Kapitola Šestá

SATAN, TŘI V JEDNOM (ZJEVENÍ 12,1–13,18)

I. Veliké znamení (Zjevení 12,1-6)

Když je zjeveno znamení, lidé díky němu vědí, co nastane. Od Zjevení 12,1 apoštol Jan znovu prorokuje, protože Zjevení 10,11 říká: „Musíš znovu přinést proroctví.“ Po Zjevení 11,15-18 vidíme situaci po zaznění sedmé polnice. Zjevení 12,1–22,21 je tedy znovu Janovým prorokováním; doplňuje první oddíl (kapitoly 6 až 11). Kapitoly 6 až 11 předkládají nástin v postupném pořadí, zatímco kapitoly 12 až 22 předkládají podrobnosti.

První oddíl končí Zjevením 11,15: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, a bude kralovat na věky věků.“ Jelikož se zde říká, že království pokračuje na věky věků, tento oddíl pokrývá všechno až k novému nebi a nové zemi. Nemluví se zde tedy o tisíciletém království. Proto můžeme říci, že kapitoly 6 až 11 pokrývají vše až k novému nebi a nové zemi. Dále kapitoly 12 až 22 znovu mluví podrobně o všech důležitých věcech v prvním oddíle. Je to jako 1. kapitola Genesis, která mluví o Božím díle v šesti dnech, zatímco 2. kapitola znovu mluví o tom, co se stalo šestého dne, konkrétně a podrobně. Kapitoly 6 až 11 knihy Zjevení jsou napsány podle principu 1. kapitoly Genesis a kapitoly 12 až 22 následují příkladu 2. kapitoly Genesis.

Ve Zjevení 9,1 veliká hvězda padá z nebe na zem. To je veliký rudý drak ve Zjevení 12,3.

Kapitoly 12 až 14 jsou napsány symbolicky, kapitoly 15 až 16 jsou napsány doslovně a kapitoly 17 až 18 jsou znovu napsány symbolicky. Boží hněv a soud nejsou nikdy psány symbolicky; vždy jsou psány doslovně.

A. Zjevení 12,1

„A ukázalo se veliké znamení v nebi: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd.“

Někteří lidé tvrdí, že „žena“ zde označuje církev, ale to není přesné, protože: (1) před Pánovým druhým příchodem má církev před Kristem postavení panny (2K 11,2); (2) církev nebyla nikdy zobrazena matkou a nikdy neměla žádné dcery (označení jako „matka církev“ nelze v Bibli najít); a (3) církev je na konci vytržena, ale tato žena není nikdy vytržena.

Někteří lidé tvrdí, že tato žena je Marie, ale i to je nepřesné. (1) Jak by Marie mohla být popsána způsobem jako ve Zjevení 12,1? (2) Pán Ježíš byl prvorozený Syn, ale tato žena již měla jiné děti (12,17). (3) Neslučuje se to s prorockou povahou této knihy. Kdyby tato žena byla Marie a syn-muž byl Pán, potom by se jednalo o popis historie, který by byl v rozporu s prorockou povahou této knihy, protože tato kniha je zjevením Ježíše Krista.

Kdo je tedy tato žena? Proberme si několik věcí. Za prvé, každá žena (v jednotném čísle) v této knize odkazuje na nějaké město (17,18; 21,9-10). Za druhé, J. K. Seiss říká, že slunce odkazuje na Pána, měsíc na Ďábla a dvanáct hvězd na dvanáct kmenů. I když je možné říci, že slunce představuje Pána a dvanáct hvězd dvanáct kmenů, jak může někdo odvodit, že měsíc zastupuje Ďábla? Za třetí, Robert Govett říká, že slunce odkazuje na milost (to je možné), měsíc odkazuje na zákon (jak to vysvětlí?) a hvězdy odkazují na dvanáct kmenů (což je správné).

Třetí škola říká, že slunce, měsíc a hvězdy odkazují na křesťany. Za oporu pro svůj výklad si berou 1. list Korintským 15,41. Avšak hvězdy v 1. listu Korintským 15,41 jsou obecné, zatímco „dvanáct hvězd“ ve Zjevení 12,1 je konkrétních.

Naše odpověď je, že „žena“ odkazuje na Jeruzalém v izraelské zemi. Důvody k tomu jsou:

(1) Na základě četby Genesis 37,9-10 okamžitě víme, že slunce se vztahuje na Jákoba, měsíc na matku Izraele a dvanáct hvězd na dvanáct kmenů. Na základě tohoto vysvětlení si uvědomujeme, že to, co je zde popsáno, je město Jeruzalém, které představuje izraelský národ. (To trojí, slunce, měsíc a hvězdy, nelze vysvětlovat odděleně; musí to být viděno pohromadě.)

(2) „Oděná sluncem“ je zřejmě matka Izraele. (Je pouze oděná sluncem; není sluncem samotným.) „Pod jejíma nohama měsíc.“ To znamená, že je zapomenuta. „Na její hlavě koruna z dvanácti hvězd“; to je jasně dvanáct kmenů (Gn 37,9-10).

(3) „Pracovala ku porodu“ (12,2). V Izajášovi 26,17-18, Jeremjášovi 6,22-23 (Sijón je Jeruzalém); 13,19-21; 30,6-7; Micheášovi 4,8-10 a 5,1-3 proroci jasně říkají, že Jeruzalém projde soužením, stejně jako když žena pracuje v bolestech ku porodu.

