Studium života v Deuteronomiu (# 3)

Poselství Třetí

Přehled minulosti

(1)

Čtení z Písma: Dt 1,2-46

Devět důležitých bodů v knize Deuteronomium, kterým se věnovalo předchozí poselství, odhaluje tři osoby: Boha, člověka a Krista jako slovo. V těchto devíti bodech je zjeven Bůh, odhalen člověk a předložen Kristus.

Podle této knihy je u Boha láska, spravedlnost, věrnost a požehnání. Bůh má srdce, ruce, ústa a oči. Boží srdce je milující, Jeho ruce jsou spravedlivé a Jeho ústa jsou věrná. Vše, co vychází z Božích úst, se naplní. Boží oči přinášejí buď požehnání, nebo prokletí. Takový je Bůh, zjevený nejen v Deuteronomiu, ale v celé Bibli.

Pokud jde o člověka, Deuteronomium odhaluje, že člověk není nic. Nic nejsme, nic nemáme a nic nedokážeme. Jak tedy může milující, spravedlivý, věrný a žehnající Bůh očekávat, že pro Něho něco uděláme? Bůh nic takového neočekává. Jako moudrý Bůh ví, že milujeme sami sebe a že jsme spravedliví svým vlastním způsobem – nedbale a ve svůj prospěch. Pokud si myslíme, že je něco v našem zájmu, uděláme to. To je naše spravedlnost. Navíc, pokud jsme věrní, jsme věrní pouze ve svém vlastním zájmu. A konečně, raději dostáváme, než abychom žehnali či dávali druhým. Bylo by tedy absurdní si myslet, že takový člověk dokáže uskutečnit Boží věčný záměr nebo naplnit Jeho ekonomii.

Důležité body knihy Deuteronomium jsou zároveň důležitými body Pavlových listů. Pavlovy spisy také zjevují Boha jako Toho, kdo je milující, spravedlivý a věrný, a jako Boha požehnání. Navíc, Pavlovy spisy odhalují, že sami o sobě nejsme nic.

Kdyby kniha Deuteronomium odhalila pouze Boha jako Toho milujícího, spravedlivého, věrného a žehnajícího a nás jako ty, kteří nic nejsou, nic nemají a nic nedokážou, naše situace by byla beznadějná. Deuteronomium však také odhaluje Krista jako slovo. Nemůžeme udělat nic pro Boha, ale můžeme přijmout slovo jako náš život a přísun života.

Milující, spravedlivý, věrný a žehnající Bůh nechce, abychom pro Něho něco dělali. On ví, že nic nejsme, nic nemáme a nic nedokážeme. Jeho ekonomie, Jeho cesta, nespočívá v tom, že nám dovolí dělat něco sami, ale že nám umožní dělat všechno s Kristem, prostřednictvím Krista, skrze Krista a v Kristu. Kristus je náš život a přísun života; proto se musíme denně krmit Kristem. Kristus je také naše věrnost a tělo, tj. podstata všeho, co potřebujeme (Ko 2,17). Pro naše zaopatření je Kristus slovo a my se Ho musíme neustále dotýkat ve Slovu a skrze Slovo.

Víte, co je Bible? Bible není pouze knihou historie, příběhů a učení. Bible je ztělesněním Krista. Vše, čím Kristus je a co má, a vše, co Kristus vykonal, koná, vykoná a může vykonat, je ztělesněno v Bibli. Číst Bibli tedy znamená mít účast na Kristu. Jelikož Bible je Božím dechem, tím, co Bůh ze sebe vydechl, nejlepší způsob, jak Bibli studovat, spočívá v tom, že ji vdechujeme. Naučme se vdechovat dech trojjediného Boha ve svatém Slově!

Neměli bychom si myslet, že slovo je vzdálené, a neměli bychom se ptát, kdo vystoupí do nebe, aby přinesl slovo dolů, nebo kdo přejde na druhou stranu moře, aby slovo pro nás vzal (Dt 30,11-13; Ř 10,6-7). To slovo je velmi blízko – je v našich ústech a v našem srdci (Dt 30,14; Ř 10,8).

Kristus jako slovo již sestoupil ve svém vtělení a již vystoupil z propasti, z podsvětí, ve svém vzkříšení. Ve vzkříšení se Kristus stal oživujícím Duchem (1K 15,45) jako dech, který můžeme dýchat. To znamená, že Kristus není pouze slovo, ale také Duch. Když přijímáme Jeho slovo, přijímáme Ducha, protože slova, která k nám mluví, jsou duch a život (J 6,63).

Učte se vdechovat dech Otce, Syna a Ducha. Pokud vdechujeme připraveného trojjediného Boha, bude s námi Kristova milost, Boží láska a společenství Ducha (2K 13,13).

