PŘEDMLUVA

Před rokem 1928 bratr Watchman Nee s několika svatými studoval knihu Zjevení. V této knize jsou publikovány poznámky pořízené bratrem, který se těchto setkání účastnil. Poznámky prošly malou úpravou z důvodu srozumitelnosti. V původním rukopisu chybí část zabývající se Zjevením 2,19–3,22.

Ačkoli malá část chybí, tato kniha tvoří autorovu téměř kompletní studii knihy Zjevení a je hodnotným zaopatřením a příspěvkem církvi v tomto posledním čase.

KAPITOLA PRVNÍ

VIDĚNÍ SLAVNÉHO KRISTA (ZJEVENÍ 1,1-20)

I. Úvod (Zjevení 1,1-3)

V tomto oddíle knihy Zjevení musíme věnovat pozornost několika věcem: (1) významu zjevení, (2) způsobu, jakým zjevení přišlo, a (3) důležitosti zjevení.

A. Význam zjevení

„Zjevení Ježíše Krista“. Zjevení se liší od inspirace. Zjevení je odhalení, aby člověk mohl uvidět, zatímco inspirace je vedení v člověku. Slova „zjevení Ježíše Krista“ mají dvojí význam:

(1) Je to sám Ježíš Kristus, který odstraňuje závoje, abychom uviděli věci, které se mají naplnit v budoucnosti, věci, o kterých mluví tato kniha.

(2) Tato kniha také zjevuje Ježíše Krista samého, tj. zjevuje, jak On sám zvítězí, obdrží slávu a bude korunován jako Král.

B. Způsob, jakým zjevení přišlo

(1) „Které mu dal Bůh“. Zde vidíme řád v tomto vesmíru. Bůh je nejvyšší: „A to všechno je z Boha“ (2K 5,18). Zjevení 1,1 nám také ukazuje, že i když Pán vystoupil do nebes, stále zaujímá postavení otroka. Jaký byl na zemi (J 5,19-20; 12,49-50; Mk 13,32), takový je v nebesích. Neopustil své postavení jen proto, že obdržel slávu. Jak nesmírně se liší od archanděla Satana! (Ez 28,2).

(2) „Prostřednictvím svého anděla“. Více než polovina toho, co je napsáno v Bibli, byla dána skrze ruce andělů (Sk 7,53; He 2,2), protože andělé jsou služební duchové (He 1,14).

(3) „Naznačil svému otroku Janovi“. Naznačit zde v původním jazyce znamená „ukázat, demonstrovat“.

 (4) „Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co uviděl.“ Jan zaznamenal zjevení, které dostal, a ukázal je nám. Přijal Boží slovo a svědectví Ježíše Krista.

C. Důležitost zjevení

(1) „Co se má brzy stát.“ „Má“ zde znamená „musí“ a „brzy stát“ znamená, že to nemůže být pozdrženo. Přesto na tyto věci reagujeme příliš nedbale a příliš pomalu.

(2) „Aby svým otrokům ukázal.“ Toto zjevení se netýká jen několika lidí; týká se mnoha otroků. My všichni jsme otroci Páně, protože nás koupil svou krví (1K 6,20).

(3) „Blahoslavený, kdo čte, i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm zapsáno.“ Zjevení je zaslíbení. Ve Zjevení 22,7 se znovu opakuje totéž zaslíbení. Neobjevují se tam znovu dvě slova, „čte“ a „slyší“, protože v kapitole 22 již všichni četli a slyšeli. Tím nejdůležitějším se tedy stává „zachovávat, co je v něm zapsáno“.

„Neboť ten čas je blízko.“ „Ten čas“ je den, kdy Pán znovu přijde. Až nastane ten den, bude se dít mnoho věcí (11,15-18), ale to hlavní, co je zde zmiňováno, je požehnání věřících. Když „ten čas je blízko“, proč jsme dosud nespatřili Jeho příchod? Protože Pán je k lidem shovívavý (2Pt 3,8-9) a zároveň věřící ještě nejsou připraveni. Proto ten čas dosud nenastal. Nicméně stav církve i světa nám znovu říká, že ten čas je blízko.

II. Pozdrav a požehnání (Zjevení 1,4-5a)

„Jan sedmi [církvím] v Asii: Milost vám a pokoj od Toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi [D]uchů, kteří jsou před jeho trůnem, a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země.“

A. „Jan sedmi církvím v Asii“ (Verš 4)

I když jednotlivé dopisy byly napsány sedmi jednotlivým církvím, Jan zároveň poslal celou knihu každé ze sedmi církví v Asii. Sedm je číslo ucelenosti. Sedm církví představuje všechny církve. Proto se tento dopis týká i nás.

