Studie knihy Zjevení (# 10)

Kapitola Desátá

PO TISÍCILETÍ (ZJEVENÍ 20,7–22,5)

I. SATANOVA POSLEDNÍ VZPOURA (ZJEVENÍ 20,7-9)

A. Zjevení 20,7-8

„Až se těch tisíc let dovrší, bude Satan propuštěn ze svého vězení a vyjde, aby svedl národy, které jsou ve všech čtyřech úhlech země, Góga i Magóga, a shromáždil je k boji; a bude jich jako písku v moři.“

To, co viděli proroci ve Starém zákoně, se týkalo především doby až do tisíciletí. Nebylo jim objasněno, co se stane po tisíciletí. Zde se však mluví o věcech, které se stanou po tisíciletí.

Někdo se může ptát: „Jak mohou být lidé v tisíciletém království po dovršení tisíce let tak svedeni?“ Musíme si uvědomit, že během tisíciletého království budou na zemi dva druhy lidí:

(1) Židé. Izajáš 60,21 říká: „A tvůj lid – všichni budou spravedliví.“

(2) Dobří pohané. Jsou to pohané, o kterých se mluví v Matoušovi 25,34-40.46. Zachovali se laskavě k Božím vyvoleným a jsou představováni ovcemi. Ti vstoupí do království. Zlí pohané budou zabiti (Zj 19,21).

Ačkoli v tisíciletém království jsou tyto dva druhy lidí, Židé mají mnohem vyšší postavení než pohané.

Tito lidé jsou nadále lidskými bytostmi; mají tělo a budou nadále rodit děti. První skupina pohanů, která vstoupí do království, je spasena, ale jejich děti zachráněné být nutně nemusí. Izajáš 65,20 zmiňuje smrt; vidíme tedy, že i v té době bude existovat hřích.

Zacharjáš 14,17 naznačuje, že stále budou někteří lidé, kteří se nebudou chtít klanět Hospodinu. Zjevení 2,27 říká, že Pán a křesťané budou pást národy železnou berlou. V tisíciletí tedy lidé budou podmaněni silou. Jestliže někdo neposlechne, bude rozbit na kusy. Jestliže někdo bude zlý, bude odstraněn. Až přijde Satan, tato skupina lidí bude velmi přístupná jeho svodům.

B. Zjevení 20,9

„Vystoupili na šíři země a obklíčili ležení svatých a milované město. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je.“

„Ležení svatých“ je místo, kde žijí křesťané. „Milované město“ je město, kde žijí Židé na zemi. Tito lidé zaujímají ta nejvyšší postavení. Mnozí napadnou ležení svatých a milované město kvůli pokušení žárlivosti.

Bitva Góga a Magóga, o které se mluví v Ezechielovi 38,2, proběhne před tisíciletím. Jedno z těchto jmen označuje osobu a druhé označuje místo. Bitva Góga a Magóga ve Zjevení 20,8 proběhne po tisíciletí a obě jména označují dvojí lid nebo dvě místa.

„Magóg“ je zmíněn v Genesis 10,2 a „Góg“ vidíme v Numeri 24,7; „Agag“ je v Septuagintě přeložen jako „Góg“. Podle arabských textů Góg a Magóg obsadili území od Ruska a Mongolska až po východní část Německa. Tito lidé byli kočovní a krutí. Proto někteří tvrdí, že se jedná o Mongoly, tj. Tatary. Jejich potomci od začátku nenáviděli Židy.

„Země“ označuje židovskou zemi. „Na šíři země“ znamená, že byli dost početní na to, aby naplnili židovskou zemi.

„Ležení svatých“ je místo, kde žijí křesťané. Zjevení 19,14 mluví o „vojscích, která jsou v nebi“. Nebeská vojska jsou v nebi; na zemi jsou pouze dočasně. Jedná se tedy o ležení, a protože ležení není trvalé, vidíme, že tisícileté království pomine.

II. VĚČNÁ SATANOVA ZÁHUBA (ZJEVENÍ 20,10)

„A Ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je šelma a falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.“

Falešná trojice je nyní v jezeru ohně. Někdo se může ptát: „Jak je možné, že ještě bude ‚den a noc‘?“ Ve Zjevení 21,23 uvidíme, že město nebude potřebovat „slunce ani měsíc, aby mu svítily“. Neříká se tam, že slunce a měsíc nebudou v novém nebi a nové zemi. Navíc, strom života ponese ovoce každý měsíc. Jak by mohlo docházet k měsíčnímu rození ovoce bez slunce a měsíce?

III. SOUD VELIKÉHO BÍLÉHO TRŮNU (ZJEVENÍ 20,11-15)

A. Zjevení 20,11

„A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe a jejich místo již více nebylo.“

Tento trůn se liší od trůnu v kapitolách 4 a 5. K popisu tohoto trůnu jsou použita dvě přídavná jména:

(1) „Veliký.“ Tento soud je mimořádný; proto je veliký a spravedlivý.

(2) „Bílý.“ Bílá je barva, která má zvláštní spojitost s Pánem. Například, vlasy Pána Ježíše jsou bílé a Pán Ježíš jede na bílém koni. Bílá znázorňuje dokonalou čistotu, absolutní spravedlnost.

„Toho, kdo na něm seděl.“ To je Pán. V Novém zákoně je k tomu množství důkazů, jako Jan 5,22; Skutky 10,42; 17,31; list Římanům 2,6; 1. list Petrův 4,5; a 2. list Timoteovi 4,1.

„Zmizela země i nebe.“ Někteří tvrdí, že zmizení země i nebe je jednoduše Boží přetvoření země a nebe. Ale následující dovětek „a jejich místo již více nebylo“ ukazuje, že staré nebe a stará země jsou odstraněny. Jelikož ve starém nebi a staré zemi lze stále vidět stopu hříchu, Pán je nyní odvrhuje. O tom se prorokuje v 2. listu Petrově 3,7.10 a 12. Pravděpodobně ve stejnou dobu, kdy Bůh sešle oheň, aby pohltil vzpurné lidi, spálí staré nebe a starou zemi.

