Studium života v Numeri (# 22)

PUTOVÁNÍ

(7)

Čtení z Písma: Nu 15

V tomto poselství se budeme zabývat ustanoveními v 15. kapitole Numeri.

IV. Ustanovení

Uprostřed všech nepokojů je vložena 15. kapitola. Proč je zapotřebí této vsuvky? Z chování synů Izraele vyšlo najevo, že se příliš nezajímali o Boží zájmy. To, co udělali, bylo především pro ně samotné. Jejich situace přivodila Boží soud a trest. Je nepravděpodobné, že si synové Izraele zapamatovali všechny pokyny o tom, jak mohou být přijati Bohem. Nemohli být přijati sami o sobě či v sobě, ale v Tom, který je nahradil, v Kristu. Ve starozákonní typologii má tento Kristus, naše Náhrada, mnoho aspektů, které lze vidět na mnoha různých obětních darech. Hlavní aspekty lze vidět na oběti za hřích, zápalné oběti a pokojné oběti, které jsou někdy doplněny souvisejícími obětními dary, jako jsou moučná oběť s chleby a bochníky a litá oběť.

Patnáctá kapitola Numeri byla pravděpodobně vložena proto, že synové Izraele nedbali na Boží zájmy. Tato kapitola sloužila jako připomínka toho, že jejich stav se Bohu vůbec nelíbil. Možná zapomněli, že musejí přinášet oběti, které Bůh vyžadoval, aby vykonali obřad smíření za své chyby, špatnosti a vzpouru.

Podívejme se znovu na situaci synů Izraele. Nejprve ti, kteří nebyli ve středu, ale na okraji tábora, zle reptali před Bohem. Potom mezi nimi přimíšený zástup začal projevovat žádostivost před Bohem. Obě skupiny dostaly svůj díl Božího soudu. Poté, pro Mojžíše zcela nečekaně, se vzbouřili jeho starší sestra a bratr, kteří byli vždy s ním ve středu Božího pohybu. V důsledku toho byla situace a atmosféra mezi syny Izraele na velmi nízké úrovni a jejich morálka zmizela spolu se vším pozitivním. Následně byli vysláni zvědové, aby prozkoumali zemi, a deset z nich přineslo špatné zprávy. Také na ně dopadl patřičný soud od Boha. Proto, než přišla další vzpoura (viz kapitola 16), Bůh zasáhl a vložil 15. kapitolu. Kdyby se synové Izraele řídili ustanoveními v této kapitole, zachránilo by je to od dalších nepokojů.

Dvě ze zde vložených ustanovení se týkají obětních darů a porušování soboty. Pokud Bohu přinášíme obětní dar, uvědomujeme si, že nemůžeme udělat nic, čím bychom se Bohu zalíbili. Přinášíme Bohu Krista, protože nejsme schopni Boha potěšit, líbit se Mu a být Jím přijati. Když Bohu přinášíme Krista, uznáváme tím, že sami o sobě a sami v sobě Ho nedokážeme potěšit nebo pro Něj být přijatelní.

Zachovávat sobotu znamená uznávat, ctít a přijímat skutečnost, že Bůh pro nás všechno vykonal. Nemusíme nic dělat a nedokážeme nic udělat pro sebe. Bůh všechno vykonal a my musíme jednoduše uznat a přijmout, co pro nás Bůh udělal, a odpočívat v tom. To znamená zachovávat sobotu.

Bůh stvořil vše za šest dní. Na závěr svého stvoření stvořil člověka. Když člověk vyšel z Boží stvořitelské ruky, nemusel nic dělat. Okamžitě se začal těšit z toho, co pro něj Bůh učinil, a odpočinul v tom.

Porušovat sobotu znamená popírat to, co pro nás Bůh vykonal, a snažit se něco udělat pro sebe. To je pro Boha rouhání. Pokud se snažíme sami v sobě udělat něco, abychom se zalíbili Bohu, naše snaha je pro Boha rouháním, protože je popřením toho, co pro nás Bůh vykonal.