B. „Milost vám a pokoj“ (Verš 4)

Slova pozdravu jsou zde stejná, jaká používal Pavel (1K 1,3), ale jméno trojjediného Boha se zde značně liší od jména používaného v jiných listech.

(1) „Od Toho, který jest a který byl a který přichází.“ Zde je zmíněno Boží jméno. Bůh je Ten, který jest, který byl a který přichází. Bůh se nikdy nemění. Všechno ve světě se mění i sám svět se mění, ale Bůh se nikdy nemění. Proto se nikdy nezmění ani milost a pokoj.

(2) „A od sedmi Duchů, kteří jsou před jeho trůnem.“ „Sedm Duchů“ neznamená, že existuje sedm Duchů Svatých (Ef 4,4); pouze to ukazuje, že Duch Svatý koná rozličné druhy práce (Zj 4,5; 5,6).

(3) „A od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země.“ To vypovídá o Pánově díle a vítězství na zemi, stejně jako o slávě, kterou obdrží v budoucnosti. Takový trojjediný Bůh je schopen nám udělit milost a pokoj.

III. Velebení (Zjevení 1,5b-7)

„Tomu, jenž nás miluje a svou krví nás rozvázal z našich hříchů a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci – jemu sláva i moc na věky věků. Amen. ‚Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli‘, a ‚budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země‘. Ano, amen.“

Když Jan při svém psaní došel k tomuto bodu, nemohl si pomoci a musel začít chválit. Chválil kvůli „Tomu, jenž nás miluje“. Láska Kristova má dvě stránky: (1) stránku týkající se minulosti – „Svou krví nás rozvázal z našich hříchů“ a (2) stránku, kterou zakoušíme nyní a cele se naplní v budoucnosti – „A učinil nás královstvím [či králi], kněžími svému Bohu a Otci.“ Když o tom uvažujeme, vskutku musíme spolu s Janem prohlásit: „Jemu sláva i moc na věky věků. Amen.“

Když si Jan připomněl lásku, které se mu dostalo, nemohl si pomoci a musel začít chválit. Zároveň však pomyslel na stav lidí ve světě v době Kristova druhého příchodu a vyslovil varování ve verši 7. „Hle“ znamená, že musíme dávat pozor. „Přichází s oblaky.“ Stejně jako Pán vystoupil do nebes v oblacích, tak přijde znovu v oblacích. To přesně odpovídá tomu, co je řečeno ve Skutcích 1,9-11. „A uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli, a budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země. Ano, amen“ (Zj 1,7). Toto slovo odpovídá Matoušovi 24,30.

IV. Boží svědectví (Zjevení 1,8)

„Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí.“

Zde Bůh svědčí sám o sobě, že je: (1) Ten, kdo se nikdy nemění, a (2) ten Všemohoucí. Účelem tohoto svědectví je způsobit, abychom se uprostřed soužení cele spolehli na Něho.

V. Janův popis svého vlastního stavu (Zjevení 1,9-10a)

„Já Jan, váš bratr a spoluúčastník soužení, království a vytrvalosti v Ježíši Kristu, jsem se ocitl pro Boží slovo a svědectví Ježíše Krista na ostrově zvaném Patmos. V den Páně jsem se ocitl v duchu.“

A. O sobě

„Já Jan, váš bratr a spoluúčastník soužení, království a vytrvalosti v Ježíši Kristu.“ I když Jan uviděl taková veliká vidění, stále se nazýval naším bratrem. Jaká pokora! V té době byl uprostřed soužení, nezmínil však pouze své soužení. Také zmínil království, neboť musíme skrze mnohá soužení vejít do království (Sk 14,22). Jelikož máme naději království, potřebujeme vytrvalost. Jedná se o vytrvalost toho, kdo trpělivě čeká na království. „Spoluúčastník“ naznačuje, že my všichni máme v tomto království podíl. Jelikož máme podíl v království, měli bychom mít podíl také na soužení a vytrvalosti.

B. O svém prostředí

„Ocitl jsem se pro Boží slovo a svědectví Ježíše Krista na ostrově zvaném Patmos.“ Jan byl kvůli slovu pronásledován a poslán do vyhnanství na ostrov Patmos. Byl sám a nemohl nikam jít, přesto s ním byl Pán. Nebeská brána se mu široce otevřela a on dostal nové zjevení. Na tom vidíme, že soužení jsou pro nás velkým požehnáním.

