Poselství První

ÚVODNÍ SLOVO

Čtení z Písma: Dt 1,1; 8,3; 30,14; 2Tm 3,16a; J 1,1; Ř 10,8-9; Mt 4,4; J 6,63b.57b

V tomto poselství předneseme úvodní slovo ke Studiu života v Deuteronomiu.

I. ZÁVĚREČNÁ KNIHA PENTATEUCHU

Deuteronomium je závěrečnou knihou Pentateuchu, prvních pěti knih Bible. Těchto pět knih napsal Mojžíš.

Deuteronomium je kniha skládající se převážně z jednoduchých slov. To znamená, že Deuteronomium obecně není knihou typů, předobrazů a stínů a neobsahuje ani hluboká proroctví. Téměř všechny kapitoly v této knize jsou tvořeny jednoduchými slovy.

Možná si myslíme, že je snazší porozumět jednoduchým slovům než typům a předobrazům. Ale ve skutečnosti je obtížnější pochopit jednoduchá slova v Bibli než obrazy, které nám ukazují typy a předobrazy.

Co znamená slovo „Deuteronomium“? Slovo „Deuteronomium“ doslova znamená „druhý zákon“, a proto znamená opakování, znovu přednesení něčeho. Kniha Deuteronomium je znovu přednesení, opakování nikoli obyčejných slov, ale božského zákona.

Zákon byl poprvé dán skrze Mojžíše, když mu bylo osmdesát let. O čtyřicet let později, poté, co první generace, s výjimkou Káleba a Jozua, vymřela, byl zákon znovu přednesen synům Izraele. V tuto chvíli Mojžíš oslovo mladší generaci, z nichž většina neslyšela, jak bylo vydáno Desatero přikázání, ustanovení a nařízení. Proto Bůh dal Mojžíšovi břemeno znovu přednést a zopakovat zákon. Toto opakované přednesení zákona mělo nepochybně hluboký význam.

Neměli bychom si myslet, že pouze Deuteronomium, pátá kniha Bible, představuje „deuteronomium“, opakovanou promluvu. Ve skutečnosti je celá Bible „deuteronomiem“. Proto musíme považovat celou Bibli skládající se ze šedesáti šesti knih za „deuteronomium“. Psaní Bible bylo dokončeno před devatenácti sty lety, ale když dnes čteme Bibli, zakoušíme opakování. Slova v Bibli již byla řečena, ale opakovaně k nám mluví den co den. To znamená, že každý den můžeme mít „deuteronomium“. Například list Římanům byl napsán téměř před dvěma tisíci lety, ale když čteme list Římanům dnes, slova obsažená v tomto listu k nám znovu promlouvají. To znamená, že když čteme list Římanům, zakoušíme „deuteronomium“.

Když řekneme, že Bible k nám může opakovaně promlouvat, neznamená to, že k Bibli lze něco přidat. Tvrzení Josepha Smitha, že obdržel zjevení navíc k tomu, co je v Bibli, je nesmyslné a kacířské. Ze Zjevení 22,18-19 je jasné, že celé Boží zjevení již bylo dokončeno a že k němu nikdo nemůže nic přidat ani z něho ubírat. Proto bychom si neměli myslet, že můžeme získat nějaké nové zjevení navíc k tomu, co je zaznamenáno v šedesáti šesti knihách Bible. Dnes můžeme obdržet „deuteronomium“, opakování slov obsažených v Písmu. Tato slova již byla řečena, ale nyní mohou být znovu řečena; tj. mohou se pro nás stát „deuteronomiem“.

Kniha Deuteronomium je závěrem knih Genesis, Exodus, Leviticus a Numeri. Bez Deuteronomia by tyto čtyři knihy neměly závěr. Myslíte si, že Mojžíš mohl své psaní skončit u Genesis? Kniha Genesis končí člověkem v rakvi v Egyptě. Božské zjevení samozřejmě nemohlo skončit tímto způsobem. Správný závěr vyžaduje knihu Deuteronomium. Deuteronomium je všezahrnující závěr čtyř předchozích knih, protože Deuteronomium je úhrnem myšlenek v těchto knihách. Pokud tedy chceme porozumět knihám Genesis, Exodus, Leviticus a Numeri, musíme se obrátit ke knize Deuteronomium.

A. Závěrečné slovo zákona

Deuteronomium není pouze závěrem Pentateuchu; je to také závěrečné slovo zákona.