Musíme si vždy uvědomovat, že nic nejsme a že nic nedokážeme. Můžeme a musíme udělat jednu věc – přinést Bohu Krista jako naši náhradu. Kristus je Ten, na kterého se spoléháme.

Musíme si také zapamatovat, že když budeme vyvíjet snahu sami v sobě a pro sebe, nic to nepřinese a ve skutečnosti se jedná o rouhání. Měli bychom jednoduše přijmout Boha a to, co pro nás vykonal. Neměli bychom být jako světští lidé, kteří veškerým svým vlastním úsilím zapírají Boha. Zapírají Boha tím, co dělají. Někteří ateisté dokonce říkají: „Kdo je Bůh? Nepotřebuji Boha. Dokážu všechno dělat sám.“ Toto je odmítnutí Boha a rouhání.

Když se dostáváme k ustanovením v 15. kapitole Numeri, chci vám připomenout rozdíl mezi ustanoveními a nařízeními. Ustanovení jsou předpisy bez soudních rozhodnutí a nařízení jsou předpisy spojené se soudními rozhodnutími. Například nařízení ohledně porušení soboty zahrnuje soudní rozhodnutí.

A. O obětních darech

V Numeri 15,1-31 vidíme ustanovení o obětních darech.

1. Musí být aplikována v dobré zemi

Ustanovení o obětních darech musí být aplikována v dobré zemi (vv. 2.18). Po vstupu do země se lidé museli řídit těmito ustanoveními.

2. Připravování obětního daru jako splnění zvláštního slibu či jako dobrovolné oběti či ve svátky, přinášení příjemné vůně Bohu

Některé obětní dary byly připravovány jako splnění zvláštního slibu či jako dobrovolné oběti a jiné obětní dary se připravovaly v určené svátky jako příjemná vůně Bohu. Podle pokynů uvedených v knihách Exodus a Leviticus Bůh přikázal, aby Mu ve stanovené svátky bylo přinášeno více obětních darů. Numeri 15 mluví pouze o několika takových obětních darech, které byly „příjemnou vůní Hospodinu“ (v. 3).

a. Ohnivá oběť ze skotu nebo z bravu jako zápalná oběť nebo pokojná oběť

Verše 3 až 8 mluví o zápalné oběti a pokojné oběti. Zápalná oběť znázorňuje život, který žije pro Boha a pro Jeho uspokojení. Pokojná oběť je určena pro naše společenství s Bohem, což vede ke vzájemnému potěšení. Přinášet tyto dva obětní dary znamená přinášet ukřižovaného Krista, Krista v Jeho smrti.

b. S moučnou obětí z jemné mouky namísené s olejem

Moučná oběť doplňuje zápalnou oběť a pokojnou oběť. Kdykoli přinášíme zápalnou oběť či pokojnou oběť, musíme tuto oběť doplnit moučnou oběť z jemné mouky namísené s olejem (v. 4). Taková moučná oběť znázorňuje Krista v Jeho lidství smíšeném s Duchem Svatým, aby byl pokrmem Boha i člověka. To, co přinášíme Bohu jako moučnou oběť, se stává pokrmem nejen pro Boha, ale i pro nás.

c. S vínem jako litou obětí

Víno jako litá oběť je další doplňkovou obětí (v. 5). Litá oběť znázorňuje Krista, který se vylévá pro Boží potěšení. Kristus vylil sám sebe jako víno, aby učinil Boha šťastným.

Všechny tyto obětní dary jsou předobrazy Krista. Každý den musíme brát takového Krista jako naše obětní dary a přinášet Ho jako příjemnou vůni Bohu.

d. Stejné ustanovení a nařízení pro všechen izraelský lid i pro příchozí a pohany, kteří pobývali mezi izraelským lidem

Stejné ustanovení bylo určeno pro všechen izraelský lid i příchozí a pohany, kteří pobývali mezi izraelským lidem (vv. 13-16). To znázorňuje, že všichni pohané a příchozí mají stejnou účast na Kristu jako izraelský lid (Ef 2,12-19; 3,6).

