Kapitola Osmá

VYLITÍ SEDMI MISEK (ZJEVENÍ 15,1–16,21)

I. SEDM POSLEDNÍCH RAN (ZJEVENÍ 15,1)

„Tu jsem uviděl v nebi jiné veliké a podivuhodné znamení: sedm andělů, kteří měli sedm posledních ran, protože jimi je dovršen Boží hněv.“

Ve Zjevení 12,1 bylo „veliké znamení“. Zde ve Zjevení 15,1 je „veliké a podivuhodné“ znamení.

II. CHVÁLA (ZJEVENÍ 15,2-4)

A. Zjevení 15,2

„Uviděl jsem něco jako skelné moře smíšené s ohněm a ty, kteří vycházeli vítězní z moci té šelmy, z moci jejího obrazu i z moci čísla jejího jména; stáli na skelném moři, měli Boží harfy.“

„Skelné moře“ bylo předtím zmíněno ve Zjevení 4,6; nebyli tam však zmíněni lidé a oheň. Ve Zjevení 4,6 bylo skelné moře před trůnem; tj. v nebesích. „Stáli na skelném moři“ ve Zjevení 15,2 tedy ukazuje, že tito lidé byli vytrženi k trůnu v nebi. Tento oddíl Bible nám říká, že tito lidé prošli velkým soužením a setkali se se šelmou, obrazem šelmy a číslem šelmy. Zjevení 14,4-16 nám ukazuje vytržení Bohem z perspektivy země. Zjevení 15,2 nám ukazuje perspektivu, jak je vidět z nebe.

B. Zjevení 15,3

„A zpívali píseň Božího otroka Mojžíše a píseň Beránkovu: ‚Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane Bože Všemohoucí, spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů.‘“

Proč se zde neříká: „Zpívali píseň Beránkovu“ a potom „píseň Mojžíšovu“? Proč zpívají „píseň Mojžíšovu… a píseň Beránkovu“? Kdyby se klaněli obrazu šelmy, porušili by Mojžíšův zákon a Boží přikázání. Oni se však neklaněli, a proto zpívají píseň Mojžíšovu. Ten, kdo vydal přikázání neklanět se modlám, byl Mojžíš; proto zpívají píseň Mojžíšovu. Ten, kdo je posílil, aby se neklaněli modlám, byl Beránek (13,8); proto zpívají píseň Beránkovu. To, co zpívají, je jasně zaznamenáno ve Zjevení 15,3-4. Není to píseň, kterou zpíval Mojžíš v Exodu 15. (Jelikož Zjevení 15,3 jasně zmiňuje Mojžíšovo jméno, zdá se, že to naznačuje, že Mojžíš není jedním ze svědků ve Zjevení 11,3.)

První věta této písně se týká Božích skutků. Druhá se týká Božích cest. „Skutky“ jsou pouze vnější, ale „cesty“ jsou vnitřní principy. „Pán Bůh“ je jméno, které je užíváno pro Boha, když má vztah s člověkem. „Spravedlivé“ se týká Jeho principů. „Pravdivé“ se týká Jeho zaslíbení.

C. Zjevení 15,4

„Kdo by se nebál tebe, Pane, a neoslavoval tvé jméno? Neboť ty jediný jsi svatý; všechny národy přijdou a pokloní se před tebou, protože tvé spravedlivé soudy vyšly najevo.“

„Svatý“ se týká Boží přirozenosti. „Spravedlivé soudy“ jsou principy Božího díla.

III. SVATYNĚ STÁNKU (ZJEVENÍ 15,5-8)

A. Zjevení 15,5

„Potom jsem uviděl: V nebi byla otevřena svatyně stánku svědectví.“

„Svatyně stánku“, byť v nebesích, ještě není věčná, protože je to svatyně stánku. Mojžíš postavil stánek podle nebeského vzoru (He 8,5), ale když byl postaven chrám, stánek byl odstraněn. Stejně tak ve věčnosti, až se Beránek stane svatyní, tato svatyně chrámu v nebesích bude také zrušena. Zjevení 15,5–16,18 a 16,21 jsou rozšířením Zjevení 11,18.

