Kapitola třetí

VIDĚNÍ TRŮNU (ZJEVENÍ 4,1–5,14)

I. Co se má stát (Zjevení 4,1)

„Potom jsem uviděl: Hle, otevřené dveře v nebi, a ten první hlas, který jsem uslyšel jako zvuk polnice mluvící se mnou, říkal: ‚Vystup sem a ukážu ti, co se má stát potom.‘ “

Na základě slov „co se má stát potom“ ve verši 4 někteří tvrdí, že věci v kapitolách 4 a 5 se dosud nenaplnily, protože jsou to věci, které se stanou až v době vytržení církve, při Pánově návratu. To je velmi rozšířený výklad; ale takové vysvětlení s sebou jasně přináší osm následujících problémů:

(1) Jestliže řekneme, že kapitoly 4 a 5 se týkají věcí, které se mají stát později, proč není vůbec zmíněna tak důležitá věc, jako je vytržení církve? Jelikož je vytržení zmiňováno v kapitolách 7, 12, 14 a 15, proč není vůbec zmíněno v tomto oddíle? Někteří tvrdí, že slova „Vystup sem“ ve verši 4,1 se vztahují na vytržení církve, ale verš 2 říká, „Ihned jsem se ocitl v [d]uchu.“ Církev bude vytržena fyzicky, ale verš 2 zde zmiňuje octnutí se v duchu. Proto můžeme říci, že se to nevztahuje na vytržení církve. Jak by bylo možné, když kapitoly 2 a 3 zmiňují události týkající církve, že ihned poté není ani jedno jasné slovo o vytržení církve?

(2) Jestliže Zjevení 4,1 mluví o vytržení církve, kde je potom církev v kapitolách 4 a 5? Někteří tvrdí, že čtyřiadvacet starších ve verších 4,4.10 a 5,8 představuje církev. Později dokážeme, že čtyřiadvacet starších nezastupuje církev. V tuto chvíli si jen musíme položit otázku, proč ani jeden ze čtyřiadvaceti starších není zmiňován ve Zjevení 22. Je snad církev omezena na soužení a potěšení z království, ale v novém nebi a nové zemi již není vidět ani slyšet? Je možné, aby byla na začátku, ale později zmizela?

(3) Kapitola 5 ukazuje, jak Beránek přijímá slávu v nebesích. Je možné tvrdit, že Pán musí počkat dva tisíce let, než dostane slávu?

(4) Chvály od těch „v nebi, na zemi, pod zemí“ (5,13) odpovídají tomu, co je řečeno v listu Filipským 2,20. Jedná se o tak slavnou scénu, protože Pán vstal z mrtvých, vystoupil do nebes a dostal od Otce „jméno, které je nad každé jméno“ (Fp 2,9). Jak můžeme v kontrastu s tím tvrdit, že Zjevení 5,13 popisuje něco, co proběhne až o dva tisíce let později?

(5) Proč by nová píseň ve Zjevení 5,9 měla čekat na zazpívání dva tisíce let? Může snad být dokonáno vykoupení, ale nemůže být zazpívána nová píseň?

(6) „Jako zabitý“ (5,6) jasně naznačuje, že se zde popisuje scéna v době Pánova nanebevstoupení. Ačkoliv je Pánova smrt věčně čerstvá, zde použitá slova jsou velmi jasná – „jako [právě] zabitý“.

(7) Ve Zjevení 4,8 čtyři živé bytosti říkají: „Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“ Porovnejte to se Zjevením 11,17: „Děkujeme tobě, Pane Bože, Všemohoucí, který jsi a kterýs byl.“ Zde je vypuštěno slovní spojení „který přichází“. Na tom můžeme vidět, že Pánův příchod musí nastat po verši 4,8, nikdy před veršem 4,8.

(8) Zjevení 5,6 říká, že sedm Duchů Božích je „vyslaných do celé země“. Co bude Duch Svatý dělat na celé zemi během velkého soužení? Víme, že Duch Svatý sestoupil pouze po nanebevstoupení Pána Ježíše. V období církve je Duch vyslán Pánem.

