POSELSTVÍ DVACÁTÉ TŘETÍ

PUTOVÁNÍ

(8)

Čtení z Písma: Nu 16,1-18

V tomto poselství se dostáváme k další vzpouře – vzpouře popsané v 16. kapitole Numeri. K této vzpouře došlo okamžitě poté, co byla v 15. kapitole vytvořena vsuvka s pokyny a varováními.

V. Vzpoura – vážnější selhání

První vzpourou bylo reptání lidí na okraji tábora. Druhou vzpourou byla žádostivost přimíšeného zástupu. Třetí vzpoura byla spojena s Mojžíšovými příbuznými, kteří mu byli velmi blízcí. Nyní, po čtvrté vzpouře, vzpouře nevěry při průzkumu země, se vzbouřili někteří vůdci. Tentokrát byla vzpoura mnohem širší – zúčastnilo se jí více než dvě stě padesát lidí.

A. Vzbouřenci

Nejprve musíme uvidět, kdo byli vzbouřenci.

1. Kórach

Kórach, potomek Léviho, pocházel ze stejného kmene jako Mojžíš a Áron. Spolu s nimi sloužil Bohu. Nepatřil tedy k lidem na okraji tábora ani k přimíšenému zástupu. Naopak, jako Lévijec, služebník a dokonce i předák mezi Lévijci, se nacházel uprostřed tábora.

2. Dátan, Abíram a Ón

Dátan, Abíram a Ón byli potomci Rúbena (prvorozeného syna Jákobova). Na základě svého přirozeného narození zřejmě zastávali vedoucí postavení mezi syny Izraele (16,1).

3.  Dvě stě padesát předáků pospolitosti

S Kórachem, Dátanem, Abíramem a Ónem bylo dvě stě padesát předáků pospolitosti. Byli vyvolenými shromáždění a věhlasnými muži (v. 2).

Numeri 16,1-2 ukazuje, že vzpurný duch se rozšířil natolik, až prostoupil celý lid. Tato vzpoura byla pro Mojžíše a Árona velkým problémem, protože byla namířena proti středu vlády.

B. Příčina vzpoury

1. Boj o postavení a moc

Příčinou vzpoury byl boj o postavení a moc. Ve verších 9 a 10 Mojžíš řekl: „Je vám to málo, že vás Bůh Izraele oddělil z pospolitosti Izraele a nechal vás přistupovat k sobě, abyste konali službu Hospodinova příbytku, stáli před pospolitostí a sloužili jim? Nechal přistupovat tebe a s tebou všechny tvé bratry, syny Léviho, a teď usilujete také o kněžství?“ Kněží měli kněžství, kněžskou službu, a Lévijci vedle nich měli lévijskou službu a sloužili kněžím. Jak však ukazují Mojžíšova slova, tito vzbouřenci bojovali o moc a o vyšší postavení.

2. Obvinění

Ve verši 3 vzbouřenci vznesli obvinění proti Mojžíšovi a Áronovi: „Už dost! Vždyť celá pospolitost, všichni jsou svatí a Hospodin je uprostřed nich. Proč se povyšujete nad Hospodinovo shromáždění?“ To ukazuje, že kořenem či hybnou silou této vzpoury byl boj o moc. Po staletí byl boj o postavení a moc příčinou mnoha problémů mezi křesťany. Ve společnosti je tento boj o moc přítomen všude – ve školách, ve vládě i v korporacích. Lidé na pracovišti hrají politiku, aby získali větší moc a vyšší postavení. Totéž se stalo mezi Božím lidem v dřívějších dobách a opakoval se to znovu a znovu po staletí mezi křesťany.

C. Mojžíšova reakce

V Numeri 16,4-11.15-18 vidíme Mojžíšovu reakci.

1. Padl na tvář

„Když to Mojžíš uslyšel, padl na tvář“ (v. 4). To ukazuje, že v reakci na tuto vzpouru byl Mojžíš pokorný.

