Studium života v Numeri (# 20)

PUTOVÁNÍ

(5)

Čtení z Písma: Nu 13,1–14,10

V tomto poselství se dostáváme k dalšímu selhání mezi syny Izraele, k tomu, že nedůvěřovali Bohu (13,1–14,38).

D. Nedůvěřovali Bohu

1. Bůh přikázal Mojžíšovi, aby poslal dvanáct mužů na průzkum kenaanské země

Bůh přikázal Mojžíšovi, aby poslal dvanáct mužů na průzkum kenaanské země (13,1-20). V té době byly atmosféra a morálka mezi syny Izraele vážně poškozeny vzpourou mezi nimi. Proto nebyl vhodný čas na vyslání zvědů. Ale na základě Božího svrchovaného uspořádání byli zvědové vysláni.

Z lidského hlediska bylo nezbytné zemi prozkoumat. Ale z duchovního hlediska je ve všem, co děláme, lepší nezkoumat situaci. Zkoumat situaci znamená zkoušet Boha a výsledek je obvykle negativní.

a. Vždy jednoho muže za každé pokolení

„Pošlete vždy jednoho muže za otcovské pokolení, samé předáky mezi vámi“ (13,2b). Těchto dvanáct byli „předáci synů Izraele“ (v. 3), včetně Káleba a Jozua, jehož jméno znamená „Hospodin je Spasitel“.

b. Aby prohlédli zemi, jaká je

Zvědové vyšli, aby prohlédli zemi, jaká je, i lid, který v ní bydlí, zdali je silný, či malátný, je-li ho málo, či mnoho, a jaká je země, ve které bydlí, je-li dobrá, či zlá; a jaká jsou města, ve kterých bydlí, jsou-li jako tábor, či opevněná, a jaká je země, úrodná, či neúrodná; jsou-li v ní stromy, či ne. Zvědové měli také vzít z plodů té země, protože byl právě čas raných hroznů (vv. 18-20).

Takové zkoumání situace oslabuje naši víru. Měli bychom jednoduše věřit v Boha, aniž bychom něco věděli.

2. Dvanáct mužů vyšlo, prozkoumalo zemi a uřízlo v údolí Eškólu ratolest s jedním vinným hroznem

Dvanáct mužů vyšlo a prozkoumalo zemi. V údolí Eškólu (což znamená „hrozen“) uřízli ratolest s jedním vinným hroznem, dva ho museli nést na sochoru, a několik granátových jablek a fíků (vv. 21-24). Na tom můžeme vidět, jak byla dobrá země bohatá.

3.  Po čtyřiceti dnech se dvanáct mužů vrátilo

 Po čtyřiceti dnech se dvanáct mužů vrátilo k Mojžíšovi, Áronovi a celé pospolitosti synů Izraele do Kádeše v Páranské pustině (13,25–14,10). Kádeš leží na hranicích dobré země.

a. Vyprávěli, že kenaanská země oplývá mlékem a medem, ale také zemi zhaněli

Dvanáct mužů vyprávělo, že kenaanská země oplývá mlékem a medem (13,26-27). Nicméně většina z nich zemi zhanělo pomluvami, že lid, který sídlí v zemi, je silný a města jsou opevněná a velmi velká a že tam jsou potomci Anákovy (nefilím – obři) (vv. 28-29.31-33).

b. Káleb uklidňoval lid před Mojžíšem

Káleb uklidňoval lid před Mojžíšem slovy: „Směle pojďte vzhůru, obsadíme ji, jistě přemůžeme její obyvatele“ (v. 30).

c. Celá pospolitost synů Izraele pozvedla svůj hlas, plakala a reptala

Celá pospolitost synů Izraele pozvedla svůj hlas, plakala a reptala proti Mojžíšovi a Áronovi: „Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi anebo kéž bychom zemřeli v této pustině! Proč nás Hospodin přivedl do této země, abychom padli mečem? Naše ženy a malé děti se stanou kořistí. Nebylo by pro nás lepší vrátit se do Egypta?“ (14,1-3). Pak se dokonce odvážili říkat jeden druhému: „Ustanovme si vůdce a vraťme se do Egypta“ (v. 4). Tito nevěřící a vzpurní lidé byli velmi výmluvní, chytří, neústupní a silní ve svých názorech.