C. Kdy spatřil vidění

„V den Páně“. Jedná se o první den týdne. Někteří tvrdí, že se jedná o „Pánův den“ tj. „velký den Hospodinův“.

D. Srdce a duch toho, kdo dostává vidění

„Ocitl jsem se v duchu.“ I když Jan v těle trpěl, jeho duch byl silný a živý.

VI. Vidění slavného Krista (Zjevení 1,10b-16)

„A uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice, který říkal: ‚Co vidíš, napiš do svitku a pošli sedmi [církvím]: Do Efesu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje.‘ Obrátil jsem se, abych viděl hlas, který se mnou mluvil. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů někoho jako Syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného zlatým pásem až k prsům. Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné bronzu rozžhavenému v peci a jeho hlas jako zvuk mnohých vod. A ve své pravici měl sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč a jeho tvář jako když slunce září ve své síle.“

A. Co uslyšel

„Mocný hlas jako zvuk polnice“. Polnice se používala ke svolávání lidu. Pán konkrétně svolal Jana a nařídil mu, aby napsal sedmi církvím. I když těchto sedm církví bylo sedm skutečných církví v té době, Pán si je zvlášť vybral k tomu, aby zobrazily církve v průběhu věků. Těchto sedm církví představuje různé stavy církve od doby apoštolů až do druhého Kristova příchodu.

B. Co uviděl

1. „Sedm zlatých svícnů“ (Verš 12)

Sedm zlatých svícnů je sedm církví (v. 20). Svícny představují Boží pohled na církve a to, jaká má být jejich duchovní skutečnost. Církev má zářit pro Pána, aby osvěcovala tento temný svět. Ale svícny nemohou zářit samy od sebe; musejí být naplněny olejem. Proto církev musí být naplněna Duchem Svatým.

2. „Někoho jako Syna člověka“ (Verš 13)

Syn člověka byl uprostřed svícnů a dohlížel nad církvemi (2,1). Jak tento Syn člověka vypadal? Byl „podobný Synu člověka“ (Kral.). To naznačuje, že Jeho vzhled se lišil od toho, jaký byl na zemi, protože vypadal pouze jako Syn člověka. Jeho vzhled je zachycen následovně:

(a) „Oděný dlouhým rouchem“. To označuje Pánovu slávu, slávu, kterou měl předtím, než se narodil na zemi (Iz 6,1). Pán se nyní vrátil ke své původní slávě. Toto roucho znamená nejen to, že Pán obdržel svou dřívější slávu, ale také to, že je knězem. Pán je nyní náš Velekněz (He 8,1).

(b) „Přepásaný zlatým pásem až k prsům.“ To označuje skutečnost, že Pán je spravedlivý a věrný (Iz 11,5).

(c) „Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna.“ To znamená, že Pán je plný slávy (Př 16,31; 20,29) a svatosti (Da 7,9).

(d) „Jeho oči jako plamen ohně.“ Oheň se používá ke zkoušení (1Pt 1,7); odhaluje dobré i zlé. Vše, na co se Pán podívá svýma očima jako plamen ohně, je okamžitě odhaleno jako dobré, nebo zlé. Oheň v 1. listu Korintským 3,13 je oheň Pánových očí. Až se postavíme před soudnou stolici Kristovu, vyzkouší dílo každého. Význam 1. listu Korintským 4,5 také odpovídá tomu, co je řečeno zde ve Zjevení 1,14. Píše se tam: „Proto nic nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví úmysly srdcí. A tehdy se každému dostane pochvaly od Boha.“

(e) „Jeho nohy podobné bronzu rozžhavenému v peci“. Nohy jsou určeny k chůzi a bronz v Bibli představuje soud. Všude, kam jdou tyto bronzové nohy, tam následuje soud. Zde jsou Pánovy nohy v církvi; Pán tedy musí soudit nejprve církev (1Pt 4,17).

(f) „A jeho hlas jako zvuk mnohých vod“. To znamená, že Jeho hlas je plný majestátu a moci (Ž 29,4) a že mu žádný člověk nemůže odolat.

(g) „A ve své pravici měl sedm hvězd“. Sedm hvězd jsou poslové sedmi církví (v. 20). To, že poslové jsou v Pánově ruce, znamená, že Pán je používá, vede a chrání.

