Studium života v Deuteronomiu (# 4)

Poselství Čtvrté

PŘEHLED MINULOSTI

(2)

Čtení z Písma: Dt 4,1-40

Od Genesis po Zjevení dělá celá Bible tři věci: zjevuje Boha, demaskuje člověka a odhaluje Krista. Než budeme pokračovat v úvahách o minulosti, rád bych řekl několik dalších slov o těchto třech funkcích Bible.

Nejprve nám Bible ukazuje, jakého Boha máme. V Bibli se Bůh zjevuje jako milující, spravedlivý a věrný Bůh. Navíc v Bibli vidíme, že Bůh je Bohem, který žehná. Boží srdce je milující, Jeho ruka je spravedlivá, Jeho ústa jsou věrná a Jeho oči především žehnají. To je náš Bůh.

Za druhé, Bible demaskuje člověka. Bible je jediná kniha, která ukazuje skutečný stav člověka. Když přicházíme k Bibli, vidíme sami sebe. Bible nás demaskuje a ukazuje, že nic nejsme, že nic nemáme a že nic nedokážeme. Jinými slovy, jsme nuly. Ve skutečnosti je to přesně to, co Bůh potřebuje, protože nechce, abychom byli něčím sami o sobě. Proto Pavel říká, že je ukřižován s Kristem (Ga 2,20). Ve své ekonomii, ve svém plánu a božském uspořádání Bůh chce, abychom byli ukřižováni. To znamená, že chce, abychom byli anulováni, abychom se stali nulami.

Za třetí, Bible odhaluje Krista. Kristus je skrytý, tajemný a abstraktní; nikdo Ho nemůže poznat. Ale Bible nám Ho odhaluje.

Již jsme uvedli, že v knize Deuteronomium je obsažena celá Bible. Můžeme také říci, že Deuteronomium je výtažkem Bible. Bible jako celek zjevuje Boha, demaskuje člověka a odhaluje Krista a kniha Deuteronomium jako výtažek Bible také zjevuje Boha, demaskuje člověka a odhaluje Krista.

Nyní přejdeme k několika bodům, které souvisí s přehledem minulosti.

VIII. Putování z Kádeš-barneje k přechodu potoka zered

A. Třicet osm let putování

Deuteronomium 2,1-23 hovoří o putování z Kádeš-barneje k přechodu potoka Zered. Verš 14a říká: „Doba, po kterou jsme šli z Kádeš-barneje, než jsme přešli potok Zered, byla třicet osm let.“ I když byla Kádeš-barnea vstupem do dobré země, Bůh přikázal synům Izraele, aby opustili toto místo a putovali v pustině třicet osm let.

B. Aby byla vyhlazena tělesnost a nevěra člověka a projevilo se Boží milosrdenství a požehnání

Tyto roky putování byly nezbytné, aby byly vyhlazeny tělesnost a nevěra člověka a aby se projevilo Boží milosrdenství a požehnání (v. 7). Sami o sobě nejsme nic jiného než tělesnost a nevěra, což způsobuje naše odloučení od Boha. Naše tělesnost a nevěra musí být vyhlazeny. Mluvit o tom je snadné, ale prožít to vyžaduje mnoho let. Synům Izraele to trvalo třicet osm let. Na jedné straně to byly promarněné roky, ale na druhé straně byly tyto roky užitečné pro vyhlazení jejich tělesnosti a nevěry.

V těchto letech se projevilo Boží milosrdenství a požehnání. Během třiceti osmi let putování v pustině Bůh projevil velkou péči o svůj lid. I když nevěřili, Bůh jim projevoval svou lásku. Jak to Bůh udělal? Udělal to tím, že jim prokazoval milosrdenství a žehnal jim. V letech putování Bůh projevoval milosrdenství svému lidu a žehnal jim, i když byli tělesní a plní nevěry.

Protože jsme velmi daleko od Boha a protože je náš stav velmi ubohý, Boží milost k nám nemůže dosáhnout, dokud nám Bůh nejprve neprojeví své milosrdenství. Boží milosrdenství sahá dále než Jeho milost. Můžeme říci, že milosrdenství je Boží milost, která se rozprostírá dále, než se může šířit samotná milost. Jinými slovy, když Boží milost sahá tak daleko, že se dostane až k nám, stává se milosrdenstvím. Protože k nám dosáhlo Jeho milosrdenství a protože jsme pokryti Jeho milosrdenstvím, Bůh nám může žehnat. Pokud si uvědomíme, jak ubohý je náš stav a jak velká je vzdálenost mezi námi a Bohem, budeme se modlit takto: „Pane, potřebujeme Tvé milosrdenství, protože náš stav je daleko od Tvé milosti. Děkujeme Ti, Pane, že Tvé milosrdenství může dosáhnout až k nám.“ Protože jsme nyní pokryti Boží milostí, musíme se také modlit za Boží požehnání: „Pane, nespoléháme se na to, co dokážeme udělat. Nespoléháme se ani na svou práci. Pane, spoléháme na Tvé požehnání.“

C. Aby byli vyhlazeni všichni nevěřící

Během třiceti osmi let putování byli vyhlazeni všichni nevěřící. V tomto smyslu byl Bůh trpělivý. Nevyhladil všechny nevěřící najednou, ale trvalo Mu to třicet osm let.