d. Mojžíš a Áron padli na tvář před celým shromážděním pospolitosti synů Izraele

Mojžíš a Áron padli na tvář před celým shromážděním pospolitosti synů Izraele (v. 5). To ukazuje jejich pokoru. Nebojovali proti lidem.

e. Jozue a Káleb roztrhli svá roucha a promluvili k celé pospolitosti synů Izraele

Jozue a Káleb roztrhli svá roucha a říkali celé pospolitosti synů Izraele: „Země, kterou jsme prošli, abychom ji prozkoumali, je převelice dobrá země. Jestliže v nás Hospodin najde zalíbení, přivede nás do této země a dá nám ji – zemi, která oplývá mlékem a medem. Jenom se nebouřete proti Hospodinu! A lidu té země se nebojte, vždyť jsou pro nás jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, ale s námi je Hospodin, nebojte se jich!“ (vv. 6-9). Těžko říci, co znamenají slova „jejich ochrana“. Možná odkazují na boha, který je měl chránit. Slova „nebouřete se proti Hospodinu“ ukazují, že nevěřit Pánu znamená bouřit se proti Němu.

f. Celá pospolitost říkala, že na ně budou házet kamení

Celá pospolitost říkala, že na Jozua a Káleba budou házet kamení. Tehdy se všem synům Izraele u stanu setkávání ukázala Hospodinova sláva (v. 10).

Zde bych rád řekl několik slov o duchovním významu dobré kenaanské země. Krátce poté, co jsem byl poslán do Spojených států s Pánovou obnovou, jsem na první konferenci v Los Angeles přednesl řadu poselství založených hlavně na Deuteronomiu 8,7-10, které byly zveřejněny v knize „Všezahrnující Kristus“. V těchto poselstvích jsem poukázal na to, že dobrá země je obrazem všezahrnujícího Krista. Bůh použil dobrou zemi jako předobraz osoby, která je ztělesněním Boha. Tento ztělesněný Bůh je trojjediný Bůh, který prošel procesem a završením v jedné osobě, Ježíši Kristu.

Bible je úžasná kniha a obsahuje mnoho různých příběhů a témat. Celá Bible nám ve skutečnosti předkládá jednu věc – to, že Bůh chce být ztělesněn v jedné osobě, která je jedinečnou Osobou ve vesmíru. Je nemožné vyčerpat vše, co se dá říci o této nádherné osobě. V této osobě je Bůh a člověk; zahrnuje všechny prvky a atributy božské přirozenosti a všechny ctnosti lidské přirozenosti. V Něm máme skutečnost božské přirozenosti i lidské přirozenosti. V Něm máme také život, světlo a Ducha. Všechno pozitivní ve vesmíru je ztělesněno, obsaženo a stává se skutečným v této jedné osobě, všezahrnujícím Bohočlověku, který je středem a smyslem vesmíru.

Křesťanské náboženství existuje na zemi více než devatenáct století. Nicméně od doby apoštolů ještě nebyla Kristova nádherná osoba lidem představena tak plně, jak je zjevena, částečně skrytým způsobem, v Bibli a jak Krista vidíme dnes. Děkujeme Pánu, že nám otevřel své svaté Slovo a umožnil nám uvidět aspekty Krista, které byly po staletí zakryté.

Krátce po konci prvního století byla Bible, zjevení této nádherné osoby, zakryta závojem a později uzamčena katolicismem. Během reformace byla Bible odemčena, ale závoj nebyl ještě zcela odstraněn. To, co křesťané viděli v Bibli, bylo od té doby spojené hlavně s Boží spásou. To zahrnuje Boží stvoření, božské atributy věrnosti, spravedlnosti, svatosti a lásky, lidský pád a hříšnost člověka, Boží lásku k člověku, Kristův příchod, aby člověka zachránil a vykoupil skrze svou zástupnou smrt na kříži, Jeho vzkříšení z mrtvých a vylití Ducha Svatého v den Letnic, aby z věřících byla vytvořena církev. Křesťané z velké části neuviděli Boží ekonomii. To, co učí, kážou a rozšiřují v podstatě odpovídá lidskému myšlení a jen malá část toho odpovídá božskému myšlení. Ve svém kázání se nezaměřují na udílení života. Místo toho zdůrazňují věci, jako jsou odpuštění, vykoupení, ospravedlnění z víry a posvěcení, ale neuviděli rozdílení trojjediného Boha do třísložkového člověka, to, že člověk může mít božský život a božskou přirozenost, aby se stal součástí zvětšeného Krista. (Někteří z těch, kdo zdůrazňovali vnitřní život, uviděli, že věřící jsou údy zvětšeného Krista, ale viděli to jen slabě, nejasně.)

