Poselství Druhé
DŮLEŽITÉ BODY
Než se budeme zabývat důležitými body v knize Deuteronomium, rád bych řekl několik slov o Deuteronomiu 30,11-14.
Verš 11 říká: „Vždyť tento příkaz, který ti dnes přikazuji, není pro tebe nepochopitelný ani vzdálený.“ Povšimněte si, že tento verš nemluví o slovu, ale o příkazu.
Verše 12 a 13 říkají: „Není na nebesích, abys mohl říct: Kdo z nás vystoupí na nebesa, aby jej pro nás vzal, oznámil nám ho a my jej plnili? Ani není za mořem, abys mohl říct: Kdo z nás přejde na druhou stranu moře, aby jej pro nás vzal, oznámil nám ho a my jej plnili?“ Zájmena „jej“ a „ho“ v těchto verších se vztahují na příkaz ve verši 11. Tento příkaz je slovo, které jako dech vychází z Božích úst.
Verš 14 dále říká: „Vždyť to slovo je velmi blízko tebe, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys ho plnil.“ Tento verš nemluví o příkazu, ale o slovu.
Pokud bychom četli Deuteronomium 30,11.14 bez Pavlova výkladu v 10. kapitole listu Římanům, neaplikovali bychom tyto verše na Krista jako Slovo, o to méně na Krista jako Toho, který sestoupil z nebe ve vtělení a který po své smrti vystoupil z podsvětí ve svém vzkříšení. Abychom získali takové porozumění tomu, co je řečeno v Deuteronomiu 30,11-14, musíme studovat, jak Pavel cituje a interpretuje tyto verše v listu Římanům 10,6-8.
List Římanům 10,6 říká: „Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ‚Neříkej si ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe?‘ – to je jako přivést Krista dolů.“ Pavel tedy interpretuje to, co je řečeno v Deuteronomiu 30,12. Deuteronomium 30,12 zdánlivě nemluví o přivedení Krista dolů. Avšak pokud tento verš pečlivě zvážíme, uvidíme, že odkazuje na Krista. Uvedli jsme, že zájmena „jej“ a „ho“ ve 12. verši se vztahují na příkaz ve verši 11. Co je Boží příkaz? Boží příkaz je slovo. Bible jako celek zjevuje, že slovo je Kristus (J 1,1). Kristus je jedinečné slovo ve vesmíru; On je skutečné slovo. Každé jiné slovo je lež. V Pavlově chápání přinést slovo dolů znamená přinést Krista dolů. Na základě tohoto pohledu na hlubší význam Deuteronomia 30,12 platí, že zájmeno „jej” v tomto verši označuje slovo, slovo je slovo Boží a slovo Boží je Kristus. Přinést slovo dolů tedy znamená přivést Krista dolů.
V listu Římanům 10,7 Pavel pokračuje: „Nebo: ‚kdo sestoupí do propasti?’ – to je jako vyvést Krista z mrtvých.“ Zatímco Deuteronomium 30,13 mluví o moři, Pavel v listu Římanům 10,7 mluví o propasti. Moře je ve skutečnosti ústí propasti. 9. kapitola Zjevení ukazuje, že Antikrist vystoupí z propasti, a 13. kapitola Zjevení říká, že Antikrist vystoupí z moře. Antikrist samozřejmě nepřichází ze dvou různých míst. Jeho vystoupení z moře bude jeho vystoupením z propasti. Moře je tedy ústí propasti. Pavel chce v listu Římanům 10,7 zdůraznit, že Kristus ve svém vzkříšení vystoupil z propasti, vstal z mrtvých. Slova „z mrtvých“ naznačují, že sestoupit do propasti znamená zemřít. Poté, co Kristus zemřel na kříži, sestoupil do propasti, do říše smrti a satanské síly temnoty. To znamená, že šel do podsvětí, ze kterého vyšel při svém vzkříšení.
List Římanům 10,6-7 odhaluje, že Pavel studoval svaté Slovo do hloubky a že se při svém studiu dotkl hlubšího významu toho, co bylo řečeno v Deuteronomiu 30,11-14. V Pavlově výkladu tyto verše poukazují na vtěleného, ukřižovaného a vzkříšeného Krista.
V listu Římanům 10,8 Pavel říká: „Ale co praví? ‚Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci;‘ je to slovo víry, které hlásáme.“ To slovo, které je v našem srdci a v našich ústech, je Kristus jako dech, jako oživující Duch, protože ve vzkříšení se Kristus stal Duchem oživujícím (1K 15,45b).