B. Považuje zákon za živé Boží slovo – Boží výdech

Co je zákon svou povahou? Zákon je Boží výdech. Neříkám, že zákon je Boží dech, ale říkám, že zákon je Boží výdech. Když Bůh dal zákon, vydechl zákon. Proto Pavel řekl: „Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem“ (2Tm 3,16a). Pavel zde neříká jen to, že veškeré Písmo je inspirované Bohem; říká, že veškeré Písmo je vdechnuté Bohem. Zákon je tedy Božím výdechem.

V Deuteronomiu 8,3 Mojžíš, mluvící za Boha, řekl, že člověk nežije jenom chlebem, ale „žije vším, co vychází z Hospodinových úst“. Povšimněte si, že tento verš nemluví o každém slovu, ale o všem. Slova napsaná v Pentateuchu, jehož závěrem je Deuteronomium, jsou tím, co vyšlo z Božích úst. To vše je Božím výdechem. Zatímco byl Mojžíš s Bohem na hoře Sínaj, Bůh vydechl mnoho věcí. Například Desatero přikázání jsou prvky základního zákona. Nicméně i Desatero přikázání je Božím výdechem. Pokud čteme tato přikázání s otevřeným srdcem a s hledajícím a zapojeným duchem, budeme vnímat, že přikázání nejsou pouze požadavky zákona; jsou také něčím živým, něčím, co je plné života, který nás zaopatřuje, a plné světla, které nás osvětluje.

Žalmisté, kteří velmi vysoko oceňovali zákon, měli se zákonem podobnou zkušenost. Autor Žalmu 119 proto mohl říci: „Jak příjemné jsou mému patru tvé řeči, mým ústům jsou sladší než med“ (v. 103). Pro žalmistu bylo vše, co vycházelo z Božích úst, nejen požadavkem zákona, ale také něčím sladkým pro jeho ústa.

Protože veškeré Písmo je vdechnuté Bohem, dokonce i takové verše, jako jsou Genesis 3,1 a Zjevení 20,2-3, nás mohou zaopatřovat, vyživovat, posilovat a osvětlovat. Genesis 3,1 říká, že had byl nejchytřejší ze vší polní zvěře, a Zjevení 20,2-3 mluví o tom, že Ďábel bude spoután a uvržen do bezedné propasti. Tyto verše jsou Božím výdechem a pokud je čteme modlitbou, budeme jimi vyživeni. Na tom vidíme, že můžeme získat výživu a světlo z každého verše v Bibli, včetně rodokmenu v 1. kapitole Matoušova evangelia. Hlavní věc, kterou zde chceme zdůraznit, je, že Deuteronomium, závěrečné slovo zákona, považuje zákon za živé Boží slovo, za Boží výdech.

1. Slovo – Kristus jako Boží slovo, aby ho člověk přijal jako svůj život

Slovo je Kristus jako Boží slovo, aby ho člověk přijal jako svůj život (Dt 30,14; J 1,1; Ř 10,8-9). V Deuteronomiu 30,11 Mojžíš říká, že příkaz „není pro tebe nepochopitelný ani vzdálený“. Hebrejské slovo přeložené jako „nepochopitelný“ lze také přeložit jako „neobyčejný“ či „mimořádný“. Ve verších 12 a 13 Mojžíš dále říká: „Není na nebesích, abys mohl říct: Kdo z nás vystoupí na nebesa, aby jej pro nás vzal, oznámil nám ho a my jej plnili? Ani není za mořem, abys mohl říct: Kdo z nás přejde na druhou stranu moře, aby jej pro nás vzal, oznámil nám ho a my jej plnili?“ Potom ve 14. verši Mojžíš říká: „Vždyť to slovo je velmi blízko tebe, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys ho plnil.“ To, co je zde řečeno, cituje a vykládá Pavel v 10. kapitole listu Římanům. Ve verších 6 a 7 Pavel říká: „Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ‚Neříkej si ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe?‘ – to je jako přivést Krista dolů – nebo: ‚kdo sestoupí do propasti?‘ – to je jako vyvést Krista z mrtvých.“ Zde Pavel ve svém výkladu aplikuje to, co je řečeno v Deuteronomiu 30,11-13, na Krista a moře interpretuje jako propast. V 8. verši pak Pavel pokračuje: „Ale co praví? ‚Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci;‘ je to slovo víry, které hlásáme.“ Ve verších 6 a 7 Pavel mluví o Kristu, ale v 8. verši se Kristus stává slovem. Pavel zde mluví o Kristu, a nakonec jasně ukazuje, že Kristus je slovo.

To, co napsal Pavel v listu Římanům 10,6-8, dále ukazuje, že každé slovo řečené v Deuteronomiu je Kristus, protože Pavel vztahuje Boží výdech na Krista. Kristus je Slovo, které vyšlo z Boha. „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. (…) A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (J 1,1.14). Toto Slovo, které bylo na počátku, které bylo u Boha, které bylo Bůh a které se stalo tělem, je Kristus. Jako Slovo je samotný Kristus tím slovem, které se opakuje v knize Deuteronomium.

