Studie knihy Zjevení (# 11)

Kapitola Jedenáctá

POSLEDNÍ VAROVÁNÍ (ZJEVENÍ 22,6-21)

I. POSELSTVÍ ANDĚLA (ZJEVENÍ 22,6-11)

A. Zjevení 22,6

„I řekl mi: ‚Tato slova jsou věrná a pravá; Pán Bůh duchů proroků poslal svého anděla, aby svým otrokům ukázal, co se má brzo stát.‘ “

„Tato slova“ označují slova v předchozích verších o Novém Jeruzalémě. „Tato slova jsou věrná a pravá.“

Dvakrát v knize Zjevení anděl prohlašuje, že tato slova jsou věrná a pravá (21,5; 22,6). „Pán Bůh duchů proroků“ znamená, že Pán je Bohem duchů těch, kteří jsou proroci. Povšimněte si, že slovo „duchové“ je zde v množném čísle. Viz také 1. list Korintským 14,12, kde „duchovní dary“ (ČEP) by se měly překládat jako „duchové“. Slovo „duchové“ v množném čísle vždy odkazuje na duchovní dary, které budují církev. Tito duchové jsou také duchovními dary. Viz také 1. list Korintským 14,32, kde jsou v množném čísle „proroci“ i „duchové“: „duchové proroků“. Zde jsou zahrnuti duchové proroků jak ve Starém, tak v Novém zákoně. „Pán Bůh“ zde označuje Pána Ježíše. Porovnejte to se Zjevením 1,1: „Prostřednictvím svého anděla.“ Podmětem je zde Pán Ježíš. Pán Bůh ve Zjevení 22,6, který posílá svého anděla, je stejně tak Pán Ježíš (viz také 22,16).

Ačkoliv od verše 22,6 začíná epilog, tento verš nás přivádí zpátky až do první kapitoly Zjevení. „Aby svým otrokům ukázal.“ Kniha Zjevení se zaměřuje na naši individuální zodpovědnost před Bohem jakožto otroků, nikoliv jako dětí. „Co se má brzo stát.“ Někdo si možná myslí, že v uplynulých dvou tisících let se Bůh velmi zdržel, ale co je skutečně krátká nebo dlouhá doba určují Boží „hodiny“, nikoliv naše pojetí času.

B. Zjevení 22,7

„A hle, přijdu brzy. Blahoslavený, kdo zachovává slova proroctví tohoto svitku.“

Ve verši 6 mluví anděl; ve verši 7 mluví Pán Ježíš. Věta „Přijdu brzy“ je ve verších 6-21 zmíněna třikrát (vv. 7.12.20) pro zdůraznění, aby si člověk uvědomil, že je „blahoslavený, kdo zachovává slova proroctví tohoto svitku“. Kniha Zjevení je člověku dána, aby ji zachovával; je určena k tomu, aby ji člověk uvedl do praxe. Kapitola 1 říká, že máme číst, slyšet a zachovávat, ale zde je zmíněno pouze zachovávání, protože v tomto bodě již bylo vše přečteno a slyšeno. Nyní zbývá jen zachovávat.

C. Zjevení 22,8

„Já, Jan, jsem ten, kdo tyto věci slyšel a viděl. A když jsem to uslyšel a uviděl, padl jsem k nohám anděla, který mi tyto věci ukazoval, abych se mu poklonil.“

Jan byl pohnut Duchem Svatým, aby tyto věci uslyšel a uviděl. Pán jej poučil prostřednictvím svého anděla. Nyní má závěr. „Anděl“ zde je pravděpodobně stejný anděl jako ve Zjevení 19,9-10 a 21,9. „Padl jsem k nohám anděla, který mi tyto věci ukazoval, abych se mu poklonil.“ To je podruhé, co Jan selhal (19,10 zachycuje první selhání). Jan pouze padl, aby se poklonil; ještě nevyslovil žádnou chválu. Anděl jej zastavil. To ukazuje, že křesťané by se neměli zapojovat do žádného klanění, které vyjadřuje postoj uctívání.

