Lekce sedmá
POZNÁNÍ PRAVÉHO BOHA
Bible na prvním místě zjevuje Boha, neboť On je počátkem všeho. Všechno ve vesmíru povstalo z Boha a vše má svůj původ v Bohu. Bůh je též hlavním obsahem Písma, od první až do poslední biblické knihy. On nás stvořil, On nás znovuzrodil a Jemu vděčíme za svůj život a bytí. Proto bychom měli především poznat Jeho.
I. VŠECHNY MODLY JSOU FALEŠNÝMI BOHY
1) „Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí, mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí, rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku… v jejich ústech není dechu“ (Ž 115,4-7; 135,15-17, ČEP).
Podle těchto veršů je každá modla falešná a není pravým Bohem.
2) „Víme, že modla ve světě není nic a že není žádný jiný Bůh, jen Jeden. Neboť i když jsou takzvaní ‚bohové’,… – jakože jsou mnozí ‚bohové’ a mnozí ‚páni’ – my máme jediného Boha“ (1K 8,4-6).
Tyto verše jasně oznamují, že Bůh je jediným pravým Bohem, a proto modla není nic a takzvaní „bohové“ Bohem nejsou.
3) „Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu … těch, kteří mě nenávidí“ (Ex 20,5, ČEP).
Tento verš hovoří o tom, že jediný pravý Bůh je Bohem žárlivě milujícím, který nenávidí všechny modly a trestá hřích modloslužby.
II. JEDINÝ PRAVÝ BŮH
1) „Já jsem Hospodin a jiného není, kromě mě není Boha“ (Iz 45,5).
2) „Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému moudrému Bohu čest a sláva na věky věků“ (1Tm 1,17).
3) „Jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili živému a pravému Bohu“ (1Te 1,9).
Tyto verše jasně a důrazně zjevují, že Bůh je jedinečný Hospodin, který je nepomíjející, neviditelný a existující navěky. Mimo Něj žádného pravého Boha není.
III. BŮH (ELÓHÍM) – TEN VĚRNÝ A MOCNÝ
1) „Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi“ (Gn 1,1).
Tento verš pro slovo Bůh používá hebrejský výraz Elóhím. Jedná se v Bibli o první božský titul zjevující Boha. Znamená Ten věrný a mocný. Z toho plyne, že pravý Bůh, jehož uctíváme v souladu s Biblí, není pouze mocný, ale též věrný. Bůh je mocný, a proto mohl stvořit nebe, zemi, všechny věci a lidstvo, povolat, co není, jako by to bylo. Bůh je věrný, a proto je spolehlivý, neměnný a nepohnutelný. Boží skutky v souladu s Jeho věrností potrvají jako slunce a budou stát navěky jako měsíc (Ž 89,33-37).
IV. HOSPODIN (JAHVE) – SÁM O SOBĚ EXISTUJÍCÍ A NAVĚKY EXISTUJÍCÍ „JÁ JSEM“
1) „Bůh Mojžíšovi odpověděl: JSEM, KTERÝ JSEM [SÁM O SOBĚ EXISTUJÍCÍ A NAVĚKY EXISTUJÍCÍ]… Hospodin, Bůh… Toto je mé jméno navěky, toto je mé připomenutí z generace na generaci“ (Ex 3,14-15).
Bůh Mojžíšovi jasně řekl, že Jeho jméno zní Hospodin (Jahve). Jméno Hospodin je druhý božský titul, kterým Bible zjevuje Boha. Znamená „JÁ JSEM“, sám o sobě existující a navěky existující, „JÁ JSEM“, který byl, který je a který přichází. To ukazuje, že Bůh je „JÁ JSEM“ a mimo Něj nic není. Pouze On je a On je sám o sobě existující a navěky existující „JÁ JSEM“, který byl, který je a který přichází. Všechno ve vesmíru je tedy marné a neexistující; pouze Bůh jest, pouze Bůh existuje navěky a pouze Bůh je skutečnost. Bůh je pro lidi, které stvořil a kteří Mu patří, vším. Bůh je vším, co potřebují.
V. TROJJEDINÝ BŮH
1) „I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu“ (Gn 1,26).
Slovo Bůh je v tomto verši Elóhím. Je ve tvaru množného čísla, což naznačuje, že tento Bůh, tento Elóhím, je sám trojjediný Bůh, který je v Bibli zjeven později. Proto Bůh v tomto verši o sobě hovoří v množném čísle „učiňme“. I později v Bibli o sobě Bůh mluví v množném čísle (Gn 3,22; 11,7; Iz 6,8; J 17,21-22). Tyto verše ukazují, že i když je Bůh pouze jeden, má též aspekt tří. Bůh je Bohem trojjediným.