Když vdechováním Bible přijímáme slovo, budeme v Kristu schopni toho, čeho nejsme schopni sami v sobě. Přemýšlejte o tom, co říká Pavel v listu Filipským a co je „deuteronomiem“ – opakováním Mojžíšových slov. V listu Filipským 4,13 mohl Pavel prohlásit: „Všecko mohu v Tom, který mne posiluje.“ Toto „všechno“ je uvedeno ve verši 8, kde Pavel říká: „Přemýšlejte o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, co má dobrou pověst, jestli je nějaká ctnost a jestli je nějaká chvála.“ Předtím než byl Pavel v Kristu, nic z toho nedokázal. Ale v Kristu, v Tom, který ho posiloval, tohle všecko mohl. To může být i naše dnešní zkušenost. Chceme-li mít takovou zkušenost, musíme se těšit z Božské Trojice vdechováním Bible, která je ztělesněním Krista.

Když jsme uviděli, že důležité body v Deuteronomiu zjevují Boha, odhalují člověka a předkládají Krista, pojďme se nyní zabývat přehledem minulosti.

I. Výhody přehledu minulosti

Přehled minulosti přináší trojí výhodu.

A. Přináší nám nové světlo a nové zjevení

Přehled minulosti nám přináší nové světlo a nové zjevení. Pokud chceme přijmout toto světlo a zjevení, musíme být v Pánově přítomnosti, když se díváme zpět na svou minulost. Jinak se budeme jednoduše oddávat zahledění do sebe a to nám nepřinese žádný užitek. Když se podíváme na svou minulost v Pánově přítomnosti, může nám dát nové světlo a nové zjevení podle toho, co jsme byli v minulosti.

B. Pomáhá nám poznat Boží srdce a Boží ruku

Přehled minulosti nám také pomáhá poznat Boží srdce a Boží ruku. Boží srdce je milující a Boží ruka je spravedlivá. Z pohledu Božího srdce je Bůh milující; z pohledu Boží ruky je Bůh spravedlivý.

C. Pomáhá nám poznat sami sebe, odsoudit padlé tělo a naučit se odmítat své „já“ a padlé tělo

Přehled minulosti nám pomáhá poznat sami sebe, odsoudit padlé tělo a naučit se odmítat své „já“ a padlé tělo. Zatímco jsme v minulosti dělali určité věci nebo procházeli určitými věcmi, bylo pro nás obtížné poznat sami sebe. Ale později, když se podíváme zpět, můžeme přijmout světlo a poznat sami sebe a své padlé tělo, abychom mohli odmítnout své „já“ a padlé tělo.

II. Myšlenka řídící přehled minulosti

Co se týče přehledu minulosti, existuje určitá řídící myšlenka. Když se ohlížíme za svou minulostí, musíme tak činit v souladu s touto řídící myšlenkou.

A. Ukazuje Boží milující srdce a spravedlivá vládní opatření

Když se ohlížíme za minulostí, musíme se řídit myšlenkou, že Boží srdce je milující a že Jeho vládní opatření jsou spravedlivá.

B. Boží požehnání vyžaduje lidskou poslušnost a věrnost

Boží požehnání vyžaduje lidskou poslušnost a věrnost. Poslušnost a věrnost jsou dvě podmínky, které musí být splněny, pokud chceme mít právo přijmout Boží požehnání. Neposlušnost a nevěra jsou překážkami Božího požehnání. Pokud chceme mít Boží požehnání ve svém osobním životě, každodenním životě, rodinném životě a církevním životě, musíme se naučit být poslušní a věrní.

C. Pokud se srdce člověka odvrátí od Boha, výsledkem je vážná tragédie

Pokud se srdce člověka odvrátí od Boha, výsledkem je vážná tragédie. Odvrátit se od Boha a od Jeho slova, tj. od Krista, znamená ztratit všechna požehnání a být proklet.

Tyto tři body týkající se Božího milujícího srdce a spravedlivých vládních opatření, lidské poslušnosti a věrnosti a tragických následků, když se srdce člověka odvrátí od Boha, tvoří řídící myšlenku při pohledu na minulost. Tato myšlenka, kterou lze vysledovat v celé Bibli a která je jasně vidět v Novém zákoně, by nás měla vést, kdykoli máme v úmyslu zhodnotit svůj stav.