Když dáme dohromady knihu Deuteronomium 30,11-14 a list Římanům 10,6-8, získáme úplný obraz Krista. Na tomto obrázku vidíme, že Kristus se vtělil, že byl ukřižován a pohřben, že sestoupil do propasti, že vstal z mrtvých a že ve vzkříšení se stal dechem, oživujícím Duchem. Jelikož Kristus je nyní dechem, je podobně jako vzduch všude. Když mluvíme s nevěřícími lidmi o Kristu, můžeme jim říci, že Kristus je v jejich ústech a v jejich srdci.
Děkujeme Pánu, že nám ve svém milosrdenství otevřel oči, abychom porozuměli Deuteronomiu 30,11-14 stejným způsobem jako Pavel. Nyní vidíme, že v těchto verších je zobrazen vtělený, ukřižovaný a vzkříšený Kristus, který se stal oživujícím Duchem. Dnes je samotným dechem, který ze sebe vydechuje mluvící Bůh. S potěšením mohu lidem říci, že Kristus je Bůh, který se vtělil a stal se člověkem jménem Ježíš, že zemřel na kříži pro naše vykoupení, že byl pohřben a sestoupil do propasti, že byl vzkříšen z podsvětí a že ve vzkříšení se stal oživujícím Duchem jako božský dech. Toto je Kristus, který je nyní Božím slovem, abychom Ho přijímali jako náš život. Kromě toho, způsob, jakým Pán v Matoušovi 4,4 cituje Deuteronomium 8,3, ukazuje, že Kristus je také náš pokrm. Není pouze náš život, ale také přísun života.
Když spojíme tyto verše z Deuteronomia s Matoušem 4,4 a listem Římanům 10,6-8 a budeme následovat Pána Ježíše a Pavla v jejich chápání Deuteronomia, uvidíme, že každé slovo v Deuteronomiu je Kristus. Kristus je opakované Boží slovo. Celá Bible je „deuteronomium“ a celá Bible je obsažena v Deuteronomiu.
Nyní se budeme věnovat devíti důležitým bodům v této knize.
I. Mojžíš, mluvčí Boha, byl jako starší milující otec, který mluví ke svým dětem s velkou láskou a péčí
Prvním důležitým bodem v Deuteronomiu je, že Mojžíš, Boží mluvčí, byl jako starší milující otec, který mluví ke svým dětem s velkou láskou a péčí. Tato kniha obsahuje více Božího slova než jakákoli jiná kniha v Bibli – jsou to Boží slova řečená skrze tohoto jediného mluvčího.
Někdo si může myslet, že v knize Jób je více Božího slova než v Deuteronomiu. Tento pohled však není správný. Kniha Jób obsahuje Boží slovo, ale také obsahuje slova Jóba a jeho tří přátel, kteří hovořili podle lidských názorů, logiky, filozofie a psychologie. Až nakonec mladý muž Elíhú řekl to, co bylo na Božím srdci. V knize Jób není Boží slovo tak hojné jako v knize Deuteronomium.
Každé slovo, které Mojžíš řekl v Deuteronomiu, bylo Božím slovem. Mojžíš někdy vyjádřil své vlastní pocity, ale i to se stalo Božím slovem. Když mluvil v Deuteronomiu, bylo to, jako když mluvil Pavel v 7. kapitole 1. listu Korintským. V této kapitole Pavel řekl: „Nemám sice Pánův příkaz, dávám však radu jako ten, kterému se dostalo od Pána milosrdenství být věrným“ (v. 25). Poté, co vyjádřil své mínění, řekl: „A myslím, že i já mám Ducha Božího“ (v. 40). Nakonec, protože Pavel byl člověk, který byl vnitřně ustaven Bohem, jeho mínění se stalo součástí Božího slova jako božského zjevení v Novém zákoně. Když promluvil, byl jedno s Bohem, a proto, co řekl on, řekl Bůh. Stejný princip platí i pro to, co řekl Mojžíš v Deuteronomiu. Mojžíš mluvil za Boha čtyřicet let – od svých osmdesáti do sto dvaceti let. Byl to člověk, který byl nejen prosáklý a prosycený Boží myšlenkou, ale také vnitřně ustavený samotným Bohem, který mluví. Proto slovo, které vycházelo z jeho úst, bylo Božím slovem proneseným skrze tohoto jednoho mluvčího.
II. Tato kniha mluví o Boží lásce a Boží vládní správě
Kniha Deuteronomium mluví o Boží lásce a Boží vládní správě. Mojžíš zakoušel Boží jednání v lásce a byl zběhlý v Boží vládní správě.