(h) „A z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč.“ Tento meč je použit k jednání s církví (2,16) i lidmi ve světě (19,15.21).

(i) „A jeho tvář jako když slunce září ve své síle.“ Stejně se Pán ukázal na hoře proměnění (Mt 17,2). Hora proměnění zobrazuje království, protože v království je Pán velmi slavný.

VII. Pánovo pověření (Zjevení 1,17-20)

„Když jsem jej spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl: ‚Neboj se. Já jsem první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. Amen. Mám klíče smrti i podsvětí. Napiš tedy ty věci, které jsi uviděl, a ty, které jsou, a ty, které se mají stát po nich. Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi spatřil na mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi [církví], sedm svícnů je sedm [církví].‘ “

Kdykoliv se Pán lidem ukazuje, má pro ně pověření, a Pánovo zjevení zde není výjimkou.

A. Zjevení 1,17a

„Když jsem jej spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý.“ Jelikož Jan spatřil Kristovu slávu, byl jako mrtvý člověk. To se nestalo pouze Janovi, ale také Izajášovi (Iz 6,1-5), Jóbovi (Jb 42,5-6) a Danielovi (Da 10,8-9). Ti všichni zareagovali stejně. Jan byl nejen spasen, ale také měl velmi důvěrný vztah s Pánem. Přesto když spatřil Pánovu slávu, také on padl jako mrtvý. Opravdu nevím, co by se stalo, kdyby Pána spatřil nespasený člověk nebo spasený, ale tělesný člověk. Proto Bible říká, že tělesní lidé nemohou zdědit Boží království (Ga 5,19-21) a neznovuzrození nemohou spatřit Boží království (J 3,3). To má velký význam! Špinavý, tělesný člověk skutečně není hoden spatřit slavného Pána. Až Kristus znovu přijde, Jeho sláva bude ještě větší než dnes. Není divu, že lidé budou natolik vystrašeni, že ochabnou a budou křičet k horám, aby je přikryly (Zj 6,16).

B. Zjevení 1,17b

„I položil na mne svou pravici a řekl: ‚Neboj se.‘ “ Ach, jak milé! I když je ve slávě, Jeho láska se neumenšila. Kdyby sláva v budoucnosti nebyla smíšena s láskou, bylo by těžké pochopit, jak by nám taková sláva mohla nějak prospět. Když byl Pán na zemi, své ruce vkládal na mnoho nemocných a svými slovy potěšoval mnoho zkroušených. I dnes dělá totéž. Jeho ruka a Jeho slovo Jana nejen potěšily, ale také posílily. Tento význam si můžeme uvědomit díky odkazu na Daniela 8,17-18 a 10,9-10.18-19. Ruka jej měla posílit a slovo mělo způsobit, že si uvědomí sílu. Když si Jan uvědomil, že Pánova láska je stejná, jako byla dříve, spontánně zmizel strach a nastoupila síla.

C. Zjevení 1,17c-18

„Já jsem první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. Amen. Mám klíče smrti i podsvětí.“ Zde vidíme, že Pán použil dva způsoby, aby zjevil sám sebe. Nejprve zjevil sám sebe skrze svou slávu. Jan to okamžitě rozpoznal. Potom Pán zjevil sám sebe skrze své slovo. To bylo něco vnitřního, co Jan nemohl vidět svýma očima. Pán musel použít slova, aby zjevil sám sebe. V této pasáži můžeme vidět, že Pán zjevil sám sebe po třech stránkách:

(1) Ve svém postavení: „Já jsem první i poslední.“ Jedná se o starozákonní způsob adresování Hospodina (Iz 41,4; 44,6; 48,12), naznačující, že On je na věky neměnný Bůh.

(2) Ve svém životě: „Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků.“ To ukazuje, že On má věčný život. I když zemřel za lidské hříchy, nyní je vzkříšen. Kromě toho nikdy znovu nezemře, protože žije na věky věků.