B. Zjevení 20,12

„A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch knihách.“

„Mrtví“ ve Zjevení 20,12 jsou „ostatní mrtví“ zmiňovaní ve Zjevení 20,5. „Stojí před trůnem.“ To, že stojí, ukazuje, že ožili. Jelikož stojí, byli vzkříšeni.

Bude někdo u velikého bílého trůnu zachráněn? Odpověď zní ano z následujících důvodů:

(1) Jedná se o soud. Soudit znamená nejen vykonat soud, ale také rozlišit. Jestliže nikdo nebude zachráněn, měli by jednoduše dostat trest; proč by ještě museli být souzeni?

(2) Nejen že jsou otevřeny knihy (se zaznamenanými skutky), ale také kniha života (ten, kdo v ní má své jméno, je zachráněn). To nám říká, že některá jména jsou ve svitcích (knihách), zatímco jiná jsou v knize života.

(3) Pán Ježíš jasně říká, že někteří budou zachráněni na konci v den vzkříšení: „Přichází hodina, v níž všichni… Ti, kdo činili dobře, budou vzkříšeni k životu, a ti, kdo jednali zle, budou vzkříšeni k soudu“ (J 5,28-29).

(4) Prakticky vzato nelze říci, že zde nejsou žádní zachránění, protože:

(a) Smrt existuje i v království. Jestliže budou tito lidé vzkříšeni, jak to, že by nemohli být zachráněni?

(b) Jsou mnozí lidé, kteří nemají účast na prvním vzkříšení před věkem království. Jestliže se objeví nyní, jak to, že by nemohli být zachráněni?

(c) Duchové věřících, kteří byli církví vyloučeni (ti, kteří až do konce nečinili pokání), mohou být zachráněni v den Pána Ježíše. Jestliže budou nyní vzkříšeni, jak bychom mohli říci, že nejsou zachráněni?

(d) Bible jasně říká, že jestliže někdo zapře Krista před lidmi, Kristus je také zapře před Božími anděly (L 12,8-9). Ti nebudou mít účast na království. Jestliže budou nyní vzkříšeni, jak to, že by nemohli být zachráněni?

(e) V době Starého zákona byli mnozí zachráněni, přece však nebyli hodni toho, aby kralovali s Pánem. Jestliže budou nyní vzkříšeni, jak bychom mohli říci, že nejsou zachráněni?

(f) Také je mnoho miminek. Jestliže nejsou zachráněna nyní, kdy budou zachráněna?

(5) Kromě mrtvých, kteří jsou vzkříšeni, je zde ještě živý izraelský lid (ve skutečnosti celý národ), který se postaví před trůnem. Můžeme snad říci, že nejsou zachráněni? Navíc zde máme živé pohany z národů. Až Satan svede národy, nemůžeme říci, že budou všichni následovat Satana. Můžeme snad říci, že ti, kteří nebudou následovat Satana, nebudou potom zachráněni?

„Knihy“ jsou svitky v množném čísle. „Podle svých skutků“ má dvojí význam: (1) „Prostřednictvím svých skutků“, což znamená, že skutky tvoří základ soudu; a (2) „na základě svých skutků“, což znamená, že stupeň trestu je určován stupněm dobra a zla v jejich skutcích.

C. Zjevení 20,13

„A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků.“

„Smrt a Hádes vydali mrtvé“ znamená, že jsou vydáni duchové lidí. Někteří tvrdí, že slova „moře vydalo mrtvé“ také mluví o duchách lidí. Nikdy jsme však neslyšeli o tom, že by něčí duch šel po smrti do moře. „Moře vydalo mrtvé“ znamená, že moře vydává duchy těch, kteří zemřeli v předchozím světě. Jelikož je bezedná propast spojená s mořem, jedná se vlastně o místo, kde jsou vězněni mrtví duchové.

„Každý byl souzen podle svých skutků.“ Budoucí soud je založen výhradně na skutcích. Proto je to zmíněno dvakrát (20,12-13).

D. Zjevení 20,14

„A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero.“

Smrt je poslední nepřítel (1K 15,25-26).

E. Zjevení 20,15

„A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.“

Opak tohoto verše znamená, že je-li něčí jméno zapsáno v knize života, musí být zachráněn. Soud u velikého bílého trůnu je podle určitých principů. Ti, kteří zahynou, zahynou kvůli svým zlým skutkům (nikoliv kvůli svým dobrým skutkům) a ti, kdo jsou zachráněni, jsou zachráněni, protože jejich jména jsou zapsána v knize života (nikoli pro své dobré skutky).

IV. NOVÉ NEBE A NOVÁ ZEMĚ (ZJEVENÍ 21,1-8)

(Prosím věnujte pečlivou pozornost následujícím nadpisům.)

A. Všeobecný nástin nového nebe a nové země (Zjevení 21,1)

„A spatřil jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly, a moře již není.“

Staré nebe, stará země a staré moře pominuly. Nyní je pouze nové nebe a nová země; žádná zmínka o novém moři. Izajáš 65,17 říká, že Bůh stvoří nové nebe a novou zemi, ale to, co následuje po verši 17, se týká tisíciletého království. Hlavním účelem Izajáše 65 je porovnat lidi, kteří jsou požehnáni Bohem, s jinými lidmi. Verš 17 říká, že Bůh stvoří nové nebe a novou zemi; to je proklamace. Verše 18-25 popisují stav v Jeruzalémě v tisíciletém království. Také nové nebe a nová země zmiňované v 2. listu Petrově 3,13 jsou stejné jako nové nebe a nová země zmiňované ve Zjevení 21,1.

B. Vztah mezi Novým Jeruzalémem a lidmi na zemi (Zjevení 21,2-4)

1. Zjevení 21,2

„A to svaté město, nový Jeruzalém, jsem uviděl sestupovat z nebe od Boha, připravené jako nevěsta ozdobená pro svého muže.“

Toto město je svaté. Původně měl Bůh pouze chrám, ale nikoliv svaté město. Bůh žil v onom chrámu; ale nyní svaté město nahrazuje chrám a všichni jeho lidé jsou kněží. Starý Jeruzalém byl postaven lidmi a stal se starým; Nový Jeruzalém sestupuje z nebe a je nový. V tisíciletí bude Nový Jeruzalém v ovzduší; nesestoupí na zem, protože v té době bude na zemi ještě starý Jeruzalém. Ale až Nový Jeruzalém sestoupí z nebe, bude mít ještě na sobě svou novou ozdobu. Při Beránkově svatební večeři je nevěstou. Nyní se zdá, že tím, že se trochu ozdobila, se stává manželkou Beránka na věky.