Na základě těchto osmi bodů si uvědomujeme, že kapitola 4 odhaluje normální situaci před Bohem; je to původní situace v nebesích. Kapitola 5 mluví o situaci v době Pánova nanebevstoupení (protože až ve verši 5,6 vidíme stojícího Beránka), která je Janovi záměrně ukázána. „Potom… otevřené dveře v nebi“ ve verši 4,1 se nestanou po době sedmi církví, ale po spatření vidění v kapitole 1.

„Hle, otevřené dveře v nebi.“ Nebe se otevřelo Ezechielovi (Ez 1,1), Pánu Ježíši (Mt 3,16), Štěpánovi (Sk 7,56), Petrovi (Sk 10,1) a Janovi (Zj 4,1; 19,11).

„A ten první hlas, který jsem uslyšel jako zvuk polnice mluvící se mnou.“ Zde se říká „jako zvuk polnice“, ale ne polnice samotná. Slova „Vystup sem“ byla řečena Janovi jako jednotlivci; není to obraz vytržení církve. (Scofield prohlásil, že se jedná o obraz vytržení církve, ale je nemožné to zde dovodit.) „Ukážu ti“ mluví o slovech, která jsou slyšena. „Ukážu ti, co se má stát potom“ je úvodem k následujícím prorockým slovům.

II. Trůn (Zjevení 4,2-3)

A. Zjevení 4,2

„Ihned jsem se ocitl v [d]uchu. A hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl.“

Byl vytržen Janův duch, nikoliv jeho tělo. „Hle, v nebi stál trůn.“ Trůn je ústředním bodem této knihy; je také ústředním bodem všeho. Trůn, který je vidět jako první, je tedy místem, ze kterého vychází všechny následující události. Tento trůn se liší od trůnu zmiňovaného v epištolách. List Hebrejům se dotýká aspektu Boží milosti – trůnu milosti. Zjevení 4,2 se dotýká aspektu Boží spravedlnosti – trůnu soudu. „A na tom trůnu někdo seděl.“ Ten někdo je Bůh.

B. Zjevení 4,3

„A ten, kdo na něm seděl, byl na pohled jako kámen jaspis a karneol; a kolem trůnu duha na pohled jako smaragd.“

„Jaspis“ se nejlépe přeloží jako „diamant“. Ze všech fyzických věcí diamant nejvíce připomíná barvu světla. Nikdo jej nedokáže rozbít. Každý si jej cení. Jeho struktura je výsledkem proměny uhlí. Jeho světlo je jako světlo evangelia, které přivádí lidi z temnoty do oblasti světla.

„Karneol“ je dokonale červený a představuje Boží vykoupení, protože krev je červená. Význam těchto dvou věcí spočívá v jejich barvě. Jedna představuje barvu evangelia; druhá představuje vykoupení, které Bůh dokonal skrze Pána Ježíše.

„A kolem trůnu duha na pohled jako smaragd.“ Duha, kterou obvykle vidíme na zemi, má obloukový tvar, ale zde je duha kolem trůnu. Duha je znamením Boží smlouvy s Noemem. Na tom můžeme vidět, že Bůh je Bohem, který uzavírá smlouvu (Gn 9,12-16), i Bohem, který zachovává smlouvu. Bůh brzy vykoná svůj soud; nicméně nadále zachovává svou smlouvu a pamatuje na svá zaslíbení a milost. „Smaragdově“ zelená je trávově zelená; je to základní barva země. To znamená, že během Božího soudu má Bůh milost a pamatuje na zemi. Poté, co země prošla soudem, nadále zůstala zelená barva (Gn 8,11).