Ve způsobu, jakým Pavel interpretuje 30. kapitolu Deuteronomia, vidíme, že slovo je vtělený, ukřižovaný a vzkříšený Kristus. Jelikož ke Kristovu vtěleni již došlo, není třeba, aby někdo vystoupil do nebe a Krista přinesl dolů, a jelikož Kristovo vzkříšení již proběhlo, není třeba, aby někdo sestoupil do propasti a vyvedl Krista z mrtvých. Dnes je Kristus Tím, kdo se vtělil, byl ukřižován a vstal z mrtvých, ale kde se nachází? Podle listu Římanům 10,8 je Kristus v našich ústech a v našem srdci.

Slovo v listu Římanům 10,8 je určeno nevěřícím, těm, kdo mají uslyšet evangelium. Věříte, že Kristus je v srdci a v ústech nevěřících? To je přesně to, co chce Pavel říci, když cituje a interpretuje Deuteronomium. To, co zde Pavel říká, je „deuteronomiem“ a v tomto „deuteronomiu“ Pavel říká, že živý Kristus je jako slovo v srdci a v ústech těch, komu hlásáme evangelium. Alespoň v okamžiku, kdy hlásáme Kristovo slovo nevěřícím, Kristus je v jejich srdci a v jejich ústech.

Kniha Deuteronomium obsahuje zjevení celé Bible. To znamená, že v Deuteronomiu najdeme vše, co je ve Starém i Novém zákoně. Potvrzuje to skutečnost, že Pán citoval Deuteronomium v Matoušovi 4,4 a Pavel citoval Deuteronomium v 10. kapitole listu Římanům.

Kniha Deuteronomium je plná Mojžíšových slov, která jsou adresována druhé generaci, té generaci, která je připravena vstoupit do dobré země a zmocnit se jí. Mojžíšovi záleželo na tom, aby tito lidé nezopakovali chyby svých otců, a tak jim dal pokyny ohledně mnoha otázek a určité věci opakoval znovu a znovu. Se zvláštní naléhavostí opakovaně hovořil o tom, co je zachová a připraví na vstup do dobré země, aby se jí mohli zmocnit, aby ji mohli zdědit a užívat. Mojžíš byl jako starší otec, který mluví se zájmem o své děti. Proto slova, která Mojžíš říká v této knize, obsahují mnoho opakovaní a podrobností. Když budeme pečlivě studovat knihu Deuteronomium, obzvláště varovná slova, uvidíme, že Mojžíš hovořil podrobně o požehnání a prokletí. Tato kniha opakuje všechny hlavní body božského zjevení.

Mojžíš byl obrazem, zosobněním skutečného Otce synů Izraele – Boha Otce v nebesích, který se velmi zajímal o svůj lid. Vše, co vyšlo z Mojžíšových úst, bylo ve skutečnosti něčím, co vyšlo z úst nebeského Otce. Skrze Mojžíše mluvil k lidem skutečný Otec. Dnes je pro nás celá Bible slovem Otce, který k nám mluví.

2. Slovo – Kristus jako pokrm pro člověka, aby ho člověk přijal jako svou výživu

Slovo není jen Kristus jako Boží slovo, aby člověk přijal jako svůj život; slovo je také Kristus jako pokrm pro člověka, aby ho člověk přijal jako svou výživu (Dt 8,3; Mt 4,4; J 6,63b.75b). Kristus je nejprve náš život a potom i náš přísun života. Kristus je slovo, aby byl naším životem i naším přísunem života.

Matouš 4,4, který cituje Deuteronomium 8,3, odhaluje, že Kristus jako Boží slovo je náš přísun života. Všechno, co vychází z Božích úst, je Kristus. Protože toto poselství se věnuje knize Deuteronomium, chceme zdůraznit, že slovo obsažené v této knize je Kristus jako náš život a přísun života. Přistupme k této knize a najdeme Krista jako náš život a jako náš přísun života.

II. VŠEOBECNÝ NÁSTIN

Všeobecný nástin knihy Deuteronomium je následující: obnovená průprava nové generace synů Izraele po jejich dlouhém putování, aby byli připraveni vstoupit do dobré země zaslíbené Bohem a zdědit ji jako své vlastnictví. Slovo „průprava“ v Deuteronomiu nenajdeme, ale ve skutečnosti Mojžíš lidu poskytl obnovenou průpravu. První průprava proběhla před čtyřiceti lety u hory Sínaj a v knize Deuteronomium byla tato průprava provedena znovu, tentokrát pro novou generaci, která dlouho putovala v pustině. Účelem této průpravy bylo připravit je k tomu, aby vstoupili do dobré země a zdědili ji.