(4) Ve Zjevení 12,7 jí pomáhá anděl Michael. Daniel 12,1 jasně říká, že Michael povstane, aby pomohl Izraeli v době velkého soužení.

(5) Tato žena zobrazuje Jeruzalém v izraelském národě. Bůh jí přikazuje, aby utekla do pustiny (Zj 12,6.14). V Matoušovi 24,16-20 Pán výslovně říká, že budou utíkat. Jasně to uvádí také Lukáš 21,20-24.

B. Zjevení 12,2

„Byla těhotná a křičela, když v bolestech a mukách pracovala ku porodu.“

Jelikož vše, co se týká této ženy, je symbolické, její těhotenství, porod a křik ve Zjevení 12,2 nesmí být vykládány doslovně. Porod má v Bibli trojí význam: (1) doslovný porod, (2) duchovní narození a (3) vzkříšení. Jelikož Zjevení 12,2 je symbolické, nemůže se jednat o doslovný porod. Kromě toho, jelikož syn-muž pase národy železnou holí, což vypovídá o vítězení, tento porod nemůže být ani duchovním znovuzrozením. Jelikož se nejedná o první ani o druhý výklad, musí to být třetí výklad, tj. narození ve vzkříšení. Vnější důkaz toho najdeme ve Skutcích 13,33 a v listu Římanům 1,4, ale i tato kapitola obsahuje důkaz. Poslední slova Zjevení 12,11 říkají, že ti, kteří se narodili, byli mučedníci, že zemřeli. Byli zplozeni z mrtvých. To tedy naznačuje vzkříšení. Symbolicky řečeno, je to Jeruzalém. Když jsou křesťané vzkříšeni, Jeruzalém musí projít velkým soužením, které je jako těžký porod. Křik ženy musí být jejich modlitba.

Proč křesťané pocházejí z Jeruzaléma? Protože (1) Pán je Lev z kmene Judova (Zj 5,5); (2) spasení je ze Židů (J 4,22); a (3) Jeruzalém je naše matka (Ga 4,26).

Drak má dvě stránky: (1) nebeský drak a (2) pozemský Ďábel. Jeruzalém má také dvě stránky: (1) má vysoké postavení před Bohem a (2) je útočištěm na zemi.

C. Zjevení 12,3

„A ukázalo se jiné znamení v nebi: hle, veliký rudý drak, mající sedm hlav a deset rohů, a na těch hlavách sedm diadémů.“

„Veliký rudý drak“ je stejný jako „Ďábel a Satan“ v 9. verši. Je to Boží protivník. Je to také had v Genesis 3,1. Rudá je barva války. „Veliký rudý drak“ znázorňuje to, že je od začátku do konce vrahem. (Viz J 8,44 a 1J 3,8, přičemž oba odkazy napsal také Jan.)

„Sedm hlav.“ Porovnejte to se Zjevením 17,9 a 12. „Deset rohů“ je deset králů, kteří jsou podřízeni velikému králi. Hlavy jsou větší než rohy, zatímco rohy vykonávají rozhodnutí hlav. Po oživení Římské říše drak povede deset malých králů, aby pronásledovali Boží děti.

D. Zjevení 12,4

„Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd; i svrhl je na zem. A drak stál před ženou, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile porodí.“

Třetina nebeských hvězd, která je svržena na zem, jsou andělé ve Zjevení 12,9. Třetina andělů následuje Ďábla. Svržení draka nastává před vytržením syna-muže.

E. Zjevení 12,5

„A porodila syna-muže, který má pást všechny národy železnou berlou. Vtom bylo její dítě vytrženo k Bohu a k jeho trůnu.“

Jelikož „žena“ ve Zjevení 12,1 zobrazuje Jeruzalém izraelského národa, kdo je tedy „syn-muž“? Někteří tvrdí, že to jsou Izraelci, ale to nemůže být pravda z následujících důvodů:

(1) Izraelský národ je již zobrazen sluncem, měsícem a hvězdami.

(2) Tento syn-muž je vytržen k trůnu, ale Bible nikdy neříká, že izraelský národ bude vytržen. To by neodpovídalo proroctví o Izraeli.

(3) Tento syn-muž věří v krev Beránka (Zj 12,11), ale Izraelci v ní nikdy nevěřili. Někteří říkají, že Izraelci uvěří v Pána během soužení, ale Bible to nikdy neříká. Bible říká, že až se Pán Ježíš nohama postaví na Olivovou horu, Bůh Izraelcům otevře pramen záchrany a v té době budou zachráněni (Za 13,1; 14,4; 12,10-14).

Někteří tvrdí, že syn-muž je Pán Ježíš, ale to nemůže být pravda z následujících důvodů:

(1) „Žena“ zobrazuje Jeruzalém, ale Pán se narodil v Betlémě.

(2) Tento syn-muž není jednotlivec, nýbrž souhrnný celek (Zj 12,10-11).

(3) Jestliže se syn-muž vztahuje na Pána, potom se drak musí vztahovat na Heroda. Zjevení 12,9 však výslovně říká, že drak je samotný Satan.

(4) Syn-muž je po svém narození okamžitě vytržen, ale Ježíš po svém narození žil více než třicet tři a půl roku a byl vytržen až po své smrti a vzkříšení.

(5) Jelikož se jedná o „veliké“ znamení, slovo „porodila“ nelze vykládat doslovně.