Výraz „vládní správa“ v Deuteronomiu sice nenajdeme, ale když si tuto knihu pečlivě přečteme, uvidíme, že se jedná o knihu o Boží vládě, ba dokonce o Jeho vládní správě. Mojžíš mnohokrát otevřeně hovořil o lásce, ale záležitost Boží vládní správy je naznačena. Pokud pronikneme do hloubky této knihy, uvědomíme si, že opatření, která zde Bůh uplatňuje na svůj lid, jsou jakýmsi druhem vládní správy.
Protože Bůh je moudrý, nerozmazluje své děti. Je zdokonalujícím Otcem, který své děti miluje a uplatňuje na ně vládní opatření. List Hebrejům 12,6 říká: „Koho Pán miluje, toho vychovává.“ Jaký je účel výchovy, kterou na nás Bůh uplatňuje? Vychovává nás, aby nás zdokonalil.
Přesně to Bůh dělal se syny Izraele i s Mojžíšem v pustině. Protože je Bůh miloval, nenechal bez povšimnutí jejich chyby. Dokonce i Mojžíš byl potrestán Bohem za svou chybu v Numeri 20,2-13. Mojžíš se rozhněval na vzpurný lid a místo toho, aby promluvil ke skále, jak mu Bůh přikázal, podruhé udeřil do skály. Mojžíš urazil Boha a v důsledku toho ztratil právo vstoupit do dobré země. Bůh Mojžíšovi dovolil, aby se na zemi podíval z vrcholu Pisga, ale nedovolil mu vstoupit. To byl příklad Boží vládní správy, opatření Boží vlády.
Bůh je Bůh milující a také Bůh vychovávající. Miluje nás a vychovává nás, protože má svou vládní správu. Protože Mojžíš znal Boží vládní správu a byl v tomto ohledu zběhlý, měl právo opakovat slova zaznamenaná v Deuteronomiu.
III. Synové Izraele jako posluchači měli zkušenosti s opatřeními, která na ně Bůh uplatnil
Synové Izraele jako posluchači měli také zkušenosti s opatřeními, která na ně Bůh uplatnil. Jak mluvčí, tak posluchači měli zkušenosti; tato kniha tedy začíná přehledem minulosti.
Ti, kteří poslouchali slova, která Mojžíš opakoval v Deuteronomiu, byli druhou generací, novou generací. Nepochybně slyšeli od svých otců, jak Bůh jednal se svým lidem v předchozích čtyřiceti letech. Díky tomu, co slyšeli, se toho hodně naučili. Výsledkem bylo, že se stali vhodnými posluchači, kteří byli schopni přijmout Mojžíšova slova. Mojžíš, který měl zkušenosti, byl správným řečníkem a lidé nové generace, kteří také měli zkušenosti, byli vhodnými posluchači, kteří byli schopni slyšet a rozumět tomu, co jim Mojžíš říkal.
IV. Sdělení v této knize doplňuje knihu Numeri v tom, jaký by měl být člověk, aby zdědil zaslíbenou zemi jako dobrou zemi
Sdělení v této knize doplňuje knihu Numeri v tom, jaký by měl být člověk, aby zdědil zaslíbenou zemi jako dobrou zemi. Musí milovat Boha, bát se Boha, podřizovat se Boží vládě, brát ohled na jemné Boží city a žít v Boží přítomnosti. Stejný princip platí i v Novém zákoně: Boží spása je bezpodmínečná, zatímco potěšení z Krista bohatství podléhá určitým podmínkám – záleží na tom, zda člověk miluje pouze Krista. Učení v Deuteronomiu je tedy úplně stejné jako v Novém zákoně. Používané výrazy se liší, ale podstata učení je stejná.
Když slyšíme, jakými lidmi musíme být, abychom zdědili dobrou zemi, může se nám zdá, že to nezvládneme. Pokud si to myslíme, musíme si připomenout, že kniha Deuteronomium je kniha plná slova, tj. Krista. Kristus jako slovo je Ten, kdo nás podporuje a činí nás těmi, kteří milují Boha, spoléhají se na Boha, bojí se Boha, podřizují se Boží vládě, berou ohled na jemné Boží city a žijí v Boží přítomnosti. Máme-li ranní oživení skrze svaté Slovo a pokud každý den vítězíme skrze Slovo, staneme se těmi, kteří mají právo zdědit dobrou zemi.
V. Tato kniha hovoří o Bohu jako o Bohu lásky a spravedlnosti
Tato kniha hovoří o Bohu jako o Bohu lásky a spravedlnosti. Potvrzením toho je, jak Bůh v minulosti vedl syny Izraele a jak v budoucnu s nimi bude jednat ve své lásce a ve své vládě. Boží láska vykonává správu mezi Jeho milovanými v souladu s jejich věrností. Stejný princip platí i dnes pro nás.
