Kapitola Pátá

ZATROUBENÍ SEDMI POLNIC (ZJEVENÍ 8,6–11,19)

„A těch sedm andělů, kteří měli sedm polnic, se připravilo, aby zatroubili“ (Zj 8,6).

Sedm andělů je nyní připraveno zatroubit na polnice.

I. První polnice (Zjevení 8,7)

„Zatroubil první anděl. Nastalo krupobití a oheň smíšený s krví a bylo to svrženo na zem. Třetina země shořela, třetina stromů shořela, veškerá zelená tráva shořela.“

Boží soud začíná zdaleka. Postupně se obrací k člověku. Boží soud začíná věcmi mimo člověka, protože Bůh stále doufá, že člověk bude činit pokání.

Tato polnice vrhá oheň na zem a třetina země shoří jako dřevo. Ve Starém zákoně poté, co kněží spálili oběti, byla vylita krev. Je zde tudíž jak oheň, tak krev. Tento oheň bude hořet až do bezedné propasti.

Shoří třetina země a stromů. Z toho plyne, že Bůh nejprve zničí krásu přírody.

II. Druhá polnice (Zjevení 8,8-9)

„Zatroubil druhý anděl. Něco jako veliká hora hořící ohněm bylo vrženo do moře. Třetina moře se obrátila v krev a zahynula třetina živých tvorů v moři a byla zničena třetina lodí.“

Pohroma této polnice způsobí, že mořský obchod přijde o třetinu svého byznysu. (Žalm 46,3 říká: „… i kdyby se převrátila země a hory se zřítily do mořských hlubin.“) Tato polnice škodí moři.

III. Třetí polnice (Zjevení 8,10-11)

„Zatroubil třetí anděl, a z nebe spadla veliká hvězda, hořící jako pochodeň, a padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se změnila v pelyněk a mnoho lidí zemřelo z těch vod, protože zhořkly.“

První polnice přichází s ohněm. Druhá polnice přichází také s ohněm. Třetí polnice přichází stále s ohněm. Bůh pamatuje na smlouvu, kterou učinil s Noemem, a nebude zem soudit vodou. „Pelyněk“ znamená hořký (Jr 9,13-15; 23,14-15; Pl 3,15). Tato polnice škodí sladké vodě.

IV. Čtvrtá polnice (Zjevení 8,12)

„Zatroubil čtvrtý anděl, a byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, takže třetina z nich ztemněla a nebylo světlo po třetinu dne a stejně i noci.“

Světlo slunce, světlo měsíce a světlo hvězd je utlumeno. Nebeská tělesa jsou změněna a svět je zatemněn. Bůh však neudeří na celé slunce, měsíc a hvězdy, protože pamatuje na své slovo v Genesis 8,22. Pohromy pečetí jsou všeobecné, zatímco pohromy polnic jsou specifické a konkrétní. Dnes se pečetě již naplnily nebo se naplňují, ale doba polnic dosud nenastala. Dosud nezazněla ani jedna polnice.

„Tu jsem uviděl a uslyšel jednoho orla, jak letí prostředkem nebe a volá mocným hlasem: ‚Běda, běda, běda těm, kteří bydlí na zemi, pro zbývající hlasy polnic tří andělů, kteří ještě mají troubit.‘“ (Zj 8,13).

Sedm pečetí je rozděleno na čtyři a tři. Sedm polnic je také rozděleno na čtyři a tři. První čtyři polnice jsou pouhými pohromami. Poslední tři polnice jsou polnicemi běd (9,12; 11,14). První čtyři polnice nejsou namířeny specificky na člověka, ale dotýkají se člověka pouze nepřímo. Poslední tři polnice se však dotýkají člověka přímo. Orel je jen orel a není znamení, protože i Bileámova oslice mohla mluvit. „Ti, kteří bydlí na zemi,“ se liší od těch, kteří jsou na zemi poutníky.

V. Pátá polnice – první běda (Zjevení 9,1-12)

Velké soužení může začít pátou polnicí, protože pátá polnice je polnicí běda a je blízko sedmé polnici.

A. Zjevení 9,1

„Zatroubil pátý anděl. A uviděl jsem hvězdu spadlou z nebe na zem a byl jí dán klíč od jícnu bezedné propasti.“

Tato hvězda nemůže být vykládána doslovně jako hvězda ve verši 8,10, protože zde jí byl dán klíč od jícnu bezedné propasti. Kdo je touto hvězdou? Je to sám Satan. „Hvězda spadlá z nebe.“ To koresponduje se svržením dolů ve Zjevení 12,9. Hvězda v Bibli označuje posly. Jób 38,7 říká: „Když jitřní hvězdy společně jásaly a všichni Boží synové hlaholili.“ To nám jasně ukazuje, že hvězdy znázorňují anděly v nebi. Jelikož tato hvězda spadla, nemůže to být dobrá hvězda. Jedná se o toho, který se proměňuje v anděla světla, aby klamal druhé (2K 11,14).

Třiapůlleté období, o němž se mluví ve Zjevení, začíná ve stejný čas a končí ve stejný čas. Zjevení 11,2-3; 12,6-14 a 13,5 se děje ve stejný čas. Tato hvězda musí spadnout před začátkem dvaačtyřiceti měsíců (před velkým soužením), protože padá při páté polnici. Sedmá polnice troubí také před začátkem čtyřiadvaceti měsíců.

B. Zjevení 9,2

„Otevřela jícen bezedné propasti a z toho jícnu vystoupil dým jako dým z veliké pece; dýmem z jícnu se zatmělo slunce i všechno ovzduší.“

Slovo „propast“ znamená „hlubina“. Jedná se o nejhlubší jámu. Co je tato bezedná propast? Je to příbytek Ďábla. Lukáš 8,28 a 31 nám říká, že to je místo, kde Ďábel trpí. Jelikož tam je Ďábel, je tam i utrpení. Když Ďábel přichází do světa, tento svět se stává Ďáblovým světem. Pád hvězdy zde koresponduje s Lukášem 10,18, což byl verdikt o svržení Satana. Zde ve Zjevení 9,1 je svržení Satana provedeno. Zatímco je Satan omezen, jícen bezedné propasti zůstává uzavřen.