D. Aby vznikla nová generace, která naplní Boží záměr

A konečně, Bůh těchto třicet osm let použil k vytvoření nové generace, která naplní Boží záměr. Na jedné straně byl Mojžíš touto novou generací pravděpodobně potěšen. Na druhé straně byl pravděpodobně zarmoucen ztrátou první generace. Bůh změnil generaci vyhlazením staré generace. To je vážná věc.

Protože byl Mojžíš svědkem vyhlazení první generace, pravděpodobně si hluboce povzdechl, když promluvil slova zaznamenaná ve 2. kapitole. Všichni otcové, s výjimkou Káleba a Jozua, již zemřeli a nyní zůstali jen synové.

IX. Vítězství nad králem Síchonem a králem Ógem a obsazení jejich území východně od Jordánu

V Deuteronomiu 2,24–3,22 Mojžíš hovořil o vítězství nad králem Síchonem a králem Ógem a obsazení jejich území východně od Jordánu. Síchonem byl chešbónským králem a Óg byl bášanským králem. Skutečnost, že synové Izraele zvítězili nad těmito králi a zmocnili se jejich území, měla značný význam. Pro Mojžíš to musela být radost.

A. Vítězství nad dvěma strážci kenaanské země

Vítězství nad králem Síchonem a králem Ógem bylo vítězstvím nad dvěma strážci kenaanské země.

B. Začátek obsazování dobré země

Poté, co porazili Síchona a Óga, zmocnili se synové Izraele jejich území ležících východně od Jordánu. Mojžíš řekl: „V té době jsme zabrali zemi od dvou emorejských králů, kteří sídlili za Jordánem, od potoka Arnónu až k hoře Chermónu“ (3,8). To byl začátek obsazování dobré země.

C. Obsazená země byla dána kmenům Rúben a Gád a polovině kmene Manases

Země vzatá Síchonovi a Ógovi byla dána kmenům Rúben a Gád a polovině kmene Manases jako prvotina požitku z dobré země zaslíbené Bohem (3,12-20).

D. Záruka vítězství a obsazení zbytku dobré země zaslíbené Bohem

V Deuteronomiu 3,21-22 Mojžíš řekl: „V té době jsem přikázal Jozuovi: Tvé oči viděly vše, co Hospodin, váš Bůh, učinil těmto dvěma králům. Tak učiní Hospodin všem královstvím, do kterých půjdeš. Nebojte se jich, neboť Hospodin, váš Bůh, bude bojovat za vás.“ Tato slova ukazují, že vítězství nad Síchonem a Ógem a obsazení jejich území bylo zárukou vítězství a obsazení zbytku dobré země zaslíbené Bohem.

X. Mojžíšovi bylo zakázáno vstoupit do dobré země zaslíbené Bohem a Jozue dostal pokyn, aby vedl lid k obsazení země jako jejich dědictví

Ve verších 3,23-29 vidíme, že Mojžíšovi bylo zakázáno vstoupit do dobré země zaslíbené Bohem a že Jozue dostal pokyn, aby vedl lid k obsazení země jako jejich dědictví.

A. Ukazuje to Boží spravedlivou vládu

Skutečnost, že Bůh v této věci vystavil Mojžíšovi zákaz, ukazuje Boží spravedlivou vládu. Ve 20. kapitole Numeri Mojžíš udělal vážnou chybu, kterou Bůh nemohl strpět, protože se dotkla Jeho správy. Boží vládní správa je spravedlivá, a ačkoli Bůh Mojžíše miloval, nemohl přestat s uplatňováním své správy. Mojžíš věrně sloužil Bohu čtyřicet let, ale vzhledem k tomu, že se jeho chyba dotkla Boží vládní správy, ztratil právo vstoupit do dobré země.