Studenti teologie se obvykle učí, že by neměli vymýšlet nové teologické pojmy. Je to kvůli obavám, že nové pojmy mohou vnášet hereze do ortodoxní teologie. Během posledních šedesáti let nám však Pán otevřel své Slovo a ukázal nám mnoho věcí, které byly po staletí zakryté závojem. Abychom tyto věci popsali, byli jsme nuceni vymyslet řadu nových pojmů. Například, když mluvíme o Božím rozdílení do Jeho vyvoleného lidu, používáme pojem „rozdílení“. V angličtině existuje podobný pojem „dispenzace“, který se vztahuje ke způsobu Božího jednání v různých obdobích, aby se uskutečnila Jeho ekonomie. Když tedy mluvíme o uspořádání božské vlády či o Boží správě v Jeho ekonomii, používáme slovo „dispenzace“, ale když mluvíme o Božím rozdílení do nás, používáme slovo „rozdílení“.

Jedním z důležitých zjevení, které nám Pán ukázal ve Slově, je to, že ve Zjevení, poslední biblické knize, se ten Duch, který „ještě“ nebyl před Ježíšovým vzkříšením (J 7,39), nazývá jedním slovem „Duch“. Duch je završením trojjediného Boha, který prošel procesem. Když přijímáme Ducha, přijímáme všezahrnující osobu, která je završením zpracovaného trojjediného Boha. Toto není moje teologie; toto je teologie Písma, biblická teologie. Žádná jiná teologie nedosahuje takové výše.

Na začátku Pánovy obnovy v Číně jsme převzali mnoho věcí z teologie tzv. bratrského hnutí. Ale za posledních šedesát let nás Pán vedl dál a dál a došlo mezi námi v mnoha směrech k pokroku. Dnes je teologie, kterou jsme uviděli z Bible, mnohem vyšší, hlubší a bohatší než teologie bratrského hnutí. Hlavním prvkem biblické teologie je Boží ekonomie, která se cele zaměřuje na všezahrnujícího Krista.

Možná jsme se v počátečním stadiu těšili z této všezahrnující osoby jako ze svého Spasitele, ale to ještě neznamená, že jsme Ho měli jako dobrou zemi. Přemýšlejte znovu o typologii ve Starém zákoně. Z hlediska předobrazu, když byli synové Izraele v Egyptě, přijali Krista jako beránka, uplatnili krev beránka pro své vykoupení a snědli maso beránka jako svůj přísun života, aby mohli vyjít z Egypta. Potom v pustině dále užívali Krista jako nebeskou manu a jako živou skálu, která je doprovázela a která pukla, aby vydala živou vodu. U hory Sínaj přijali zákon a postavili stánek, přičemž obojí je předobraz Krista, a vstoupili do stánku, aby měli společenství s Bohem a těšili se ze stolu na předkladný chléb, ze svícnu a z kadidlového oltáře. Ačkoli se těšili z Krista ve všech těchto aspektech, ještě se z Něho netěšili jako z dobré země. Proto ještě museli vstoupit do dobré země. Krista jsme již užívali jako skutečnost všeho, z čeho se těšili synové Izraele. Prožili jsme Krista jako Minutí, manu, skálu, živou vodu, zákon zobrazující Boha, obětní dary a stánek. Dosud jsme však nevstoupili do Krista jako dobré země. Stále jsme na cestě a během naší cesty nás Bůh zkouší. Možná jsme nyní na hranici dobré země, tj. na okraji všezahrnujícího Krista. Pokud se pokusíme prozkoumat zemi, ztratíme svou víru. Místo průzkumu země bychom měli říci: „Haleluja za všezahrnujícího Krista! On je dobrá země oplývající mlékem a medem. Nemusím tuto zemi prozkoumat – vstoupím do této země vírou.“ Musíme do této země vstoupit a zabrat ji vírou, jako to udělali Káleb a Jozue.