2) „Jděte tedy a učiňte mými učedníky všechny národy, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého“ (Mt 28,19).
Po záznamu o Kristově zmrtvýchvstání a všech nezbytných procesech, kterými Bůh prošel, zde Bible jasnými slovy ukazuje, že jediný pravý Bůh je trojjediný – Otec, Syn a Duch. Přestože Otec, Syn a Duch jsou tři a navzájem se liší, jsou jedním jediným pravým Bohem. Přestože jméno v tomto verši zmiňuje tři – Otce, Syna a Ducha – je uvedeno v jednotném čísle, což ukazuje, že tito Tři jsou stále jeden jediný Bůh, i když se navzájem liší.
3) „Kromě toho [Syna], kdo je od Boha; ten viděl Otce“ (J 6,46). „Já [Syn] jsem od něho [Otce]“ (J 7,29).
V těchto dvou verších Kristus, Syn Boží, říká, že je od Otce. To dokazuje, že Otec je zdrojem.
4) „ Já [Syn] jsem od něho [Otce]“ (J 7,29).
V řečtině má slovo „od“ význam „od a spolu“. To nám zjevuje, že Syn není pouze od Otce, ale od Otce a spolu s Otcem. Když Syn přišel na zem, přinesl s sebou Otce a Otec přišel spolu s Ním.
5) „Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Syn, který je v lůnu Otcově, ten nám o něm pověděl“ (J 1,18).
Tento verš jasně oznamuje, že Syn, který přinesl Otce, je projevem Otce. Otec je zdroj a Syn je projev. Proto, „Já [Syn] a Otec jsme jedno“ (J 10,30).
6) „A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost – Ducha pravdy [skutečnosti]… U vás zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám… a já ve vás“ (J 14,16-20).
Tato pasáž ukazuje, že Duch je přeměnou Syna, aby byl skutečností Syna, přicházející, aby zůstával u učedníků a byl v nich. To, že Duch je v učednících, znamená, že v nich je Syn. Duch je tedy dosahem a vstupem Syna. Na tom vidíme, že i Syn a Duch jsou jedno. Otec je zdrojem, Syn je projevem Otce a Duch je dosahem a vstupem Syna spolu s Otcem. Tito Tři jsou jediným Bohem, který se projevil od zdroje, aby přišel přebývat mezi lidmi a který dosáhl až k učedníkům, aby do nich vstoupil. To ukazuje, že Bůh je trojjediný za tím účelem, aby vpracovával sebe samého do těch, kdo věří v Syna, a tak se stal jejich životem a vším, i jejich božským potěšením.
7) „Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Svatého Ducha se všemi vámi“ (2K 13,13).
Takto apoštol Pavel žehnal věřícím, aby se mohli těšit z trojjediné péče trojjediného Boha v lásce, milosti a společenství. Láska Boha Otce se stala milostí Krista, Boha Syna, ve společenství Boha Ducha, aby byla každodenním požehnáním a potěšením věřících.
8) „Až přijde Zastánce, kterého vám pošlu od Otce, Duch Pravdy, jenž vychází od Otce, ten o mně vydá svědectví“ (J 15,26).
Jak jsme již uvedli, slovo „od“ znamená „od a spolu“. Duch Pravdy poslaný Synem od Otce je vlastně od Otce a spolu s Otcem. To dokazuje, že Duch není pouze jedno s Otcem, ale též jedno se Synem, který je jedno s Otcem. Tento verš též ukazuje, že všichni Tři – Otec, Syn a Duch – koexistují (společně existují) od věků navěky bez posloupnosti.
9) „Já jsem v Otci a Otec je ve mně“ (J 14,10).
Tento výrok ukazuje, že Otec, Syn a Duch nejenže koexistují, ale též koinherují (navzájem v sobě přebývají). Koexistence naznačuje odlišnost, kdežto koinherence znázorňuje promíšení v jedno. To potvrzuje, že bez ohledu na odlišnost mezi Třemi zůstávají Otec, Syn a Duch jediným Bohem; jsou tři, a přesto jeden, a všichni Tři jsou jedno. Přesvědčivě to dokazují následující verše:
1. „Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán… Dal mu jméno… mocný Bůh, Věčný Otec“ (Iz 9,5).
Tento výrok jasně uvádí, že Syn je nazván Otcem, což dokazuje, že Syn a Otec jsou jedno.
2. „Ten Pán [Ježíš Kristus] je Duch“ (2K 3,17).
Tento výrok též jasně ukazuje, že Kristus Syn je Duch, což dokazuje, že Syn a Duch jsou jedno.
Bible tedy zjevuje, že i když je pravý Bůh pouze jeden, je Třemi – Otcem, Synem a Duchem; a zatímco Otec, Syn a Duch se navzájem liší, stále jsou jedním jedinečným Bohem.