III. Čtyřiadvacet starších (Zjevení 4,4)

„Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů a na těch trůnech sedělo čtyřiadvacet starších, oblečených do bílých šatů a na hlavách zlaté [koruny].“

Bibličtí vykladači obvykle tvrdí, že čtyřiadvacet starších označuje celou oslavenou církev, ale jejich tvrzení není dostatečně podloženo. Nedávno někteří citovali Zjevení 4,4 a řekli, že tito starší mají trůny, a proto jsou králové. Také řekli, že ve verši 5,8 mají starší harfy a misky plné kadidla, a proto jsou také kněží. Kromě toho 1. list Petrův 2,9 říká, že věřící jsou královské kněžstvo. Jelikož těchto čtyřiadvacet starších jsou králové a kněží, bibličtí vykladači tvrdí, že tito starší představují oslavenou církev.

Podle tohoto výkladu by však celá církev byla vytržena najednou a nemusela by procházet soužením. Není to snad proti duchu této knihy? A co Zjevení 3,10? Existuje dalších deset důvodů, které dostatečně dokazují, že čtyřiadvacet starších není oslavená církev.

(1) Pojem „starší“ není stejný jako pojem „církev“. Jestliže zde starší označují církev, nečinilo by to celou církev staršími? Podle historické skutečnosti si Bůh nejprve vybral anděly (Iz 14,12; Ez 28,11-19), za druhé Židy (Gn 12,1-3) a za třetí církev (církev byla založena ve Skutcích 2). Církev nemůže být považována za starší a nemohou to být ani Židé. (List Efeským 1,4 mluví o vyvolení podle Božího věčného záměru. Vyvolení andělé v 1. listu Timoteovi 5,21 jsou však něco jiného.)

(2) Číslo označující počet starších není číslem církve. Číslem církve je sedm nebo alespoň násobek sedmi. Jsou-li starší církev, jejich počet by měl být sedm nebo násobek sedmi. Číslo čtyřiadvacet není číslo sedm ani jeho násobek.

(3) Církev nemůže dostat trůn a korunu dříve než Pán Ježíš. Ten, kdo sedí na trůnu ve Zjevení 4,2, je Bůh Otec (Beránek ve verši 5,6 stojí). Nejprve jsou ve verši 4,4 „trůny“ a potom slovo „sedělo“. V původním textu je slovo „sedět“ stejné slovo jako „trůn“; proto by mělo být také překládáno jako „trůn“. Těchto čtyřiadvacet starších, kteří sedí na trůnech, má také zlaté koruny na hlavách. Řekneme-li, že jsou církev, jak to, že církev sedí, zatímco Beránek stojí? Ve verši 5,6 je církev již korunována; proč Pán Ježíš musí čekat až do kapitoly 20, než bude Králem? Jak může církev dostat slávu dříve než Pán? Kromě toho, po Zjevení 19,4 nenajdeme po čtyřiadvaceti starších ani stopy. Řekneme-li, že tito starší představují církev, kam se poděla tato slavná církev?

(4) Není zmínka o tom, že by bílé šaty, do nichž jsou starší oblečeni, byly umyty v drahocenné krvi; avšak když jsou v jiných pasážích zmíněna bílá roucha, Zjevení vždy říká, že jsou očištěna krví Beránka (například ve verši 7,14). Bílé šaty zde ukazují, že starší nemají žádný hřích.

(5) Slova, která starší říkají, nejsou slova vykoupení. Zjevení 4,11 říká, že mluví o Božím stvoření. Proto znají pouze Boží stvoření a neuvědomují si Boží vykoupení. I když ve verších 5,9-10 zpívají novou píseň, činí tak proto, že Pán vykoupil „lidi“. „Lidé“ se nevztahují na starší, ale na ty z každého kmene, jazyka, lidu a národu.

(6) Všechny okolnosti v kapitole 4 představují situaci vesmíru. Kromě trůnu a sedmi Duchů jsou zde čtyři živé bytosti a čtyřiadvacet starších. Nic jiného není zmíněno. To ukazuje, že tito starší jsou starší vesmíru. Můžeme snad říci, že církev je tvořena těmi nejstaršími ve vesmíru?

