Studie knihy Zjevení (# 4)

Kapitola čtvrtá

OTEVŘENÍ SEDMI PEČETÍ (ZJEVENÍ 6,1–8,5)

Co se týče prvních šesti pečetí v 6. kapitole: Již se naplnily, právě se naplňují, nebo se teprve naplní během soužení? Existují dva podpůrné faktory, které ukazují, že se již naplnily a že se naplňují:

(1) Ve Zjevení 5,2 se anděl zeptal: „Kdo je hoden otevřít ten svitek a rozlomit jeho pečetě?“ Ve verši 7 Beránek již ten svitek vzal. Jak by mohla nastat dvoutisíciletá mezera, než dojde k rozlomení sedmi pečetí?

(2) Jestliže se Bůh nejprve nepostará o záležitost církve (doplnění počtu pohanů) a potom neodloží církev stranou, nemůže se přiznat k Židům a jednat s nimi (viz Ř 11,25-26). Ve Zjevení 7,1-8 se Bůh začíná přiznávat k Židům, když si je vybírá za své služebníky. Ale Zjevení 7,1-8 přichází až po prvních šesti pečetích. Vidíme tedy, že období před těmito šesti pečetěmi je věk církve.

Na základě těchto dvou důkazů můžeme dojít k závěru, že během uplynulých dvou tisíc let se těchto šest pečetí naplnilo a stále se naplňuje.

I. První pečeť – bílý kůň (Zjevení 6,1-2)

„I uviděl jsem, když Beránek otevřel jednu ze sedmi pečetí, a uslyšel jsem, jak jedna z těch čtyř živých bytostí řekla hromovým hlasem: ‚Pojď!‘ A uviděl jsem, a hle, bílý kůň; a ten, který na něm seděl, měl luk a byl mu dán věnec; a vyšel vítězící, a aby zvítězil.“

Čtyři koně jsou vyhlášeni čtyřmi živými bytostmi. Dosud nevíme, jaký to má význam. Možná jsou vyhlášeni čtyřmi živými bytostmi, protože jsou to čtyři koně.

Koho představuje „bílý kůň“? Nabízí se tři možnosti:

(1) Představuje Antikrista. Tato názorová škola uvádí tři důvody pro tuto domněnku: (a) Kristus pojede na bílém koni až v kapitole 19; proto se zde nejedná o Krista. (b) Když Matouš 24 mluví o soužení, zmiňuje čtyři věci, a jednou z nich jsou falešní Kristové; proto by se zde mělo jednat o Antikrista. (c) Je zde luk, ale ne šíp. To ukazuje, že zde není skutečné vítězství.

(2) Představuje mezinárodní mírovou dohodu. Důvody, které předkládá tato názorová škola, jsou následující: (a) Bílá barva představuje spravedlnost; proto svatí oblékají bílá roucha a Pán jede na bílém koni. Pokoj přichází skrze spravedlnost. (b) Luk bez šípu představuje mír. Na tom vidíme, že je zde udržována mezinárodní stabilita a mír silou spravedlnosti.

(3) Představuje Krista. Důvody jsou následující: (a) Jelikož Ten, kdo jede na bílém koni v kapitole 19 je Kristus, Ten, kdo sedí na bílém koni v kapitole 6, musí být Kristus, kterého korunuje Bůh. (b) Jelikož ostatním třem koním dává moc a autoritu Bůh, také první kůň musí dostat moc od Boha a být korunován Bohem. Kdo by to mohl být jiný než Kristus? (c) Pouze Kristus vychází „vítězící, a aby zvítězil.“ (d) Nese luk, než si nasadí korunu. Je-li zde luk, musely tu být šípy. Protože nyní je zde pouze luk, znamená to, že šípy již byly vystřeleny a že Ďábel již byl zraněn. Proto Bůh Krista korunoval a dal Mu slávu. (e) Mezi čtyřmi koňmi je pouze ve Zjevení 6,4 použito slovo „jiný“. Na tom vidíme, že další tři koně se liší od toho prvního. (f) V Božím plánu je tou první věcí vítězství Jeho Syna, vítězství evangelia. (Živé bytosti říkají „Pojď“. V jednom starém rukopise se místo „Pojď“ uvádí „Jede“, protože čtyři živé bytosti nemluví v rozkazovacím způsobu.)

Které z výše uvedených tří tvrzení je pravdivé? Samozřejmě, že nejvíce důvodů mluví pro to třetí (vztahující se na Krista). Docházíme tedy k závěru, že bílý kůň představuje Krista.

II. Druhá pečeť – rudý kůň (Zjevení 6,3-4)

„Když otevřel druhou pečeť, uslyšel jsem, jak ta druhá živá bytost řekla: ‚Pojď!‘ A vyšel jiný kůň, ohnivě rudý; a tomu, kdo na něm seděl, bylo dáno, aby vzal ze země pokoj a aby se lidé navzájem zabíjeli; a byl mu dán veliký meč.“

„Rudá“ je barva krve. „Vzít ze země pokoj“ znamená způsobit válku. První kůň vítězí lukem, takže bojuje na dálku. Rudý kůň bojuje mečem, takže bojuje tváří v tvář. „Vzal ze země pokoj“ ukazuje, že se jedná o válku pro válku a ne pro spravedlivou věc. Podle Bible je válka, v níž se „lidé navzájem zabíjejí“, tím nejhorším druhem války. Nepřináší nic než smrt, zkázu a pustošení. (Viz Sd 7,22; Za 8,10; Jr 25,15-31; Lv 26,25. Všechny meče přináší smrt, zkázu a pustošení.)

III. Třetí pečeť – černý kůň (Zjevení 6,5-6)

„A když otevřel třetí pečeť, uslyšel jsem, jak třetí živá bytost řekla: ‚Pojď!‘ A uviděl jsem, a hle, černý kůň; a ten, který na něm seděl, měl ve své ruce vahadlo. A uslyšel jsem cosi jako hlas uprostřed těch čtyř živých bytostí, který řekl: ‚Mírka pšenice za denár a tři mírky ječmene za denár. Olej a víno nezdražuj.‘“

„Černá“ je barva pro hlad (Jr 14,1-3; Pl 4,8-9; 5,10). V Bibli se pšenice neváží, ale měří. Vahadlo se používalo k vážení cenných věcí, ale zde je vahadlo použito k měření pšenice. Neztratí se tedy ani jediné zrnko. „Mírka pšenice za denár“. Denár měl hodnotu denní mzdy. Jedná se pouze o mzdu jednoho člověka, protože v Matoušovi 20,2 je plat dělníka denár za den. „Tři mírky ječmene za denár.“ Normálně je poměr ceny ječmene a pšenice jedna ku dvěma, ale zde je poměr jedna ku třem (2Kr 7,16 a 18 zachycuje poměr jedna ku dvěma). „Olej a víno nezdražuj.“ To ukazuje, že jindy se tyto věci nepovažovaly za jídlo a „nezdražovaly se“. Ale nyní se ani olej a víno nemají zdražovat. V období hladu nelze plýtvat ani olejem a vínem. Zároveň jsou vinné révy a olivy zachovány Bohem. V uplynulých dvou tisíciletích čím dál častěji dochází k válkám, hladomorům, zemětřesením atd., jak se čas přibližuje. Počet těchto událostí narůstá, jak dny ubíhají.

IV. Čtvrtá pečeť – plavý kůň (Zjevení 6,7-8)

„A když otevřel čtvrtou pečeť, uslyšel jsem hlas čtvrté živé bytosti, jak řekla: ‚Pojď!‘ A uviděl jsem, a hle, kůň plavý; a jméno toho, který na něm seděl, bylo Smrt, a Hádes ho doprovázel. Byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, smrtí a šelmami země.“

Slovo „plavý“ zde je stejné jako slovo „zelený“ v Markovi 6,39 a Zjevení 8,7 a 9,4. Zelená je barva zeleniny. Zelená barva kůže značí nemoc či smrt. Proto se jezdec jedoucí na plavém koni jmenuje „Smrt“. Slovo „smrt“ v druhé části tohoto verše lze přeložit jako „mor“. Proto je zde také vykládáme jako „mor“. „Hádes“ v původním jazyce znamená neviditelný svět. Hádes je jako odpadkový koš (mrtví lidé jsou jako odpadky). Čtvrtina lidí na zemi je zabita mečem rudého koně, hladem černého koněm, smrtí plavého koně a šelmami. „Šelmy“ naznačují velmi vážný Boží soud (Nu 21,6; Ex 23,28; Joz 24,12; 2Kr 2,24; 17,25).

