Studium života v Numeri (# 24)

POSELSTVÍ DVACÁTÉ ČTVRTÉ

PUTOVÁNÍ

(9)

Čtení z Písma: Nu 16,19–17,15

Co se týče vážné vzpoury v 16. kapitole, již jsme se zabývali vzbouřenci, příčinou vzpoury a Mojžíšovou reakcí. V tomto poselství se zaměříme na to, jak Bůh tuto vzpouru soudil (16,19–17,15).

D. Boží soud

Bez ohledu na to, co se děje na zemi, Boží vláda zůstává v platnosti, a to nejen nad Jeho domem, církví, ale také nad celým světem. Na základě studia historie a na základě vlastního pozorování současné situace ve světě můžeme s jistotou říci, že vše podléhá Boží vládě. Proto musíme věřit, že všechno, včetně soudu, je podřízeno Jemu, závisí na Něm a je v Jeho ruce.

V 16. kapitole Numeri je Boží soud trojnásobný, přichází ze země, z nebe a z nitra samotných lidí. Země se otevřela a pohltila některé ze vzpurníků, z nebe sestoupil oheň a strávil mnoho dalších vzpurníků a bakterie z nitra ostatních vzpurníků způsobily ránu, která je zabila.

1. Kórach svolal celou pospolitost proti Mojžíšovi a Áronovi

Kórach svolal celou pospolitost, nejen své pomocníky nebo skupinu, proti Mojžíšovi a Áronovi ke vchodu do stanu setkávání (v. 19a). To Boha přinutilo, aby vyšel a zjevil se ve své slávě celé pospolitosti (v. 19b). Takový Boží projev byl velmi významnou událostí.

2.  Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi

 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi, aby se oddělili od této pospolitosti, aby s nimi mohl v okamžiku skoncovat (vv. 20-21). Tehdy Mojžíš a Áron padli na tvář a řekli: „Bože, Bože duchů celého tvorstva [Kral.: všelikého těla], zhřešil jeden muž, a ty se budeš hněvat na celou pospolitost?“ (v. 22).

Mojžíš a Áron se obrátili k Bohu a nazvali Ho „Bohem duchů všelikého těla“. Pospolitost sestávala z těla, ale všichni v této pospolitosti měli ducha. Bůh není Bohem padlého těla lidí, ale Bohem jejich ducha.

3. Kórach, Dátan a Abíram se svými ženami, syny a malými dětmi i se všemi lidmi, kteří patřili Kórachovi a veškerým jejich majetkem byli pohlceni zemí a sestoupili zaživa do podsvětí

Kórach, Dátan a Abíram se nebáli toho, co udělali. Spolu se svými ženami, syny a malými dětmi vyšli a postavili se u vchodu do svých stanů (v. 27). Skutečnost, že jejich stany byly blízko sebe, naznačuje, že mezi nimi byly úzké vazby. Patřili k různým kmenům (Kórach ke kmeni Lévi a Dátan a Abíram ke kmeni Rúben), ale byli si velmi blízcí. Když se země otevřela, všichni byli na jednom místě.

Kórach, Dátan a Abíram se svými ženami, syny a malými dětmi i se všemi lidmi, kteří patřili Kórachovi a veškerým jejich majetkem byli pohlceni zemí a sestoupili zaživa do podsvětí (vv. 28-33). Hebrejské slovo „šeól“ pro podsvětí odpovídá řeckému slovu „hádes“. Podsvětí, šeól neboli hádes, je místo, kde se uchovávají duše a duchové mrtvých. Kórach a ostatní sestoupili zaživa do podsvětí. Šli přímo do podsvětí; nemuseli nejprve zemřít. Podsvětí je jako dočasné vězení a ohnivé jezero je konečné vězení. Tito zahynulí vstoupili do dočasného vězení, kde čekají na konečné uvěznění v ohnivém jezeře. Šli tam, aniž by fyzicky zemřeli. To bylo něco nového, co vytvořil Hospodin (vv. 29-30). Můžeme říci, že to byl velký zázrak v negativním smyslu. Bůh tímto způsobem použil zemi, aby vykonal soud nad vzpurníky. Pravděpodobně je to jediný případ, kdy byli žijící lidé takto potrestáni.

4. Vyšlehl oheň od Hospodina a strávil dvě stě padesát mužů, kteří přinesli kadidlo

Poté, co země pohltila rodiny Kóracha, Dátana a Abírama, zbývalo ještě dvě stě padesát Kórachových následovníků. Byli to přední vůdci vybraní z celé pospolitosti. Na tom můžeme vidět, že vzpoura byla docela široká, dokonce všeobecná. Ihned poté, co země zaživa pohltila tři vůdce, vyšlehl oheň od Hospodina a strávil těch dvě stě padesát mužů, kteří přinesli kadidlo (v. 35). To byl druhý aspekt Božího soudu.