(7) Přinášet modlitby před Boha, jak je zmiňováno ve verši 5,8, není dílem církve. Ačkoliv Bible nařizuje, aby se církev modlila za lidi, Bůh církvi nenařizuje, aby Mu přednášela prosby druhých za lidi. Církev nemá takovou moc. Mnozí vykladači Bible se shodují na tom, že anděl ve Zjevení 8,3-4 označuje Pána. Ať už to Pán je nebo není, je to anděl, kdo přináší modlitby před Boha. Přinášení modliteb před Boha ve verši 5,8 tedy také musí vykonávat andělé.

(8) Čtyřiadvacet starších o sobě nikdy nemluví jako o církvi. Třetí osoba „je“ ve verši 5,10 je odkazem starších na církev. Kdyby starší mluvili o sobě, řekli by „nás“. Ze slova starších je zřejmé, že rozlišují mezi sebou a církví. Na tom můžeme vidět, že čtyřiadvacet starších rozhodně není církev. Ve Zjevení 7,13-17 jsou tři druhy osob: starší, Jan a ti, kteří jsou oblečeni v bílá roucha. Řekneme-li, že čtyřiadvacet starších tvoří pouze část těch, kteří jsou v církvi, mohlo by dávat smysl, že se starší ptají Jana: „Kdo jsou… tito, kteří jsou oblečeni v bílá roucha?“ Ale jak by bylo možné, aby se celá církev ptala ohledně části církve?

(9) Ve Zjevení 7,13-17 Jan oslovuje jednoho ze starších: „Můj pane.“ Můžeme vidět, že starší musel mít vyšší postavení než Jan. Jak jinak by starší mohl dovolit, aby jej Jan oslovoval „pane“? Když to porovnáme se Zjevením 22,8-9 a 5,9-10, uvidíme, že starší nikdy neřekli, že oni sami jsou umyti krví. Zjevení 5,9 říká: „Svou krví jsi vykoupil Bohu lidi.“ Je tam „lidi“, ne „nás“, jak je to v některých překladech. Kromě toho, kdyby se ve verši 5,9 změnilo slovo „lidi“ na „nás“, jak by gramaticky obstálo slovo „je“ ve verši 5,10?

(10) Postoj čtyřiadvaceti starších před Bohem je nanejvýš neobvyklý. Na rozdíl od církve nikdy nehladověli, nežíznili ani neplakali. Nebojí se Boha a nemají pocit hříchu ani zkušenost vykoupení. Z toho víme, že nejsou vykoupenou církví.

Kdo jsou tedy těchto čtyřiadvacet starších? Nejprve docházíme k závěru, že jsou to králové a kněží mezi anděly. Jsou to starší vesmíru, kteří řídí anděly a svět a slouží Bohu. Dokazuje to následující:

(1) Sedí na trůnech a na hlavách mají koruny. Musí být tedy králové.

(2) Jsou oblečeni do bílých šatů, což jsou kněžské šaty (viz Ex 28; Lv 6,10; 16,4). Mají harfy, písně a zlaté misky plné kadidla. To vše dokazuje, že jsou kněží.

(3) Důvod, proč jsou kněžími mezi anděly, spočívá v tom, že jsou staršími vesmíru. V kapitolách 4 a 5 Bůh je Bůh, Pán je Beránek, Duch Svatý je sedm Duchů Božích a čtyři živé bytosti představují zvířata ve stvoření. Člověk je na zemi a Ďábel se nepočítá. Čtyřiadvacet starších jsou tedy ti nejstarší mezi všemi tvory.

(4) Kromě andělů nikdo nemůže sedět na trůnech a mít na hlavách zlaté koruny dříve než Pán. Původně Bůh ustanovil anděly, aby vládli vesmíru. Později archanděl selhal a stal se Satanem; proto zde máme Satanovo království. Zbývající andělé, kteří se nepodřídili Satanovi, jsou stále ustanoveni Bohem, aby řídili vesmír. Například je zde Michael, který je andělem pro Izraelce (Da 10,13). Jako vykoupení lidé také máme své anděly (Sk 12,15; Mt 18,10; He 1,14). Zde čtyřiadvacet starších sedí, zatímco v následujících kapitolách andělé, kteří troubí na sedm polnic, stojí (Zj 8,2). Čtyřiadvacet starších nyní řídí vesmír. Když vidí, jak Bůh zachraňuje skupinu lidí, nežárlí; naopak za to Boha chválí. Až přijde království, odstoupí ze své pozice a předají vládnoucí autoritu ve vesmíru lidem (Zj 11,16-18; He 2,5-8). To je důvod, proč po Zjevení 19,4 již nevidíme, že by starší ještě konali svou práci.