V. Pátá pečeť – volání zpod oltáře (Zjevení 6,9-11)

Bible dělí číslo sedm na čtyři plus tři nebo tři plus čtyři. Mnohokrát je také tvořeno čísly šest plus jedna. Tři je číslo Boží a čtyři je číslo člověka. Trojka následující po čtyřce znamená lidský pokrok v přibližování se k Bohu. Čtyřka následující po trojce znamená odpadnutí z žádoucího stavu v Bohu do stavu člověka. Jelikož sedm církví je uspořádáno do dvou skupin po třech a po čtyřech, jedná se o úpadek. Ale sedm pečetí je tvořeno čtyřkou, po níž následuje trojka. Jejich význam je tedy odlišný. Šestka je číslo člověka, protože člověk byl stvořen šestého dne. Sedmička je číslo Boží, protože Bůh odpočinul sedmého dne. Sedm pečetí se dělí na čtyři a tři, stejně jako na šest a jednu.

Zjevení 6,9-11 mluví o pronásledováních církve během uplynulých dvou tisíc let.

A. Zjevení 6,9

„A když otevřel pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem duše zabitých pro Boží slovo a pro svědectví, které věrně drželi.“

„Boží slovo“ jsou všechna Boží přikázání. „A pro svědectví, které věrně drželi“ je v původním textu „a pro svědectví, které vždy drželi“. „Vždy“ znamená, že byli zvyklí; vždy držet svědectví znamená být zvyklí svědčit. Toto svědectví svědčí o Pánu Ježíši (Zj 1,2; 6,9; 12,17). Někteří tvrdí, že tato pasáž se nevztahuje na pronásledování církve, protože nezmiňuje svědectví Ježíšovo. Říkají, že místo toho se jedná o svaté ve Starém zákoně, kteří byli pronásledováni. Ale pokud někdo souhlasí s tímto výkladem, potom by se předchozí čtyři pečetě staly podmínkami v soužení. Pan Govett prohlásil, že jen na základě slova „vždy“ můžeme vědět, že toto je stav pronásledování církve. Účelem knihy Zjevení je svědčit pro Ježíše. Proto lidé, kteří věrně drží svědectví, jsou děti Páně.

„Oltář“. Bible zmiňuje dva oltáře: (1) oltář na oběti a (2) zlatý kadidlový oltář. Jeden velmi známý autor napsal, že všechny oltáře v knize Zjevení by se měly překládat jako kadidlové oltáře, ale na podporu takového výroku neexistuje dost důvodů. Oltář zde musí být oltářem na oběti. Důvody jsou následující:

(1) Podle předobrazu ve Starém zákoně neměl nikdo při vystupování po stupních na oltář odhalovat svou nahotu (Ex 20,26). Na tom vidíme, že nikdo, kdo je nahý, nemůže vidět Boha. Všichni, kdo nejsou vzkříšeni, jsou nazí. Ten, kdo má duši, ale jeho tělo není vzkříšeno, je nahý; nemůže jít tam, kde je Bůh. Z toho důvodu 2. list Korintským 5,4 mluví o „přiodění“, tj. o tom, že budeme mít nové tělo. (Když člověk umírá, jeho duše nejde okamžitě k Bohu.) Bez vzkříšení se člověk nemůže přiblížit ke zlatému kadidlovému oltáři.

(2) Když Bible zmiňuje oltář, má na mysli oltář na oběti. Když mluví o zlatém kadidlovém oltáři, používá zvláštní přídavná jména jako „zlatý“, „kadidlový“ atd., aby jej odlišila od oltáře na vnějším nádvoří.

(3) Všechna krev zvířat, která byla zabita, se vylévala pod oltář (Ex 29,12; Lv 4,7; 5,9).

(4) V krvi je život. Slovo „život“ je v původním textu „duše“ (Lv 17,11.14). Být pod oltářem znamená být pod zemí. Oltář znázorňuje kříž. Pod křížem je země. Proto být pod oltářem znamená být v ráji podsvětí v srdci země (Mt 12,40). Skutky 2,27 říkají: „Neboť nezanecháš mou duši v podsvětí.“ Numeri 16,31-32 říká: „I stalo se,… že se země pod nimi rozpoltila, země otevřela svůj chřtán, pohltila je… i všechny lidi, kteří patřili ke Kórachovi, i všechen jejich majetek.“ (Nejen že žádný člověk bez těla nemůže vidět Boha, ale bez těla nemůže ani sestoupit do podsvětí.) Tito mučedníci tedy v ráji v podsvětí volají po pomstě.

„Zabitých“. Během období Římské říše byli křesťané pronásledováni a mnozí byli zabiti. Jan, který napsal knihu Zjevení, byl jedním z pronásledovaných. Dokonce i v moderní době Rusko zabilo bezpočet křesťanů.

B. Zjevení 6,10

„A ti zvolali mocným hlasem: ‚Jak dlouho ještě, Panovníku, svatý a pravý, nebudeš soudit a trestat za naši krev ty, kdo bydlí na zemi?‘ “

„Panovníku, svatý a pravý“. Pan Govett řekl, že to byl způsob, jak starozákonní svatí oslovovali Pána, ale ve Zjevení 3,7 Pán sám řekl církvím, že je svatý a pravý. Proto takto oslovují Pána svatí napříč věky.

„Ti, kdo bydlí na zemi.“ Tento výraz je v této knize použit mnohokrát (8,13; 13,8.12.14; 14,6; 17,2.8). To znamená, že lidé, kteří přebývají na zemi, se usadili. Zabydleli se; všechno, co mají, je na zemi. Takové lidi bude soudit Bůh. Zjevení 3,10 říká, že zkouška přijde na celou obydlenou zemi.

Modlitba ve Zjevení 6,10 není jako Štěpánova; Štěpán se modlil za Boží milost, zatímco mučedníci ve Zjevení se modlí za soud nad světem. Modlitba zde je tedy modlitbou svatých proti hříšníkům: „Trestej za naši krev.“ Bůh nezapomíná na modlitby zkroušených (Ž 9,13). Když Bůh soudí ty, kteří pronásledovali svaté, tak mstí své mučedníky.

C. Zjevení 6,11

„A každému z nich bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, ať odpočinou ještě krátký čas, dokud se nenaplní počet jejich spoluotroků a jejich bratrů, kteří mají být zabíjeni jako oni.“

„Bílé roucho“ představuje spravedlnost, kterou jim Bůh uděluje. Boží ospravedlnění těchto pronásledovaných se liší od Jeho ospravedlnění těch, kteří uvěřili v Pána, aby byli spaseni. Ospravedlnění zde je ospravedlněním, v němž Bůh, který sedí na trůnu, oznamuje verdikt, že jejich dovolání je vítězné. Vše, co zbývá, je čekat na Boží vykonání tohoto rozsudku. „Ať odpočinou ještě krátký čas.“ Tuto větu lze použít jako důkaz, že církev nebude vytržena celá v jednu chvíli. Slovo „dokud“ znamená, že bude ještě velmi dlouhé pronásledování. „Dokud se nenaplní počet jejich spoluotroků a jejich bratrů, kteří mají být zabíjeni.“ To je velký masakr během velkého soužení. Zjevení 7,13-15 mluví o politickém pronásledování, zatímco verš 17,6 mluví o náboženském pronásledování. Cesta, kterou se církev ubírá, je cestou smrti.