Dým naznačuje, že tam je oheň. Je obtížné určit, jak je bezedná propast otevřena. Deuteronomium 29,22 říká: „Kdy celá země je spálena sírou a solí, není oseta a nedává vzrůst, nevzchází na ní ani žádná zeleň – jako po vyvrácení Sodomy a Gomory, Admy a Sebójimu, které Hospodin vyvrátil svým hněvem a svou zlobou.“ Tento stav se podobá proroctví ve Zjevení 9,2. Co se týče „dýmu“, můžeme odkázat na Zjevení 18,8-9 a 19,3. Ve Zjevení 8,12 nebe ztratilo třetinu svého světla. Zde ve Zjevení 9,2 se celé zatmělo. Dřívější případ byl způsoben utlumením světelných těles. V tomto případě je zatmění způsobeno dýmem.

C. Zjevení 9,3

„Z toho dýmu vyšly na zem kobylky a byla jim dána moc, jakou mají pozemští štíři.“

„Kobylky.“ Nejedná se o obyčejný druh kobylek, protože:

(1) Podle Zjevení 9,4 tyto kobylky nežerou stromy a keře jako obyčejné kobylky. Dále, obyčejné kobylky neškodí lidem, ale tyto škodí.

(2) Mají moc jako štíři (9,3) a jejich trýzeň je jako trýzeň od štíra (v. 5). Na základě veršů 7 až 10 můžeme říci, že jejich vzhled je velmi zvláštní a nepodobá se obyčejným kobylkám.

(3) Exodus 10,14 říká, že již nikdy nebudou kobylky, jako byly tehdy.

(4) Přísloví 30,27 říká, že kobylky nemají krále, ale tyto kobylky krále mají.

(5) Tyto kobylky vychází z bezedné propasti. Bezedná propast není obyčejný příbytek, ale příbytek Ďábla.

Tyto kobylky jsou nejspíše zvláštním druhem tvora. Můžeme to vidět z následujícího:

(1) Zjevení 9,3.7 a 10 říká, že mají moc jako štíři a že se podobají koním, kteří mají ocasy jako štíři a žihadla. Zjevení 9,19 říká, že  „moc koní je v jejich tlamách a v jejich ocasech“. Lukáš 10,17-19 říká, že Pán dal věřícím pravomoc šlapat po hadech a štírech. Pánův kříž prohlásil Satana za svrženého. Zjevení 9,1 je provedením Satanova svržení.

(2) Jsou démonizované. Proto jsou tak zvláštní.

Země byla původně stvořena pro člověka, zatímco bezedná propast je vyhrazena démonům. Slovo „hlubina“ v Genesis 1 je v Septuagintě přeloženo jako „nezměrná hlubina“, což je totéž jako bezedná propast. Tam žijí démoni. Druhého dne, když Bůh oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod, které byly nad klenbou (Gn 1,7-8), někteří démoni pronikli do ovzduší. Ovzduší se tak rovněž stalo příbytkem démonů (Ef 6,12). Moře může být vstupem k bezedné propasti. Zjevení 20,13 říká, že moře vydá své mrtvé. Jedna věc je, že smrt a podsvětí vydají mrtvé, a druhá věc je, že moře vydá své mrtvé. Mrtví v druhém případě jsou ti, kdo zemřeli před Genesis 1,2. List Římanům 10,17 nám říká, že Pán Ježíš jednou sestoupil do propasti.

D. Zjevení 9,4-5

„A bylo jim řečeno, aby neškodily trávě na zemi ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří na čele nemají Boží pečeť. A bylo jim dáno, ne aby je zabíjely, nýbrž aby jim působily trýzeň po pět měsíců; jejich trýzeň byla jako trýzeň od štíra, když bodne člověka.“

Na tom vidíme, že tyto kobylky mají duchovní (nadpřirozené) poznání, protože mohou dostávat rozkazy a rozpoznávat ty, kteří byli zapečetěni Bohem. (Pečeť ve Zjevení 7,2-8 by měla být určitým skrytým znakem Božím.) Bůh jim nařizuje, aby neškodily těm, kteří jsou zapečetěni, ale konkrétně jim nepřikázal, aby škodily ostatním. Na slovech „ne aby je zabíjely“ ve verši 5 můžeme vidět, že škození na nezapečetěných ve verši 4 je něčím, čemu se Bůh pouze podvoluje.

Ocas štíra má žihadlo. Toto žihadlo je ostré a duté. V žihadlech těchto štírů je jed, který může lidem působit trýzeň pět měsíců. „Štír“ je ve Starém zákoně používán jako idiom (2Pa 10,11, Pavlík).

E. Zjevení 9,6

„V oněch dnech lidé budou hledat smrt, a nenaleznou ji, budou si přát umřít, ale smrt od nich uteče.“

„Přát si umřít“ znamená toužit po smrti, zatímco „hledat smrt“ znamená hledat způsob, jak zemřít. Dnes smrt hledá lidi, ale v budoucnosti lidé budou hledat smrt. Raději budou hledat smrt, než činit pokání.

F. Zjevení 9,7-10

„Vzhledem se ty kobylky podobaly koním připraveným k boji; na svých hlavách měly něco jako věnce podobné zlatu, jejich tváře byly jako tváře lidí, vlasy měly jako vlasy žen a jejich zuby byly jako zuby lvů. Měly hrudní pancíře jako ze železa a zvuk jejich křídel jako zvuk mnoha vozů s koňmi běžícími do boje. Mají ocasy jako štíři a v nich žihadla, a v jejich ocasech je jejich moc škodit lidem po pět měsíců.“

Vzhledem se kobylky podobaly koním připraveným k boji. Měly koruny jako ze zlata a hrudní pancíře jako ze železa. Ty sloužily k jejich ochraně. To znamená, že lidé se jim budou snažit co nejvíce odolávat.