(5) Číslo čtyřiadvaceti starších je číslem kněží. V Davidově době byli kněží rozděleni do čtyřiadvaceti tříd (1Pa 24,7-18). Zodpovědností kněží je přinášet modlitby svatých před Boha. Harfy jsou pro zpěv a misky kadidla jsou pro modlitby.

IV. Situace trůnu (Zjevení 4,5-6)

A. Zjevení 4,5

„Z trůnu vycházely blesky, hlasy a hromy. Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to jest sedm [D]uchů Božích.“

„Z trůnu vycházely blesky, hlasy a hromy.“ Vidíme, že Bůh brzy vykoná soud. Tento trůn je Božím trůnem spravedlnosti, Jeho trůnem soudu. „Ohnivé lampy“ jsou v původním textu „ohnivé pochodně“. Lampa se používá v domě, zatímco ohnivá pochodeň se používá venku. (Ohnivá pochodeň, kterou používali Řekové, měla tvar polnice a uvnitř měla len nebo bavlnu nasáknutou olejem. Používala se venku, kde bylo hodně vzduchu.) Před Bohem je samozřejmě pouze jeden Duch Svatý. Sedm Duchů zde naznačuje, že důraz je položen na práci a účinky Ducha Svatého. To dokonale odpovídá významu ohnivých pochodní (viz Zj 5,6; Iz 11,2).

B. Zjevení 4,6

„A před trůnem bylo něco jako skelné moře, podobné křišťálu. Uprostřed trůnu a kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu.“

Skelné moře je před trůnem, protože duha je kolem trůnu. V době Noeho Bůh uzavřel smlouvu, že již nikdy nezničí zemi vodou (Gn 9,15). Zde vidíme, že soud vodou skončil; soud již nebude mořem. Ve Zjevení 15,2 je skelné moře smíšené s ohněm. V novém nebi a nové zemi již nebude žádné moře. Nicméně bude peklo – ohnivé jezero. Z toho důvodu pan Govett řekl, že toto skelné moře se později stává ohnivým jezerem. Podle něj soud nebude prostřednictvím moře vody; naopak bude ohnivým jezerem. Zdá se to velmi logické.

Je pouze jeden trůn, a proto „uprostřed trůnu“ nemůže znamenat v samém středu trůnu. Lze to jedině vysvětlit jako uprostřed pod trůnem, tj. ve středu pod trůnem. „Čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu.“ „Oči“ představují inteligenci. Se zavřenýma očima nelze vidět svět. Oči jsou tím, co má největší kontakt se světem. „Plné očí zpředu i zezadu.“ To nám ukazuje, že čtyři živé bytosti jsou před Bohem velmi inteligentní.

V. Čtyři živé bytosti (Zjevení 4,7-8)

„První bytost byla podobná lvu, druhá bytost byla podobná býku, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost byla podobná letícímu orlu. Ty čtyři živé bytosti měly každá po šesti křídlech, dokola i uvnitř plno očí. A bez přestání dnem i nocí říkají: ‚Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.‘“

Někteří tvrdili, že když čtyřiadvacet starších představuje církev, tyto čtyři živé bytosti také představují církev. Již jsme řekli, že Zjevení není kniha znamení. Všechno, co v této knize není použito jako znamení, by mělo být vykládáno doslovně. Jestliže čtyřiadvacet starších je církev, jsou-li znamením s tolika čísly, jak později vysvětlíme ostatní čísla? Takový výklad nejen ztěžuje porozumění, ale také způsobuje, že snadno ztratíme hodnotu této knihy. Proto čtyři živé bytosti nejsou znamením, ale spíše jsou zástupci tvorů ve Zjevení 5,13. (Andělé jsou zastoupeni ve verši 5,11.) Čtyřiadvacet starších jsou zástupci andělů v nebi a čtyři živé bytosti jsou zástupci živých tvorů na zemi.