Bible nám zde ukazuje jednu věc: Při prvním vytržení nedojde k žádnému vzkříšení. Dále slova „pod oltářem“ naznačují, že se nejedná o smrt oběti za hřích, ale o smrt zápalné oběti. Bible nikdy nemluví o oltáři pro oběť za hřích; spíše mluví o oltáři pro zápalnou oběť (Ex 40,6.10.29; Lv 4,7.10.18; 1Pa 6,49; 16,40; 21,29; 2Pa 29,18). To, co vidí jako první člověk, je oběť za hřích, ale to, co vidí jako první Bůh, je zápalná oběť. Nijak nemůžeme přijmout život, dokud se Pán Ježíš nestane obětí za hřích. Ovšem, dokud se Pán Ježíš nestane zápalnou obětí – tím, který vše obětuje Bohu, který je poslušný Bohu, který si vybírá Boží vůli a dokonce umírá na kříži podle Jeho vůle –, nemůžeme se nijak zalíbit Bohu. Dokonce i Pavel vydával sám sebe jako zápalnou oběť (Fp 2,17; 2Tm 4,6). Jeho celý život byl obětí.

Všichni mučedníci vejdou do království jako králové. Ve Zjevení 20,4 kralují spolu s Kristem tři druhy lidí:

(1) „Ti, kteří se na ně [posadili]“ To se vztahuje na vítěze ze Zjevení 3,21.

(2) „Duše těch, kteří byli sťati pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo.“ To jsou ti vzkříšení, o nichž se mluví jako o mučednících ve Zjevení 6,9.

(3) „Ti, kteří se nepoklonili šelmě ani jejímu obrazu.“ To se vztahuje na spoluotroky a jejich bratry ve Zjevení 6,11, kteří budou zabiti.

VI. Šestá pečeť – Otřesení nebe a země (Zjevení 6,12-17)

Bible zaznamenává, že až se Pán vrátí, dvakrát nastanou změny v nebesích a zemětřesení, jednou před dnem Páně a jednou po dni Páně. Jinými slovy, jednou se to stane před velkým soužením a jednou po velkém soužení. Verše v Jóelovi 2,30-31 a 3,15-16 říkají, co se stane před tím velkým a hrozným dnem, tj. co se stane před velkým soužením. Matouš 24,29-30 jasně popisuje, co se stane ihned po soužení oněch dnů. Tj. po velkém soužení. Proto je šestá pečeť situací před velkým soužením. Lukáš 21,11 nám také předkládá situaci před velkým soužením. (Až do čtvrté polnice se jedná o pohromy. Pátá polnice může být začátek velkého soužení, zatímco sedmá polnice je rozhodně začátek velkého soužení.)

A. Zjevení 6,12-14

„A když otevřel šestou pečeť, uviděl jsem, že nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako žíněný pytel a měsíc úplně zkrvavěl. A nebeské hvězdy spadly na zem, jako když fíkovník zmítaný vichrem shazuje své pozdní fíky; a nebe zmizelo, jako když se svinuje svitek, a každá hora i každý ostrov se pohnuly ze svého místa.“

Netroufám si říci, že tato pasáž se již cele naplnila, ani si netroufám tvrdit, že se nenaplnila vůbec. V minulém století se něco podobného stalo v Austrálii; to je historický fakt. V té době dokonce někteří lidé podávali zprávy o podobnosti s tím, co je popsáno ve Zjevení 6,15-16. To, zdá se, ukazuje, že tato pasáž se naplnila. Nicméně situace ve verši 6,14 dosud v dějinách plně nenastala, takže se zdá, že tento verš se dosud nenaplnil.

Černá žíně popisuje stany Židů a Arabů, které byly vyrobeny z černé žíně. „Nebeské hvězdy padly na zem“ se může vztahovat na komety. Jak mohou hvězdy, které jsou větší než země, spadnout na zem? Možná to znamená, že hvězdy padají směrem k zemi, ne že skutečně dopadnou na zem.

B. Zjevení 6,15-16

„Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní, každý otrok i svobodný, se ukryli do jeskyň a do horských skal a říkali těm horám a skalám: ‚Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka!‘“

To naznačuje, že jejich svědomí pocítilo, že přišel Boží soud; není to Bible, která jim říká, že přišel čas soudu. Pouze Pánova krev nám může poskytnout pokoj v našem svědomí a zachránit nás před Božím hněvem. To je bezpečnější než hory a skály.

C. Zjevení 6,17

„Neboť přišel veliký den jejich hněvu; kdo bude moci obstát?“

VII. Vidění vložená mezi šestou a sedmou pečeť (Zjevení 7)

A. Ostatek Izraele (Zjevení 7,1-8)

Bůh má tři skupiny lidí. Jednou skupinou jsou Židé na zemi. Jednou skupinou je církev, která je duchovní. Zjevení 7,1-8 se vztahuje na pozemské Židy, mezi nimiž je skupina, kterou Bůh chrání. Zjevení 7,9-17 popisuje scénu vytržení církve do nebes.

Přísně vzato, podle Bible by velké soužení mělo trvat pouze tři a půl roku. Ostatní soužení jsou pouhé pohromy či zkoušky. (Pátá polnice je nejspíše začátek velkého soužení, ale se zazněním sedmé polnice nemáme pochyb, že velké soužení začalo.)

1. Zjevení 7,1

„Potom jsem uviděl čtyři anděly stát na čtyřech úhlech země a držet čtyři zemské větry, aby vítr nevál na zemi ani na moře ani na žádný strom.“

„Čtyři větry“. Ve Starém zákoně vítr často představuje Boží soud. Například nastal velký vítr, když byl Jonáš na moři (Jon 1,4; Iz 11,15; Jr 13,24; 22,22; 49,36; 51,1). V Matoušovi 7,25 „zaduly větry“; to je také určitý druh zkoušky. „Aby vítr nevál na zemi ani na moře ani na žádný strom“; proto je země klidná, moře bez vln a stromy jsou tiché. Bůh to dělá proto, aby zapečetil všechny lidi, které chce ochránit. Jakmile je otevřena sedmá pečeť, zazní sedm polnic. Až zazní první polnice, třetina země a třetina stromů bude spálena. Až zazní druhá polnice, třetina moře se obrátí v krev (Zj 8,6-9).

2. Zjevení 7,2

„A uviděl jsem jiného anděla, jak vystupuje od východu slunce a má pečetidlo živého Boha. Mocným hlasem zvolal na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi a moři.“

„Jiný anděl“. Kdo je tento anděl? V původním jazyce slovo „anděl“ znamená „posel“. Anděl může být nazván poslem. Člověk také může být nazván poslem. Kniha Zjevení několikrát zmiňuje „jiného anděla“. Slovo „jiný“ ukazuje, že se liší od všech ostatních. Zjevení 8,3; 10,1-3 a 18,1 mluví o tomto „jiném andělu“. Kdo jiný než Pán Ježíš by mohl mít takovou autoritu? Kdo jiný by mohl mít takovou slávu? Pan Panton řekl, že slovo „jiný“ má zvláštní význam. Ukazuje na jinou třídu, jiné vzezření.

Ve Starém zákoně má titul „Hospodinův anděl“ zvláštní význam. Když čteme pozorně, okamžitě si uvědomíme, že se musí vztahovat na Pána Ježíše (Gn 16,7-14; 22,1-13; 32,24-30; Sd 13,16-18). Pánovo jméno, „anděl“, je zde titul používaný ve Starém zákoně. Tento titul ukazuje, že Pán se chystá odložit církev stranou a vrátit se ke svému postavení ve Starém zákoně.

„Jiný anděl… má pečetidlo živého Boha.“ Toto pečetidlo musí být dáno do rukou Toho, kdo je nejblíže Bohu. Pán Ježíš je jedinečný člověk vedle Boha. Farao dal pečetní prsten na Josefovu ruku (Gn 41,42); stejně tak Bůh vložil pečetidlo do rukou Pána Ježíše. „Zvolal na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit.“ Na tom můžeme vidět, že všechno, co se stane zemi, pochází od Boha. Kdyby jim Bůh nedal pravomoc, čtyři andělé by nemohli nic dělat.