B. Způsobilo to, že synové Izraele dostali větší bázeň z Božích spravedlivých opatření

Opatření, které Bůh uplatnil na Mojžíšovi, když mu nedovolil vstoupit do dobré země, způsobilo, že synové Izraele dostali větší bázeň z Božích spravedlivých opatření. Bůh je samozřejmě Bohem milujícím, avšak Jeho láska nerozmazluje, ale zdokonaluje. Opatření, které Bůh uplatnil na Mojžíšovi, pomohlo zdokonalit syny Izraele. Měli se z toho poučit, jak hrozný je spravedlivý Bůh ve svých vládních opatřeních. Trest, který dostal Mojžíš, byl pro syny Izraele zdokonalením.

XI. Mojžíšova srdečná rada synům Izraele

V Deuteronomiu 4,1-40 vidíme Mojžíšovu srdečnou radu synům Izraele. Vzhledem k tomu, že byl zkušený a podstoupil Boží výchovu, měl právo takovou radu poskytnout.

A. Jako starší milující otec, který oslovuje své milované děti

Mojžíš zažil vážnost Boží ruky v Jeho opatřeních. Když tedy poskytoval svou srdečnou radu, byl jako starší milující otec, který oslovuje své milované děti.

B. Přikázal synům Izraele, aby zachovávali ustanovení a soudy, zejména aby si nedělali modly a neklaněli se jim

Mojžíš přikázal synům Izraele, aby zachovávali ustanovení a soudy, zejména aby si nedělali modly a neklaněli se jim (vv. 1.16-19.23-25.39).

Existuje rozdíl mezi ustanoveními a soudy. Starý zákon často hovoří o Božích přikázáních (zákonech), nařízeních a ustanoveních. Desatero přikázání je základním zákonem. Protože tato přikázání nejsou úplná, jsou doplněna nařízeními. Z tohoto důvodu po přikázáních uvedených ve 20. kapitole Exodu kapitoly 21–23 zaznamenávají mnoho nařízení, která podrobně vysvětlují Desatero přikázání a doplňují tato přikázání. Tato nařízení však neobsahují soudy. Jakmile je k nařízení přidáno soudní rozhodnutí, stává se ustanovením. Například jedno z Desatera přikázání se týká zachovávání soboty (Ex 20,8-11). Nařízení doplňující toto přikázání ukazují některé podrobnosti o tom, co lze v sobotu dělat. Jedno nařízení hovoří o pohybu a druhé hovoří o vaření (Ex 35,3). Taková nařízení se nestávají ustanoveními, dokud k nim nejsou přidány soudy. Později je nám řečeno, že ten, kdo nezachová sobotu, musí být usmrcen (Ex 31,14-15). Nejedná se o přikázání nebo nařízení, ale o ustanovení obsahující soud. Přikázání jsou tedy základním zákonem, nařízení jsou podrobnostmi tohoto zákona a nařízení obsahující soudy jsou ustanoveními. Ve 4. kapitole Deuteronomia Mojžíš přikázal lidem, aby zachovávali Boží nařízení a soudy.

Mojžíš zejména přikázal synům Izraele, aby si nedělali modly a neklaněli se jim. Boží zákon o modloslužbě je přikázáním, podrobnosti tohoto přikázání jsou nařízeními, a když se přidají soudy, nařízení se stávají ustanoveními.

C. Varoval je před Božím soudem

„Povolávám dnes proti vám za svědky nebesa i zemi, že jistě rychle vyhynete ze země, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili. Nedožijete se v ní mnoha dní, ale jistě budete vyhubeni. Hospodin vás rozptýlí mezi národy a zůstanete v malém počtu mezi národy, kam vás Hospodin zažene“ (Dt 4,26-27). Zde vidíme, že Mojžíš varoval syny Izraele před Božím soudem.

D. Ujistil je o Božím milosrdenství a požehnání

Mojžíš nejen varoval lid před Božím soudem, ale také je ujistil o Božím milosrdenství a požehnání (vv. 30-31.40).

XII. Mojžíš oddělil tři útočištná města východně od jordánu

Nakonec, v Deuteronomiu 4,41-43, Mojžíš oddělil tři útočištná města východně od Jordánu. Po výše uvedeném ohlédnutí za minulostí Mojžíš pomyslel na vraha, který neúmyslně zabije svého bližního.

A. Vrah ztratil právo žít v dobré zemi

Vrah mohl ztratit právo žít v dobré zemi. Pro ty, kteří neúmyslně někoho zabili, tedy byla potřebná útočištná města.

B. Díky útočištným městům měl vrah možnost zůstat naživu v zemi

„Tehdy Mojžíš oddělil tři města za Jordánem směrem na východ slunce, aby tam mohl utéct vrah, který neúmyslně zabije svého bližního, aniž by byl jej dříve předtím nenáviděl. Uteče do jednoho z těchto měst a zůstane naživu“ (vv. 41-42). Z toho vyplývá, že útěkem do jednoho z útočištných měst měl vrah možnost zůstat naživu v zemi.