G. Zjevení 9,11

„Nad sebou mají krále, anděla bezedné propasti, který se hebrejsky jmenuje Abaddon a řecky Apollyón.“

Král v tomto verši je Antikrist. Hvězda ve Zjevení 9,1 je samotný Satan. Zjevení 11,7 mluví o „šelmě, která vystupuje z bezedné propasti“, a verš 13,1 mluví o „šelmě, jak vystupuje z moře“. To ukazuje, že bezedná propast je pod mořem.

„Abaddon“ je jméno místa. Slovo „záhuba“ v Příslovích 15,11; 27,20 a v Jóbovi 26,6 (B21) je v původním jazyce „Abaddon“. „Apollyón“ je jméno osoby; znamená zhoubce (Jr 4,7; 6,26; Iz 16,4; Da 8,24-25; 9,26; 11,44). Jméno posla bezedné propasti pochází z místa jeho původu a z jeho počínání.

H. Zjevení 9,12

„První ‚běda‘ pominulo; hle, ještě dvoje ‚běda‘ přichází potom.“

Když čteme o prvním běda, musíme věnovat pozornost dvěma věcem: (1) Satan je svržen z nebe a (2) Antikrist vystupuje z bezedné propasti. Objevuje se na zemi při prvním běda. Čtyřiadvacet měsíců bude obdobím jeho skutečné vlády.

VI. Šestá polnice – druhé běda (Zjevení 9,13-21)

A. Zjevení 9,13

„Zatroubil šestý anděl. Uslyšel jsem jakýsi hlas ze čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Bohem.“

„Hlas ze čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Bohem.“ Někteří tvrdí, že se jedná o Boží odpověď na modlitby svatých, ale toto tvrzení má vady:

(1) Boží odpověď na modlitby měla začít před zatroubením první polnice, tj. ve Zjevení 8,3, když kadidlo vycházelo s modlitbami svatých ze zlatého oltáře. (Zlatý oltář je kadidlový oltář ve svatyni.)

(2) Hlas nevychází ze zlatého oltáře, ale ze čtyř rohů zlatého oltáře. Kdyby se jednalo o odpověď na modlitby, hlas by měl vycházet ze zlatého oltáře samého, poněvadž kadidlo se pálí uprostřed oltáře, nikoli na čtyřech rozích. Ve Starém zákoně byla na čtyři rohy oltáře nanášena pouze krev oběti za hřích (Lv 16,18). „Hlas ze čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Bohem“ tedy znamená, že Boží soud nad člověkem je založen na díle Pána Ježíše. Bůh soudí, protože člověk nepřijímá evangelium a nevěří. Jedná se o Boží hlas, protože pouze Bůh je za kadidlovým oltářem.

B. Zjevení 9,14

„Ten řekl šestému andělu, který měl polnici: ‚Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou svázáni při veliké řece Eufratu.‘“

Tato řeka bude v budoucnosti ohraničovat Izrael (viz Dt 1,7; 11,24). Budoucí hranice Izraele budou jistě dosahovat až k veliké řece Eufratu. Historický fakt ukazuje, že když Řím prosperoval, jeho východní hranice dosahovala až k veliké řece Eufratu. Jakmile zazní pátá polnice, ukáže se Antikrist, a jakmile zazní šestá polnice, nastane válka. Možná v tento moment čtyři rozvázaní andělé vstoupí na římské území a budou s ním bojovat. Antikrist upevní své království.

Ačkoli si netroufáme tvrdit, že Ezechiel 38,1-3.5-6.10-12.15-18; 39,1-3.11 s určitostí odkazuje na šestou polnici ve Zjevení 9, nikdo nemůže říci, že tato místa nemají žádnou souvislost. Můžeme prohlásit, že Ezechiel 38 a 38 se zcela naplní od začátku šesté polnice ve Zjevení 9 přes šestou misku ve Zjevení 16.

Stále ještě nevíme, k čemu se vztahuje místo jménem „Magóg“ v Ezechielovi 38,2. Většina ví, že Roš se vztahuje na Rusko, Mešek je Moskva a Túbal je město Tobolsk v Rusku. Možná, že v budoucnosti čtyři andělé od veliké řeky Eufratu povedou vojáky z těchto čtyř míst do války (Ez 38,15). Také tyto země, Persie, Etiopie atd., sousedí s velikou řekou Eufratem. Šestá polnice ve Zjevení 9 nám říká o jejich vítězství, zatímco šestá miska ve Zjevení 16 nám říká o jejich porážce.

C. Zjevení 9,15

„Tu byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení k hodině, dni, měsíci a roku, aby zabili třetinu lidí.“

Tito čtyři andělé rádi zabíjí. Jakmile jsou rozvázáni, vychází, aby zabíjeli lidi. Bůh jim to nepřikazuje. Pouze je rozvazuje; oni vychází zabíjet. Jsou svou povahou zabijáci. Každá událost v proroctví je dopředu dobře připravená, a až nastane čas, provedená. „K hodině, dni, měsíci a roku.“ Není určen pouze den, měsíc a rok, ale dokonce i hodina.

„Třetina“ při prvních čtyřech polnicích je omezena na zemi, moře, řeky a nebeská tělesa, ale „třetina“ při šesté polnici zasahuje přímo lidi. Čtvrtá pečeť zabíjí čtvrtinu lidí v průběhu dvaceti staletí, ale „třetina“ lidí, kterou zabíjí šestá polnice, je zabita během krátké doby.

D. Zjevení 9,16

„Vojska jejich jízdy měla dvě stě miliónů mužů – uslyšel jsem jejich počet.“

Žádná jiná země na světě nechová více koní než Rusko. Kromě toho, Rusko vyvíjí všechno své úsilí, aby mělo více koní. Persie, Egypt, Etiopie a další jsou také země chovající koně. Koně jsou dobří k boji a nebojí se pušek nebo děl. V budoucnosti na nich pojedou vojska jízdy do války.