3. Zjevení 7,3

„Neškoďte zemi, moři ani stromům, dokud neoznačíme otroky našeho Boha na jejich čelech!“

„Otroci našeho Boha“. Zde se Bůh začíná přiznávat k Židům. Vrací se k pozici ve Starém zákoně. (V období církve není rozdíl mezi Židy a pohany.) Ve Starém zákoně byli všichni lidé služebníky (1S 8,17; 17,8; 1Kr 10,5-8). Ve Zjevení je důraz na Božím trůnu. Služebníci nemají postavení dětí, ale zodpovědnosti.

Zjevení 7,1-3 zmiňuje vítr; Zjevení 8,6-9 zmiňuje oheň. Vítr a oheň mají úzkou souvislost. Prudký oheň potřebuje silný vítr.

4. Zjevení 7,4-8

„A slyšel jsem počet označených: sto čtyřicet čtyři tisíce ze všech kmenů synů Izraele. Z kmene Juda je označeno dvanáct tisíc, z kmene Rúben dvanáct tisíc, z kmene Gád dvanáct tisíc. Z kmene Ašer dvanáct tisíc, z kmene Neftalí dvanáct tisíc, z kmene Manases dvanáct tisíc. Z kmene Šimeón dvanáct tisíc, z kmene Lévi dvanáct tisíc, z kmene Isachar dvanáct tisíc. Z kmene Zabulón dvanáct tisíc, z kmene Josef dvanáct tisíc a z kmene Benjamín je označeno dvanáct tisíc.“

Kdo jsou lidé, o nichž se mluví ve verších 7,4-8? Nejsou církev, ale izraelský lid. Adventisté sedmého dne tvrdí, že tito lidé jsou oni, protože zachovávají zákon, a tak jsou pravými Židy. Máme však deset důvodů, které dokazují, že lidé ve Zjevení 7,4-8 jsou Židé v těle.

(1) Jestliže „synové Izraele“ ve Zjevení 2,14 jsou vykládáni doslovně, potom „synové Izraele“ ve verši 7,4 by také měli být vykládáni doslovně.

(2) „Kmen Judův“ ve Zjevení 5,5 je vykládán doslovně, a tak i „kmen Juda“ ve verši 7,5 by měl být vykládán doslovně.

(3) Jména dvanácti kmenů patři pouze Izraelcům. Z lidí v církvi, která denominace patří k jakému kmeni?

(4) Izrael se dělí na dvanáct kmenů, ale církev je jedna. Jak by se mohla dělit na dvanáct kmenů?

(5) Jelikož Zjevení 7,9 mluví o „všech národech“, jak by „synové Izraele“ ve verši 7,4 nebyli národem?

(6) Veliký zástup ve Zjevení 7,9 nemohl spočítat žádný člověk, ale ve verši 7,4 bylo zapečetěných přesně sto čtyřicet čtyři tisíce. Můžeme snad říci, že počet spasených v církvi je pouze sto čtyřicet čtyři tisíce? Kromě toho je těchto sto čtyřicet čtyři tisíc jasně součtem dvanácti dvanáctitisíců. Jak bychom to nemohli vykládat doslovně?

(7) Ve Zjevení 6,15 jsou „králové“ vykládáni doslovně. Jak tedy můžeme říci, že „synové Izraele“ ve verši 7,4 neoznačují doslova izraelský národ?

(8) Ve Zjevení 7,13-14 Jan nevěděl, odkud přišel nespočetný zástup ve verši 9. Proto staršímu odpověděl: „Můj pane, ty to víš.“ Jan se neptal na lidi zmiňované ve Zjevení 7,4-8. Z toho plyne, že již věděl, co jsou zač.

(9) V Jóelovi 2,12-27 Bůh řekl pouze Izraelcům, jak uniknout před kobylkami. Ve Zjevení 9,3-4 kobylky neublížili pouze těm, kteří byli zapečetěni. To dokazuje, že zapečetění jsou synové Izraele.

(10) Ovce v Matoušovi 25 jsou ti, kteří se chovají dobře k malým bratrům. Tito malí bratři jsou Židé a ti bratři, kteří zůstanou na zemi. Tito malí bratři, Izraelci, budou zkouškou pro pohany na zemi.

Následující jsou různé skupiny lidí mezi Izraelci.

(Než se zmíníme o těchto různých lidech, musíme si povšimnout, že ve Zjevení 7,4-8 není zmínka o jménu Dan. V Ezechielovi 40–48 je popsána scéna v budoucím království. Ezechiel 48,1 jasně říká, že během království bude země Dan na severu. V knihách Paralipomenon však kmen Dan také není mezi dvanácti kmeny zmiňován. Jaký to má důvod? Neznamená to, že kmen Dan již neexistuje, ale pravděpodobně je vztah mezi Dan a hadem příliš blízký. V Genesis 49 Jákob prorokoval o svých synech. Když přišla řada na Dana, promluvil o Danově existenci ve verši 16 a o jeho chování ve verši 17. Potom se ve verši 18 Jákob zničehonic modlil, jako kdyby spatřil nebezpečí v Danově budoucím chování. Za ostatní děti se Jákob takto nemodlil. Pravděpodobně bude kmen Dan během velkého soužení obzvláště spojen s Antikristem.)

Lidé, o nichž se hovoří ve Zjevení 7,4-8, jsou:

(1) Židé, kteří budou v budoucnosti kralovat s Kristem na zemi. Nejsou to však králové. Jelikož číslo dvanáct tisíc je dvanáct krát deset krát deset krát deset, toto číslo je navěky úplné v Boží správě.

(2) Trpící Židé, kteří jsou součástí nejmenších bratrů v Matoušovi 25,34-40.

(3) Židé, kteří jsou součástí těch, kteří vytrvají až do konce v Matoušovi 24.

(4) Židé, na které v budoucnosti sestoupí Duch. První déšť již sestoupil ve Skutcích 2. Pozdější déšť z Jóele 2,23.28 a 29 ještě nesestoupil. Krev a oheň v Jóelovi 2,30 odpovídá první polnici. Sloupy kouře odpovídají páté polnici. Na tom vidíme, že druhé vylití Ducha Svatého nastane mezi šestou pečetí a pátou polnicí. Velké soužení začíná sedmou polnicí. Před sedmou polnicí jsou pouhé pohromy.

(5) Židé, kteří přijmou novou smlouvu, kterou s nimi Pán Ježíš uzavře na zemi (Jr 31,31-34).

B. Scéna v nebi po vytržení církve (Zjevení 7,9-17)

Zjevení 7,9-17 je popisem vytržení církve do nebes. Kdo jsou tito lidé? Ačkoliv si netroufám s určitostí tvrdit, že jsou celá církev, říkám, že jsou většinou těch, kteří byli vykoupeni Bohem – většinou církve. To v sobě zahrnuje ty, kteří jsou vytrženi jako první, a ty, kteří budou vzkříšeni z mrtvých (a kteří tvoří velký počet), stejně jako malý počet, kteří budou žít na zemi. Není zde zmínka o tom, jak církev bude vytržena: Spíše je nám dán pouhý nástin scény poté, co církev byla vytržena do nebes. Tyto verše tedy mohou být považovány za popis scény celé církve v nebesích po vytržení. Jak můžeme vědět, že to, o čem se zde hovoří, je scéna v nebi po vytržení církve? Důvody jsou následující:

(1) Počet. Zástup nikdo nemohl spočítat (v. 9). Tolik nemohlo být v prvním vytržení, a tak se musí jednat o shromáždění několika vytržení církve.

(2) „Stojí před trůnem a před Beránkem.“ Zjevení 4,2 říká, že „v nebi stál trůn“. To ukazuje, že ti, kdo stojí před trůnem, jsou již v nebi. Toto slovo je zaznamenané po šesté pečeti a před sedmou pečetí. To naznačuje, že existuje čtvero vytržení.

(3) Slovo „soužení“ ve Zjevení 7,14 je stejné jako slovo „soužení“ v Janovi 16,33. Tento „veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat“, tedy zahrnuje pronásledované a mučedníky napříč minulými generacemi. Jsou mezi nimi také věřící, kteří byli vzkříšeni. (Vzkříšených musí být více než těch, kteří jsou nejprve vytrženi.)