Někteří tvrdí, že syn-muž se vztahuje na celou církev, ale ani to nemůže být pravda, protože:

(1) Celá církev nemůže být vzkříšena, protože to by znamenalo, že celá církev zemřela.

(2) Celá církev není vytržena ve stejnou chvíli. Někteří jdou dříve a jiní později; ale zde jsou všichni ze syna-muže vytrženi zároveň.

(3) Zaslíbení o pasení národů železnou berlou není dáno celé církvi, nýbrž vítězům (2,26-27), a ne všichni v církvi jsou vítězové.

(4) Záležitost vládnutí není určena celé církvi, protože pouze ti, kdo trpí spolu s Pánem, mohou spolu s Ním kralovat (2Tm 2,12).

Kdo je tedy syn-muž? Označuje vítězné křesťany, kteří zemřeli.

(1) Musí zahrnovat některé z církve ve Smyrně, ty, kteří byli věrní až na smrt (Zj 2,10). To odpovídá Zjevení 12,11, kde se říká „až na smrt“.

(2) Zahrnuje některé z církve v Thyatiře, ty, kteří budou pást všechny národy železnou berlou (2,26-27). To odpovídá Zjevení 12,5, kde se říká: „Má pást všechny národy železnou berlou.“

(3) Zahrnuje některé z církve ve Filadelfii, ty, kteří bude zachráněni před soužením a nebudou poddáni soužení (3,10). To odpovídá Zjevení 12,5, kde se říká, že syn-muž je „vytržen k Bohu“.

(4) Také zahrnuje některé z církve v Laodiceji, ty, kteří se posadí na trůnu (3,21). To odpovídá Zjevení 12,5, kde se říká, že syn-muž bude „pást všechny národy“.

Syn-muž tedy není celá církev ani část těch, kdo jsou v různých místních církvích. Jsou to vítězové v církvích. Jsou to křesťané, kteří zemřeli mučednickou smrtí a byli vzkříšeni, protože: (1) Zjevení 12,11 výslovně říká, že nemilovali svůj život-duši až na smrt, a (2) slovo „porodila“ zde symbolizuje vzkříšení.

Když jsme probírali Zjevení 7,16-17, již jsme zmínili osm bodů, které odpovídají tomu, co je zaznamenáno zde. Syn-muž je hlavní částí velikého zástupu, který nelze spočítat. (Kapitola 7 mluví obecně a zjevuje nástin vytržení, zatímco kapitola 12 mluví podrobně o části vytržených.)

Matouš 25,1-13 je podobenství o deseti pannách, a tak slovo „usnuly“ nelze vykládat doslovně. Kromě toho, nemůžeme říci, že je zde míněna nebdělost, protože pět rozumných panen také usnulo. Spánek proto naznačuje smrt. Pět rozumných panen je syn-muž ve Zjevení 12,5 a pět pošetilých panen je část, která zahrnuje ostatní z potomstva ženy ve Zjevení 12,17 (jsou to přeživší mezi touto částí).

Zjevení 12,5 říká, že tato skupina křesťanů zemřela, vstala z mrtvých a byla vytržena.

F. Zjevení 12,6

„A žena utekla do pustiny, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní.“

Útěk ženy je útěk, který je popisován v Matoušovi 24,6-20 a Lukášovi 21,20-24. Ve Zjevení 12,1 je žena v nebi; ve Zjevení 12,6 je v pustině. Okamžitě po narození syna-muže ztrácí svou pozici v nebi. Nyní je pouze pozemským Jeruzalémem. Pustina znamená pusté a neobydlené místo. Bůh ji v této chvíli živí stejně, jako kdysi živil syny Izraele v pustině.

V listu Galatským 4,21-31 jsou dva kontrasty. První kontrast je mezi Jeruzalémem v nebi a Jeruzalémem na zemi; jeden znázorňuje křesťany a druhý Židy. Jeden je představován Izákem a druhý Izmaelem. Hlavní myšlenka však má dokázat, že my křesťané jsme svobodní, stejně jako byl svobodný Izák.

II. Válka v nebi (Zjevení 12,7-9)

A. Zjevení 12,7

„A v nebi nastala válka: Michael a jeho andělé museli bojovat s drakem. Drak i jeho andělé bojovali.“

Válka má rozhodnout, kdo má žít v nebesích – syn-muž, nebo drak. Syn-muž nyní chce obdržet postavení draka; musí tedy bojovat. V celé Bibli je pouze jeden archanděl – Michael. Toto jméno má význam „ten, který je velmi podobný Bohu“ (někteří tvrdí, že Michael je Pán Ježíš). V době Jóbově drak mohl předstupovat před Boží přítomnost (Jb 1,7). Mohl tak činit i v době Pánově. Ale po vytržení syna-muže to již činit nemůže.

B. Zjevení 12,8-9

„Ale neobstáli, a už pro ně nebylo místo v nebi. A byl svržen veliký drak, ten dávný had, nazývaný Ďábel a Satan, který svádí celý obydlený svět. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.“

Označení „drak“ naznačuje krutost, starý had lstivost, Ďábel pokušení a Satan odpor. Ďábel je svržen z nebe a stahuje s sebou třetinu andělů. Také otvírá bezednou propast (9,1). Jak je v tento moment svět temný!