E. Zjevení 9,17

„A takto jsem ve vidění spatřil koně a ty, kteří na nich seděli: hrudní pancíře měli ohnivé, hyacintové a sírově žluté; hlavy koní jako hlavy lvů, z jejich tlam vychází oheň, dým a síra.“

Ti, kteří seděli na koních, mají hrudní pancíře tří barev: ohnivé, hyacintové a sírově žluté. Hrudní pancíře jsou k sebeobraně. Jezdci nebojují, pouze ovládají koně, aby jeli žádoucím směrem. I kdyby se jednalo o lidské bytosti, tito jezdci na koních musí být zvláštním způsobem démonizovaní.

F. Zjevení 9,18

„Těmito třemi ranami byla zabita třetina lidí: ohněm, dýmem a sírou, která vycházela z jejich tlam.“

Oheň spaluje, dým dusí a síra zapáchá. Všechny tři věci náleží peklu (Zj 19,3; 21,8). Zabijáky nejsou jezdci, ale samotní koně. Z tlam koní vychází oheň, dým a síra, kterými je zabita třetina lidí. Jsou to tedy tlamy koní, které způsobí, že lidé zemřou.

G. Zjevení 9,19

„Neboť moc koní je v jejich tlamách a v jejich ocasech; jejich ocasy jsou podobné hadům: mají hlavy a těmi škodí.“

Koňské ocasy jsou podobné hadům s hlavami, kterými ubližují lidem. Zdá se, že Deuteronomium 28,49-57 doplňuje to, co šestá polnice neříká.

H. Zjevení 9,20-21

„Ale ostatní lidé, kteří nebyli těmito ranami zabiti, se neodvrátili od skutků svých rukou: nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene i dřeva, které nemohou ani vidět ani slyšet ani chodit; neodvrátili se od svých vražd ani od svých čárů, od svého smilstva ani od svých krádeží.“

Bůh dovoluje, aby na lidi dopadly rány tímto způsobem, aby je volal k pokání. Ale lidé odmítají činit pokání a místo toho páchají šestero hříchů. Těchto šest hříchů je klanění se démonům a modlám, což uráží Boha, a vražda, čáry, smilstvo a krádeže, které uráží lidi. Šestá pečeť mluví o strachu lidí z Božího hněvu; šestá polnice mluví o urputnosti lidí. Jakmile končí šestá pečeť, přichází vsuvka. Totéž se děje, když končí šestá polnice.

Bohu se oškliví dva druhy hříchů: (1) klanění se modlám a (2) klanění se démonům. (Podle výzkumu D. M. Pantona v samotném Londýně bylo čtyřicet takových případů. Například: dotazování se duchů v jedné zahradě, klanění se hadovi v jedné nedělní škole atd.) Klanět se démonům znamená klanět se tomu, co stvořil Bůh, zatímco klanět se modlám znamená klanět se tomu, co udělal člověk. Zjevení 9,20 říká, že modly nemohou tři věci, ale neříká, že modly nemohou mluvit. Důvodem je, že ve Zjevení 13,15 modla může mluvit. Všechny hříchy pramení z neznalosti Boha. Anotací k tomu je list Římanům 1,24-32.

VII. Vidění vložená mezi šestou a sedmou polnici

A. Silný anděl (Zjevení 10,1-7)

1. Zjevení 10,1

„Tu jsem uviděl sestupovat z nebe jiného silného anděla oděného do oblaku a nad jeho hlavou byla duha; jeho tvář byla jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy.“

Tento silný Anděl označuje Pána, protože:

(1) Pán se zde zjevuje jako Anděl, což je postavení, kterého se ujímá ve Starém zákoně.

(2) Je v oblaku či oděný do oblaku; nepřichází na oblaku (Mt 24,30). Jelikož Pán je v oblacích, stále se jedná o období tajemství, protože dosud nezjevil svou slávu.

(3) Ve Zjevení 4,3 duha obklopuje trůn. Ve Zjevení 10,1 je duha nad Pánovou hlavou. Jelikož Pán je oděný do oblaku, duha je jistě také v oblaku. Ačkoli duha znázorňuje, že Pán pamatuje na milost a milosrdenství, skutečnost, že Pán je v oblaku, znamená, že se dosud jedná o tajemství, které se neprojevilo.

(4) „Jeho tvář byla jako slunce.“ To zjevuje Jeho slávu, ačkoli je v tuto chvíli ještě v oblaku.

(5) „Jeho nohy jako ohnivé sloupy.“ To naznačuje neochvějnost (Ga 2,9; Jr 1,18). „Oheň“ znázorňuje Boží svatost a spravedlnost (Ex 19,18; He 12,29).

2. Zjevení 10,2

„A v ruce měl rozvinutý malý svitek. Pravou nohou se postavil na moře, levou na zem.“

„Pravou nohou se postavil na moře, levou na zem.“ Pánova hlava směřuje k nebesům a nemá přímou spojitost se zemí. Pán se postavil svýma nohama, které jsou jako ohnivé sloupy, na moře a na zem. To znamená, že vrhá oheň na moře a na zem, což znázorňuje, že je soudí Boží svatostí a spravedlností. „Postavit se“ znamená nárokovat si. Pán si nárokuje vše, na co se postaví svýma nohama (Dt 11,24; Ž 8,6).

„Rozvinutý malý svitek.“ Někteří tvrdí, že tento malý svitek je Starý zákon. Jiní tvrdí, že se jedná o proroctví ohledně Židů ve Starém zákoně. Další tvrdí, že to je Zjevení 11–22. Nic z toho však není přijatelné. Existuje mnoho důkazů, které ukazují, že tento svitek je svitek, o němž se mluví v 5. kapitole:

(1) Podle Zjevení 5,3-7, když byl svitek v rukou Beránka, nebyl ještě otevřený. Ve Zjevení 10,2 je v ruce Anděla a je otevřený.

(2) Jelikož ve Zjevení 5,1-3 je svitek pevně zapečetěn, neříká se tam nic o tom, zda je velký či malý. Ve Zjevení 10,2 je otevřený. Nyní lze vidět, jaký svitek je, a prohlásit, že to je malý svitek.