5. Kadidelnice dvě stě padesáti mužů byly svaté a byly z nich udělány tepané pláty k potažení oltáře

Z kadidelnic těch, kdo zhřešili proti svým duším, tj. sami proti sobě, byly udělány tepané pláty k potažení oltáře, jako znamení a připomínka pro syny Izraele, aby se nepřibližoval nikdo cizí, kdo není z potomstva Áronova, a nepálil kadidlo před Hospodinem a aby nedopadl jako Kórach a jeho pospolitost (17,1-5). Bůh ve svém soudu spálil dvě stě padesát mužů. Poté byly z jejich kadidelnic udělány tepané pláty k potažení oltáře. Když lidé přicházeli obětovat k oltáři, připomněli si vzpouru a Boží soud nad Kórachem a jeho pospolitostí.

6. Odhalení nepodmaněné vzpurné povahy izraelského lidu

Možná si myslíme, že po tomto dvojnásobném soudu se všichni synové Izraele zklidní a pokoří. To se však nestalo. Jejich vzpurná povaha v nich zůstala a byla odhalena. Ve verších 6 až 15 vidíme odhalení nepodmaněné vzpurné povahy synů Izraele.

a. Příštího dne celá pospolitost synů Izraele reptala proti Mojžíšovi a Áronovi

Reptání lidu proti Mojžíšovi a Áronovi dokazuje, že jejich vzpurná povaha nebyla podmaněna. „Příštího dne celá pospolitost synů Izraele reptala proti Mojžíšovi a Áronovi slovy: Vy jste usmrtili Hospodinův lid!“ (v. 6). Zdá se mi neuvěřitelné, že mohli tak reptat proti Mojžíšovi a Áronovi.

b. Boží zásah

Bůh okamžitě zasáhl. Jeho sláva se ukázala v oblaku, který zakryl stan setkávání (v. 7). Řekl Mojžíšovi, že s pospolitostí okamžitě skoncuje (vv. 8-10a), a poslal pohromu, aby je zabil ve svém hněvu (v. 11b). Mikroby pohromy pravděpodobně již byly v nich.

c. Smíření za syny Izraele skrze Mojžíše a Árona

V tuto chvíli Mojžíš a Áron podnikli nouzová opatření. Mojžíš a Áron padli na tvář (v. 10b). Áron dal do kadidelnice oheň z oltáře, na oheň položil kadidlo, kadidelnici spěšně přinesl doprostřed shromáždění a postavil se mezi mrtvé a živé, aby vykonal obřad smíření za lid. Tehdy byla rána zadržena. Přesto bylo zabito čtrnáct tisíc sedm set lidí. Byl to Boží soud z nitra vzpurných lidí.

Když čteme 17. kapitolu, můžeme vidět, že zbývající lid stále nebyl podmaněn. Bůh provedl trojnásobný, zázračný soud. Bůh je soudil prostřednictvím země, ohně z nebe a pohromy, jejíž zdrojem byly mikroby v jejich nitru. Každý z těchto soudů měl stačit k tomu, aby se podrobili, padli na tvář před Bohem a poklonili se Mu. Zcela určitě je měl podmanit třetí soud. Nicméně i po třetím soudu si lid nadále stěžoval (17,28). Jak hrozný byl jejich stav! Byli ve své vzpouře natolik troufalí, že se nestarali o to, zda půjdou do podsvětí nebo ohnivého jezera, a riskovali své životy, své vlastní duše. Vzbouřili se proti Mojžíšovi a Áronovi, a nakonec se vzbouřili proti Bohu samotnému, proti Hospodinu. Na tom vidíme, jak převrácená je vzpurná povaha padlého lidstva.

Když se podíváme na způsob, jakým Bůh soudil, uvidíme, že Bůh vykonává svůj soud ve třech směrech: ze země, z nebe a zevnitř vzpurníků. Avšak vzpurní lidé tím nejsou podmaněni. Ve skutečnosti, podle toho, co je zachyceno v Bibli, Bůh nikdy nepodmanil lidi soudem. Ještě i po tisíciletém očištění během tisíciletého království se lidský rod vzbouří (Zj 20,7-9). Boží soud lidi nepodmaňuje – ničí je.

Po přečtení pasáže, jako je 16. kapitola Numeri, mohou mít někteří z nás otázky ohledně Boží lásky, milosrdenství, laskavosti a odpuštění. Proč Bůh hříšným Izraelcům odpustil, a přesto je potrestal? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme si uvědomit, že podle učení Bible existují různé druhy Božího odpuštění. Jedním druhem je odpuštění skrze potrestání. To, že Bůh odpouští, je jedna věc, a to, že Bůh trestá, je věc druhá. V určité situaci Bůh odpouští, ale odpouští skrze potrestání; jedná se tedy o odpuštění s trestem. Musíme mít svatou bázeň před Bohem. Měli bychom se před Ním sklonit a pokořit a modlit se: „Pane, smiluj se nade mnou. Pouze Tvé milosrdenství mne může zachovat a udržet ve Tvé milosti.“