III. Mocný hlas (Zjevení 12,10-12)

A. Zjevení 12,10

„A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: ‚Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí.‘ “

V minulosti Bůh k vykoupení použil krev, ale nyní používá k vykoupení svou moc. Moc Božího království je před Božím trůnem dokonalá; avšak před svržením Satana se Boží vůle nemůže uskutečňovat v ovzduší. Po tisíci dvou stech šedesáti dnech přijde Boží království na zem a Boží vůle se uskuteční také na zemi. (V Matoušovi 12,28 přichází Boží království, když jsou vyháněni démoni.)

B. Zjevení 12,11

„Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt.“

Tři věci vítězí nad žalobami: (1) Pánova krev. (Žaloby nemusejí být vždy falešné; proto potřebujeme krev.) Spočíváme v drahé krvi Beránkově (Ř 8,34). (2) Slovo našeho svědectví. Neměli bychom pouze věřit srdcem, ale také mluvit ústy. Jakmile promluví, Satan nic nezmůže. (3) Nemilovat svou duši-život až na smrt. Největší zkouškou je smrt. Jestliže se nebojíme smrti, až na smrt, Satan nic nezmůže.

C. Zjevení 12,12

„Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte. Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil Ďábel s velikou zuřivostí; ví, že má málo času.“

Ve Zjevení 13,1 šelma (Antikrist) vystupuje z moře. Ve Zjevení 13,11 jiná šelma (falešný prorok) vystupuje ze země. Ve Zjevení 9,1 je hvězda (drak) svržena z nebe. Ti tři se sejdou na zemi; proto „běda zemi a moři“.

Předchozí vědomost Satana o tom, že „má málo času“, můžeme porovnat s předchozími vědomostmi historiků; pocházejí z jejich dedukce.

Během soužení je zde hněv Boží a také hněv Satanův.

IV. Drak pronásleduje ženu (Zjevení 12,13-17)

A. Zjevení 12,13

„Když drak uviděl, že byl svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila toho syna.“

K tomu mají mnohé co říci proroci ve Starém zákoně. Během velkého soužení bude Jeruzalém obklíčen pohany (Za 14,1-2). Naplněním toho je pronásledování ženy drakem. Jedná se také o vykonání Zjevení 12,12.

B. Zjevení 12,14

„Ale té ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby mohla letět do pustiny na své místo, kde skryta před hadem bude živena čas a časy a půl času.“

Jelikož žena je znamením, křídla musejí být také znamením. Znázorňují mimořádnou moc danou Bohem, která jim umožňuje rychle běžet. To je podobné tomu, jak Bůh vyvedl syny Izraele z Egypta, jako orel, který nese svá mláďata na perutích (Ex 19,4; Dt 32,11-12). Útěk zde odpovídá tomu, co je popisováno v Matoušovi 24,16-20. V té době budou Židé zvláštním způsobem ochráněni Bohem.

C. Zjevení 12,15

„A had vychrlil z tlamy za ženou vodu jako řeku, aby ji strhl proudem.“

Jelikož „had“ je Satan, „voda“ se nemůže vztahovat jen na vodu, ale musí se vztahovat na něco jiného. Z Jeremjáše 46,7-8 víme, že voda představuje postup nepřátelské armády (viz také Jr 47,2-4; Iz 59,19). To, že drak k pronásledování ženy použil vodu, se tedy musí vztahovat k tomu, že použije armády národů, aby pronásledovaly syny Izraele.

D. Zjevení 12,16

„Ale země přispěla ženě na pomoc: země otevřela svá ústa a pohltila řeku, kterou vychrlil drak ze své tlamy.“

„Země“ je země. V Exodu 15,10 Bůh použil vodu, aby utopil egyptská vojska, a v Numeri 16,30 otevřel zemi, aby pohltila lidi. Bůh použije své cesty, aby ochránil vyvolené Židy.

E. Zjevení 12,17

„Drak se na tu ženu rozzuřil a odešel, aby rozpoutal válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a mají Ježíšovo svědectví.“

„Ostatní z jejího potomstva“ zahrnují věrné Židy a zůstávající křesťany. Kdyby se to vztahovalo pouze na Židy, mohlo by být řečeno pouze to, že zachovávají Boží přikázání; nemohlo by být řečeno, že mají Ježíšovo svědectví. (V tento moment Pán ještě nepřišel a Židé v Něho dosud neuvěřili.) „Svatí“ ve Zjevení 13,7 odkazují jak na Židy, tak na zbývající křesťany. To jsou „ostatní z jejího potomstva“.

V. Šelma vystupující z moře (Zjevení 12,18–13,10)

A. Zjevení 12,18

„I postavil se na písku u moře.“

Zjevení 12,18 by mělo být spojeno s první částí Zjevení 13,1. „Písek u moře.“ „Moře“ označuje Středozemí a „šelma“ označuje národ, Římskou říši, nebo osobu, Antikrista.

Jestliže šelma označuje národ, potom by moře mělo být vykládáno duchovně, ale jestliže označuje osobu, potom by moře mělo být jednoduše mořem. Vykládáno duchovně, moře se vždy vztahuje na pohany. Země, vykládáno duchovně, ukazuje na Židy. Předobrazy v Bibli o moři a zemi tomu vždy odpovídají. Například, jak ve Zjevení 17,15, tak v Danielovi 7,3 moře zobrazuje pohanský svět. Vystoupit z moře znamená pocházet z pohanského světa.