2. Zjevení 21,3

„A uslyšel jsem mocný hlas z trůnu, který řekl: ‚Hle, Boží stánek s lidmi; bude přebývat s nimi a oni budou jeho lid, a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem.‘ “

„Mocný hlas.“ Stále to může být Pánův hlas. „Bude přebývat s nimi.“ Tehdy již nebude žádný rozdíl mezi Židy a pohany. Bůh nyní pouze pečuje o lidi. „Boží stánek s lidmi.“ Nový Jeruzalém na zemi je Božím stánkem. Původně, když na zemi byli Izraelci, Boží stánek byl postaven mezi lidmi. Nyní není žádný rozdíl mezi Židy a pohany, a proto je Boží stánek s lidmi. Bůh nyní přebývá s lidmi. „Oni budou jeho lid“ znamená, že potom budou patřit Bohu a budou z Něho mít radost a budou poslouchat Jeho slovo. „A sám Bůh… bude jejich Bohem“ znamená, že Bůh se o ně bude starat podle svých záměrů a bude jim dávat milost (Jr 24,7; Ez 11,20).

3. Zjevení 21,4

„A Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly.“

„Každou slzu.“ Slzy jsou obvyklou zkušeností lidí na zemi. Ale nyní Bůh stírá jejich slzy tím, že stírá příčiny slz, jako jsou smrt, smutek, bolest atd., což vše pochází z hříchu. A tak, až budou tyto věci setřeny, již nebude žádná stopa hříchu.

C. Rozdíl mezi záchranou a záhubou (Zjevení 21,5-8)

Ačkoliv Zjevení 21,2-4 a 21,5-8 mají úzkou souvislost, lidé v druhé polovině verše 6 se zcela liší od lidí ve verši 3.

1. Zjevení 21,5

„Ten, který seděl na trůnu, řekl: ‚Hle, činím všechno nové.‘ A řekl mi: ‚Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.‘ “

„Ten, který seděl na trůnu“ je nejspíš Bůh. „Napiš“ znamená napsat do knihy. Na způsobu, jak je to řečeno, můžeme vidět, že tento oddíl je obzvláště důležitý.

2. Zjevení 21,6

„A řekl mi: ‚Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života.‘ “

Druhá věta ve verši 5 říká: „Napiš“ a první věta ve verši 6 říká: „Stalo se.“ Ačkoli slova „Stalo se“ jsou řečena předčasně, vše, co je řečeno v této knize, se naplní. Bůh obnoví nebesa a zem do jejich původního stavu. On je „Alfa i Omega“, a proto se vše uskuteční.

3. Zjevení 21,7

„Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem.“

Vítězství zde je odlišné od vítězství v kapitolách 2 a 3 této knihy. V kapitolách 2 a 3 je vítězství záležitostí chování, tj. vítězství, které v sobě zahrnuje porovnání mezi věřícími. Ale vítězství zde je vítězství, které v sobě zahrnuje porovnání mezi věřícími a nevěřícími ve světě (1J 5,4).

Jaký je rozdíl mezi lidmi ve verších 6 a 7 a ve verši 3?

(1) Podle verše 3 Jan ve vidění spatřil, že Boží stánek je s lidmi, tj. že Bůh přebývá s mnoha lidmi na zemi. Lidé v druhé polovině Zjevení 21,6 jsou ti, kteří žízní po slyšení zvěsti evangelia, zmíněné předtím.

(2) Lidé ve verši 3 jsou Boží lid, který žije na nové zemi; lidé ve verši 7 jsou Boží synové, kteří žijí v novém městě.

(3) Lidé ve verši 3 jednoduše dostávají obyčejný, celkový podíl těch, kdo jsou na zemi, což znamená být Boží lidem. Ale lidé ve verši 7 jsou nejen Boží synové, ale také Jeho služebníci a králové (22,3.5).

(4) „Budou jeho lid“ ve verši 3 ukazuje na něco souhrnného a obecného. „On mi bude synem“ ve verši 7 odkazuje na něco zvláštního a důvěrného.

(5) „Budou jeho lidem“ ve verši 3 je řečeno ve třetí osobě; řekli to lidé. „Budu mu Bohem a on mi bude synem“ ve verši 7 říká bezprostředně Bůh.

(6) Lidé ve verši 3 přebývají na Boží nové zemi, ale ti ve verši 7 přebývají v Božím domě.

Rozdíly v postavení mezi křesťany jsou omezeny na tisícileté království. V novém nebi a nové zemi bodu všichni věřící rovní.

4. Zjevení 21,8

„Avšak bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.“

„Bázliví.“ To jsou ti, kteří vědí, že mohou být spaseni skrze víru, ale neodváží se věřit kvůli strachu z pronásledování. „Nevěřící“ jsou ti, kdo nevěří. „Ti, kdo propadli modlářské ohavnosti“ nejsou nutně jen ti, kdo se klanějí modlám. Zahrnuti jsou také všichni, kdo uctívají zástup nebeských těles. „Modláři“ jsou ti, kteří se klanějí modlám ze zlata, stříbra, bronzu atd. „Kouzelníci“ jsou ti, kteří jsou ve spojení s démony. „Jezero, které hoří ohněm.“ V novém nebi a nové zemi není žádné moře, ale je tam jezero ohně.

V. NOVÝ JERUZALÉM (ZJEVENÍ 21,9-27)

A. Zjevení 21,9

„Vtom přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm misek plných sedmi posledních ran, a promluvil se mnou slovy: ‚Pojď, ukážu ti Nevěstu, ženu Beránkovu.‘ “

Nyní je dáno jméno ženy Beránkovy. Mnozí lidé říkají, že žena Beránkova je církev. Tvrdí, že v budoucnosti nemůže být skutečný Jeruzalém, ale existuje množství důkazů, že Nový Jeruzalém je doslovné nové město:

(1) V té době již církev nebude církví, ale součástí vykoupených.