3. Dar pozdvihování Bohu

Synové Izraele měli také přinášet dar pozdvihování Bohu (Nu 15,17-21). Kristus ve své smrti je znázorněn zápalnou obětí a pokojnou obětí. Moučná oběť znázorňuje Krista v Jeho lidství smíšeném s božským Duchem a litá oběť znázorňuje Krista vylitého pro Boží uspokojení. Dar pozdvihování znázorňuje vyvýšeného Krista, Krista v nanebevstoupení. Dnes Kristus není na zemi a již není ve své smrti. Ano, stále je ve svém lidství, ale je to člověk smíšený s božstvím v nanebevstoupení. On je vyvýšený Kristus, Kristus v nebesích, nebeský Kristus. Když Ho přinášíme jako dar pozdvihování, přinášíme něco, co má nebeský prvek, atmosféru, podstatu a chuť.

a. Bochník z prvotiny těsta

„Jako prvotinu ze svého těsta přineste bochník jako dar pozdvihování“ (v. 20a). Bochník jako prvotina z těsta znázorňuje Krista jako prvotinu (1K 15,20.23). Kristus, kterého Bohu přinášíme v Jeho nanebevstoupení jako Boží pokrm, je Kristus, který je prvotinou ve vzkříšení.

b. Jako dar pozdvihování z humna

„Přineste ho jako dar pozdvihování z humna“ (Nu 15,20b). To, co je z humna, znamená čerstvé zrno, které je celé a nerozemleté.

Existuje rozdíl mezi celými zrny a bochníkem z těsta. Těsto je vyrobeno z rozemletých zrn pšenice. Bochník se vyrábí z mouky, která se získává mletím mnoha zrn. Bochník ve verši 20 odkazuje nejen na samotného Krista, ale také na Kristovo Tělo, církev.

4.   Za neúmyslný hřích izraelské pospolitosti, která nedopatřením nesplnila všechny Boží příkazy

Když Bohu přinášíme všechny tyto výživné, uspokojivé a voňavé věci, nesmíme zapomínat, že jsme stále hříšní, že jsme stále přirozenými lidmi ve starém stvoření. Bez ohledu na to, jak moc hledáme Pána a chodíme Duchem, stále jsme v padlém těle. A proto musíme přinést nějaký obětní dar.

Podle Numeri 15,22-26 musela být přinášena oběť za neúmyslný hřích izraelské pospolitosti, která nedopatřením nesplnila všechny Boží příkazy. To ukazuje, že se dnes musíme modlit za neúmyslný hřích církve. Církev může neúmyslně udělat něco špatného s ohledem na člověka i Boha. Tyto věci se nedějí úmyslně, ale nevědomě. Přesto kvůli nim musíme přinést nějaký obětní dar.

a. Jeden býček jako příjemná vůně Hospodinu

Kvůli neúmyslnému hříchu měla izraelská pospolitost připravit „jednoho býčka jako zápalnou oběť, jako příjemnou vůni Hospodinu“ (v. 24a). Tato zápalná oběť znázorňuje Krista v Jeho čerstvosti pro uspokojení Boha.

b. S patřičnou moučnou obětí a litou obětí

Zápalná oběť za neúmyslný hřích se měla přinášet s patřičnou moučnou obětí a litou obětí (v. 24b). Jak jsme již poznamenali, moučná oběť znázorňuje Krista v Jeho lidství, které se stává pokrmem pro Boha i člověka, a litá oběť znázorňuje Krista, který byl vylit k uspokojení Boha. Taková oběť musí být přinášena za neúmyslný hřích církve.

c. Jeden kozel jako oběť za hřích

Oběť za neúmyslný hřích také vyžadovala jednoho kozla jako oběť za hřích (v. 24c). Oběť za hřích znázorňuje Krista, který byl za nás učiněn hříchem.

d. K vykonání obřadu smíření za celou izraelskou pospolitost, aby jim bylo odpuštěno