Šelma vystupující z moře označuje oživení Římské říše. „Moře“ vypovídá o místě původu a „šelma“ vypovídá o přirozenosti. Zjevení 9,11 a 11,7 se vztahují na její vystoupení z bezedné propasti a Zjevení 13,1 mluví o jejím vystoupení z moře. Tato dvě místa si navzájem odpovídají. Vystoupit znamená vyjít z něčeho (1S 28,13-14). Víme, že šelma je vzkříšena z mrtvých, protože bezedná propast je místo, kde jsou drženi duchové zemřelých.

B. Zjevení 13,1

„Tu jsem uviděl, jak z moře vystupuje šelma, která měla deset rohů a sedm hlav; na svých rozích měla deset diadémů a na svých hlavách jména urážející Boha.“

„Deset rohů“ představuje deset menších králů (17,12) a „sedm hlav“ ukazuje na sedm hlavních králů (17,10). Hlavy jsou větší než rohy; rohy jsou řízeny hlavami. A tak sedm hlav a deset rohů musí odkazovat na sedm císařů a deset menších králů.

„Sedm hlav“ jsou po sobě následující králové, zatímco deset rohů jsou vladaři, kteří vládnou současně. (Římská říše měla celkem třináct císařů, ale pět z nich zemřelo násilnou smrtí. Slovo „padlo“ ve Zjevení 17,10 v původním textu znamená „zemřelo násilnou smrtí“. Šestý císař, Domicián, byl také zabit. Podobně bude zabit i sedmý. Bůh zmiňuje sedm římských císařů, z nichž každý zemřel násilnou smrtí. Deset rohů jsou pouze podřízení králové Římské říše.)

Antikrist je šelma a sedmá hlava. Zjevení 12,3 říká: „Na těch hlavách sedm diadémů.“ Zjevení 13,1 říká: „Na svých rozích měla deset diadémů.“ V budoucnosti Antikrist vzejde z Římské říše a bude ovládat Evropu. Podle dějin deset králů ve Zjevení 12,3 dosud nepřijalo své diadémy a svou autoritu. Ale až nastane čas Zjevení 13,1, deset králů již bude mít své diadémy a svou autoritu. V té době však Antikrist ještě nebude mít svou autoritu. Antikrist přijme svou autoritu až ve Zjevení 17,13, když deset králů bude korunovat šelmu.

„A na svých hlavách jména urážející Boha.“ To znamená, že králové o sobě prohlašují, že jsou Bohem. Podle dějin každý z pěti císařů požadoval, aby byl uctíván jako božstvo. Vyvyšovat sebe a snižovat Boha je rouhání (Mt 9,3; 26,65; J 5,18; 10,33; Mk 3,28; Zj 16,21).

C. Zjevení 13,2

„Ta šelma, kterou jsem uviděl, byla podobná levhartovi, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu, svůj trůn a velikou pravomoc.“

„Levhart.“ Abychom porozuměli tomuto oddílu, musíme číst Daniela 7,3-8 a 2,31-33: (2) Lev je zlatá hlava v 2. kapitole, která se vztahuje na Babylon; (2) medvěd ukazuje na Médo-Persii a je to stříbrná hruď; (3) levhart je bronzové břicho, což je Řecko; a (4) strašlivá a úděsná šelma je železné nohy, což je Římská říše. Babylonská armáda byla v boji velmi nelítostná; médo-perská armáda byla nelítostnější a odhodlanější; řecká armáda byla nejzuřivější a římská armáda byla nejkrutější. Tato šelma ve Zjevení 13,2 má každý z těchto čtyř zlých rysů. Je úhrnem moci pohanů.

Levhart se svými skvrnami ukazuje na hřích (Jr 13,23); Pán Ježíš nemá žádnou poskvrnu či skvrnu. Zjevení dvacet osmkrát mluví o Pánu jako o Beránkovi a třicet šestkrát mluví o šelmě jako o divoké šelmě. Bůh tuto šelmu použije, aby soudil lidi (Jr 5,6; Oz 13,7; Abk 1,8). „Levhart“ se vztahuje na jeho hříšnost, medvěd kouše (viz 2Kr 2,24, roztrhání čtyřiceti dvou dětí) a lev požírá. (Bůh zavřel ústa lvů v Danielovi 6,22 (Kral.) a vysvobodil Pavla ze lví tlamy v 2. listu Timoteovi 4,17.)

„Šelma“ ve Zjevení 13,2 ukazuje na království, protože má sedm hlav a deset rohů. Víme to také na základě Zjevení 17,9-10 a 12. Navíc, podle Daniela 7 lev, medvěd a levhart ukazují na království. Proto i čtvrtá šelma musí ukazovat na království, jímž je Římská říše.

Zároveň tato „šelma“ ukazuje i na člověka. „Padlo“ ve Zjevení 17,8-11 v původním textu znamená „zemřelo násilnou smrtí“. Tím, který byl naživu ještě v Janově době, byl římský císař Domicián. Ve Zjevení 19,20 a 20,10 je šelma personifikována; musí to být člověk. Bůh nemůže do ohnivého jezera uvrhnout království.

„Smrtelná rána“ ve Zjevení 13,3 se musí týkat člověka. Drak je podvrhem Boha, šelma je podvrhem Krista a falešný prorok je podvrhem Ducha Svatého. Podvržený otec také dává pravomoc podvrženému synu. „Síla“ (v. 2) je určena ke konání nadpřirozených a klamných divů. „Lživé zázraky“ v 2. listu Tesalonickým 2,9 neznamenají, že zázraky samotné jsou lží; znamená to, že účelem těchto zázraků je klamat lidi.