2. Postavil se do pozice Boží delegované autority

I když byl Mojžíš pokorný a padl na tvář, nevzdal se svého Bohem daného postavení Boží delegované autority (vv. 5-11.16-18). Pokáral Kóracha a celou jeho pospolitost a nařídil jim, aby se ukázali se svými kadidelnicemi před Hospodinem, a řekl, že Hospodin ukáže, kdo Mu patří, kdo je svatý a komu dovolí přiblížit se k Němu. To ukazuje, že tím jediným, kdo v boji o moc může soudit a odhalit skutečnou situaci, je Bůh sám. Mojžíš se nebránil; naopak, přivedl vzbouřence i ty, proti kterým se vzbouřili, k Bohu. Mojžíš se jako Boží delegovaná autorita s tímto případem odvolal k Bohu jako nejvyšší autoritě, aby Bůh promluvil, odhalil a soudil.

3. Velice se rozzlobil

Mojžíš se velice rozzlobil a modlil se: „Nehleď na jejich… oběť! Nevzal jsem od nich ani jediného osla, nikomu z nich jsem nespáchal zlo“ (v. 15). Mojžíšova modlitba, aby Bůh jejich oběť nepřijal, byla vážná. Pro Božího služebníka není snadné modlit se tímto způsobem. Zdá se, že zde byl Mojžíš nucen se obhájit, ale Bůh ho za to neodsoudil.

4.  Dal zavolat Dátana a Abírama

Mojžíš dal zavolat Dátana a Abírama (v. 12a), ale ti velmi výmluvně odpověděli, že nepřijdou (vv. 12b-14).

Nerad mluvím o vzpouře Božího lidu, ale Bible zde v 16. kapitole Numeri této otázce věnuje značný prostor. Ctižádostivá touha po postavení a moci je pro Boží lid vždy problémem. Ctižádostivost je „hlodavec“, který podkopává Boží plán a škodí Božímu lidu.

Obdivuji odvahu, se kterou Mojžíš čelil tomuto problému. Byl vystaven tomu největšímu útoku. Vzbouřenci na něj nejen zaútočili, ale také se proti němu vzbouřili jako proti představiteli Boží autority. Bylo pro něj těžké něco říct.

Když jsem byl s Watchmanem Neem v pevninské Číně, viděl jsem, jak byl mnohokrát napadán. Nikdy neudělal a neřekl nic na svou obhajobu a nikdy si nestěžoval na ostatní. Jak mi řekl, protože byl terčem útoků, bylo pro něj obtížné říci něco o sobě, aniž by se obhajoval, a bylo pro něj obtížné říci něco o ostatních, aniž by je odsuzoval. Proto podle něj bylo nejlepší neříkat nic.

Ačkoli byl napadán bratr Nee, poškozena byla církev a ublížilo to Božímu plánu. Kromě toho bylo poškozeno mnoho mladých lidí, kteří v těchto věcech měli jen malé rozlišení. Na druhé straně v důsledku všech těchto nepokojů získala církev nějakou pozitivní pomoc.

Ctižádostivá touha po moci a boj o moc jsou v naší krvi. Tuto ctižádostivost a boj o moc najdeme nejen mezi muži, ale i mezi ženami. Dokazuje to vzpoura Mirjam a Árona proti Mojžíšovi. Věřím, že tuto vzpouru podnítila Mirjam. Viděl jsem, jak v některých případech nějaká sestra v zákulisí podnítila vzpouru. K naplnění svého záměru využila bratra. My všichni musíme být opatrní a dávat si pozor na „hlodavce“ ctižádostivosti, která je v nás.

Boj o moc byla zdrojem problémů první generace Kristových následovníků. Ve velmi důležitém okamžiku, když Pán Ježíš odcházel do Jeruzaléma, aby byl ukřižován, řekl svým následovníkům, co se s Ním stane (Mt 20,17-19). Slyšeli Ho, ale nenaslouchali tomu, co říká, a nepřikládali tomu význam. Zatímco s nimi mluvil o své smrti, oni bojovali o moc. Matka Jakuba a Jana (Ježíšova teta) dokonce přivedla své dva syny k Pánu a prosila Ho, aby v království dal usednout jednomu po své pravici a druhému po své levici (Mt 20,20-28). Ostatní učedníci se na tyto dva bratry rozhořčili. To ukazuje, že mezi učedníky probíhal boj o moc.

