole 16; na potvrzení skrze pučící hůl v kapitole 17; a na potvrzení mzdy kněžím a Lévijcům v kapitole 18. Potom všem vidíme v 19. kapitole očistnou vodu, která odstraňuje a eliminuje účinky smrti vyplývající z velké vzpoury.