Podle Genesis se živí tvorové dělí do šesti tříd: (1) vodní tvorové, (2) ptáci, (3) dobytek, (4) hmyz (plaziví tvorové), (5) zvířata a (6) člověk. Ale podle Zjevení 4,7 jsou pouze čtyři druhy:

(1) Lev je král zvířat (Př 30,30).

(2) Býk je král dobytka. (Mezi dobytkem je býk největší.)

(3) Člověk představuje lidské bytosti ve světě. Člověk nepředstavuje církev, neboť ve věku království „země bude naplněna poznáním Hospodina“ (Iz 11,9). Během věku království bude církev rozdělena na ty, co jsou pouze spaseni, a na vítěze. Ale v novém nebi a nové zemi již takové rozlišení nebude. Během věku království, ačkoliv lidské bytosti na zemi budou také věřit v Boha, nebude křest v Duchu Svatém; lidé se tedy nestanou údy Těla Kristova. Mohou věřit pouze jako jednotlivci. V novém nebi a nové zemi budou obnoveni pouze do stavu Adama před tím, než spáchal hřích. Budou jíst ovoce, spát, ženit se, vdávat se a rodit syny a dcery, ale již nebudou umírat, nebudou nemocní a nebudou hřešit, protože již nebudou pokoušeni Ďáblem. (Více si o tom řekneme později.)

(4) Orel je král ptáků.

Není zmíněn žádný plaz ani ryba. Největším plazem je had; proto zde není zastoupen. V době Noeho ryby nebyly souzeny, ale všichni ostatní živí tvorové ano. Kromě toho, v novém nebi a nové zemi již nebude žádné moře. Na tom můžeme vidět, že ryby budou souzeny pouze v budoucnosti; proto zde také nemají zástupce.

Kvůli vlivu lidského pádu je celé stvoření vzdálené svému původnímu stavu. V důsledku toho list Římanům 8,19-22 říká, že celé tvorstvo očekává vstup do svobody slávy Božích dětí. Až Pán přijde, budeme oslaveni a stvoření bude vysvobozeno z otroctví zániku. Všechno bude obnoveno, teprve až se Pán vrátí (Sk 3,21). Účinnost Pánovy smrti na kříži dosahuje nejen k člověku, ale ke všem věcem (Ko 1,20). List Hebrejům 2,9 (Pavlík) říká „vše“. Pán okusil smrti za „vše“, tj. za vše stvořené. Předchozí oddíl říká „všechny věci“ (v. 8); následující oddíl říká „vše“ (v. 9). V budoucnosti tedy bude vykoupen nejen člověk, ale i všechny stvořené věci. Pán Ježíš je nejen člověk, ale také Prvorozený všeho stvoření (Ko 1,15; Zj 3,14).

Čtyři živé bytosti představují vykoupené živé věci před Bohem. Mezi čtyřmi živými bytostmi jsou býk a člověk čistí, zatímco lev a orel jsou nečistí. Tyto dva typy tvorů stojí před Bohem, bez rozdílu mezi čistým a nečistým, protože jsou všichni vykoupeni. Lev a orel jsou draví, zatímco člověk a býk jsou jemní. Ale protože jsou všichni vykoupeni, mohou žít společně.

Ve Starém zákoně jsou dva druhy poslů: (1) cherubové a (2) serafové. Cherubové mají pouze čtyři křídla (Ez 1,6) a serafové mají křídel šest (Iz 6,2). Čtyři živé bytosti zde ve Zjevení připomínají čtyři živé bytosti, o kterých mluví Ezechiel – mají tváře cherubů (Ez 1,10) a křídla serafů (Iz 6,2). Na tom vidíme, že živé bytosti zde jsou kombinací cherubů a serafů. Cherubové jsou pro Boží slávu. Exodus 37,7 říká: „Udělal dva zlaté cheruby.“ To znázorňuje slávu cherubů. Serafové jsou pro Boží svatost (viz „svatý“ v Izajášovi 6,3). Sláva se týká Boha samého. Svatost se týká Boží přirozenosti. Proto zde čtyři živé bytosti zjevují Boží slávu a svatost. „Všemohoucí,… který přichází“ znamená, že přijde. To ukazuje na Pánův druhý příchod.