B. Zjevení 15,6

„A ze svatyně vyšlo sedm andělů, kteří měli těch sedm ran; byli oděni lněným rouchem, čistým a zářivým, a kolem prsou měli zlaté pásy.“

Těchto sedm andělů jsou kněžští andělé, protože jejich oděv je oděvem kněží. Pravděpodobně slouží Bohu v nebeské svatyni. V rámci přinášení starozákonních obětí byla nejprve vylita litá oběť a potom se přinášely zápalné oběti. To, co dělají andělé zde, je podobné tomu, co se dálo ve Starém zákoně.

C. Zjevení 15,7-8

„A jedna z těch čtyř živých bytostí dala sedmi andělům sedm zlatých misek plných hněvu Boha, toho živého na věky věků. A svatyně byla naplněna dýmem z Boží slávy a z jeho moci; nikdo nemohl vstoupit do svatyně, dokud se nedokoná sedm ran těch sedmi andělů.“

To znamená, že od této chvíle již nikdo nemůže vstoupit do Boží svatyně, aby se přimlouval. Již není žádná možnost, jak usmířit hněv Boží (Pl 3,44).

IV. SEDM MISEK (ZJEVENÍ 16,1-21)

„Tu jsem uslyšel mocný hlas ze svatyně, který těm sedmi andělům říkal: ‚Jděte a vylejte těch sedm misek Božího hněvu na zem.‘“

Prvních šest misek je podobný ranám prvních šesti polnic, vyjma rozdílu ve stupni. Prvních šest misek je opakováním ran prvních šesti polnic. Rány misek jsou však tvrdší než rány polnic. Sedmá polnice zahrnuje sedm misek; sedmá polnice tedy opakuje všechny rány prvních šesti polnic ve větší tvrdosti. Proto jsou rány sedmé polnice těmi nejvážnějšími ze všech.

A. První miska (Zjevení 16,2)

„První z nich odešel a vylil svou misku na zem, a na lidi, kteří měli cejch šelmy a kteří se klaněli jejímu obrazu, přišly zlé a zhoubné vředy.“

Ti, kteří vytrpí tuto ránu, jsou pouze ti, kteří mají cejch šelmy a kteří se klanějí jejímu obrazu. Tyto vředy jsou podobné těm, které měl Lazar (L 16,20-21) a které nešlo vyléčit. Jednou z ran v Egyptě byl také určitý druh vředů (9,8-10). V jednu chvíli měl vředy také Jób (Jb 2,7), stejně jako Chizkijáš (2Kr 20,7) a Pelištejci (1S 5,6.9.12). Bůh někdy používá vředy jako určitý druh soudu (Sd 28,27). Tito lidé ve Zjevení 16,2 měli cejch šelmy; proto jim i Bůh dal cejch, vředy. Tyto vředy jsou „zlé“, protože se neustále rozšiřují. Není to tak, že by polnice skončily, a potom začaly misky. Při první polnici byly spáleny pouze zelená tráva a stromy na zemi. Při první misce jsou zasaženi přímo lidé na zemi.

B. Druhá miska (Zjevení 16,3)

„Druhý anděl vylil svou misku do moře, a změnilo se v krev jako krev mrtvého a všechna živá duše, která byla v moři, zemřela.“

Rána při druhé misce je vážnější než rána při druhé polnici; její rozsah je větší. Moře se změnilo v krev jako krev mrtvého (tmavě modrá a zelená barva). Tato rána způsobí velké problémy navigaci. Dále se naprosto zastaví rybářský průmysl (Ž 105,29; Iz 50,2).

C. Třetí miska (Zjevení 16,4-7)

1. Zjevení 16,4

„Třetí vylil svou misku do řek a pramenů vod, a objevila se v nich krev.“

Při třetí polnici pouze třetina vod zhořkla a stala se nechutnou k pití. Nyní se vše mění v krev, která se vůbec nedá pít. Bůh jim dává k pití krev, protože pronásledovali příliš mnoho křesťanů a Božích proroků.