(3) Ve Zjevení 10,9-10 Jan jí tento malý svitek, což znamená, že Bůh Janovi zjevil tyto věci.

(4) „Dny“ ve Zjevení 10,7 je v původním textu „období“. Jakmile zatroubí sedmá polnice, Boží tajemství končí a stává se zjevným. Když je otevřena sedmá pečeť, svitek stále není otevřený, protože sedmá pečeť přináší sedmou polnici. Nejprve musí zaznít sedmá polnice, než může být svitek otevřen. Jakmile tedy zazní sedmá polnice, tajemství je dokonáno.

(5) Ve Zjevení 10,2.7-8 Jan předem vidí svitek otevřený ve vidění. To však neznamená, že svitek je otevřený v době šesté polnice.

(6) Zjevení 10,11 říká: „Musíš znovu přinést proroctví.“ Na tom vidíme, že proroctví je rozděleno na dvě části. Stejně jako malý svitek je rozdělen na dvě části, tak je i proroctví knihy Zjevení rozděleno na dvě části. Malý svitek se začíná otvírat, jakmile zatroubí sedmá polnice. První část je tedy od první pečetě do zatroubení sedmé polnice a druhá část následuje od sedmé polnice do nového nebe a nové země. Při zatroubení sedmé polnice nastávají pohromy sedmi misek. Jak víme, že druhá část malého svitku pokrývá nejen království a nové nebe a novou zemi, ale i sedm misek? Zjevení 10,10 říká, že jakmile Jan snědl malý svitek, v jeho břichu byl hořký a v jeho ústech sladký. Přináší hořkost i sladkost.

Svitek je otevřen, teprve až zatroubí sedmá polnice. To znamená, že první část malého svitku je zavřena, zatímco druhá část je otevřena. Z toho plyne, že první část proroctví této knihy je tajemství. Rozsah první části je od první pečetě do zatroubení sedmé polnice, tj. od Zjevení 6,1 do Zjevení 11,19, protože Zjevení 10,7 jasně říká, že až zatroubí sedmá polnice, Boží tajemství je dokonáno. Zjevení 11,15 také jasně říká, že jakmile zatroubí sedmá polnice, přijde království. Druhá část je tedy otevřená; rozsah této části je od sedmé polnice (nikoli včetně jejího zatroubení) až do nového nebe a nové země, tj. od Zjevení 12,1 do Zjevení 22,21.

Soudy sedmi pečetí a sedmi polnic jsou postupem otvírajícím svitek; to s sebou přináší království a také věčnost.

3. Zjevení 10,3

„A vykřikl mohutným hlasem, jako když řve lev. A když vykřikl, promluvilo svými hlasy sedm hromů.“

„Sedm hromů.“ V původním textu se mluví o něčem určitém. Tento hlas hromů je ve Zjevení slyšet často. Jedná se o vylití (naprosté uvolnění) Božího hněvu. „Jako když řve lev.“ To vypovídá o Bohu jako o Králi celého světa, který má hlas soudu, před nímž se lidé třesou, když jej slyší.

4. Zjevení 10,4

„Zapečeť, co promluvilo těch sedm hromů, a nepiš to.“

„Zapečeť… a nepiš to.“ Jan zapisovat to, co viděl. To, co Bůh nechtěl, aby lidé věděli, nenapsal. Na tom vidíme, že to, co Bůh dovolil, aby Jan napsal, je to, co by člověk měl znát a čemu by měl porozumět.

5. Zjevení 10,5-6

„A anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, zdvihl svou pravou ruku k nebi a přísahal při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, zemi i to, co je v ní, a moře i to, co je v něm, že čas již více nebude.“

„To, co je v něm… i to, co je v ní… i to, co je v něm“ zahrnuje nejen mrtvé, ale i živé. (V nebi jsou andělé, na zemi jsou lidé a v moři jsou duchové.) „Přísahal“ znamená, že se znovu vracíme zpátky ke Starému zákonu, protože v Novém zákoně nemá nikdo přísahat (Mt 5,34-37).

6. Zjevení 10,7

„Nýbrž ve dnech hlasu sedmého anděla, až bude troubit, bude dokonáno tajemství Boží, jak to ohlásil svým otrokům prorokům.“

Jakmile zatroubí sedmá polnice, tajemství skončí.

B. Bůh Janovi řekl, aby snědl malý svitek (Zjevení 10,8-11)

„Hlas, který jsem uslyšel z nebe, se mnou opět mluvil a říkal: ‚Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek, který je v ruce anděla stojícího na moři a na zemi.‘ I odešel jsem k tomu andělovi a řekl jsem mu, aby mi dal ten malý svitek. Řekl mi: ‚Vezmi jej a sněz; naplní tvé břicho hořkostí, ale v tvých ústech bude sladký jako med.‘ Vzal jsem ten malý svitek z ruky anděla a snědl jsem jej; v mých ústech byl sladký jako med, ale když jsem ho snědl, naplnil mé břicho hořkostí. A řekli mi: ‚Musíš znovu přinést proroctví mnohým lidem, národům, jazykům i králům.‘ “

Bůh Janovi přikazuje, aby snědl malý svitek. To ukazuje, že Bůh nám touží sdělit následující skutečnosti. To je do určité míry v souladu se Zjevením 1,1-2. „Hořkost“ naznačuje trpkost (Rt 1,20) a „sladkost“ naznačuje radost (Ž 119,103).

C. Svatyně a oltář (Zjevení 11,1-2)

1. Zjevení 11,1

„Byla mi dána třtina podobná holi se slovy: ‚Vstaň a změř Boží svatyni i oltář a ty, kteří se v ní klanějí.‘ “

Co znamená „změř“? Na základě četby Numeri 35,2.5; Ezechiele 45,1-3; 42,15-20 a 48,8.12-15 víme, že „změření“ znamená ochranu, oddělení pro Boha. Co znamená „třtina podobná holi“? Zjevení 21,15-17 mluví pouze o zlaté třtině k měření. Nezmiňuje třtinu podobnou holi k měření, protože v době nového nebe a nové země již hřích, Satan, Antikrist a falešný prorok budou všichni uvrženi do ohnivého jezera. Proto je vše pokojné. Měření ve Zjevení 11,1 znamená trest (Př 10,13; Ž 89,32). Vše, co je změřeno holí, je svaté a chráněné Bohem; vše, co holí nebylo změřeno, se nachází v nebezpečí a patří světu.