Čtyřicet let v pustině Bůh nosil syny Izraele. Mojžíš to říká ve verši 1,31: „V pustině, kde jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí člověk svého syna, po celou cestu, kterou jste šli, až jste přišli na toto místo.“ Ačkoli jejich putování Boha netěšilo, celou dobu je nesl, až nakonec získal lidi, kteří byli připraveni vstoupit do dobré země, zmocnit se jí, užívat ji a postavit v ní chrám, tj. dům pro Boha.

Dnes se na nás vztahuje stejný princip. Po mnoho let nás Bůh nese. Bůh nás nosí, i když se Mu náš každodenní život nelíbí; neodvrhne nás. Bůh nosí nejen všechny věřící, ale také všechny církve. Pán dnes nosí církve na svých ramenou. Nosí církve, aby mohl vykonávat svou ekonomii. Bůh nemůže být poražen; Jeho cíle bude dosaženo. Zatímco nás nosí, musí nám poskytovat „deuteronomium“ – znovu a znovu k nám opakovaně promlouvat.

III. ÚSTŘEDNÍ MYŠLENKA

Ústřední myšlenka Deuteronomia je následující: Kristus je Instruktorem a Vůdcem Božího lidu, aby mohli vstoupit na nebeské území a mít účast na Jeho bohatství.

Musíme si uvědomit, že každé slovo v Deuteronomiu je pro nás přísunem života. Synové Izraele byli živi ze všeho, co vycházelo z Božích úst. To ve skutečnosti znamená, že byli živi díky Kristu, protože vše, co vychází z Božích úst, je Kristus. Na jedné straně je Kristus dobrá země; na druhé straně je Kristus pokrm, ze kterého jsme živi na cestě do dobré země. On je Ten, kdo zvládne dojít až do země. Bůh nikdy nezamýšlel, abychom to zvládli sami. Pán nás vede do dobré země prostřednictvím Krista a živí nás také Kristem, který je vším, co vychází z Božích úst. To znamená, že jsme živeni Kristem, abychom vstoupili do Něj. Takové je zjevení v Deuteronomiu, v knize, která mluví o Kristu jako o dobré zemi a jako o posilujícím pokrmu.

Kristus, jako Instruktor a Vůdce Božího lidu, je činí schopnými vstoupit na nebeské území a mít účast na Jeho bohatství. Toto nebeské území je sám Kristus a bohatství je bohatství je bohatství Krista jako dobré země, popsané v Deuteronomiu 8,7-9: potoky, prameny a zřídla vyvěrající v údolích a horách, pšenice, ječmen, réva, fíkovníky a granátovníky, olej a med, železo a měď. Údolí a hory znázorňují různé okolnosti, za kterých prožíváme Krista jako plynoucího Ducha. Dobrá země je země oplývající mlékem a medem, což obojí je kombinací živočišného a rostlinného života. Železo a měď jsou určeny k výrobě zbraní pro boj proti nepříteli. (Podrobnosti o bohatství Krista jako dobré země lze nalézt v knize „Všezahrnující Kristus“, složené z poselství přednesených během první konference ve Spojených státech v roce 1962.) Kristus je všechno: voda, pokrm, zbraně a země.

IV. KLÍČOVÁ SLOVA

Klíčová slova v Deuteronomiu jsou: „milovat Boha“, „poslouchat Jeho přikázání (Jeho slova)“ a „přijímat Jeho požehnání“. O těchto věcech se mluví opakovaně v celé knize Deuteronomium. Mojžíš znovu a znovu říká, že pokud milujeme Pána, svého Boha, a posloucháme Jeho přikázání, dostaneme Jeho požehnání.

V. ODDÍLY

Kniha Deuteronomium má osm oddílů. První oddíl je přehledem minulosti (1,1–4,43). Člověk, který činí pokání a chce nový začátek, bude mít z přehledu minulosti velký užitek. Druhý oddíl je opakováním zákona (4,44–26,19). Toto je dlouhý oddíl, který zabírá většinu knihy. Zbývající oddíly jsou následující: varování (27,1–28,68), ustanovení smlouvy (29,1–30,20), poslední napomenutí a příkazy (31,1-13.24-29), Mojžíšova píseň (31,14-23.30; 32,1-47), Mojžíšovo požehnání (33,1-29) a Mojžíšova smrt a jeho nástupce (32,48-52; 34,1-12).