(2) Jedná se o knihu zjevení. Jelikož kapitoly 2 a 3 výslovně zmiňují církev, proč by Nový Jeruzalém v kapitole 21 byl znamením církve, a nikoliv jednoduše Novým Jeruzalémem?

(3) Podle Zjevení 3,12 je Nový Jeruzalém tím, v co církev doufá. Řekneme-li, že Nový Jeruzalém je církev, potom církev doufala v církev. To by nedávalo smysl.

(4) Ve Zjevení 19,7-10 je Nový Jeruzalém nevěstou a církev je pouze hostem. Vidíme tedy, že církev není Nový Jeruzalém.

V novém nebi a nové zemi musí být nové město. Jelikož mnozí lidé budou chtít předstoupit před Boha, musí pro ně existovat nějaký příbytek. Pán jasně řekl: „V domě mého Otce jsou mnohé příbytky“ (J 14,2).

(6) Žena ve Zjevení 12,1 označuje Jeruzalém a veliká smilnice ve Zjevení 17,1 označuje město Řím. Proto i žena Beránkova ve Zjevení 21,9 musí být skutečné město.

(7) Po zatroubení sedmé polnice přijde království a naplní se všechna tajemství. Jak může být Nový Jeruzalém, který je po království a v novém nebi a nové zemi, tajemný a neskutečný?

(8) Ve Zjevení 17 se Jan velmi diví, když vidí veliký Babylon. Bylo to tajemství, které vyžadovalo, aby je anděl Janovi vysvětlil. Ale zde se Jan nediví ani nepotřebuje k vysvětlení anděla, protože toto město je skutečné.

(9) Někteří tvrdí, že žena Beránkova musí být církev, protože věčnost považují za něco duchovního. Neuvědomují si, že v novém nebi a nové zemi je všechno skutečné. Bůh si vybral zlato a stříbro, které použil Šalomoun ke stavbě chrámu. Proto nemůžeme říci, že v novém nebi a nové zemi nebude zapotřebí zlata a stříbra ke stavbě.

(10) V té době budou mnozí lidé tělesně vzkříšeni, tj. budou mít duchovní tělo. Musí také existovat město, ve kterém budou přebývat.

(11) Zde je nám předložen tvar, velikost a veškerý stavební materiál města Nového Jeruzaléma. Jak může být tento popis použit pro církev?

(12) Zjevení 21,27 jasně říká, že mnozí lidé vstoupí do města. Je-li město církev, jak mohou lidé vstoupit do lidí? Zjevení 21,25 také říká, že brány města nebudou nikdy ve dne uzavřeny. Můžeme snad říci, že se to vztahuje na církev?

(13) Ve Zjevení 21,9 je Janovi ukázána žena Beránkova. Je-li „žena Beránkova“ tajemstvím a Nový Jeruzalém vysvětlením, jak bychom nemohli brát Nový Jeruzalém doslovně?

(14) Nový Jeruzalém je v kontrastu se starým Jeruzalémem. Stejně jako je starý Jeruzalém město, tak je město i Nový Jeruzalém. Jak bychom tedy mohli říci, že Nový Jeruzalém je církev?

(15) List Galatským 4,26 nám jasně říká, že existuje nebeský Jeruzalém. Tento Jeruzalém se liší od církve. Proto Pavel řekl, že (tento nebeský Jeruzalém) je naší (církve) matkou. Jak bychom tedy mohli říci, že Nový Jeruzalém je církev?

(16) List Hebrejům 11,10 říká: „Očekával totiž město mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.“ Nový Jeruzalém je skutečně město mající základy. Očekával snad Abraham církev? V té době Abraham ani nemohl vědět, že bude existovat církev.

(17) List Hebrejům 12,22 mluví o nebeském Jeruzalému, desetitisících andělů a „slavnostním shromáždění“. Verš 23 zmiňuje „církev prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích“ (odkaz na církev); „Boha, soudce všech“ a „duchy spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými“ (odkaz na starozákonní svaté). Máme zde Boha, anděly, starozákonní svaté, církev a nebeský Jeruzalém. Církev se tedy jasně liší od nebeského Jeruzaléma. Jak bychom tedy mohli říci, že Nový Jeruzalém je církev?

B. Zjevení 21,10

„V duchu mne odvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha.“

„V duchu mne odvedl na velikou a vysokou horu“ je v kontrastu s „A odnesl mne v duchu do pustiny“ ve Zjevení 17,3.

C. Zjevení 21,11

„Mající Boží slávu. Jeho jas je podobný nejvzácnějšímu kameni, je jako kámen jaspis, čistý jako křišťál.“

Toto město má obzvláště Boží slávu. V dřívějších dobách Boží sláva v chrámu nebyla zřejmá, protože se objevila jako oblak.

„Jeho jas.“ Je tímto jasem Boží sláva? Odpověď zní ne, protože ve verši 23 „ozářila ho Boží sláva“ a lampou města je Beránek. Boží sláva ozařuje vše, ale jas lampy je omezen na jedno místo. Dříve jas v nejsvětější svatyni vydávala Boží sláva, zatímco ve svatyni zářilo sedm lamp. Ve Zjevení 4,5 je zmíněno sedm ohnivých lamp ve spojitosti s Duchem Svatým před trůnem. Co se týče vyslání Ducha Svatého do celé země, jedná se o sedm Duchů.

„Křišťál“ je průzračný. Dnes ani jas slunce není univerzální, ale světlo nového města v onen den bude průzračné. Nevíme, jakou bude mít barvu. Víme jen, že bude krásné.