„Boží svatyně.“ Je tato svatyně nebeská, či pozemská? Je nebeská, protože: (1) kniha Zjevení klade důraz na nebeskou svatyni (Zj 11,19; 16,17) a (2) svatyně na zemi bude v budoucnosti poskvrněna modlami. Jak by ji Bůh mohl chránit a říkat, že je svatá?

„Oltář.“ Jedná se o kadidlový oltář, nikoli o obětní oltář, protože Zjevení 11,2 říká, že nádvoří, které je mimo svatyni, není změřeno. Na tomto nádvoří se nachází obětní oltář. Toto nádvoří není změřeno, ale oltář změřen je. Je tedy jasné, že tento oltář je ve svatyni, a ve svatyni je pouze kadidlový oltář. Také to objasňuje věta „a ty, kteří se v ní klanějí“, jež se objevuje po zmínce o „oltáři“. Je tedy zřejmé, že se jedná o kadidlový oltář. Změřit lidi, kteří se klanějí ve svatyni, znamená, že Bůh chrání pouze ty, kdo jsou vytrženi.

2. Zjevení 11,2

„Ale vnější nádvoří svatyně [Dosl.: nádvoří, jež je vně chrámu] vynech a neměř je, protože bylo dáno pohanům, kteří budou šlapat po svatém městě dvaačtyřicet měsíců.“

„Nádvoří, jež je vně chrámu“, je chrám na zemi. Nebeský chrám je chrám samotný. V dřívějších dobách měli Židé ústřední svatý chrám. Ačkoli někteří králové postavili místa k uctívání Boha na návrších, všichni ostatní králové, kteří obnovili království, tato návrší zbořili. Bůh nechce to, co postaví člověk. Dokonce i během přechodného období, kdy byli pohané povoláni přicházet k Pánu, Židé, kteří se stali křesťany, stále chodili do svatého chrámu uctívat Boha (Sk 2,46; 3,1; 5,20).

V době Starého zákona byl jeden ústřední svatý chrám. Ale v době Nového zákona není žádná fyzická svatyně, protože v Novém zákoně uctíváme Boha v duchu a v pravdě (J 4,23-24). Bůh je uctíván v nebeské nejsvětější svatyni (He 10,19-22). Jak Bůh zničil chrám na zemi, aby Ho lidí uctívali v nebeském chrámu? Pán Ježíš obětoval sám sebe jako oběť Bohu. Jakmile zemřel, přinášení obětí se zastavilo (He 10,5-18), a kromě toho, po určité době byl svatý chrám zničen Římany. Na zemi již tedy žádný svatý chrám není. Zde však chrám na zemi znovu je; jedná se tedy o návrat ke Starému zákonu. Matouš 24,15 mluví o „ohavnosti zpustošení,… jak stojí na svatém místě“. „Ohavnost“ se vztahuje na modlu. „Svaté místo“ bude mít v době velkého soužení modly (2Te 2,2-4; Zj 13,14).

„Svaté město“ je Jeruzalém (Mt 4,5). Ti, kdo se klanějí v nebeském chrámu, jsou lidé, o nichž se mluví ve Zjevení 7,9-17. „Šlapat“ je totéž, co je zmiňováno v Lukášovi 21,24. Pohané budou šlapat po Jeruzalému dvaačtyřicet měsíců.

D. Dva svědkové (Zjevení 11,3-12)

1. Zjevení 11,3

„A dám pravomoc svým dvěma svědkům, a budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní, oblečeni v žíněný šat.“

Kdo jsou tito dva svědkové? Někteří tvrdí, že znázorňují křesťanstvo, někteří tvrdí, že znázorňují určitou sektu, a někteří tvrdí, že znázorňují evangelium hlásané křesťany. Nic z toho nejde dostatečně obhájit z následujících důvodů:

(1) Dva svědkové jsou oblečeni v žíněný šat. Je možné, aby znázorňovali skupinu?

(2) Jejich zázraky ve Zjevení 11,5-6 slouží k vlastní obraně a mají za výsledek zabití. Nejsou jako zázraky konané v období evangelia, které slouží k záchraně lidí.

(3) Zjevení 11,9 mluví o jejich mrtvých tělech. Nikdo nemůže říci, že mrtvá těla znázorňují nějakou skupinu; o to méně mohou mít spojitost s evangeliem.

Tito dva svědkové jsou jednoduše dvěma svědky, protože: (1) svědkové musí být lidé (Sk 1,8); (2) jsou oblečeni v žíněný šat; (3) jsou zabiti; (4) mají mrtvá těla a (5) jsou to proroci.

Kdo jsou tedy tito svědkové? Někteří tvrdí, že Eliáš a Mojžíš. Tvrdí to proto, že Zjevení 11,6 říká, že mají pravomoc zavřít nebe, aby nepršelo, jako měl Eliáš (1Kr 17,1), a mohou obracet vodu v krev, jako to udělal Mojžíš. Tento výklad je však založen pouze na tom, co tyto dvě postavy dělaly. List Hebrejům 9,27 říká, že lidem je určeno jednou zemřít. Mojžíš již jednou zemřel. Jak by mohl znovu zemřít? Mojžíš zde tedy nemůže být zahrnut.