Zjevení 7,9-17 mluví o situaci, která začíná vytržením (prvním vytržením) a pokračuje až do věčnosti (nové nebe a nová země). Ti, kteří „stojí před trůnem“, museli být vytrženi; jak jinak by mohli stát v nebi? Verše 15-17 jsou popisem scény v novém nebi a nové zemi ve Zjevení 21,3-7.

Tento oddíl není specificky či výlučně o vytržení; spíš mluví o vytržení obecně. Ani nezachází do podrobností ohledně scény plné potěšení ve věčnosti; jedná se jen o stručný popis. Neměli bychom to špatně pochopit a myslet si, že když je církev vytržena do nebes, aby se těšila z požehnání ve věčnosti, znamená to, že celá církev je vytržena najednou. Mějte na paměti, že tento oddíl podrobně nevypráví, jak dojde k vytržení; předkládá pouze nástin vytržené většiny. Je nám poskytnut záblesk scény vytržení církve v nebesích a završení ve věčnosti. Zde se nám pouze ukazuje, kde jsou, ne jak se tam dostali.

1. Zjevení 7,9-13

„Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, jazyků a z každého lidu, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni v bílá roucha, palmové ratolesti v rukou, a volají velikým hlasem: ‚Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.‘ A všichni andělé stáli kolem trůnu, kolem starších i těch čtyř živých bytostí, a padli před trůnem na tvář a poklonili se Bohu se slovy: ‚Amen! Dobrořečení a sláva, moudrost i vděčnost, úcta a moc i síla náleží našemu Bohu na věky věků. Amen.‘ Jeden z těch starších na mne promluvil: ‚Kdo jsou a odkud přišli tito, kteří jsou oblečeni v bílá roucha?‘ “

„Potom…, stojí před trůnem a před Beránkem.“ Protože zde začíná vytržení, naznačuje to, že k jednomu vytržení dojde před otevřením sedmé pečetě. To jsou lidé vykoupení Pánovou krví v průběhu uplynulých dvou tisíc let. Pozitivní důvody jsou následující:

(1) Počet. Zjevení 7,9 říká: „Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat.“ Vše, co se týká Izraelců, se obvykle dá spočítat. Například: dvanáct kmenů, sedmdesát duší sestoupivších do Egypta, počet vycházejících z Egypta, počty zaznamenané v knize Numeri a počty v době Davidově. Od generace do generace se Izraelci dali spočítat. Zapečetění Izraelci jsou rovněž spočteni (vv. 1-8).

Co se týče církve, ačkoliv jsou uvedeny počty, jako dvanáct učedníků, sedmdesát poslaných Pánem, sto dvacet shromážděných, tři tisíce a pět tisíc spasených atd., někdy Bible říká jen: „Pán pak přidával církvi na každý den těch, kteříž by spaseni byli“ (Sk 2,47, Kral.) Zjevení 7,9 říká: „Který nikdo nemohl spočítat.“ Jednoduchou matematikou dojdeme k tomu, že tito lidé nejsou z období soužení, protože světová populace je [na začátku 20. století] 1,7 miliardy lidí. Ve Zjevení 9,16 je počet jezdců dvě stě miliónů. Jedná se o největší počet uvedený v této knize. Ale verš 7,9 říká, že zástup „nikdo nemohl spočítat“; musí se tedy jednat o číslo vyšší než dvě stě miliónů jezdců!

(2) Odkud přišli? Zjevení 7,9 říká: „Ze všech národů, kmenů, jazyků a z každého lidu.“  Když se podíváte do Zj 5,9-10, uvidíte, že „lidé z každého kmene, jazyka, lidu a národu“ jsou ti, kteří byli vyvoleni z pohanů pro Boha; jsou církev (Sk 15,14-19). Když v období církve Židé uvěří v Pána, činí tak v pozici pohanů a jsou spaseni podle principu pohanů. Proto může být církev považována za spasené pohany. Také lze říci, že v církvi není rozdíl mezi pohany a Židy.

(3) Kam jdou? Zjevení 6,17 říká: „Kdo bude moci obstát?“ Přesto lidé ve Zjevení 7,9-17 mohou stát před Bohem. Bůh dal zaslíbení o vytržení pouze církvi. Proto pouze církev může stát před Bohem.

(4) Kdy se Bůh začne znovu starat o Židy? Až vejde plnost pohanů (Ř 11,25-26). Zjevení 7,9-17 se musí vztahovat na lidi v listu Římanům 11,25. Tito lidé jsou církev.

(5) Co se týče čtyřiadvaceti starších, čtyř živých bytostí a sto čtyřiceti čtyř tisíců, není žádná zmínka o tom, že by byli koupeni krví. Pouze tito lidé byli koupeni krví.

(6) Ačkoliv oblečení v bílá roucha Bůh slíbil církvi v Sardách, ani Sardy a Filadelfie dohromady nemohou dát tak obrovský počet. Nikdo jiný než církev nemůže mít tak slavný osud. Proto se musí jednat o scénu těch v církvi, kteří byli vytrženi do nebe.

(7) Postoj andělů. První věta, kterou řeknou všichni andělé, je: „Amen“ (7,12). V nebi je velká radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání (L 15,7). Když všichni andělé vidí přicházet tolik lidí, nemohou jinak než radostně chválit.

(8) Jejich roucha byla očištěna krví (7,14). Pouze církev má tento druh zvláštního stavu.

(9) Scéna ve Zjevení 7,15-17 se podobá scéně věčnosti ve Zjevení 21,3-7. Vítězství ve Zjevení 21,7 je vítězství vírou (1J 5,4), protože Zjevení 21,6 říká: „Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života.“

Někteří argumentují tím, že celá církev bude vytržena před soužením a že zde zmiňovaní lidé jsou ti, kteří jsou spaseni během velkého soužení. Avšak tento argument nemůže obstát z následujících důvodů:

(1) Tato názorová škola tvrdí, že čtyřiadvacet starších v kapitolách 4 a 5 představuje celou církev. To by znamenalo, že celá církev měla být již vytržena. Víme, že to je v zásadě mylný předpoklad. (Důvody jsme již předložili v kapitole 4 o čtyřiadvaceti starších.)

(2) Ve Zjevení 7,9 nikdo nemohl spočítat veliký zástup. Položme si otázku, zda během soužení, za tak velikého pronásledování, mohlo tolik lidí přijmout spasení. Celková populace celého světa je 1,7 miliardy lidí. Jestliže odečteme všechny mrtvé, jak se dají spočítat v této knize, kolik lidí nám zbude? Ve Zjevení 6,8 byla zabita čtvrtina lidí, kolem čtyř set miliónů mrtvých, čímž zbývá přibližně 1,2 miliardy lidí. Ve Zjevení 9,15 a 18 je znovu zabita třetina lidí, přibližně čtyři sta miliónů lidí, čímž zbývá osm set miliónů lidí. Navíc k tomuto číslu ve Zjevení 8,9 zemřeli lidé, protože byly zničené lodě; ve Zjevení 8,11 mnozí lidé zahynuli, protože se voda proměnila v pelyněk; a ve Zjevení 11,13 mnozí zemřeli kvůli zemětřesením, z nichž sedm tisíc lidí bylo známých. (Pan Govett provedl bádání a došel k závěru, že původní jazyk o těchto lidech mluví jako o lidech známých.) Kolik zemřelo dalších, neznámých lidí? Kromě toho, nikdo neví, kolik lidí bylo zabito během posledních soužení v kapitolách 15 a 16. Jelikož jezdců ve Zjevení 9,16 bylo dvě stě miliónů, odečteme-li je od zbývajících osmi set miliónů lidí, zbývá nám pouze šest set miliónů lidí. Jestliže od těchto šesti set miliónů odečteme výše uvedený neznámý počet, zbude nám mnohem méně. Proto, i kdyby byli spaseni všichni, kteří přežijí velké soužení, nejednalo by se o počet, který nikdo nemůže spočítat.