„Kněz vykoná obřad smíření za celou pospolitost synů Izraele a bude jim odpuštěno“ (v. 25a). V předchozím poselství jsme viděli, jak se Mojžíš modlil, aby synům Izraele bylo odpuštěno. Boží odpuštění je založeno na Kristově vykoupení, které vykonalo zadostiučinění a bez kterého Bůh nemá důvod člověku odpustit. Proto, aby bylo lidem odpuštěno, bylo nutné přinést Bohu obětní dar, aby bylo učiněno zadost. Jestliže se postavíme na Kristovu vykupitelskou smrt a požádáme Boha o odpuštění, Bůh je povinen to učinit na základě své spravedlnosti, nikoli svého milosrdenství (1J 1,9). To je v souladu s Boží vládní správou. Pokud se tyto věci naučíme, může nás to zachránit před pácháním dalších hříchů.

5. Za člověka, který zhřešil nedopatřením

V Numeri 15,27-29 se hovoří o člověku, který zhřešil nedopatřením.

a. Roční koza jako oběť za hřích

„Jestliže však zhřeší nedopatřením jeden člověk, přivede jako oběť za hřích roční kozu“ (v. 27). Tato koza znázorňuje Krista, který hřích nepoznal, ale Bůh Jej za nás učinil hříchem (2K 5,21). Tato věc, která je v souladu s Boží spravedlností a Jeho vládní správou, je hluboká a tajemná.

b. K vykonání obřadu smíření před Bohem, aby tomu člověku bylo odpuštěno

„Kněz vykoná obřad smíření za toho člověka, který pobloudil, když nedopatřením zhřešil vůči Hospodinu; vykoná za něj obřad smíření a bude mu odpuštěno“ (Nu 15,28). Bez zadostiučinění Bůh nemá důvod k odpuštění, přestože si to přeje celým svým srdcem. Zadostiučinění, smíření vykonané Kristem Bohu umožňuje naplnit touhu svého odpouštějícího srdce.

6. Člověk, který jednal z povýšenosti, a tak utrhal Bohu, měl být vyhlazen zprostřed svého lidu

„Avšak člověk, který by jednal z povýšenosti – ať domorodec či příchozí – utrhá Hospodinu; takový člověk ať je vyhlazen zprostřed svého lidu“ (v. 30). Jednat povýšeně znamená jednat podle libosti bez ohledu na ostatní. Ti, kteří jednají tímto způsobem, jsou naprosto bezohlední vůči člověku i Bohu. Chovají se tak, jako by v celém vesmíru existovali pouze oni. Občas jsme takové chování zaznamenali i v církvi. Někteří lidé jednali, jako by všechno záleželo pouze na nich, a všechny ostatní ignorovali, nebrali v úvahu, opovrhovali jimi a odmítali je. V žádném případě bychom neměli dělat nic s takovým postojem a duchem.

a. Takový člověk pohrdl Božím slovem a porušil Jeho příkaz

Člověk, který by jednal z povýšenosti, „pohrdl Hospodinovým slovem a porušil jeho příkaz“ (v. 31a). Takový člověk jedná, jako by Bůh neexistoval.

b. Je na něm vina

Na člověku, který by jednal povýšeně, bude jeho vina (v. 31b).

V Novém zákoně, který všichni milujeme, jsme nabádáni, abychom se těšili z Krista, hledali Krista a usilovali o Krista, ale není v něm ukázán způsob, jak se těšit z Krista. Cestovní mapa se všemi podrobnostmi o tom, jak se těšit z Krista, se nachází ve Starém zákoně. Ustanovení v 15. kapitole Numeri o tom, jak přinášet Krista jako různé obětní dary, nejsou určena pouze synům Izraele; v rámci typologie jsou určena i nám. Když se Starý zákon aplikuje způsobem typologie, stává se pro nás Novým zákonem, protože se stává mapou, která nám ukazuje způsob, jak se těšit z Krista.

Kvůli nepokojům mezi syny Izraele byl Bůh v jistém smyslu nucen vložit tato ustanovení uvedená v 15. kapitole. Zejména v dobách nepokojů musíme mít na paměti ustanovení o našich obětech Bohu. Tato ustanovení nás udržují ve správném vztahu s Bohem. Pokud však tato ustanovení nebudeme brát v úvahu, budeme odsouzeni a možná se dokonce staneme Bohu odpornými.