III. Cesta od Boží hory ke vstupu do svaté země

V Deuteronomiu přehled minulosti zahrnuje cestu od Boží hory ke vstupu do svaté země (1,2.19). Boží hora, zvaná hora Choréb, je jedním z mnoha vrcholů pohoří Sínaj. Hora Choréb je místem, kde Mojžíš zůstával s Bohem a přijímal Boží slovo. V naší dnešní zkušenosti je hora Choréb místem, kde Bůh mluví. Protože Bůh mluví na hoře Choréb, jsme vybaveni vizí Krista a církve, jsme vybudováni jako kněžstvo a jsme zformováni v armádu.

Cesta synů Izraele začala od Boží hory. Začali od hory Choréb a putovali až do Kádeš-barneje – ke vstupu do dobré země.

A. Byli vybaveni znalostí zákona

Na hoře Choréb Bůh vybavil či zaškolil lid znalostí zákona (Ex 20–23). Můžeme říci, že toto vybavení bylo určitým zaškolením, které jim Bůh dal.

B. Byli vybaveni zjevením stánku a truhly

Synové Izraele byli také vybaveni zjevením, vizí stánku a truhly (Ex 25–27). Truhla je předobraz Krista a stánek je předobraz církve. Pokud chceme dnes putovat s Bohem a bojovat za Boha, musíme být vybaveni zjevením o Kristu a církvi.

C. Podíleli se na budování Božího příbytku na zemi

Poté, co synové Izraele uviděli zjevení stánku a truhly, podíleli se na budování stánku jako Božího příbytku na zemi (Ex 36–38). Dnes se s námi děje totéž. Nejprve vidíme zjevení o Kristu a církvi a poté se podílíme na současném budování Božího příbytku na zemi.

D. Byli vybudováni jako kněžstvo, aby sloužili Bohu

Kromě toho, že byl postaven stánek, bylo také vybudováno kněžstvo, aby sloužilo Bohu (Ex 28–30). Správnou službu Bohu může poskytnout pouze kněžstvo. Na tom vidíme, že služba Bohu není nic obyčejného, ale je něčím mimořádným. Tuto službu vykonává skupina vyškolených lidí, kteří slouží Bohu jako kněží v Jeho příbytku.

E. Byli zformováni v armádu, aby putovali a bojovali spolu s Bohem

Synové Izraele byli zformováni či ustaveni v armádu, aby putovali a bojovali spolu s Bohem (Nu 1–9). Jejich cesta byla bojovou cestou, protože při svém putování museli znovu a znovu bojovat.

Než mohl Boží lid bojovat za Boha, museli být vybudováni jako Jeho příbytek, vybudováni jako služební jednotka a zformováni v kněžskou armádu. Synové Izraele tedy měli trojí status: byli příbytkem, kněžstvem a armádou.

F. Pod vedením Boha v oblaku

Synové Izraele putovali pod vedením Boha v oblaku (Nu 10,11-28.33-36). Ačkoli putovali na zemi, byli pod nebeským vedením. Nebyli vedeni něčím pozemským, ale samotným Bohem, který je v nebi. Bůh vedl jejich putování.

G. Z Hospodinovy hory

Synové Izraele vyrazili na cestu z Hospodinovy hory (Nu 10,33; Ex 3,1; 24,13.16). Naší Boží horou je dnes místo, kde jsme vybaveni, vybudováni a zformováni v armádu. Z tohoto místa začínáme svou cestu.

Než synové Izraele začali svou cestu z Boží hory ke vstupu do svaté země, byli vybaveni, vybudováni a zformováni v armádu. To ukazuje, že pokud i my nejsme vybaveni, vybudováni a zformováni v kněžskou armádu, nemůžeme putovat s Bohem. Dnes existují miliony křesťanů, kteří nedostali správné vybavení, tj. nebyli vyškoleni a zdokonaleni. Kromě toho nebyli tito křesťané vybudováni jako příbytek a jako kněžstvo a nebyli zformováni v armádu bojující za Boha. V důsledku toho nemohou putovat s Bohem. Abychom mohli putovat s Bohem pod Jeho nebeským vedením, musíme být nejprve vybaveni, vybudováni a zformováni v armádu.

H. Do Kádeš-barneje – ke vstupu do svaté země

Lid putoval do Kádeš-barneje, což je místo, které lze považovat za vstup do svaté země (Nu 12,16; 13,3.26).

I. Vzdálenost jedenáctidenní cesty

Vzdálenost od Boží hory do Kádeš-barneje byla vzdálenost jedenáctidenní cesty (Dt 1,2).

J. Téměř čtyřicet let promarnili blouděním v pustině

Synové Izraele urazili Boha svou nevěrou. Kvůli své nevěře promarnili téměř čtyřicet let blouděním v pustině (1,3).

IV. Porážka emorejského krále Síchona a bášanského krále Óga

Poté, co Izraelci strávili čtyřicet let v pustině, přišli na planinu východně od Jordánu a tam porazili dva krále, kteří střežili vstup do dobré země – emorejského krále Síchona a bášanského krále Óga (1,4).