(3) Ve své autoritě: „Mám klíče smrti i podsvětí.“ Na tento bod se musíme podívat podrobně. „Smrt“ se týká těla. „Podsvětí“ se týká duše. Když člověk zemře, jeho duše vstupuje do podsvětí, tj. do středu země (Mt 12,40; Nu 16,30-33). Podsvětí je rozděleno na dvě části. Jedna část je místo utrpení, kam odchází nevěřící; druhé je místo odpočinku, kam odchází spasení (L 16,19-31). Je to však pouze dočasné; věčné oddělení je mezi novým nebem a novou zemí na jedné straně a ohnivým jezerem na druhé straně. „Klíče“ slouží k otvírání dveří. To ukazuje, že smrt i podsvětí mají dveře, které se dají zamknout (Mt 16,19; Sk 2,24). Ten, kdo v ruce drží klíče, má autoritu. Tato autorita nad smrtí a podsvětím byla původně v ruce Satana (He 2,14), ale od té doby, co Pán vstal z mrtvých, smrt a podsvětí ztratily svou moc. Kromě toho byly klíče smrti a podsvětí vloženy do Pánovy ruky. Ach, jaké je to vítězství! Díky tomu bude při příchodu tisíciletého království Pán moci vysvobodit ty, kteří Mu patří.

D. Zjevení 1,19

„Napiš tedy ty věci, které jsi uviděl, a ty, které jsou, a ty, které se mají stát po nich.“ Slovo „tedy“ ukazuje, že se jedná o pokračování předchozí pasáže. Pán vydobyl vítězství; proto to máme napsat. Tento verš před nás jasně klade rozdělení této knihy: (1) „Ty věci, které jsi viděl“ (minulost), (2) „ty, které jsou“ (současnost), a (3) „ty, které se mají stát po nich“ (budoucnost). „Které jsi viděl“ je v původním jazyce v perfektu, co znamená, že Jan již něco viděl. To se vztahuje na vidění, které Jan spatřil v kapitole 1. „Ty, které jsou“ se vztahuje na věci, které se nyní dějí, tj. na věci, které se dějí v období církve zachyceném v kapitolách 2 a 3. „Ty, které se mají stát po nich“ jsou věci, které budou pokračovat po období církve. Všechno od kapitoly 4 do kapitoly 19 je záznamem věcí, které se mají stát.

E. Zjevení 1,20

„Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi spatřil na mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou [poslové] sedmi [církví], sedm svícnů je sedm [církví].“ I když má kniha Zjevení mnoho tajemství, tato tajemství se stávají jasným zjevením, jakmile jsou vysvětlena. My všichni musíme uznat, že svícny jsou církve. O sedmi hvězdách je však řečeno, že je to sedm poslů. Kdo jsou tedy tito poslové? Někteří lidé tvrdí, že poslové jsou pastoři, dohlížitelé či biskupové. Je-li tomu tak, a poslové znamenají něco jiného, co potom znamenají církve? Jelikož církve jsou prostě církve (a neznamenají něco jiného), potom poslové by měli být prostě poslové. Ještě jedna věc. Víme, že poslové jsou vysvětlením tajemství hvězd, ale pokud poslové samotní vyžadují další vysvětlení, nesnažíme se tím tajemství vysvětlovat dalším tajemstvím? Víme, že Pán by to neudělal. Jak tedy můžeme vysvětlit posly? Nejpřesnější odpověď je, že poslové jsou poslové, stejně jako církve jsou prostě církve.

Poslové jsou poslové, ale jací jsou to poslové? Podle Bible existují dva druhy poslů: andělé v nebi (Mt 22,30) a lidští poslové (Ag 1,13). Poslové zde jistě nejsou poslové v nebi, protože: (1) nebeští poslové, ačkoliv slouží církvi, nemohou nést zodpovědnost za církev; (2) nebeští poslové jsou duchovní, a proto nemohou dostávat fyzické dopisy; (3) jelikož Pán tuto knihu zjevil skrze svého anděla, anděl nemůže psát dopisy skrze Jana jiným andělům; a (4) Pán žádá posla církve ve Smyrně, aby byl věrný až na smrt (Zj 2,10). Pokud se jedná o anděla, jak by mohl naplnit toto slovo? Jelikož poslové nejsou nebeští, musí se jednat o lidské posly. Bible uvádí příklady v 2. listu Korintským 8,23 a listu Filipským 2,25. Musíme věnovat pozornost ještě jednomu bodu ohledně postavení poslů. V určitém smyslu jsou poslové zástupci, kteří zastupují církve, nesou značnou zodpovědnost v církvi a musí být osobami, které mají vliv v církvi. Takové je postavení poslů s ohledem na církev. Ve vztahu k Pánu jsou poslové zároveň představováni hvězdami. Hvězdy mohou zářit; to vypovídá o jejich stavu v životě. Také jsou v Pánově ruce, což ukazuje, že je Pán používá a že mají autoritu.