D. Brány města (Zjevení 21,12-13; srv. verš 21)

„Má velikou a vysokou hradbu, má dvanáct bran a na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména, která jsou jmény dvanácti kmenů synů Izraele. Tři brány jsou na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ.“

Verš 12 i verš 21 zmiňují „dvanáct bran“. Podle verše 21 je pouze jedna ulice. Jelikož je dvanáct bran, mělo by být také dvanáct ulic. Jak tam může být pouze jedna ulice? Ulice ve verši 21 je jako náměstí uprostřed města, kolem kterého jsou silnice. Jelikož každá strana města má tři brány, každá strana musí mít také tři silnice. „A na těch branách dvanáct andělů.“ Andělé zde nejsou králové; jsou to strážci bran nového města. „A napsaná jména, která jsou jmény dvanácti kmenů synů Izraele.“ Izrael představuje Boží zákon. „A dvanáct bran, dvanáct perel“ (21,21). Perla představuje Boží spravedlnost. Můžeme tedy vidět, že člověk vstupuje do Božích bran podle Božího zákona a spravedlnosti.

E. Výška města (Zjevení 21,14-17)

„A hradba toho města má dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů. Ten, který se mnou mluvil, měl jako měřidlo zlatou třtinu, aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu. Město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka. Změřil město tou třtinou na dvanáct tisíc stadií, jeho délka, šířka i výška jsou stejné. Změřil také jeho hradbu: sto čtyřicet čtyři loktů podle lidské míry, která je také mírou andělskou.“

Verš 14 říká: „A hradba toho města má dvanáct základních kamenů.“ Verš 16 říká: „Změřil město tou třtinou na dvanáct tisíc stadií, jeho délka, šířka i výška jsou stejné.“ Dále verš 17 říká: „Změřil také jeho hradbu: sto čtyřicet čtyři loktů.“ Město má délku, šířku a výšku dvanáct tisíc stadií. (Jeden stadion je 185 metrů.) Celková výška města je dvanáct tisíc stadií, ale výška hradby je sto čtyřicet čtyři lokty. Výška dvanáct tisíc stadií je měřena od základu až po Boží trůn. Čísla v této kapitole jsou buď dvanáctky nebo násobky dvanácti. Dvanáct tisíc stadií je násobek dvanácti a dvanáct je číslo věčné úplnosti.

Hradba města má dvanáct základů. Každá vrstva je pravděpodobně menší než vrstva pod ní, což se podobá tvaru pyramidy. Tak lze vidět všech dvanáct základů.

Na základech jsou jména dvanácti Beránkových apoštolů (v. 14). Apoštolové představují Boží milost; proto Boží milost tvoří základy hradby města.

F. Materiály základů hradby, brány a ulice (Zjevení 21,18-21)

„Stavivem jeho hradby je jaspis a město je z čistého zlata, podobné čistému sklu. Základy městské hradby jsou ozdobeny všelijakými drahými kameny: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst. A dvanáct bran, dvanáct perel; každá z těch bran byla z jedné perly. A [ulice] města bylo čisté zlato jako průhledné sklo.“

„A město je z čistého zlata, podobné čistému sklu.“ Zlato je zde průzračné a liší se od obyčejného zlata.

„Základy městské hradby jsou ozdobeny všelijakými drahými kameny.“ Dvanáct drahých kamenů má dvanáct barev. Někteří tvrdí, že se jedná o tyto barvy: (1) zelená, (2) modrá, (3) modrá, (4) zelená, (5) červená, (6) červená, (7) žlutá, (8) mořská zeleň, (9) žlutá, (10) zlatá zeleň, (11) purpurová a (12) purpurová.

Kombinace těchto dvanácti barev je velmi krásná. Smíchání osmi barev (5-12) vytváří vzhled duhy.

G. Zjevení 21,22

„Avšak svatyni jsem v něm neviděl, neboť jeho svatyní je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek.“

V novém městě není žádný chrám. V době Starého zákona byl pouze chrám svatý; žádné místo mimo chrám nebylo považováno za svaté. V době Pána Ježíše byl na zemi dosud chrám. Během období církve je chrám v nebi, ale žádný na zemi. V tisíciletí však bude chrám v nebi i chrám na zemi. V novém nebi a nové zemi nebude žádný chrám, protože nebude žádný hřích, a tedy žádná potřeba přinášet oběti. Celé nové město je svaté. V dřívějších dobách měli lidé společenství s Bohem prostřednictvím chrámu. Zde všichni, kteří žijí ve městě, mohou mít bezprostřední společenství s Bohem, protože Bůh a Beránek se stali středem nového města.

H. Zjevení 21,23

„A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva a jeho lampou je Beránek.“

Říká se zde, že nové město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby mu svítily. Avšak neříká se zde, že v novém nebi a nové zemi nebude žádné slunce ani měsíc. Světlo slunce a měsíce může na město svítit, ale město samotné je nepotřebuje, protože ho ozařuje Boží sláva a jeho lampou je Beránek.

I. Zjevení 21,24

„A národy budou chodit v jeho světle a králové země do něho přinášejí svou slávu.“

Národy budou chodit ve světle toho města. Všichni, kdo žijí ve městě, mají vzkříšené tělo, zatímco všichni, kdo žijí na nové zemi, tj. národy, nadále mají tělo z masa a krve. To jsou lidé z národů. V té době budou národy, ale žádné kmeny (žádné rasové rozdíly), žádné jazyky (žádné jazykové rozdíly) a žádní Židé. Národy jsou lidé, kteří budou ještě naživu po tisíciletém království, ale nebudou svedeni Satanem.

Zachránění ve městě zahrnují věřící jak Starého zákona, tak Nového zákona, kteří jsou spaseni Pánovou krví (protože brány nového města mají jména dvanácti kmenů a základy jeho hradby mají jména dvanácti apoštolů).

Ti, kdo jsou ve městě, jsou synové (21,7) a králové (22,5). Ti, kdo žijí na nové zemi, jsou živí lidé, kteří prošli tisíciletým královstvím. To jsou lidé na nové zemi (21,3).

„Králové země“ jsou ti, kdo budou vládnout národům ve věčnosti. Mezi národy jsou o trochu větší, ale přece se velmi liší od králů ve městě. Náš Pán je Král králů a těmito králi jsme my.