VI. Chvály (Zjevení 4,9-11)

„A kdykoli ty živé bytosti vzdají slávu a čest a díky Sedícímu na trůnu, Žijícímu na věky věků, padne těch čtyřiadvacet starších před Sedícím na trůnu a pokloní se Žijícímu na věky věků; pak hodí své [koruny] před trůn a říkají: ‚Hoden jsi, Pane a Bože náš, Svatý, přijmout slávu a úctu i moc, neboť ty jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.‘“

Ve Zjevení 4,9 jsou vzdány „díky“. Čtyři živé bytosti jsou představitelé vykoupených tvorů. Protože byly vykoupeny, vzdávají díky. Ve verši 4,11 čtyřiadvacet starších neděkuje, ale mluví o tom, že Pán je hoden pravomoci. Starší nemají prožitek spasení; znají pouze autoritu. Ale když čtyřiadvacet starších vidí chválu od čtyř živých bytostí, nežárlí, ale naopak se připojí: „Z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ Podle zjištění pana Govetta ty nejlepší rukopisy mají: „Z Boží vůle všechny věci nebyly a byly stvořeny.“ To znamená, že to, když předtím Bůh nestvořil, bylo to podle Boží vůle, a když později stvořil, bylo to také podle Jeho vůle.

VII. Kdo je hoden otevřít ten svitek? (Zjevení 5,1-4)

A. Zjevení 5,1

„A na pravici Sedícího na trůnu jsem spatřil svitek popsaný zevnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi.“

Sedící na trůnu“ je Bůh Otec. O jaký svitek se jedná? Je to Nový zákon. Nový zákon mluví o tom, jak Bůh zachrání církev, Izraelce, svět a vesmír. Tento svitek také zaznamenává Boží pohled na církev, Izraelce, svět a vesmír. „Zapečetěný sedmi pečetěmi.“ To znamená, že s rozlomením každé pečetě můžeme vidět o něco více ze svitku. Spíše je potřeba rozlomit všech sedm pečetí, než se dá vidět, co bylo ustanoveno. Tento svitek je Nový zákon ustanovený krví Beránka. Je to celý Boží plán v Novém zákoně.

B. Zjevení 5,2

„A uviděl jsem silného anděla, který hlásal mocným hlasem: ‚Kdo je hoden otevřít ten svitek a rozlomit jeho pečetě?‘ “

Protože hlas musí zasáhnout nebe, zemi a podzemí, je zapotřebí mocně hlásat: „Kdo je hoden?“ To není otázka moci, ale otázka způsobilosti. Kdo je hoden přinést Boží plán? Nikdo.

C. Zjevení 5,3

„A nikdo v nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl otevřít ten svitek a dívat se do něho.“

Mezi anděly v nebi, lidskými bytostmi na zemi a duchy pod zemí není nikdo hoden otevřít ten svitek.

D. Zjevení 5,4

„Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden svitek otevřít a dívat se do něj.“

Protože Jan viděl, že Boží plán nemohl být uskutečněn, velmi plakal. Zde je srdce, které cítí se srdcem na trůnu.

VIII. Lev-Beránek (Zjevení 5,5-7)

A. Zjevení 5,5

„Ale jeden ze starších mi říká: ‚Neplač. Hle, zvítězil lev, ten z kmene Judova, kořen Davidův, aby otevřel ten svitek a jeho sedm pečetí.‘“

„Lev, ten z kmene Judova“. Pán je z kmene Judova. Před Bohem je Pán Beránek, nikoli Lev. Ale pro Židy je Pán Lev z kmene Judova, nikoliv Beránek. Lev má sílu a je král.