D. Zjevení 22,9

„Řekl mi: ‚Varuj se toho! Jsem spoluotrok tvůj a tvých bratrů proroků a těch, kdo zachovávají slova tohoto svitku. Bohu se pokloň.‘ “

Pán člověku zakazuje, aby se klaněl čemukoliv jinému než Bohu. Ve Starém zákoně, stejně jako v knize Zjevení, se Pán často ukazoval jako anděl. Ale po tisíciletí se již nebude ukazovat jako anděl.

E. Zjevení 22,10

„Ještě mi řekl: ‚Nezapečeť slova proroctví tohoto svitku, neboť ten čas je blízko.‘ “

Tento verš jasně ukazuje, že se jedná o knihu proroctví a že nemá být zapečetěna. Daniel 8,26 a 12,9 říká, že to, co bylo napsáno, má být zapečetěno, protože kniha Daniel je knihou znamení. Pokrývá dlouhé časové období a měla být zapečetěna až do konce věku. Kniha Zjevení však existuje na konci věku. Je zde, aby pomohla člověku porozumět, a proto nemá být zapečetěna.

V podobenství o urozeném člověku, který odešel do daleké krajiny, Pán říká, že až se vrátí, setká se se stejnými služebníky. Z toho vyplývá, že Pán se vrátí brzy (L 19,12-26).

Co znamená „zapečetit“? Z Matouše 13,10-11 a 13-17 vidíme, že zapečetit znamená mluvit v podobenstvích. Slovo „nezapečeť“ zde ukazuje, že se nejedná o podobenství, znázornění či znamení. Zjevení není knihou znamení či zapečetěnou knihou, nýbrž otevřenou knihou.

(Vážným omylem historické výkladové školy je, že považuje knihu Zjevení pouze za knihu znamení. Někteří ve futuristické škole také považují části této knihy za znamení. Ve skutečnosti má tato kniha pouze kolem dvaceti osmi znamení, z nichž je čtrnáct vysvětleno, jako jsou zlaté svícny, sedm hvězd atd. Zbývajících čtrnáct znamení jsou vedlejší body, které jsou snadno pochopitelné. Kromě nich v knize Zjevení nejsou žádná jiná znamení. K čemu by byla tato kniha, pokud by všechny věci v ní byly pouhými znameními?)

„Neboť ten čas je blízko.“ Ten čas je skutečně blízko!

F. Zjevení 22,11

„Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní, a kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, a kdo je svatý, ať se ještě posvětí.“

Tato věta je pokračováním slov „ten čas je blízko“ v předchozím verši. Vyplývají z toho dvě věci:

(1) Jelikož ten čas je blízko, nebude příležitost se obrátit, pokud se člověk neobrátí nyní.

(2) Během tohoto krátkého období ti, kteří se chtějí obrátit, se obrátí, ale ti, kteří se nechtějí obrátit, zůstanou stejní navěky.

Těžko říci, zda toto slovo řekl Pán Ježíš nebo andělé.

II. POSELSTVÍ PÁNA (ZJEVENÍ 22,12-13)

A. Zjevení 22,12

„Hle, přijdu brzy a moje mzda se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo.“

„Hle, přijdu brzy.“ To je spolu s veršem 7 řečeno, aby to přitáhlo naši pozornost. Tento verš odpovídá verši 11. Tato mzda bude dána podle skutků člověka. Proto ten, kdo činí nespravedlnost, ať ještě činí nespravedlnost, a kdo je nečistý, ať se ještě znečistí, protože Pán brzy přijde!

B. Zjevení 22,13

„Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.“

Tento výraz je v knize Zjevení zmíněn několikrát (1,8.17; 2,8; 21,6; 22,13). Pán Ježíš to říká, protože chce, abychom viděli, že Hospodin ve Starém zákoně je Ježíš v Novém zákoně. Ať už je to ve věku patriarchů, ve věku zákona či ve věku milosti, bez ohledu na používanou metodu, Bůh sám zůstává stejný od začátku do konce. Je pouze jeden Bůh.