(3) V této době velké soužení dosud nenastalo. Sedmá pečeť je otevřena až ve Zjevení 8,1. První čtyři polnice, které následují, jsou pouhé pohromy. Až v době páté polnice začínají zaznívat běda. Pravděpodobně se jedná o začátek velkého soužení. Sedmá polnice je nepochybně ve velkém soužení. Jak zde tedy mohou být lidé spasení během soužení, když soužení dosud nenastalo?

(4) Zjevení 7,9 říká: „Před trůnem.“ Kdyby se nejednalo o vytržení, jak by někdo mohl být v nebi? Přesto během velkého soužení nikdo nebude vytržen. Církev je jediná skupina, která bude vytržena.

(5) V celé Bibli není žádná zmínka o nějakém velkém probuzení během velkého soužení. Žádné biblické proroctví nestojí samo o sobě. Vždy je potvrzeno dalšími knihami. Druhý list Petrův 1,20 je rozhodně pravidlem pro výklad proroctví. Jedná se o princip, podle kterého Duch Svatý napsal Bibli.

Tito lidé tedy nejsou věřící spaseni během velkého soužení.

Slovní spojení „stojí před trůnem“ ve Zjevení 7,9 nám pouze říká o skutečnosti vytržení. Nemluví o procesu vytržení. „Bílá roucha“ zde označují čistotu jejich chování, která je výsledkem očištění krví (v. 14). Bílá roucha ve Zjevení 3,4 jsou zaslíbením, které odpovídá tomu, co je zmíněno ve Zjevení 19,8. To se vztahuje na jejich vítězství na zemi, tj. na jejich čistotu. V budoucnosti se to projeví v nebesích a bude z toho potěšení v nebesích. Bílá roucha ve verši 4,4 vypovídají o starších, kteří jsou bez hříchu. Bílá roucha ve verši 6,11 označují přijetí mučedníků Pánem. „Palmové ratolesti“ ve verši 7,9 představují vítězství. Svátek stánků v Levitiku 23,39-43 používá palmové ratolesti. Svátek stánků ukazuje, že Bůh chce žít se svým lidem dočasně na zemi. To je předznamenání milénia.

2. Zjevení 7,14a

„Řekl jsem mu: ‚Můj pane, ty to víš.‘ A on mi řekl: ‚To jsou ti, kteří přicházejí z velikého soužení.‘“

„Veliké soužení“ ve verši 7,14 není velké soužení, které bude trvat tři a půl roku. Důvody jsou následující:

(1) Velké soužení by mělo začít nejdříve s polnicemi běd a první běda je vyhlášeno při páté polnici (8,13). Přísně vzato, velké soužení začíná sedmou polnicí (11,15-18), ale Zjevení 7,9 naznačuje první vytržení před sedmou pečetí. Tito již přišli před trůn, i když neprošli soužením sedmé polnice.

(2) Velké soužení nemůže začít před tím, než je Satan svržen na zem. Verše 9 až 17 jsou před otevřením sedmé pečetě, zatímco Satan je svržen po zaznění šesté polnice (11,14-15). Před kontextem čtyřiceti dvou měsíců (13,5) je syn-muž již vytržen k trůnu (12,5). Ačkoliv si netroufám tvrdit, že syn-muž zahrnuje všechny, o nichž se zmiňuje verš 7,9, tvrdím, že se musí jednat o většinu těchto lidí.

(3) Závěr velkého soužení je při vylití sedmé misky, která bezprostředně uvádí království. V té době nevidíme nebeský chrám, pouze pozemský chrám, jak se o něm mluví v Ezechielovi (chrám na zemi ve věku království). Během velkého soužení není čas, aby Boží lid sloužil Bohu, ale Zjevení 7,15 jasně říká, že slouží Bohu dnem i nocí.

(4) Během velkého soužení nemůže tolik lidí přijmout spasení, a přesto „veliký zástup“ ve verši 7,9 přišel z velikého soužení podle verše 7,14. To ukazuje, že veliké soužení ve verši 7,14 musí být jiné než velké soužení, které nastane po páté polnici.

(5) Zjevení 11,1 zmiňuje ty, kteří uctívají v nebeském chrámu, a přesto kromě těch ve Zjevení 7,9 není nikdo, kdo by uctíval Boha v nebi. V té době velké soužení, o kterém mluví Zjevení, dosud nezačalo, a přesto již prošli velikým soužením. V novém nebi a nové zemi není žádný chrám (21,22), neboť Bůh a Beránek jsou chrámem nového města. (Centrem nového města je Bůh a Beránek. Ve Zjevení 3,12 po slovech „chrám svého Boha“ následuje věta „již nikdy nevyjde ven“. To se nepochybně vztahuje na dobu nového nebe a nové země, až chrámem budou Bůh a Beránek.)

(6) Bible jasně říká, že jsou křesťané, kteří musí projít soužením (Zj 3,10; L 21,36).

(7) Jestliže lidé, o nichž se mluví ve Zjevení 7,9, jsou ti, kteří prošli velkým soužením, potom musí být těmi, kteří zemřou, až národy pošlapou svatý chrám. Ale podle Zjevení 11,2 by zde neměla být zahrnuta církev. Jak by potom lidé ve verši 7,9 mohli být ti, kteří vyšli z tříapůlletého soužení?

(8) Tři a půl roku velkého soužení se týká především Židů. Daniel 12,1 říká: „A nastane čas soužení, k jakému nedošlo, co jsou národem, až do onoho času. A právě v onom čase unikne tvůj lid, každý, kdo se nachází zapsán v knize.“ Tato pasáž spolu s Matoušem 24,16-18 konkrétně popisuje stav Židů. Božím hlavním cílem při velkém soužení je jednat se Židy. V Jeremjášovi 30,7 se čas Jákobova soužení jasně týká Židů. Soužení, o němž se mluví ve Zjevení, v několika pasážích ukazuje na církev (např. 1,9; 2,9-10.13). Jan 16,33 také říká, že soužení je údělem církve ve světě. Čas je dlouhý a utrpení je těžké. Proto se soužení nazývá „veliké“. Ale nejsou to tři a půl roku „velkého soužení“. „Velké soužení“ ve Zjevení 2,22 se v původním textu liší od toho ve verši 7,14. Také se liší od tříapůlletého velkého soužení, o němž se mluví jinde ve Zjevení. (Ve Skutcích 14,22 se slovní spojení „musíme skrze mnohá soužení vejít do Božího království“ týká zkušeností těch, kteří vcházejí do Božího království.)

3. Zjevení 7,14b

„A svá roucha vyprali a vybílili v krvi Beránkově.“

Slovo „roucha“ je zde v množném čísle. Roucha v množném čísle znázorňují spravedlnosti. Ale zde je spravedlnost spravedlností samotných svatých; netýká se Pána Ježíše Krista jako naší spravedlnosti. Roucho v jednotném čísle se vztahuje na spravedlnost (Iz 61,10), kterou je sám Kristus (Jr 23,6). Kristus je naše spravedlnost (1K 1,30). Oblékáme Krista, abychom předstoupili před Boha. Tato spravedlnost nepotřebuje vybílit v krvi.

Máme dvě roucha. Jedno roucho, v kterém předstupujeme před Boha, jsme oblékli při spasení. Druhým rouchem jsou spravedlnosti našeho vlastního konání; je to naše vítězství, skrze které můžeme předstoupit před Krista. Ve Zjevení 3,18 bílé roucho (to druhé) vyžaduje zaplacení ceny, ale vykoupení zobrazené prvním rouchem nevyžaduje, abychom zaplatili. Žádný křesťan nebude Bohem odsouzen do zahynutí (J 5,24), ale také ani jeden křesťan se nevyhne soudu před soudnou stolicí Kristovou ohledně svého konání (2K 5,10). Jejich roucha nebyla vybílena velkým soužením, ale krví Beránka. Na svá roucha aplikovali krev Beránka. To ukazuje, že byli znečištěni zemí; nicméně neustále praktikovali 1. list Janův 1,9, takže byli očištěni.

4. Zjevení 7,15

„Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu v jeho svatyni dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, nad nimi roztáhne svůj stan.“

„Proto“. Podle předchozího textu je důvodem, proč mohou sloužit Bohu, to, že nebrali otázku hříchu na lehkou váhu.