Po přečtení knihy Skutků a listů uvidíte, že tento boj o moc existuje již od samého začátku církevního života. Ananiáš a Safira (Sk 5,1-4) byli manželé, kteří lhali Bohu. Jejich lhaní bylo ve skutečnosti bojem o moc. Chtěli být důležitější, vyvýšit se v očích druhých lidí. Na konci listů Jan zmínil člověka, který bojoval o moc, Diotrefa (3J 9-11).

Historie křesťanství je historií boje o moc. Tento boj probíhá v každém z nás. Možná si to neuvědomujete, ale skrývá se to ve vás. Nakonec bude církevní život zkouškou našeho skutečného stavu. Pokud jsme v církevním životě, dříve nebo později budeme vyzkoušeni a odhaleni.

Pomyslete na vzbouřence mezi syny Izraele v Numeri. Někteří vzbouřenci byli na okraji tábora, někteří byli mezi přimíšeným zástupem a někteří byli velmi blízko Mojžíšovi, tedy vedoucímu. Nyní, v 16. kapitole, se vzbouřilo dvě stě padesát předáků. Vzhledem k tomu všemu máme všechny důvody věřit, že boj o moc probíhal v každém ze synů Izraele.

Čelíme tomuto problému více než šedesát let. Starší vědí, že pokud budou sloužit v konkrétní místní církvi několik let, určitě druhé urazí. Někteří lidé usilují o postavení a moc a pokud kvůli starším nemohou dostat to, co chtějí, urazí se. Například v roce 1935 jeden spolupracovník v Šanghaji povstal, aby využil bouřlivé situace pro své „povýšení“. Bratr Nee byl v té době pryč a správou církve a vedením díla pověřil mě. Bratr, který se snažil využít zmatku, přišel za mnou, ale nedal jsem mu kladnou odpověď. Nakonec se tento spolupracovník stal nepřítelem bratra Neeho.

Ti, kdo v církevním životě nebo v Pánově díle zastávají nějaké vedoucí postavení, nevyhnutelně urazí některé lidi, kteří baží po moci. Protože jejich touha po moci a postavení není ukojena, tito lidé bažící po moci a postavení jsou uraženi a začnou být nespokojeni s těmi, kteří vedou. V takovém případě nám kniha Numeri poskytuje „cestovní mapu“, která nám pomůže pochopit, co by se mělo dělat.

V 16. kapitole Mojžíš projevil odvahu a věrnost tváří v tvář rozsáhlé vzpouře, které se zúčastnilo dvě stě padesát předáků. Přestože padl na tvář, podnikl nějaké kroky. Otevřeně přednesl tuto záležitost Bohu, nechal Boha, aby promluvil, soudil a obhájil.

Přes tyto Mojžíšovy kroky byli vzbouřenci, zejména předáci, tvrdí a neústupní. Rozhodli se, že se nepodrobí. Když Mojžíš požádal Dátana a Abírama, aby přišli ke stanu setkávání, tj. k Hospodinu, obvinili Mojžíše, že je vyvedl ze země oplývající mlékem a medem (Egypta), že nad nimi chce vládnout a že je nepřivedl do země oplývající mlékem a medem. A nakonec řekli: „Chceš těmto mužům vyloupat oči? Nepřijdeme!“ (v. 14). Byli výmluvní a velmi tvrdošíjní.

Co bychom měli dělat v takové situaci? V takové situaci vzpoury je lepší nedělat nic. Pán je stále naživu. Pán je stále na trůnu a Pán je stále svrchovaný. On je svrchovaný Pán a nejvyšší autorita. On je dnes Hlavou Těla. Proto Mu musíme takové věci vždy přednést a dovolit Mu být tím, kým je. To je vše, co můžeme udělat, a to je to, co musíme udělat. Co se nás týče, musíme si uvědomit, že bez Pánova milosrdenství a milosti můžeme být stejní jako Kórach, Dátan a Abíram. Ale díky Jeho milosrdenství jsme tady. A nyní se musíme naučit být ostražití a modlit se za každou situaci související se vzpourou.