„Chodit“ naznačuje cestování. V době tisíciletí bude pozemský Jeruzalém hlavním městem celého světa. Vždy po několika letech do něj budou přicházet pohané. Ve věčnosti pohané budou také cestovat do Nového Jeruzaléma. Jejich cesta bude vedena světlem města; nepotřebují tedy žádné jiné vedení. (Světlo je povede stejně, jako hvězda v Matoušovi 2,9 vedla mágy od východu.) Město nebude potřebovat světlo země, ale lidé na zemi budou potřebovat světlo města.

Podle Starého zákona je zde zmiňovaná sláva nejlepší úroda celé země. Když si přečteme Genesis 31,1 okamžitě pochopíme, že sláva zde označuje bohatství či nejlepší úrodu země. „Do něho přinášejí svou slávu“ znamená, že na nové zemi králové země budou přinášet dobré věci ze své země jako obětní dary Bohu a městu (Est 1,4).

J. Zjevení 21,25

„Jeho brány nebudou nikdy ve dne uzavřeny, a noci tam už nebude.“

Podle tohoto verše bude v novém nebi a nové zemi nadále den a noc (protože opakem „dne“ je „noc“). Králové země mohou cestovat do nového města během dne, ale v novém městě není žádná noc. Stav obyvatelů nové nebe a nové země bude podobný stavu Adama a Evy, protože budou mít stále těla z masa a krve.

„Den a noc“ či „noc“ je v knize Zjevení zmíněn pětkrát vzhledem k věčnosti (7,15; 14,11; 20,10; 21,25; 22,5). Proto v novém nebi a nové zemi musí být nadále den a noc. Nicméně, žádná noc nebude ve městě; lidé tam tedy mohou sloužit Bohu dnem i nocí. Protože ti, kdo žijí v novém městě, mají vzkříšená těla, nikdy se neunaví. Mohou tedy sloužit Bohu dnem i nocí.

K. Zjevení 21,26

„A přinesou do něho slávu a čest národů.“

Podmětem jsou králové z verše 24. Králové země přinášejí svou slávu do města. Také je následují lidé z národů a dělají totéž. To se děje zcela pokojně.

L. Zjevení 21,27

„A nevstoupí do něho nic nečistého ani ten, kdo činí ohavnost a lež, ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.“

„Nic nečistého“ lze také přeložit jako „nic laciného“. Laciné věci za moc nestojí. „Ten, kdo činí ohavnost“ znamená ten, kdo se klaní modlám. „Kdo činí… lež“ znamená ten, kdo provozuje čarodějnictví. To neznamená, že v té době budou ještě existovat lidé, kteří provozují takové ohavnosti a lži. Pouze to ukazuje, jak je toto město čisté, velebné a vznešené.

„Ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.“ V novém nebi a nové zemi žijí dva druhy lidí. První skupinou budou ti z nás, kteří byli spaseni Pánovou krví a kteří žijí v novém městě; druhou skupinou budou žijící lidí, kteří projdou tisíciletým královstvím a stanou se obyvateli nové země. Naše jména jsou zapsána v knize života; můžeme žít ve městě na věky. Obyvatelé nové země mají také svá jména zapsaná v knize života, ale nežijí ve městě. Mohou pouze vcházet do města a vycházet z města.

V tisíciletí pouze ti, kdo jsou pozváni, mohou mít účast na novém městě, ale ve věčnosti je tato výsada dána všem, jejichž jména jsou zapsána v knize života.

Jedení, pití a žití obyvatel nové země bude stejné jako Adama před tím, než zhřešil (ale tito nezhřeší); ve věčnosti budou mít nadále fyzické tělo. Na podporu této myšlenky je v Bibli množství důkazů:

(1) Pán řekl: „Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají“ (Mt 22,30). Pouze lidé se vzkříšenými těly se nebudou ženit a vdávat. Jelikož obyvatelé nové země nebudou mít vzkříšená těla, budou se nadále ženit a vdávat.

(2) Nové nebe a nová země budou obnovením situace, než Adam spáchal hřích. Proto se lidé budou plodit a rozmnožovat; budou jíst, pít a žít stejně jako Adam.

(3) Jedno z Desatera přikázání zní: „Prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy“ (Ex 20,6). [Poznámka: „tisícům“ by se mělo překládat jako „tisíci generacím“.] Kdyby člověk nemohl projít tisícem generací, proč by Bůh něco takového říkal? Od Adama do Pána Ježíše bylo pouze sedmdesát šest generací. (Lukáš 3,23-28 ukazuje, že zahrneme-li Boha jako jednu generaci, celkem je sedmdesát sedm generací.) Od Adama do Pána Ježíše uplynuly pouze čtyři tisíce let. Čtyři tisíce let bylo pouze sedmdesát šest generací. Kolik bylo generací od Pána Ježíše do nynějška? Podle vědeckých výpočtů je jedna generace průměrně třicet let. Dva tisíce let je tedy pouze sedmdesát či osmdesát generací. V tisíciletí se člověk bude dožívat vyššího věku, a tak bude ještě méně generací. Za předpokladu, že bude dvacet až třicet generací, celkem bude za tyto tři období pouze dvě stě generací. Odečteme-li dvě stě generací z jednoho tisíce, stále nám zbývá osm set generací. Kde jsou tyto zbývající generace? Proto se obyvatelé nové země musejí nadále množit, až na to, že již nebude smrt.

VI. ŘEKA VODY ŽIVOTA (ZJEVENÍ 22,1-2)

A. Zjevení 22,1

„Potom mi ukázal řeku s vodou života, jasnou jako křišťál, tekoucí z Božího a Beránkova trůnu prostředkem ulice toho města” (B21).

Tento verš dále mluví o novém městě. „Ulice toho města“ by měla být čtvercová plocha ve středu města, jako ve Zjevení 21,21. Dřívější ráj měl pouze čtyři řeky. Avšak v novém městě bude řeka vody života, jasná jako křišťál. Proto je tento výjev lepší než dřívější ráj.

„Trůn.“ Kniha Zjevení mluví o trůnu v různých obdobích:

(1) Během období evangelia Bůh sedí na trůnu a Pán sedí s Bohem (3,21b).