Jako Bůh lásky je všeobsáhlý, ale jako Bůh spravedlnosti je přísný a úzce vymezený. Ve své lásce je široký; ve své spravedlnosti je úzký. Ve své spravedlnosti často říká „ne“, když chceme něco udělat.
Někteří svatí, dokonce i v Pánově obnově, jsou příliš nevázaní a nebojí se Boha. Jakmile se dotkneme Boží ruky, která na nás uplatňuje Jeho opatření, budeme se Ho bát. Bůh s námi jedná spravedlivě, abychom mohli být zdokonaleni a byli také spravedliví. Všichni, kdo hodlají vstoupit do dobré země a zdědit ji, aby ji mohli vlastnit a užívat, se musí v každodenním životě naučit být spravedliví ve všech směrech.
VI. Je nezbytné, aby Boží lid reagoval na Boha svou láskou v souladu s Boží vládou
Z výše uvedeného vyplývá, že je nezbytné, aby Boží lid reagoval na Boha svou láskou v souladu s Boží vládou. Dědicové musí odpovídat Tomu, kdo dává dědictví, aby s nimi byl v jejich životě i v jejich boji. Nejedná se o požadavek zákona, ale podmínka, která vyžaduje, aby se Boží lid přizpůsobil tomu, jaký je Bůh. Bůh je posvěcen a my musíme být také posvěceni. Abychom odpovídali Tomu, kdo dává dědictví, musíme být svatí, jako je On svatý. Pokud nebudeme odpovídat Bohu, může být s námi v našem životě, ale nebude s námi v našem boji.
VII. Poskytnutím přehledu minulosti tato kniha ukazuje Boží vedení a lidské selhání
Tato kniha poskytující přehled minulosti ukazuje na jedné straně Boží vedení, aby člověk znal Boží srdce a Boží ruku, a díky tomu se mohl spolehnout na Boha a bát se Boha. Boží srdce je milující a Boží ruka je spravedlivá. Na druhé straně tato kniha ukazuje lidské chyby, aby člověk poznal sám sebe a v důsledku toho se odsoudil, pokořil a již se nespoléhal na sebe. Účelem této knihy není ukázat historii člověka, ale ukázat minulé chyby člověka, aby se člověk mohl napravit.
VIII. Pokud jde o budoucnost, tato kniha vyjadřuje naději, že člověk bude znát Boží lásku a Boží vládu a také svůj skutečný stav
Pokud jde o budoucnost, tato kniha vyjadřuje naději, že člověk na jedné straně bude znát Boží lásku a Boží vládu a na druhé straně bude znát svůj skutečný stav, aby se již nespoléhal na sebe. Účelem knihy Deuteronomium tedy je, abychom poznali Boha a také sami sebe. Potřebujeme znát Boha. Konkrétně potřebujeme poznat, že Bůh je milující a že s námi jedná spravedlivě. Musíme také vědět, že my sami neustále děláme chyby. Pokud to víme, nebudeme se již spoléhat na sebe, ale budeme se spoléhat na Boha, na Toho, který je věrný.
IX. Tato kniha nám nakonec ukazuje, že Boží láska koná završující dílo, aby se Boží lid mohl těšit z Jeho plného požehnání podle Jeho vůle a předzvědění
Tato kniha nám nakonec ukazuje, že Boží láska koná završující dílo, aby se Boží lid mohl těšit z Jeho plného požehnání podle Jeho vůle a předzvědění. Navzdory skutečnosti, že nám chybí láska k Bohu a bázeň před Bohem, a navzdory naší nevěrnosti, Bůh uspěje. Bez ohledu na stav Božího lidu bude Bůh až do konce věrný a nakonec uskuteční svůj záměr, abychom se těšili z Jeho plného požehnání.
V Deuteronomiu Mojžíš lidi vážně káral. Na konci této knihy však vidíme Mojžíšovu píseň a jeho plné požehnání pro každý kmen. Nakonec Boží vyvolený a vykoupený lid vstoupil do svaté země, zmocnil se jí, žil v ní a těšil se z ní. Jednalo se o Boží úspěch a pouze Jemu patří chvála a sláva. Deuteronomium odhaluje to, co je odhaleno v Bibli jako celku. Celá Bible ukazuje, že Bůh je milující, spravedlivý a věrný. Bible také odhaluje, jak jsme nevěrní; ukazuje, kolik porážek jsme utrpěli v minulosti a kolik chyb uděláme v budoucnosti. Ale navzdory vší této nevěrnosti, porážkám a selháním Bůh bude stále umožňovat svým vyvoleným lidem vstoupit do bohatého Krista, aby se Ho mohli zmocnit, těšit se z Něho, prožívat Ho, a dokonce Ho žít.