2. Zjevení 16,5

„Uslyšel jsem, jak anděl vod říká: ‚Spravedlivý jsi, který jsi a kterýs byl, ty Svatý, že jsi vynesl tento soud.‘ “

Existuje anděl, které vládne konkrétně vodám. Ve Zjevení 1,8 a 4,8 máme „Toho, který jest a který byl a který přichází, toho Všemohoucího“. Ve Zjevení 11,17 a 16,5 schází slovní spojení „který přichází“. Proto Pánův návrat musí nastat po kapitole 4 a před Zjevením 11,17.

3. Zjevení 16,6-7

„Neboť prolili krev svatých a proroků, a dal jsi jim pít krev. Zaslouží si to!‘ A uslyšel jsem, jak oltář říká: ‚Ano, Pane Bože Všemohoucí, pravé a spravedlivé jsou tvé soudy.‘ “ Zjevení 16,6 mluví o prorocích, z čehož vyplývá, že přišly druhé Letnice, protože proroci jsou jedním typem obdarování.

„Pravé“ se týká zaslíbení. „Spravedlivé“ se týká principů.

D. Čtvrtá miska (Zjevení 16,8-9)

„A čtvrtý anděl vylil svou misku na slunce, a bylo mu dáno, aby ožehlo lidi ohněm. Lidé byli ožehnuti velikým žárem a proklínali jméno Boha, který měl moc nad těmito ranami, ale neobrátili se, aby mu vzdali slávu.“

Při čtvrté polnici nebesa pouze potemněla, ale tentokrát žár slunce spaluje člověka (L 21,25). Podle vědeckých výpočtů by se žár slunce měl neustále zmenšovat, ale zde to Bůh obrací (Ž 121,6). Stravování žárem v Izajášovi 24,6 (Pavlík) se nejspíše vztahuje na sluneční žár spalující člověka (srv. Iz 42,25; Dt 32,24; Mal 4,1). Když lidé trpí, myslí na bolest, ale nepřemýšlí o příčině svého utrpení. Nevěnují pozornost věčnému evangeliu, které zvěstoval první anděl ve Zjevení 14,6-7.

E. Pátá miska (Zjevení 16,10-11)

„Pátý anděl vylil svou misku na trůn šelmy, a její království se zatmělo; lidé se bolestí kousali do jazyka a proklínali nebeského Boha pro své bolesti a pro své vředy, ale neodvrátili se od svých skutků.“

Tyto dva verše se týkají andělů, kteří vystoupili z bezedné propasti při páté polnici. Bolest ve verši 10 je způsobena vředy první misky a ožehnutím sluncem při čtvrté misce. Jsou zde rány všech předchozích misek plus přítomná tma (Ž 64,3-8).

F. Šestá miska (Zjevení 16,12-16)

Zjevení 16,12 se konkrétně vztahuje na šestou misku, zatímco verše 13-16 jsou vložená vidění.

1. Zjevení 16,12

„Šestý anděl vylil svou misku na velikou řeku Eufrat, a její voda vyschla, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.“

„Veliká řeka Eufrat.“ Hranice, které Bůh slíbil synům Izraele, sahaly od Egypta k Eufratu (Gn 15,18). Historie nám navíc říká, že když byla Římská říše na vrcholu, také měla za své hranice řeku Eufrat. V budoucnosti zde bude veliká konfederace dvou stran. Jednou stranou bude západní svět, jehož středem je Středozemní moře a hranicemi starověká Římská říše (včetně Anglie, Francie, severní Afriky, Španělska, Portugalska, Rumunska, Československa, Řecka a až k území Indie a Persie). Druhou stranou bude východní svět, jehož středem bude Rusko (včetně Peršanů, Etiopanů, Arménů atd., snad i Číny, Japonska, Afghánistánu atd.).

V budoucnosti se náboženský vliv rozšíří z Říma po celé zemi; avšak politický vliv nebude stejný. Italská černá fašistická strana a ruská rudá komunistická strana budou dvě nejvlivnější strany na světě.

Vojska z východu zmiňovaná v Ezechielovi 38,1-6 překročí řeku, aby bojovala s vojsky ze západu. Předtím zaútočila již jednou během šesté polnice. Boje při sedmé polnici budou ještě prudší.