„Svůj trůn.“ To znamená, že musí mít království; bez království nelze mít trůn. Drak oživuje Římskou říši a předává ji falešnému Kristu.

„Síla“ vypovídá o vlivu a „pravomoc“ je legitimní moc vykonávat zákony.

D. Zjevení 13,3

„A jednu z jejích hlav jsem viděl jakoby raněnou k smrti, ale její smrtelná rána byla vyléčena. Celá země nad tou šelmou užasla.“

Zjevení 13,14 nám říká, že se jednalo o ránu od meče. Jan tuto knihu napsal v roce 96. Ve Zjevení 17,7-8 vidíme, že „byla“ znamená před rokem 96, „není“ znamená, že nebyla na zemi v době, kdy Jan psal tuto knihu, a „má vystoupit z bezedné propasti a jít do záhuby“ znamená, že se objeví a půjde do ohnivého jezera. Zjevení 17,10 říká: „Pět jich padlo, jeden je.“ Tím, kdo je, byl Janův současník, císař Domicián. „Další ještě nepřišel“, tj. nebyl v té době ještě na zemi. Ale může být na zemi nyní, ačkoli se dosud neprojevil. Podle slov ve Zjevení 17,11 je sedm duší a sedm těl, ale osm životů. „Je tím osmým; je z těch sedmi“, je jedním z předchozích sedmi. Můžeme tedy vidět, že musel zemřít a být vzkříšen. (Sedmý zemře, a pak se, vzkříšen, stane jedním z předchozích šesti.) Na tom vidíme, že v budoucnosti zde bude někdo velmi mocný, kdo povstane, aby oživil Římskou říši a stal se králem deseti království. Někdo jej zabije a on nejspíše po třech dnech znovu vstane, a tak si lidé po celé zemi budou myslet, že je Bůh. Ve skutečnosti není vzkříšen, ale duch jednoho z předchozích císařů vstoupí do jeho těla, aby je vzkřísil. (Tento duch může být duchem Neronovým.) Mnozí lidé nevěří v Kristovo vzkříšení, ale uvěří ve vzkříšení Antikrista.

E. Zjevení 13,4

„Poklonili se drakovi, že dal té šelmě svou pravomoc, a poklonili se také šelmě se slovy: ‚Kdo je podobný té šelmě a kdo s ní může bojovat?‘ “

Antikrist může být takový, protože za ním stojí drak. Lidé se budou klanět šelmě, protože uvidí, že (1) nikdo není větší osobnost než šelma a (2) nikdo nemá větší schopnosti než šelma.

F. Zjevení 13,5

„Byla jí dána ústa mluvící veliké věci a rouhání a byla jí dána moc, aby činila, co chce po čtyřicet dva měsíce.“

„Mluvit veliké věci“ znamená vyvyšovat se. „Mluvit… rouhání“ znamená rouhat se Bohu. „Moc“ v tomto verši je něco, co Bůh dovolil a co má své omezení. „Čtyřicet dva“ se rovná šest krát sedm. Sedm je číslo úplnosti a šest je číslo pro Satana. Zde Satan dělá něco, co není šest ani sedm (podobně jako když se dělá něco, co není černé ani bílé). V Numeri je mezi vyjitím z Egypta a vstupem do Kenaanu čtyřicet dva zastávek. Medvědi v 2. knize Královské 2,24 rozsápali čtyřicet dva dětí. Ve svatém Písmu je čtyřicet dva číslem bloudění a soudu. Druhý list Tesalonickým 2,9-11 nám říká důvod, proč Bůh Satanovi dovoluje, aby po čtyřicet dva měsíce dělal, co se mu zlíbí. V původním textu je před slovem „lež“ v 2. listu Tesalonickým 2,11 určitý člen. Je to lež z Genesis 3,4, která našeptávala (1), že věci jistě nejsou tak, jak řekl Bůh, a (2) že člověk bude jako Bůh (v moudrosti). Bůh dává šelmě pravomoc (J 19,11).

G. Zjevení 13,6

„I otevřela svá ústa k rouhání se Bohu a rouhala se jeho jménu a jeho stánku, to jest těm, kteří přebývají v nebi.“

První věc, kterou šelma dělá, je, že se rouhá Bohu. Boží jméno zahrnuje Boží osobu, přirozenost a autoritu. „Jeho stánek“ zde je nebe.

H. Zjevení 13,7

„A bylo jí dáno, aby rozpoutala válku proti svatým a aby je přemohla, a byla jí dána moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem.“

„Svatí“ jsou zbývající křesťané a Židé, kteří jsou věrní Bohu. V této chvíli sféra vlivu šelmy zasahuje celý svět, ale její království je omezeno na Řím.

I. Zjevení 13,8

„Protož klaněti se jí budou všickni, kteříž přebývají na zemi, jichžto jména nejsou napsaná v knihách života Beránka, toho zabitého od počátku světa“ (Kral.).

To dokazuje, že v té době stále budou na zemi někteří křesťané, protože zde stále budou lidé, jejichž jména jsou napsaná v knize života Beránka. Pouze Boží vyvolení je může zachovat před pokušeními.