(2) Během tisíciletí Bůh sedí na trůnu v nebi, zatímco Pán Ježíš má také trůn na zemi (3,21a).

(3) Doba velikého bílého trůnu je znovu jako období evangelia; Syn sedí na Otcově trůnu (20,11).

(4) V novém městě je pouze jeden trůn, který je „Božím a Beránkovým trůnem“ (22,1). Již není toto rozlišení mezi Otcem a Synem.

Ve věčnosti bude Pánovo jméno na věky Beránek. Toto jméno bude lidem připomínat, že ve světě byl hřích, ale že Pán přišel na svět jako vykupující Beránek. Také bude lidem připomínat, že nyní mohou jíst ovoce stromu života a pít vodu z řeky vody života, protože Pán dříve přišel jako Beránek.

B. Zjevení 22,2

„Z obou stran řeky je strom života, nesoucí dvanáctero ovoce; každý měsíc vydává své ovoce a listí toho stromu slouží k léčení národů.“

„Strom života“ je skutečný. Ačkoli v knize Přísloví 3,18; 11,30; 13,12 a 15,4 je strom života znamením, zde jej takto vykládat nelze. Když jsou ve Zjevení 17,15 zmíněny „vody“, anděl okamžitě vysvětluje, k čemu se vztahují. Proto, jsou-li řeka vody života a strom života ve Zjevení 22,2 také znameními, anděl by je také okamžitě vysvětlil. Zde však anděl nevysvětluje, a proto se nejedná o znamení.

Zjevení 2,7 říká, že strom života je v Božím ráji. Zjevení 22,2 říká, že řeka je uprostřed ulice města. Z toho vyplývá, že Nový Jeruzalém je Boží ráj. Zahrada v Genesis 2,8 je rájem člověka, ale toto je ráj Boží. To tedy ukazuje, že Bůh přivádí člověka na lepší místo.

„Strom života“ je zde v jednotném čísle. Jak tedy může jeden strom růst po obou stranách řeky? To by nemělo být těžké pochopit, protože i o fíkovníku banyán víme, že z jednoho kořenového systému může vyrůstat několik kmenů, a tak se široce rozrůstat. „Každý měsíc vydává své ovoce“ ukazuje, že stále budou měsíce. Dny a noci v Zjevení 21,25 jsou určovány sluncem a měsíce zde jsou určovány měsícem. Den má dvanáct hodin, noc má dvanáct hodin a rok má dvanáct měsíců. Číslo věčnosti je vždy dvanáct. „A listí toho stromu slouží k léčení národů.“ Zjevení 21,4 říká, že první věci pominuly a že již nebude smrti ani bolesti. Z toho také vyplývá, že již nebude nemoci. Neříká se však, že již nebudou neduhy. V Matoušovi 8,17 (B21) vidíme, že nemoci a neduhy se od sebe liší. Odkud se budou brát tyto neduhy? Jelikož lidé budou mít těla z masa a krve, nemohou být zcela ušetřeni neduhů. Jak tedy budou moci žít na věky? Listí stromu života bude ustavičně léčit jejich neduhy, takže se nikdy neunaví.

Někdo se možná zeptá, zda obyvatelé země v nové nebi a nové zemi mohou či nemohou získat i věčný život. Tento verš o tom jasně nemluví. (Strom života je jasně v ráji z Genesis 2,9. A na tomto verši vidíme, že strom života je také v novém nebi a nové zemi. Nevíme však, zda z něj budou jíst lidé z národů.)

VII. SEDM RŮZNÝCH POŽEHNÁNÍ VYKOUPENÝCH (ZJEVENÍ 22,3-5)

A. Zjevení 22,3

„Nic prokletého již nebude. V tom městě bude Boží a Beránkův trůn a jeho otroci mu budou sloužit.“

„Nic prokletého již nebude.“ Tím je zaručeno, že v novém nebi a nové zemi se již nebudou páchat hříchy. Působení stromu poznání dobrého a zlého skončí. Než Adam spáchal hřích v ráji, jeho svědomí nefungovalo, ale v novém nebi a nové zemi bude mít každý svědomí, které bude schopné rozlišovat mezi dobrým a zlým. Také již nebude Ďábel.

Žádné prokletí tedy již nebude, protože:

(1) Prokletí na svět přišlo kvůli tomu, že andělé spáchali hříchy. Ve věčnosti však andělé již vládnout nemohou; místo nich budeme vládnout my.

(2) Není zmínka o zvířatech v novém nebi a nové zemi, protože had byl použit Ďáblem.

(3) Kromě stromu života není zmínka o žádné jiné rostlině v novém nebi a nové zemi. Důvodem je, že vínem z vinné révy se opil Lot, což přineslo prokletí určité části lidstva.

„V tom městě bude Boží a Beránkův trůn.“ V knize Zjevení je sedmkrát zmíněna spojitost mezi Pánem Ježíšem a novým městem a tato spojitost je založena na jménu Beránek (21,9.14.22.23.27; 22,1.3).

„Jeho otroci“ jsou stejní jako otroci zmiňovaní ve Zjevení 1,1. To zahrnuje nejen nás, kteří jsme spaseni, ale také všechny proroky a svaté z období Starého zákona. „Mu budou sloužit“ zde neznamená sloužit jako dělníci, ale sloužit jako kněží. Zjevení 20,6 říká, že vítězové budou kněžími a králi v tisíciletí. Jelikož ve věčnosti již nebude hříchu, nebudou ani kněží, jako byli v tisíciletí. Proto zde kněží nejsou výslovně zmíněni. Nicméně bude stále mnoho způsobů, jak sloužit Bohu. Z toho vyplývá, že ve věčnosti nebudeme leniví. V tisíciletí mohou být kněžími pouze vítězové, ale ve věčnosti budou Bohu sloužit všichni spasení.