„Harmagedon.“ Megido je jméno jednoho místa. Har znamená hora. Harmagedon znamená megidská hora. Toto místo se ve Starém zákoně nazývá Jizreel.

Původně byla řeka Eufrat poměrně široká s rychlými proudy a nedala se snadno přebrodit. Avšak až bude vylita šestá miska, voda v řece vyschne a bude snadné řeku překročit.

2. Zjevení 16,13-14

„A uviděl jsem z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vycházet tři nečisté duchy jako žáby. Jsou to duchové démonů, činící znamení; vycházejí ke králům celé obydlené země, aby je shromáždili k boji ve veliký den Boha, Všemohoucího.“

„Nečistí duchové“ jsou v protikladu vůči Duchu Svatému. „Žáby“ označují něco nesmyslného. Cílem těchto králů je prostě vyjít do války kvůli válce. Vycházejí do boje, protože je podnítil Ďábel. Nakonec sestoupí Pán, aby je zničil.

3. Zjevení 16,15

„Hle, přicházím jako zloděj; blahoslavený, kdo bdí a střeží své šaty, aby nechodil nahý a neviděli jeho nahotu.“

Stále je zde co říci křesťanům. Šaty zde nejsou oděv na fyzickém těle. „Přicházím jako zloděj“ je slovo církvi od Pána. Slovo zde může být určeno těm, kteří mají být vytrženi ve Zjevení 14,14-16. Může být také určeno těm křesťanům, kteří jsou zanecháni. Sklizeň hroznů ve Zjevení 14,17-20 je válka u Harmagedonu ve Zjevení 16,16. Zjevení 16,15 je před válkou u Harmagedonu a ukazuje na křesťany v době žně, ale také lze uvažovat o tom, že je to řečeno po Zjevení 14,14-16 a před Zjevením 16,16, a v tom případě se to vztahuje na ty křesťany, kteří jsou zanecháni.

G. Sedmá miska (Zjevení 16,17-21)

1. Zjevení 16,17

„Sedmý anděl vylil svou misku na ovzduší, a ze svatyně od trůnu vyšel mocný hlas, který řekl: ‚Stalo se!‘ “

„Stalo se“ lze také přeložit „To stačí“. „Ovzduší“ je sféra, ve které Satan uplatňuje svou autoritu. Je možné, že až do této chvíle má Satan ještě nějakou autoritu v ovzduší. Proto jej Bůh musí postihnout ještě jedním posledním trestem.

2. Zjevení 16,18

„A nastaly blesky, hlasy a hromy, a nastalo veliké zemětřesení, jaké nebylo, co je člověk na zemi; tak veliké a silné bylo to zemětřesení.“

Co se týče velikého zemětřesení, viz Ezechiel 38,20.

3. Zjevení 16,19

„A to veliké město se roztrhlo na tři díly a města národů se zřítila. A veliký Babylon byl připomenut před Bohem, a Bůh mu dal číši vína svého planoucího hněvu.“

„Veliké město“ se vztahuje na město Jeruzalém. „Národy“ znamenají v původním jazyce pohany. „Babylon“ se zde vztahuje na hmotný Babylon. (Ve Zjevení 14,8 se „Babylon“ vztahuje na Babylon, který padl před bitvou u Harmagedonu. To odpovídá Babylonu v kapitole 17. Babylon v kapitole 16 se vztahuje na hmotný Babylon, což je po bitvě u Harmagedonu. To odpovídá druhé polovině kapitole 18.) Náčrt těchto dvou Babylonů je zachycen ve Zjevení 14,8 a 16,19; podrobnosti jsou zaznamenané v kapitolách 17 a 18.

4. Zjevení 16,20

„Všechny ostrovy zmizely a hory nebyly k nalezení.“

Tentokrát je zemětřesení silné. Avšak podle Žalmů budou moře, ostrovy a hory i v tisíciletí (Ž 72,3.10; 97,1).

5. Zjevení 16,21

„Veliké kroupy jako závaží padaly z nebe na lidi; a lidé prokleli Boha pro tu ránu krupobití, protože ta rána byla velmi veliká.“

Řecký talent váží přibližně 36 kg. Židovský talent váží 34 kg. Kromě krupobití shůry je země otřesena z místa.