5. Zjevení 7,16-17

„Již nebudou hladovět ani žíznit, neublíží jim slunce ani jiný žár, neboť Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu z očí.“

Porovnejte to s Izajášem 49,10 (srv. Iz 49,6; Sk 13,47; Iz 49,8; 2K 6,2).

„Již nebudou hladovět ani žíznit“ je naplněním naděje. „Neublíží jim slunce ani jiný žár.“ V novém městě není zapotřebí světla slunce nebo měsíce (Zj 21,23; 22,5). Nejde o to, že by slunce nebo měsíc nebyly, ale že není třeba používat jejich světlo. Přesto bude i na nové zemi noc (21,25); kde je „den“, musí být i noc. „Bůh jim setře každou slzu“, protože již nebude třeba prolévat slzy.

Jedna věc si zaslouží naši pozornost. Lidé ve Zjevení 7,9-17 a syn-muž ve Zjevení 12,1-11 mají mnoho podobností:

(1) Zjevení 7,10 říká, že byli vykoupeni Beránkem. Zjevení 12,11 říká, že syn-muž zvítězil díky krvi Beránka.

(2) Zjevení 7,9 říká, že stáli před trůnem. Zjevení 12,5 říká, že syn-muž je vytržen k Bohu a Jeho trůnu.

(3) Zjevení 7,10 říká: „Záchrana náleží našemu Bohu… a Beránkovi.“ Zjevení 12,10 říká: „Záchrana… našeho Boha a… Krista.“

(4) Zjevení 7,4-8 říká, že je zapečetěno dvanáct kmenů. Zjevení 12,1 říká, že na hlavě ženy byla koruna z dvanácti hvězd. Koruna z dvanácti hvězd se nevztahuje na apoštoly. Josefův sen o dvanácti hvězdách jasně ukazuje, že dvanáct hvězd se vztahuje na dvanáct kmenů.

(5) Zjevení 7,11 říká, že andělé chválili. Zjevení 12,10 říká, že mocný hlas v nebi mluví.

(6) Lidé ve Zjevení 7,9 musí mít před Božím trůnem vzkříšená těla. Syn-muž ve Zjevení 12,5 má také vzkříšené tělo. Slovo „vytrženo“ musí být interpretováno podle pravidla výkladu vidění a nesmí být vykládáno doslovně. Podle Skutků 13,33-34 vidíme, že se vztahuje na vzkříšení. Navíc, kdyby Kristus neoblékl vzkříšené tělo, nemohl by spatřit Boha a byl by považován za nahého (2K 5,2-3; Ex 20,26; 28,42). První list Korintským 15 mluví o skutečnosti vzkříšení, zatímco 2. list Korintským 5 mluví o stavu vzkříšení. V současné době není žádný křesťan před trůnem; to se stane pouze v budoucnosti. Ve Zjevení 4,6 je skelné moře prázdné. Lidé na skelném moři jsou až ve Zjevení 15,2. Skutky 2,34 jasně říkají, že David nevystoupil do nebe. První kniha Samuelova 28,13 jasně říká, že Samuel vystoupil ze země. To ukazuje, že ještě neoblékli vzkříšená těla. Jejich těla jsou dosud v ráji (v ráji jako v Lukášovi 23,43 a v podsvětí jako ve Skutcích 2,27). Pouze Pán sestoupil z nebe, a přesto zůstal v nebi (J 3,13). Dokonce i Henoch a Elijáš byli pravděpodobně vzati na určité místo, kde je Bůh umístil; dosud nedostali vzkříšené tělo.

(7) Zjevení 7,15 říká: „Ten, který sedí na trůnu, nad nimi roztáhne svůj stan“, zatímco Zjevení 12,12 říká: „Nebesa a vy, kdo v nich přebýváte.“ „V nich přebýváte“ je v původní řečtině „v nich stanujete“.

(8) Lidé ve Zjevení 7,9 jsou vítězové, protože: (a) „bílá roucha“ jsou slíbena těm, kteří v Sardech neposkvrnili svá roucha; (b) ušetření od hodiny zkoušky je slíbeno vítězům ve Filadelfii, kteří zachovali slovo vytrvalosti; a (c) palmové ratolesti znázorňují vítězství. Stejně tak jsou synem-mužem ve Zjevení 12,5 vítězové, kteří vládnou nad národy železnou holí.

To je konec vsunutých vidění.

VIII. OBECNÉ SLOVO O PEČETÍCH, POLNICÍCH A MISKÁCH

Pečetě jsou odhaleny v skrytu, zatímco troubení na polnici zní otevřeně. Ve Starém zákoně bylo troubení na polnici vážnou událostí. Tato kniha je tedy také velmi vážná. (Zjevení 1,10 a 4,1 říká „jako polnice“).  Sedmá pečeť produkuje sedm polnic, zatímco sedmá polnice zahrnuje sedm misek. Sedm polnic, které vychází ze sedmé pečetě, jsou postupné a trvají nějakou dobu. Například pátá polnice trvá pět měsíců (9,5), zatímco šestá polnice trvá nejméně třináct měsíců. Dále Zjevení 10,7 a 11,2-3 společně ukazují, že sedmá polnice trvá nejméně tři a půl roku. Podle Zjevení 11,15 po zatroubení sedmé polnice přijde Kristovo království. Sedm misek obsažených v sedmé polnici se rovná sedmé polnici. Doba vylévání sedmi misek je doba troubení sedmé polnice. Není to jako sedm polnic obsažených v sedmé pečeti, které trvají nějakou dobu. Až zazní sedmá polnice, bude již zbývat velmi málo času. Na podporu tohoto porozumění máme následující diagram:

Otvírání sedmi pečetí trvá přibližně dva tisíce let. Ale to, co je napsáno ve svitku, lze vidět až po otevření sedmé pečetě. Sedmá pečeť obsahuje sedm polnic. Po zaznění prvních šesti polnic stále nelze vidět, co je napsáno ve svitku. Svitek je otevřen až na konci sedmé polnice. Až skončí sedmá polnice, začne království. Tehdy uvidíme novou smlouvu a požehnání, která Bůh připravil na zemi (Jr 31,31-34; 33,14-15).

Pečetě pokrývají nějaké období a polnice také pokrývají nějaké období. Avšak mezi polnicemi a pečetěmi je rozdíl. Pečetě poškodí čtvrtinu země (Zj 6,8), zatímco polnice poškodí třetinu země (8,7).

Začátek sedmé polnice je začátek první misky. Konec sedmé polnice je konec sedmé misky. Dále tato polnice potrvá nejméně tři a půl roku. Zjevení 10,7 odpovídá listu Římanům 16,25-26 a Zjevení 11,15 je na konci sedmé polnice, kdy má přijít království. Mezi těmito dvěma verši je tři a půl roku. Zjevení 11,3 zmiňuje tři a půl roku (42 měsíců, 1 260 dnů). Zjevení 12,6 a 14 také zmiňují tři a půl roku (1 260 dnů a „čas a časy a půl času“). Ve Zjevení 11,7 bude svědectví dvou svědků dokončeno po nějaké době. Můžeme říci, že sedmá pečeť „plodí“ sedm polnic, zatímco sedmá polnice obsahuje sedm misek. Sedm misek popisuje podmínky sedmé polnice.

Když porovnáme „tvůj hněv“ ve Zjevení 11,15-18 s „Božím hněvem“ ve Zjevení 15,1, můžeme uvidět, že sedm misek je Boží hněv.

Pečetě jsou otevřeny v nebi skrytě, zatímco polnice zní na zemi a každý je slyší. Misky jsou fyzické a nejsou pouhým zvukem. Otevření pečetí je soud v dispenzaci milosti. Pouze věřící vědí, odkud pochází věci jako hlad, zemětřesení a meče. Nevěřící to nevědí. Proto jsou tyto věci skryté. Troubení polnic znázorňuje změnu dispenzace; dispenzace evangelia skončila. Kapitola 7 je o zapečetění Izraelců a vytržení vítězných věřících. Kapitola 8 je vyhlášením války. Polnice nesou význam oznámení, zatímco misky znázorňují hněv. Ve Starém zákoně najdeme „kalich hněvu“. Ale zde je miska hněvu silnější než kalich hněvu.