J. Zjevení 13,9

„Má-li kdo uši, slyš.“

V kapitolách 2 a 3 církve ještě měly své místo. Proto „Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“ Avšak zde, ačkoli ještě zbývají křesťané, církev již nemá místo a Bůh se znovu vrací ke starozákonnímu postavení!

K. Zjevení 13,10

„Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí; kdo má být zabit mečem, musí být mečem zabit. Zde jest vytrvalost a víra svatých.“

Křesťané nemohou proti svým nepřátelům vést války, jak to činili křižáci; mohou pouze vytrvat (1,9). Ztratit vytrvalost vlastně znamená ztratit víru. Boj bude mít za výsledek pouze zabití či zajetí.

VI. Šelma vystupující ze země (Zjevení 13,11-18)

A. Zjevení 13,11

„A uviděl jsem jinou šelmu vystupovat ze země; měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak.“

V původním textu tato šelma označuje divokou šelmu. Vystupuje ze země, a proto musí být vzkříšená, protože pod zemí je podsvětí, hádes. „Země“ zároveň ukazuje na židovské království, protože v Bibli moře vždy ukazuje na pohany a země ukazuje na Židy.

Tato šelma je falešný prorok a je to člověk, protože: (1) třikrát je v Bibli nazvána falešným prorokem (Zj 16,13; 19,20; 20,10); (2) Pán jasně říká v Matoušovi 24,24, že přijdou falešní proroci; a (3) jsou zde celkem tři zlí duchové – Satan, šelma (Antikrist) a „jiná šelma“ (falešný prorok), z nichž každý má své poslání. Šelma tedy jistě není nějaký systém. Nicméně, někteří tvrdí (například pan Gabelein), že šelma ve Zjevení 13,1 ukazuje na krále severu (zmiňovaného v knize Daniel) a že pouze ve Zjevení 13,11 šelma skutečně odkazuje na Antikrista. Takové tvrzení je však nelogické, protože: (1) Jelikož Kristus vzešel ze Židů, Antikrist by měl, samozřejmě, pocházet z pohanů; a (2) jelikož kapitola 12 se zabývá Satanem, šelma ve Zjevení 13,1 musí být Antikrist a šelma ve Zjevení 13,11 musí být falešný prorok. Jedná se vlastně o napodobeninu trojjediného Boha.

„Dva rohy.“ Tato šelma je pouze osoba; nepředstavuje nějaké království. Rohy Beránka ukazují na Ducha (5,6). Jelikož tyto rohy jsou podobné rohům Beránka, tyto dva rohy musejí ukazovat dva duchy. „Vdechla život obrazu té šelmy“ ve Zjevení 13,15 lze přeložit jako „vložila ducha do obrazu té šelmy“. To je jeden duch a Zjevení 16,13 mluví o jiném duchu.

„Mluvila jako drak.“ To ukazuje, že řeč falešného proroka klame lidi a je krutá a násilná. První šelma sedí na dračím trůnu; tato šelma mluví dračí řečí.

B. Zjevení 13,12

„Vykonává všechnu pravomoc té první šelmy v její přítomnosti. Nutí zemi a její obyvatele, aby se klaněli té první šelmě, jejíž smrtelná rána byla vyléčena.“

Druhá šelma využívá pravomoc první šelmy. Sloveso „nutí“ je v činném rodu. Činnost druhé šelmy je v této knize zmíněna celkem osmkrát. Duch Svatý je mocí Božství; On je Vykonavatel. Obdobně je na tom i falešný prorok. „Klanění“ je zde systém donucování. To se liší od klanění ve Zjevení 13,4, které je dobrovolné.

Existuje mnoho důkazů, které ukazují, že první šelma je Nero, vzkříšený z mrtvých, a že druhá šelma je zrádce Jidáš, vzkříšený z mrtvých.

Co se týče toho, že první šelmou je vzkříšený císař Nero, více důkazů bude uvedeno později v této knize. Nejprve se zabývejme druhou šelmou. Skutky 1,20, Žalm 69,26 a Žalm 109,8 odkazují na Jidáše. Skutky 1,20 citují ze Žalmu 69 a 109. V Žalmu 109,6 Satan stojí po Jidášově pravici; to se dosud nenaplnilo. Dříve Satan pouze vstoupil do Jidášova srdce (J 13,27). Musí to být právě v době Zjevení 13,12, kdy Satan začíná stát po jeho pravici. Skutky 1,25 říkají: „Odešel na své místo.“ V celé Bibli se pouze o Jidášovi říká, že odešel na své místo. O všech ostatních je řečeno, že se buď připojili ke svému lidu nebo sestoupili do podsvětí. Zdá se, že Jidáš má zvláštní místo, které je vyhrazeno pouze jemu. Celý Nový zákon mluví o „synu záhuby“ pouze dvakrát: Jednou v Janovi 17,12, kde je explicitně míněn Jidáš, a jednou v 2. listu Tesalonickým 2,3, kde je míněn Antikrist. Jestliže první šelma, která je nazvána synem záhuby, je Antikrist, kdo jiný než Jidáš může být druhou šelmou, která je také nazvána synem záhuby? V Janovi 6,70 Pán říká, že Jidáš je ďábel. Kdo jiný kromě Jidáše tedy může být tím jedním v tomto trojjediném podvrhu?

C. Zjevení 13,13

„Činí veliká znamení, takže nechá i oheň z nebe před zraky lidí sestupovat na zem.“

Největším zázrakem je nechat sestoupit oheň z nebe na zem. Pravděpodobně kvůli tomu, že dva svědkové mohou nechat sestupovat oheň, tato šelma nechává sestupovat oheň a činí ještě více zázraků.