III. DVA DRUHY LIDÍ (ZJEVENÍ 22,14-15)

A. Zjevení 22,14

„Blahoslavení ti, kdo si perou roucha, aby měli právo ke stromu života a aby branami vstoupili do města.“

Tento verš oznamuje dnešní situaci. Ti, kteří si perou roucha, jsou blahoslavení dvěma způsoby: (1) Mají „právo ke stromu života“ a (2) „aby branami vstoupili do města“. Vstup do města se nevztahuje na návštěvníka města. Podle verše 19 je svaté město podílem těch, kteří si vyprali roucha.

„Perou si roucha“ znamená, že dovolují, aby se na nich neustále uplatňovala účinnost krve Pána Ježíše (7,14).

B. Zjevení 22,15

„Venku zůstanou psi, kouzelníci, smilníci, vrahové a modloslužebníci i každý, kdo miluje a činí lež.“

To se vztahuje na ty, kteří zahynou. Zde musíme vzít do úvahy jednu věc. Nežijí snad národy mimo nové město? Pokud ano, jak to vysvětlíme? „Venku“ zde neoznačuje místo, kde žijí národy. Jestliže porovnáme verš 15 s veršem 21,8, zjistíme, že toto místo „venku“ mimo město je jezero ohně. Nové nebe a nová země nahrazují staré nebe a starou zemi, Nový Jeruzalém nahrazuje starý Jeruzalém a jezero ohně v novém nebi a nové zemi nahrazuje dnešní moře. Jezero ohně venku mimo nové město tedy odpovídá Tófetu venku mimo starý Jeruzalém (2Kr 23,10, ČEP; Iz 30,33). „Jezero“ ukazuje na místo omezení.

„Psi.“ To je znamení. Toto znamení není příliš důležité a jeho význam není těžké pochopit. Matouš 7,6 a list Filipským 3,2 vysvětlují, co znázorňují psi. „Kouzelníci“ jsou ti, kteří komunikují s démony. Saul zemřel, protože komunikoval s démony (1S 28,8). Bůh Saula vydal nepříteli, aby byl zabit. Bůh nejvíce nenávidí ty, kteří komunikují s démony; nechce, aby člověk zjišťoval věci od mrtvých (Lv 19,31; Dt 18,11-12). Dovoluje, aby člověk rozuměl pouze věcem, které jsou zahrnuty ve sféře této knihy.

IV. KRISTOVO VLASTNÍ SVĚDECTVÍ (ZJEVENÍ 22,16)

„Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby vám [v církvích] tyto věci dosvědčil. Já jsem kořen a rod Davidův, jasná hvězda jitřní.“

Tato kniha je napsána pro církev. Z obavy, že člověk nebude poslouchat, Bůh posílá svého anděla, aby to dosvědčil. Tento verš mluví o Božím vztahu s člověkem ve dvou aspektech. Za prvé, mluví o Jeho vztahu k Židům a ke království. „Já jsem kořen… Davidův.“ (Podle svého božství je zdrojem Davidovým.) To ukazuje, že je Hospodin ve Starém zákoně. Stejně jako David byl prvním králem, kterého si vyvolil Bůh, aby uspokojil touhu svého srdce, tak je Pán Ježíš v tisíciletí vyvoleným Králem, aby uspokojil Boha. „A rod Davidův.“ (Podle svého lidství se Pán Ježíš narodil z krále Davida.) To vypovídá o aspektu Jeho lidství. Stejně jako Šalomoun byl synem Davidovým a králem pokoje, tak je Pán Ježíš Králem pokoje v tisíciletí. Tyto dva výroky odpovídají na otázku položenou v Matoušovi 22,45: „Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?“

Za druhé, mluví o Jeho vztahu k církvi a k vytržení. „Jasná hvězda jitřní.“ „Jitřní hvězda“ se ukazuje v temné hodině před úsvitem. Pán Ježíš je jitřní hvězdou pro bdělé věřící, aby mohli být vytrženi. (Temná hodina před úsvitem je veliké soužení a úsvit je příchod království.)