B. O porušování soboty

Ve verších 32 až 36 vidíme ustanovení o porušování soboty.

1. Našli muže, který sbíral v sobotní den dříví

„Když byli synové Izraele v pustině, našli muže, který sbíral v sobotní den dříví. Ti, kdo ho našli, jak sbírá dříví, ho přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé pospolitosti“ (vv. 32-33). Ustanovení o porušování soboty bylo vydáno kvůli tomu, co tento muž udělal v sobotní den.

2. Nechali ho u stráže

„Nechali ho u stráže, protože nebylo rozhodnuto, co se s ním má dělat“ (v. 34). Bůh k tomu Mojžíšovi řekl: „Ten muž bude jistě usmrcen! Ať na něj celá pospolitost venku za táborem hází kamení“ (v. 35).

Můžeme si myslet, že sbírání dříví v sobotní den nebylo vážným proviněním a že vyměřený trest byl příliš přísný. Musíme pochopit, proč bylo toto provinění tak závažné. Porušovat sobotu není jen něco špatného; porušovat sobotu znamená popírat Boha a vše, co pro nás vykonal. Zachovávání soboty syny Izraele bylo velkým znamením, že uznávají Boha a to, co pro ně vykonal. Každý, kdo popíral Boha a Jeho dílo porušením soboty, musel být vyhlazen.

3. Celá pospolitost vykonala, jak přikázal Bůh Mojžíšovi

„Celá pospolitost ho vyvedla ven za tábor, házeli na něj kamení, takže zemřel, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi“ (v. 36). Tentokrát lidé nebyli neposlušní. Možná byli trochu vystrašení. Bez výjimky všichni udělali, co přikázal Bůh Mojžíšovi.

4. Význam zachovávání soboty

Musíme znát význam zachovávání soboty. Zachovávat sobotu znamená věřit v Boha a poslouchat Boha, mít účast na tom, co pro nás vykonal. Porušovat sobotu znamená porušovat princip, že bychom neměli vyvíjet úsilí na konání pro sebe. Porušení tohoto principu vede ke smrti.

C. O oděvu lidí

Verše 37 až 41 obsahují ustanovení o oděvu lidí.

1.  Měli si dělat na okrajích roucha třásně a dávat na okrajové třásně modrou šňůrku

„Promluv k synům Izraele a řekni jim, aby si po všechna pokolení dělali na okrajích roucha třásně a dávali na okrajové třásně modrou šňůrku“ (v. 38). Hebrejské slovní spojení přeložené jako „okrajové třásně“ lze také přeložit jako „třásně na rozích“. „Šňůrka“ zde znázorňuje vázání a „modrá“ barva znázorňuje něco nebeského; modrá šňůrka tedy ukazuje na nebeské vázání. Dnes pro nás tedy tato modrá šňůrka znamená, že my, Boží děti, musíme mít krásné jednání a chování, které bude vázáno nebeskou vládou.

2. Když se podívali na třásně, měli si vzpomenout na všechny Boží příkazy a plnit je

Když se lidé podívali na třásně, měli si vzpomenout na všechny Hospodinovy příkazy a plnit je, neměli zkoumavě následovat své srdce a své oči, za nimiž by chodili smilnit (v. 39). Museli si tedy pamatovat a plnit příkazy svého Boha a být svatí pro Boha.

Podle čtyř evangelií měl Pán Ježíš takový oděv. Jednou přišla žena a dotkla se třásní Jeho šatu (Mt 9,20-22), které znázorňují krásu Jeho lidských ctností, z nichž vycházela Jeho uzdravující moc. To ukazuje, že my, Boží děti, musíme chodit pod nebeským vázáním. Jako lidé království nebes bychom neměli být vázáni policií či soudy, ale nebeským vázáním, nebeskou vládou a panováním. To vytvoří krásu v našem lidském jednání a ctnostech.