D. Zjevení 13,14-15

„A svádí obyvatele země znameními, která jí bylo dáno učinit před očima šelmy. Říká obyvatelům země, aby učinili obraz šelmě, která měla ránu od meče a ožila. A bylo jí dáno, aby vložila ducha do obrazu té šelmy, takže obraz šelmy promluvil a způsobil, aby byli zabiti všichni, kteří se nepokloní obrazu šelmy.“

Zde je úhrn všech budoucích model. Tento obraz, zdá se, poněkud připomíná onoho druhého člověka. Poté, co Pán vstal z mrtvých, zůstaly Mu Jeho rány, které ukázal Tomášovi (J 20,27). Rána šelmy od meče zůstala, což způsobí, že lidé budou věřit, že vstala z mrtvých.

„Dech“ či „život“ může být v některých překladech překládáno také jako „duch“. Jakmile je dán duch, okamžitě je zde samozřejmě život. Tato šelma má tři charakteristické rysy: (1) má život; (2) může mluvit; a (3) může způsobit, aby ti, kteří se nepokloní obrazu šelmy, byli zabiti. To se liší od toho, co je napsáno v Žalmu 135,15-17 a Jeremjášovi 10,4-5. V dřívějších dobách modly měly ústa, která nemohla mluvit, oči, které nemohly vidět, uši, které nemohly slyšet, a byly mrtvé. Ale v budoucnosti to bude jiné. Jak obraz šelmy zabíjí lidi? To samozřejmě nevíme. Možná, že obraz šelmy bude vynášet rozsudky smrti nad lidmi, aby byli zabiti, nebo samotný obraz šelmy bude mít nějaký mechanismus, kterým bude zabíjet lidi.

E. Zjevení 13,16

„A působí, aby všem, malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům, byl dán cejch na pravou ruku nebo na čelo.“

„Cejch“ zde musí být jasně viditelný. Jelikož cejch je na těle a tělo je fyzické, cejch musí být také fyzický. Když lidé budou nakupovat, cejch bude snadno rozpoznatelný. Proto musí být jasně viditelný. Satan ocejchovává lidi. Tím chce říci, že jejich duch, duše i tělo patří jemu. Musí to být lidé, kteří ho otevřeně následují, a musí to být něco, co nelze ukrýt. Možná, že ženy dostanou cejch na pravou ruku a muži na čelo. Zcela určitě mezi těmito lidmi nebudou žádní křesťané.

F. Zjevení 13,17

„A aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, leda ten, kdo má cejch: jméno šelmy nebo číslo jejího jména.“

Není těžké neprodávat, ale je skutečně těžké nekupovat. Je zde několik druhů cejchu: jedním je jméno šelmy, dalším je číslo jejího jména a ostatní mohou být různé symboly.

G. Zjevení 13,18

„Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočte číslo té šelmy. Je to číslo člověka, a jeho číslo je šest set šedesát šest.“

Tato šelma není šelma, která vystupuje ze země, ale šelma, která vystupuje z moře. Mnozí lidé pouze zkoumají číslo 666, ale zapomínají věnovat pozornost kontextu celého verše. Podle tohoto verše jsou tři věci, které se musejí shodovat:

(1) Číslo člověka (nelze použít číslo místa).

(2) Číslo té šelmy. Ve Zjevení 13,1 má šelma sedm hlav a ve Zjevení 17,9-10 je řečeno, že těchto sedm hlav je sedm hor a také sedm králů. (Historie nám jasně říká, že Řím je město sedmi pahorků.) Vztahuje se tedy tato šelma na Římskou říši, nebo na jednoho z římských císařů? Jelikož Zjevení 13,18 říká, že číslo té šelmy je číslo člověka, tato šelma se nemůže vztahovat na Římskou říši, ale spíše na jednoho z římských císařů!

(3) Musí to být číslo jména člověka, a to člověka, který je římským císařem. Součet těchto čísel je 666. Na základě těchto tří faktů můžeme zjistit, kdo je tato šelma.

Písmena řecké i hebrejské abecedy představují čísla. Kromě císaře Nerona není v dějinách žádný jiný člověk s tímto číslem. Neronovo číslo je 306, k němuž musíme přičíst 360, aby to bylo správně. Titul císař představuje přesně číslo 360. Když Bible zmiňuje jména římských císařů, vždy je to s titulem císař, jako v Lukášovi 2,1 a 3,1, kde jsou zmíněni císař Augustus a císař Tiberius. Historie nám říká, že Nero sám sebe vždy nazýval císařem.

Podle hebrejské abecedy je součet čísel jména císař Nero přesně 666. Někteří lidé si myslí, že dřívější Nero spáchal sebevraždu a že budoucí falešný Kristus bude uvržen do ohnivého jezera. Jak tedy můžeme říci, že se jedná o Nerona? Na základě Zjevení 17,11 víme, že tento falešný Kristus je oživený Nero. Není v tom tedy žádný rozpor. Následující tabulka ukazuje součet těchto čísel:

Na tom vidíme, že první šelma, která vystupuje z moře, je Antikrist, oživený císař Nero; zatímco šelma, která vystupuje ze země, je falešný prorok, vzkříšený Jidáš, který zradil Ježíše.