B. Zjevení 22,4

„A budou vidět jeho tvář a na jejich čelech bude jeho jméno.“

„A budou vidět jeho tvář.“ Ustavičně vidět Boha je zvláštní výsada. Padlí lidé jsou navždy drženi v odloučení od Pánovy tváře a od slávy Jeho síly (2Te 1,9). Ve Starém zákoně byl Mojžíš jediným člověkem, kterému bylo dovoleno zahlédnout jen Boží záda (Ex 33,18-23). V tisíciletí mohou Boží tvář vidět pouze vítězové (He 12,14), ale v novém městě všichni spasení uvidí Boží tvář a budou se k Němu přibližovat.

Zjevení 22,3 mluví o „Bohu a Beránkovi“, ale verš 4 říká pouze „Jeho tvář“. To ukazuje, že Pán a Otec jsou jedno. Otec a Syn se od sebe liší, ale nejsou oddělení. „A na jejich čelech bude jeho jméno.“ Během tisíciletí pouze sto čtyřicet čtyři tisíce mají na svých čelech Jeho jméno (14,1). Nyní všichni spasení mají na svých čelech Jeho jméno.

C. Zjevení 22,5

„Noci již nebude ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude osvěcovat a budou kralovat na věky věků.“

Tehdy nebude potřeba přirozené světlo ani lidmi vyrobené světlo, protože je bude osvěcovat Pán Bůh sám. „A budou kralovat na věky věků.“ To je druhá věc, kterou věřící budou dělat ve věčnosti (tou první je služba Bohu). V tisíciletí budou králi pouze vítězové a pouze po dobu tisíce let. Nyní však všichni spasení budou králi na věky.

Někteří známí vykladači tvrdí, že Zjevení 21,9–22,5 neoznačuje výjev v novém nebi a nové zemi, ale spíše popisuje tisíciletí. Důvodem jejich výkladu je, že podle Zjevení 22,2, kde se říká, že „listí toho stromu slouží k léčení národů“, nadále budou nemoci, a tedy i smrt na zemi. To by se tedy týkalo tisíciletého království. Můžeme však dokázat, že se mýlí, a to z následujících důvodů:

(1) Podle Zjevení 21,2 Nový Jeruzalém sestupuje až poté, co pominou dřívější nebe a země (v. 1). Před pominutím staré země Nový Jeruzalém nemůže sestoupit, protože Nový Jeruzalém nemůže sestoupit na starou zem.

(2) Podle Zjevení 21,2 a 10 se jedná o Nový Jeruzalém, který sestupuje z nebe od Boha. Během tisíciletí však starý Jeruzalém bude stále na zemi. Kdyby Nový Jeruzalém sestoupil v tisíciletí, potom by na zemi byly dva Jeruzalémy? Nový Jeruzalém nemůže sestoupit předtím, než pomine starý Jeruzalém.

(3) Ve Zjevení 21,1-2 Jan nejprve vidí nové nebe a novou zemi, a potom vidí Nový Jeruzalém. Jak může někdo tvrdit, že Nový Jeruzalém v novém nebi a nové zemi je v království? Někdo možná namítne, že ačkoliv Zjevení 21,1-8 mluví o novém nebi a nové zemi, Zjevení 21,9–22,5 mluví znovu o výjevu Nového Jeruzaléma v tisíciletém království. Ale Zjevení 21,2 i Zjevení 21,10 jasně říká, že Nový Jeruzalém sestupuje z nebe od Boha. Proto vidíme, že Nový Jeruzalém ve verši 10 je stejné město jako ve verši 2.

(4) Jelikož Zjevení 21,5 říká, že je všechno učiněno nové, jak může být Nový Jeruzalém něčím, co bylo v tisíciletém království předtím, než bylo všechno učiněno nové?

(5) Lidé ve Zjevení 21,8 jsou uvrženi do jezera ohně po tisíciletém království a poté, co byli souzeni. Nové město stojí v opozici vůči jezeru ohně. Jak tedy někdo může tvrdit, že nejprve přichází nové jméno, zatímco tito lidé jsou uvrženi do jezera ohně po tisíciletí?

(6) „Avšak [chrám] jsem v něm neviděl“ (21,22), ale víme, že během tisíciletí chrám bude. Ezechiel 40,48 jasně říká, jak bude vypadat chrám v tisíciletém království.

(7) „A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby mu svítily“ (21,23), ale víme, že Bible říká, že během tisíciletí „bude světlo měsíce jako světlo slunce a světlo slunce bude sedminásobné, jako světlo sedmi dnů“ (Iz 30,26). Jak můžeme říci, že Nový Jeruzalém sestoupí během tisíciletí?

(8) Ve Zjevení 21,24 a 26 je slovo „do“. Toto slovo dokazuje, že lidé mohou vstoupit do města. Ale během tisíciletí je město ve vzduchu; proto lidé z masa a krve do něho nemohou vstoupit.

(9) Beránkova kniha života (21,27) se objevuje po tisíciletí (20,15). Jak mohou ti, jejichž jména jsou zapsána v Beránkově knize života, která se objevuje až po tisíciletí, vcházet do města a vycházet z města během tisíciletí?

(10) V novém nebi a nové zemi již nebude prokletí (22,3), ale v tisíciletí bude stále existovat prokletí jako nemoc, bolest, smrt atd. Jak bychom tedy mohli říci, že Zjevení 21,9–22,5 popisuje tisíciletí?

(11) Zjevení 22,3 mluví „o trůnu Božím a Beránkově“. Během tisíciletí je na zemi pouze trůn Pána Ježíše, nikoliv „trůn Boží a Beránkův“. Jak tedy někdo může tvrdit, že Zjevení 21,9–22,5 popisuje věci v tisíciletí?

(12) Podle Zjevení 22,1-3 bude trůn Boží a Beránkův ve středu nového města. Nicméně Ezechiel říká, že Boží sláva naplňuje nejsvětější svatyni (43,5; 44,4). Jestliže Nový Jeruzalém sestoupí během tisíciletí, bude střediskem uctívání pro člověka nové město, nebo nejsvětější svatyně? Kde bude přebývat Bůh?

Došli jsme k závěru, že Zjevení 6,1–21,8 pokrývá prorocká část této knihy; Zjevení 21,9–22,5 mluví o Novém Jeruzalémě; a Zjevení 22,6-21 netvoří součást hlavního prorockého textu, ale je spíše epilogem celé knihy.