„Kořen Davidův“. David byl podle Božího srdce a byl prvním králem, kterého si Bůh vyvolil. Pán Ježíš je proutek Jišajův, protože vzešel z Jišaje (Iz 11,1). Ale Pán Ježíš není proutek Davidův. Místo toho je „kořen Davidův“, protože David je z Ježíše. David se stal králem podle vzoru Pána Ježíše. Bůh potřebuje vítězného krále, který otevře ten svitek, aby se mohl naplnit Jeho plán.

B. Zjevení 5,6

„A tu jsem spatřil, že uprostřed trůnu a těch čtyř živých bytostí a uprostřed těch starších stál Beránek jako zabitý; měl sedm rohů a sedm očí, což jest sedm [D]uchů Božích, vyslaných do celé země.“

„Stál Beránek“. To je scéna v době Pánova nanebevstoupení. „Měl sedm rohů a sedm očí.“ Rohy představují sílu, protože rohy býka a berana jsou silné. Proto jsou v Bibli taková vyjádření jako „díky tvé přízni se zvedá náš roh“ (Ž 89,17), „roh mé záchrany“ (Ž 18,3) a tak dále. Oči představují inteligenci. Sedm Duchů Božích zde neosvěcuje Boha, ale jsou jako ohnivé pochodně vyslané do temných míst. Sedm Duchů na Pánu Ježíši Mu dává sílu, inteligenci a tak dále (Iz 11,2). Sedm Duchů způsobuje, že se přibližujeme k Pánu a chválíme Ho.

C. Zjevení 5,7

„I přišel a vzal ten svitek z pravice sedícího na trůnu.“

Jakmile vzal ten svitek, zazněly chvály v nebi a na zemi. Nový zákon je vykonáván v ruce Beránka.

IX. Chvály čtyř živých bytostí a čtyřiadvaceti starších (Zjevení 5,8-10)

A. Zjevení 5,8-9

„A když ho vzal, čtyři živé bytosti i čtyřiadvacet starších padlo před Beránkem; každý měl harfu a zlaté misky plné kadidel, což jsou modlitby svatých. A zpívají novou píseň: ‚Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu a národu.‘“

Záměrem modliteb svatých (v. 8) je Pánův opětovný příchod. Harfy jsou pro chválení a „misky plné kadidel“ jsou pro předkládání modliteb. „Nová píseň“. Protože Pán zemřel jen krátce předtím, jedná se o novou píseň. „Z každého kmene, jazyka, lidu a národu“. Čtyři je číslo země. „Vykoupil… lidi“. Tito „lidé“ nejsou čtyřiadvacet starších, protože tento verš neříká „vykoupil nás“.

B. Zjevení 5,10

„A učinil jsi je králi a kněžími našemu Bohu; a budou kralovat na zemi.“

Nejsou snad na základě těchto slov všichni věřící učiněni králi a kněžími? Vskutku to můžeme prohlásit. Naše spasení je založeno na Pánově smrti, ale postup spasení je založen na naší víře. Stejně tak to, že jsme králové a kněží před Bohem, je založeno na výdobytcích Pánovy krve, ale postup, jímž to získáváme, je založen na našem chování.

X. Chvály andělů a tvorů (Zjevení 5,11-13)

„I uviděl jsem a uslyšel jsem hlas mnoha andělů okolo trůnu a těch živých bytostí a těch starších, jejich počet byl desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců, a říkali mocným hlasem: ‚Hoden jest Beránek, ten zabitý, přijmout tu moc a bohatství, moudrost, sílu a úctu, slávu a dobrořečení.‘ A všechno stvoření, které je v nebi, na zemi, pod zemí i na moři, všechno, co je v nich, jsem slyšel volat: ‚Tomu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi dobrořečení, úcta, sláva i moc na věky věků!‘“ Verše 11 a 12 jsou chvály andělů, čtyřiadvaceti starších a živých bytostí. Verš 13 obsahuje chvály všeho tvorstva ve vesmíru a chvály čtyř živých bytostí.