Před „dvěma svědky“ je v původním textu určitý člen. To naznačuje, že člověk by měl při čtení ihned poznat, kdo jsou tito dva lidé. Slova ve Zjevení 11,4 jsou citací ze Zacharjáše 4,2-3.5.11 a 14. „Stojí“ ve Zjevení 11,4 znázorňuje živé. Když je člověk unavený, posadí se; když je nemocný, ulehne; a když umře, padne. Tyto dvě osoby stojí před Pánem země. Celá Bible zmiňuje pouze dvě osoby, které nezemřely; jsou to Henoch a Eliáš. Pouze tito dva stojí před Pánem. (Tvrdí se, že jeden apokryf napsaný Janem uvádí, že Henoch a Eliáš se vrátí.) „Dva svědkové.“ Číslo dva je v Bibli vyhrazeno pro svědectví (Dt 17,6; 19,15; Mt 18,16). „Žíněný šat“ má význam hořkosti. Nový zákon nám nenařizuje, abychom oblékali žíněný šat, ale ve Starém zákoně takové přikázání bylo (Iz 22,12; Jl 1,13). To, co dva svědkové kážou, je soud, nikoli evangelium. Henoch kázal soud (Ju 14-15) a Eliáš byl prorok, který nosil meč (1Kr 18,40; 2Kr 1,10.12). Kážou smutné zprávy, nikoli radostnou zvěst.

Během tří a půl roku velkého soužení, i když zde zůstanou někteří křesťané, nebude možné, aby kázali evangelium, protože již nebudou schopni uniknout před soužením.

2. Zjevení 11,4

„To jsou ty dvě olivy a ty dva svícny, které stojí před Pánem země.“

„Olivy“ dávají olej a „svícny“ dávají světlo. Je zde olej a je zde světlo. Olivy a svícny stály v době Zacharjáše (Za 4,11-14), stály, když Jan psal knihu Zjevení, a stojí dál i nyní. Slova, která se někdy překládají jako „pomazaní“ (viz Za 4,14, KJV), jsou „synové oleje“, když je přeložíme přímo z originálu. To znamená, že tyto dvě osoby jsou naplněny Duchem Svatým.

„Pán země.“ Židé mají své království. V Genesis 14,22 je Bůh držitelem nebe i země. Poté, co Židé přišli o své království, Bůh byl znám pouze jako Bůh nebes (Da 2,18.28.37.44). Nyní je znovu nazván Pánem země, protože se vrátil ke svému starozákonnímu postavení a znovu uznal Židy.

Jací lidé jsou tito dva svědkové? Možná to jsou ti, kteří prodávají olej pěti pošetilým pannám (Mt 25,1-2.8-10a), nebo jsou to možná ti, kdo trochu pomáhají pronásledovaným během velkého soužení (Da 11,34).

3. Zjevení 11,5

„Bude-li jim chtít někdo ublížit, z jejich úst vyjde oheň a sežehne jejich nepřátele; kdo by jim chtěl ublížit, musí být takto usmrcen.“

Tito dva svědkové stojí proti celému světu a Antikristu. „Kdo by jim chtěl ublížit, musí být takto usmrcen.“ Vidíme, že tyto dvě osoby musí znát dokonce i zlé myšlenky, které povstávají v lidských srdcích. Mocně vydávají svědectví; nekážou tedy evangelium. Konají zázraky pouze na svou ochranu a na podporu Židů a zbývajících křesťanů během velkého soužení. Zázraky zde nejsou za účelem spasení lidí.

4. Zjevení 11,6

„Tito svědkové mají pravomoc zavřít nebe, aby ve dnech jejich prorocké služby nepršelo, a mají pravomoc nad vodami, aby je obraceli v krev, a aby zasáhli zemi jakoukoli ranou, kdykoli budou chtít.“

„Déšť“ znázorňuje Boží milost, protože Bůh posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé (Mt 5,45). „Aby… nepršelo“ znamená, že Bůh stahuje svou milost.

5. Zjevení 11,7

„A když dokončí své svědectví, bude s nimi bojovat šelma, která vystupuje z bezedné propasti, přemůže je a zabije.“

Šelma či divoká šelma znázorňuje Antikrista. Slovo „šelma“ je v této knize zmiňováno šestatřicetkrát. Třicet šest je šest krát šest, a šestka je číslo člověka. Samotné jméno divoké šelmy znázorňuje jeho osobnost, dílo a vše, co má. (Beránek je v této knize zmíněn osmadvacetkrát. Dvacet osm je sedm krát čtyři. Toto zvláštní jméno znázorňuje Pánovu osobnost, dílo a dokonalý vztah s Bohem i člověkem.)

Tato šelma vystupuje z bezedné propasti. Zjevení 13,1 říká, že šelma vystupuje z moře. Bezedná propast je tedy pod mořem. Bezedná propast je příbytkem Ďábla. Ten, kdo vystupuje z bezedné propasti, musí být vzkříšenou osobou. Na základě Zjevení 17,8 víme, že šelma zemřela a byla vzkříšena. Pravomoc dvou svědků jim umožňuje zabíjet lidi, ale nemohou zabít šelmu, protože se jedná o vzkříšenou šelmu.

6. Zjevení 11,8

„A jejich mrtvá těla budou ležet na náměstí toho velikého města, které se duchovně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán.“

Z fyzického pohledu je „veliké město“ Jeruzalém, ale podle duchovního významu je to Sodoma (místo známé pro svůj hřích) a Egypt (místo, které odporuje Bohu). Historicky je to místo, kde byl ukřižován Pán. Způsob smrti těchto dvou svědků může být podobný ukřižování Pána, protože 8. verš říká: „Kde byl také ukřižován jejich Pán.“ Slovo „také“ zdůrazňuje, že jejich smrt byla podobná smrti, kterou vytrpěl Pán při ukřižování. To odpovídá ukřižování proroků v Matoušovi 23,34-35.

7. Zjevení 11,9

„Mnozí z lidí, kmenů, jazyků a národů budou hledět na jejich mrtvá těla po tři a půl dne a nedovolí je uložit do hrobu.“

„Mnozí z lidí, kmenů, jazyků“ znamená, že zástupci všech lidí, kmenů a jazyků se přijdou podívat. Tyto dvě osoby se stanou společnými nepřáteli lidstva, takže až národy uslyší, že byly zabity, přijdou se podívat, co se stalo. Podle Jóela 3,1-2 a Zacharjáše 12,3 a 14,2 v té době přijdou do Jeruzaléma lidé z každého národa.