V. ODEZVA DUCHA A NEVĚSTY (ZJEVENÍ 22,17)

„A Duch i Nevěsta praví: ‚Přijď.‘ A kdo slyší, ať řekne: ‚Přijď.‘ A kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať si zdarma vezme vodu života.“

To je naposledy, co je v této knize zmiňován „Duch“. Nevíme, proč Duch není zmiňován ve spojitosti s novým nebem a novou zemí.

„Nevěsta“ zde není stejná jako žena zmiňovaná ve Zjevení 19,7. Nevěsta proroctví končí ve Zjevení 22,5. Nevěsta zde je nevěsta zmiňovaná v Pavlových listech. „A Duch i Nevěsta praví: ‚Přijď.‘ “ Jedná se o modlitbu Ducha Svatého a církve. Verš 16 je řečen specificky církvi a verš 17 je odezvou.

„A kdo slyší.“ To je zmíněno ve Zjevení 1,3; 13,9 a mnohokrát v kapitolách 2 a 3. „Kdo slyší“ vždy odkazuje na jednotlivé osoby. „A kdo žízní, ať přijde.“ To znovu ukazuje na situaci církve. „Žíznit“ znamená žíznit v duši. „Přijít“ zde je stejné jako „přijít“ v Matoušovi 11,28. „A kdo chce, ať si zdarma vezme vodu života.“ To se nevztahuje na vodu života ve Zjevení 22,1, ale na věčný život, který věřící přijímají a jenž jim umožňuje, aby byli uspokojeni Kristem a již nežíznili po světě. Nikdo, kdo dychtí po Pánově brzkém návratu, není lhostejný vůči duším hříšníků. Na jedné straně prosí Pána, aby brzy přišel, a na druhé straně touží, aby hříšníci byli spaseni.

VI. POSLEDNÍ VAROVÁNÍ (ZJEVENÍ 22,18-19)

„Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví tohoto svitku: kdo by k nim něco přidal, tomu Bůh přidá ran zapsaných v tomto svitku; a kdo by ze slov svitku tohoto proroctví něco odejmul, tomu Bůh odejme jeho díl ze stromu života a ze svatého města, které byly popsány v tomto svitku.“

Strom života a svaté město jsou stejné jako ve verši 14. Rozdíl je v tom, že verš 14 mluví pouze o vstupu do města, zatímco verš 19 mluví o dílu ze svatého města. To znamená, že člověk nejen vstupuje do města, ale také má město za svůj díl.

Nikdo by neměl vědomě přidávat nebo ubírat ze slov této knihy. Mnohé knihy, které byly napsány o dvě stě či tři sta let později, byly také nazvány knihami zjevení. Takové knihy mohou snadno snižovat hodnotu knihy Zjevení, kterou napsal Jan. Proto je zde varování tak vážné.

VII. POSLEDNÍ POSELSTVÍ, MODLITBA A POŽEHNÁNÍ (ZJEVENÍ 22,20-21)

A. Zjevení 22,20

„Ten, který o tom svědčí, praví: ‚Ano, přijdu brzy.‘ Amen, přijď, Pane Ježíši!“

Zde svědčí sám Pán Ježíš. Předtím řekl: „Hle, přijdu brzy“; nyní říká: „Ano, přijdu brzy.“

„Přijď, Pane Ježíši!“ je Janova modlitba. Nemusíme se ptát, co si lidé myslí o Pánově návratu. Spíše bychom se měli pouze ptát, zda jejich srdce chtějí či nechtějí, aby se Pán vrátil, zda jsou či nejsou těmi, kteří očekávají Pánův návrat, těmi, kteří Mu říkají: „Přijď, Pane Ježíši!“ Úplně poslední modlitba v Bibli zní: „Přijď, Pane Ježíši!“ Tato modlitba bude nakonec jednoho dne vyslyšena. Jedná se o modlitbu, kterou téměř dva tisíce let bezpočtukrát vyslovují mnozí věrní věřící.

B. Zjevení 22,21

„Milost Pána Ježíše Krista se všemi svatými. Amen.“

Jedná se o Janovo požehnání. Bez milosti Pána Ježíše hříšníci nemohou být spaseni a svatí nemohou obstát. Milost našeho Pána Ježíše má moc připravit nás na vytržení a přivést nás do království.