Na základě následujících argumentů můžeme poznat, že soužení sedmi polnic jsou skutečnými souženími:

(1) Kniha Zjevení není knihou znamení.

(2) Troubení polnic je slyšitelné a není skryté. Představují to, co troubí. (Při zaznění poslední polnice nastává vzkříšení. Vzkříšení je zázračné. Prvních šest polnic je samozřejmě také zázračných.)

(3) Sedmá polnic přináší lidem Boží soud.

(4) Všechna proroctví ve Starém zákoně, ať už ohledně soudu nebo Pánova příchodu, mají být vykládána doslovně. Proč by tomu mělo být jinak v Novém zákoně? Jelikož deset ran v Egyptě bylo doslovných, proč by soužení ve Zjevení neměla být vykládána doslovně?

(5) Zjevením 7 končí období církve a Bůh se vrací do pozice Starého zákona. Všechny soudy tedy musí být vykládány doslovně. Micheáš 7,15 říká, že Bůh vykoná soud, jako to učinil v Egyptě, jen se bude jednat o větší soud (Iz 11,15-16). Kromě toho, Jeremjáš 23,7-8 říká, že Bůh vykoná vysvobození větší, než bylo to v Egyptě. Z toho tedy plyne, že i soužení budou větší, než ta v době vyjití z Egypta.

(6) „Divy“ prorokované v Exodu 34,10 se naplní v době zatroubení sedmi polnic.

(7) „Velké a trvalé rány“ zmiňované v Deuteronomiu 28,59 jsou všechny „neobyčejné“ (ČEP). Boží soudy jsou vždy vykonávány skrze zázraky.

(8) Pán řekl, že den Syna člověka bude jako dny Noe a Lota (L 17,26-28). V době Noema Bůh otevřel nebeské průduchy a seslal déšť. V době Lota Bůh seslal oheň z nebe. Jednalo se o zázračné soudy.

(9) Bůh musí lidem ukázat, že On je Hospodin. V očích lidí jsou mnohé pohromy pouhými změnami v přírodě. Ale obrácení vody v krev a obrácení pouze jedné třetiny vody dokazuje, že se nejedná o běžnou změnu v přírodě. Spíše se musí jednat o skutek Boží. Člověk je prosycen hříchem a Bůh musí přijít a soudit.

„Velké soužení“ v Matoušovi 24,21-28 se týká Izraelců. Jedná se o pronásledování Izraelců Antikristem. Toto pronásledování začne nejdříve při zaznění páté polnice (Zj 9,1-11). Ve skutečnosti začne při sedmé polnici, protože až tehdy začnou probíhat události týkající se Antikrista (10,7; 11,2; 12,12; 13,1-18).

„Hodina zkoušky“ ve Zjevení 3,10 je pro celý svět, zatímco „velké soužení“ v Matoušovi 24,21-28 je pro Židy. „Hodina zkoušky“ ze Zjevení 3,10 začíná od doby první polnice, zatímco „velké soužení“ z Matouše 24,21-28 začne nejdříve při zaznění páté polnice. Přísně vzato, začne zazněním sedmé polnice; jinak by svět pronásledoval Izraelce (ty, kteří patří Bohu) ještě více.

IX. Sedmá pečeť – ticho v nebi (Zjevení 8,1-2)

„A když otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi ticho asi na půl hodiny. A uviděl jsem sedm andělů, kteří stáli před Bohem; a bylo jim dáno sedm polnic.“

V době, kdy bude otevřena sedmá pečeť, ustane veškerý hluk. (Celý vesmír je ticho; dokonce i trůn je ticho.) To proto, že se chystá změna věku. „A uviděl jsem sedm andělů, kteří stáli před Bohem.“ Andělé stojí, zatímco čtyřiadvacet starších sedí. Sedm andělů má před sebou nástroje. Proto si někteří myslí, že by jedním z nich měl být Gabriel (srv. L 1,19). Polnice jsou k boji (1K 14,8; Am 3,6; Ex 19,16). Nebeská vůle je připravena na zvuk polnic, ale Bůh musí čekat, až se něco stane, než vydá rozkaz. Bůh musí čekat, až Jeho synové vyjádří svou sympatii vůči Němu; tj. musí čekat na modlitbu ve Zjevení 8,3-5. Pan Gordon prohlásil: „Modlitby jsou dráhy, po nichž běží Boží vůle.“

X. Výjev v nebi po otevření sedmé pečetě (Zjevení 8,3-5)

A. Zjevení 8,3

„A přišel jiný [A]nděl, který měl zlatou kadidelnici, a postavil se k oltáři; bylo mu dáno množství kadidla, aby je dal s modlitbami všech svatých na zlatý oltář, který je před trůnem.“

Ten „jiný Anděl“ je Kněz; to je Pán Ježíš. Modlitby svatých jsou obětovány Bohu skrze kadidlo tohoto „jiného Anděla“. Žádný křesťan nemůže obětovat modlitby sám od sebe. Musí být přítomno kadidlo, jímž jsou zásluhy Kristova díla, vůně Kristova. Modlitba věřících musí být připojena k vůni Kristově, než může dosáhnout k Bohu.

Proč tento verš nazývá Pána andělem, a nikoli knězem? List Hebrejům 2,16 říká: „Je přece jasné, že se neujímá andělů.“ Epištoly nám tedy ukazují, že Pán se ve vztahu k nám staví do pozice člověka. List Hebrejům 2,17 říká: „A tedy musel být ve všem učiněn podobný bratřím.“ Jelikož je člověkem, může se přibližovat k člověku. To, že je „Andělem“, ukazuje, že je vyšší než člověk. V Genesis 18,2.16 a 22 je Pán popisován jako člověk, který se přiblížil k Abrahamovi. Avšak v Genesis 19,1 přišel za Lotem jako „anděl“, čímž ukázal, že byl oddělený od člověka. Když později pomáhal Lotovi, znovu se ukázal jako člověk (Gn 19,10.12.16). Zjevení 8,3 říká, že Pán je „jiný anděl“. To znamená, že se změnil věk; už není Synem člověka období evangelia. Nyní se stal „jiným Andělem“, přesto však zůstává knězem. Svatí jsou zde uprostřed soužení.

Ve Starém zákoně muselo být kadidlo zapáleno ohněm z oltáře; nesměl být obětován žádný cizí oheň. Oltář je předobrazem Pánova kříže. Kadidlo je naší modlitbou. Člověk tedy může přijít k Bohu jedině skrze zásluhy a vykoupení Pánova kříže. Modlitba nesmí být obětována s cizím ohněm (ohněm, který nepochází z oltáře). Bez kříže tudíž nemůže být žádná modlitba.

B. Zjevení 8,4

„A dým kadidla spolu s modlitbami svatých vystoupil z ruky anděla před Boha.“

„Dým kadidla.“ Kadidlo je zapáleno a dým kadidla představuje Pánovy zásluhy. Vystoupí pouze dým. Bez Pánova kadidla žádná modlitba nemůže vystoupit k Bohu.

C. Zjevení 8,5

„Tu vzal anděl kadidelnici, naplnil ji ohněm z oltáře a hodil dolů na zem; i nastaly hromy, hlasy, blesky a zemětřesení.“

„I nastaly hromy…“ To je Boží odpověď na modlitby. Ačkoli neznáme obsah modliteb, víme, o čem ty modlitby jsou, na základě skutečnosti, že jsou vyslyšeny. Modlitby svatých zde korespondují s voláním zpod oltáře při páté pečeti; jsou to modlitby těch, kteří prosí, aby byli pomstěni (L 18,1-8). „ „Tu vzal anděl kadidelnici, naplnil ji ohněm z oltáře a hodil dolů na zem.“ Jedná se o hození na stejné místo, odkud to přišlo. To, co je hozeno na zem, je Boží soud.