„Tři a půl dne“ je mezi třemi a čtyřmi dny. Není to jako u Pána, který tři dny neviděl zkázu (J 2,19; Sk 2,30-31), ani jako u Lazara, který po čtyřech dnech začal zapáchat (J 11,17.39). Pouze Jan zaznamenává tři dny, čtyři dny a tři a půl dne.

8. Zjevení 11,10

„Obyvatelé země se nad nimi budou radovat, budou jásat a navzájem si posílat dary, protože tito dva proroci trýznili obyvatele země.“

Zpráva se všude rozšíří a takové budou reakce. Posílání darů ukazuje na nesmírnou radost lidí. Tato radost je pravděpodobně způsobena tím, že (1) bylo trýzněno tělo lidí a (2) také bylo trýzněno jejich svědomí.

9. Zjevení 11,11

„Ale po třech a půl dnech do nich vstoupil duch života z Boha, postavili se na nohy a na ty, kteří na ně hleděli, padl veliký strach.“

Vzkříšení je dílo Ducha. To, že se „postavili na nohy“, naznačuje, že ožili. (Ve Zjevení 11,8 jejich mrtvá těla ležela.) „Strach“ má pravděpodobně dva důvody: (1) bezprostřední důvod spočívá v tom, že dva svědkové jsou viděni, jak zničehonic ožili; (2) vzdálený důvod spočívá v tom, že když měli takovou pravomoc dříve, co budou dělat nyní, když byli vzkříšeni? „Veliký“ je zde v původním textu stejné slovo jako „veliké“ ve Zjevení 11,8 a 11,13.

10. Zjevení 11,12

„Tu uslyšeli mocný hlas z nebe, který jim řekl: ‚Vystupte sem!‘ A vystoupili v oblaku do nebe a jejich nepřátelé je pozorovali.“

„Oblak“ zde a „oblak“ ve Zjevení 10,1 označují totéž. Pánovo nanebevstoupení viděli pouze Jeho učedníci; avšak nanebevstoupení těchto svědků uvidí i jejich nepřátelé. To jim umožní poznat, že pouze Bůh je Bůh.

E. Veliké zemětřesení (Zjevení 11,13-14)

„V tu hodinu nastalo veliké zemětřesení, desetina toho města se zřítila a v zemětřesení bylo zabito sedm tisíc lidí. Ostatní se vyděsili a vzdali slávu nebeskému Bohu. Druhé ‚běda‘ pominulo; hle, třetí ‚běda‘ rychle přichází.“

„Město“ zde je město Jeruzalém. „Sedm tisíc lidí“ je v originále sedm tisíc známých lidí. Celá kniha Zjevení zaznamenává pouze čtyři zemětřesení: (1) Ve Zjevení 6,12 v době šesté pečetě; (2) ve Zjevení 8,5; (3) ve Zjevení 11,13 a (4) ve Zjevení 11,19. (Zemětřesení ve Zjevení 16,18 je stejné jako zemětřesení ve Zjevení 11,19, protože se jedná o stejné pořadí událostí: velký hluk, blýskání, hlasy, hromobití, zemětřesení a nakonec veliké kroupy.)

„Vyděsit se“ ještě neznamená činit pokání. Lidé pouze poznávají, že se jedná o Boží jednání, protože Zjevení 16,11 jasně říká, že nebudou činit pokání (srv. Ex 8,18-19; 1S 6,5-6 a Joz 7,19).

Zde je konec vložených vidění.

VIII. Sedmá polnice – třetí běda (Zjevení 11,15-18)

„Zatroubil sedmý anděl. A v nebi se ozvaly mocné hlasy, které říkaly: ‚Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, a bude kralovat na věky věků.‘ Čtyřiadvacet starších, sedících na svých trůnech před Bohem, padlo na tváře a poklonilo se Bohu se slovy: ‚Děkujeme tobě, Pane Bože, Všemohoucí, který jsi a kterýs byl, že ses chopil své veliké moci a ujal ses kralování. Rozhněvaly se národy, ale přišel tvůj hněv, čas, aby byli souzeni mrtví a aby byla dána mzda tvým otrokům prorokům a svatým a bojícím se tvého jména, malým i velkým, a aby byli zničeni ti, kteří ničí zemi.‘ “

Tento oddíl se zabývá výsledky zaznění sedmé polnice. Rány sedmi misek jsou rány, které nastanou při zaznění sedmé polnice. To je třetí běda, o němž se mluví ve Zjevení 11,14. Po Zjevení 11,16 již nejsou znovu zmiňovány stolice čtyřiadvaceti starších, protože nastalo království. Kromě toho, po Zjevení 19,4 již nejsou znovu zmiňováni ani samotní starší, protože odstoupili ze své pozice vlády ve vesmíru.

„Hněv“ ve Zjevení 11,18 odkazuje na rány sedmi misek. V 18. verši pouze tři druhy lidí dostanou odměnu: (1) „Tví otroci proroci“ (Proroci jsou i v Novém zákoně. To jsou ti, kdo mají duchovní dary.); (2) „svatí“ a (3) „bojící se tvého jména“. (V době Starého zákona byli lidé, kteří se báli Boha, ale toto označení se nevztahuje na ty, kdo žijí ve věku církve. Lidé, kteří se v této době bojí Boha, jsou pravděpodobně ti pohané, kteří vstoupí do království, aby v něm byli obyčejnými občany.)

„Ti, kteří ničí zemi“ se pravděpodobně vztahuje na: (1) ty, kteří budují náboženský Babylon (lidé římskokatolické církve); (2) ty, kteří se klaní obrazu šelmy a následují ho (ti ve Zjevení 13,14); a (3) ty ve Zjevení 20,7-9.

IX. Situace v nebi po sedmé polnici (Zjevení 11,19)

„Tu byla otevřena Boží svatyně, která je v nebi, a byla vidět schrána jeho smlouvy v jeho svatyni; nastaly blesky, hlasy a hromy, zemětřesení a veliké krupobití.“ Tento verš je souběžný se Zjevením 16,17-21, protože obě místa ukazují situaci na konci třetího běda.