A. Ukončila bloudění synů Izraele v pustině

Porážka těchto dvou králů ukončila bloudění synů Izraele v pustině. Pokud chceme, aby skončili naše bloudění, musíme porazit dnešního Síchona a Óga.

B. Otevřela bránu ke vstupu do zaslíbené země

Porážka těchto dvou králů také otevřela bránu do zaslíbené země.

V. Bůh Synům Izraele přikázal opustit Boží horu

Bůh synům Izraele přikázal opustit Boží horu, aby vstoupili do dobré země, kterou slíbil jejich otcům (1,5-8). Byli vyškoleni Bohem, byli zformováni v kněžskou armádu a jejich cesta měla konkrétní cíl – dobrou zemi, která byla slíbena jejich otcům.

VI. Ustanovení předáků

Deuteronomium 1,9-18 popisuje ustanovení předáků.

A. Ukazuje, že udržování pořádku mezi syny Izraele nebylo snadné

Ustanovení předáků ukazuje, že udržování pořádku mezi syny Izraele nebylo snadné. Počet lidí byl více než dva miliony a samotný Mojžíš nemohl mezi udržovat pořádek.

B. Udržování pořádku bylo nezbytné pro Boží příbytek a službu i pro boj s nepřáteli

Udržování pořádku bylo nezbytné pro Boží příbytek a službu i pro boj s nepřáteli. Příbytek, kněžstvo a armáda – to vše vyžadovalo dobrý pořádek.

C. Potřeba zástupné autority a podřízenosti

K udržení pořádku mezi syny Izraele bylo třeba jak zástupné autority, tak podřízenosti. Zástupná autorita představovala Boha jako autoritu. Lidé se museli této zástupné autoritě podřídit.

VII. Selhání v Kadeš-barneji

V Kádeš-barneji se synové Izraele dopustili velkého selhání (Dt 1,19-46; 2,14-15). Toto selhání způsobilo, že „z tábora“ byla „zcela vyhlazena celá generace bojovníků“ (2,14).

A. Protože nevěřili Bohu a Jeho zaslíbení

Selhání synů Izraele v Kádeš-barneji bylo způsobeno tím, že nevěřili Bohu a Jeho zaslíbení (1,32.35). Bůh je věrný a Jeho slovo, tj. Jeho zaslíbení, nemůže zklamat. Ale lidé nevěřili Bohu ani Jeho zaslíbení. Jejich nevěra urazila Boha.

B. Ačkoli je Bůh nesl

Ve verši 1,31 Mojžíš řekl: „V pustině, kde jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí člověk svého syna, po celou cestu, kterou jste šli, až jste přišli na toto místo.“ Bůh přenesl lid přes hroznou pustinu od Boží hory až do Kádeš-barneje. Ačkoli je nesl, synové Izraele nevěřili Bohu ani Jeho zaslíbení.

C. Všichni, kteří nevěřili, byli vyhlazeni v pustině během třiceti osmi let jejich putování

Všichni, kteří nevěřili, byli vyhlazeni v pustině během třiceti osmi let jejich putování (2,14-15). To ukazuje, jak strašlivá věc je nevěřit Bohu. Musíme si dát pozor na nevěru.

D. Jedinou výjimkou byli Jozue a Káleb

Všichni bojovníci zahynuli. Jedinou výjimkou byli Káleb a Jozue (1,36-38).

E. Nevěra způsobuje neposlušnost vůči Bohu

Ve verších 1,41-45 vidíme, že nevěra způsobila neposlušnost vůči Bohu. Neposloucháme Boha, protože v Něho nevěříme. Nevěra je příčinou naší neposlušnosti vůči Bohu.

Novozákonní služba je službou víry a novozákonní slovo je slovem víry. Proto začínáme svůj křesťanský život a církevní život vírou. Bez víry nemůžeme žít křesťanský ani církevní život. Nevěra nám škodí a vede k tragédii.

Pokud jde o víru v Boha, musíme zapomenout na svou minulost, ale pokud jde o poznání Boha a sebe samých, musíme pamatovat na svou minulost. Správné ohlédnutí za naší minulostí nám pomůže, abychom se již nespoléhali na sebe, ale pouze na Boha. Ohlédnutím za svou minulostí se můžeme poučit o tom, že se vůbec nesmíme spoléhat sami na sebe. Nejsme nic než nevěřící „já“ a vše, co máme, je padlé tělo. Proto se musíme naučit odmítat své „já“ a padlé tělo a spoléhat se pouze na Boha, na Toho, který je věrný a jehož slova nemohou nikdy zklamat.