Lekce Devatenáctá
VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ NAPLNĚNÍ DUCHEM SVATÝM
(1)
V 10. lekci jsme již poznali, že Duch Svatý je vrcholným vyjádřením trojjediného Boha a že Duch Svatý je trojjediný Bůh, který dosahuje k věřícím a vstupuje do nich. Díky Duchu Svatému tedy můžeme zakoušet trojjediného Boha. Abychom zakoušeli trojjediného Boha, musíme prakticky zakoušet Ducha Svatého. Naše praktické prožívání Ducha Svatého se do značné míry pojí s vnitřním a vnějším naplněním Duchem Svatým.
I. DVA ASPEKTY DUCHA SVATÉHO
Bible nám jasně ukazuje, že Duch Svatý je s námi ve dvou stránkách.
A. Význam dvou aspektů
1. V nás
1) „Duch Pravdy… ve vás bude“ (J 14,17).
Zde nám Pán jasně říká, že Duch Svatý bude v nás.
2. Na nás
2) „Duch Svatý, který na vás přijde“ (Sk 1,8).
Na jednu stranu Pán mluvil o tom, že Duch Svatý je v nás; na druhou stranu řekl, že Duch Svatý je na nás. To, že je „na nás“, je vnější a naprosto se liší od toho, že je „v nás“.
B. Zaslíbení o dvou aspektech
1. Pán slíbil „Zastánce“ – zaslíbení před Pánovou smrtí
1) „A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce… Ducha Pravdy, … ve vás bude“ (J 14,16-17); „Odejdu-li, pošlu ho [Zastánce] k vám“ (J 16,7).
To jsou Pánova slova před Jeho smrtí, jimiž učedníkům slibuje, že odejde, aby poslal Ducha Svatého jako Zastánce.
2. Otec slíbil „moc“ – Otcovo zaslíbení ve Starém zákoně znovu vyslovené Pánem po Jeho vzkříšení
1) „Já na vás posílám zaslíbení mého Otce… dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti“ (L 24,49); „[Očekávejte] zaslíbení Otcovo… přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde“ (Sk 1,4-8).
Pán řekl učedníkům tato slova po svém vzkříšení a před svým nanebevstoupením, zopakoval Boží zaslíbení o Duchu Svatém ze Starého zákona. Slíbil, že až vystoupí do nebes, pošle Ducha Svatého, aby byl jejich mocí. „Moc“ se liší od „Zastánce“. Zastánce měl vstoupit do učedníků, aby byl „v“ nich, kdežto moc měla přijít „na“ ně. Pánovy výroky před Jeho smrtí a po Jeho vzkříšení jsou tedy dvě různá zaslíbení.
C. Naplnění dvou aspektů
1. Pánův slib ohledně Zastánce se naplnil večer, v den vzkříšení
1) „Když byl večer téhož dne, prvního dne týdne… přišel Ježíš, postavil se doprostřed… dechl na ně a řekl jim: ‚Přijměte Ducha Svatého.‘“ (J 20,19-22).
Zde vidíme Pána večer, v den svého vzkříšení, jak přichází mezi své učedníky a dýchá na ně, aby přijali Ducha Svatého. Tím se naplňuje zaslíbení o Zastánci, které učinil před svou smrtí.
2. Otcův slib ohledně moci se naplnil o Letnicích
1) „Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě. Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli… Všichni byli naplněni Duchem Svatým“ (Sk 2,1-4).
Zde máme popis příchodu Ducha Svatého o Letnicích, jímž se naplnil slib, který dal Otec a o kterém hovořil Pán těsně před svým nanebevstoupením. Proto Duch Svatý, který sestoupil, měl aspekt moci, nikoliv aspekt Zastánce, lišil se od toho, co Pán přinesl o dni svého vzkříšení. V den vzkříšení byl Duch Svatý přinesen jako „Zastánce“ a o Letnicích Duch Svatý sestoupil jako „moc“.
D. Funkce dvou aspektů
1. Zastánce je pro život
1) „Zastánce, aby byl s vámi… a ve vás bude“ (J 14,16-17).
Zde se praví, že Duch Svatý jako Zastánce má být s námi a v nás. To vypovídá o funkci Ducha Svatého po stránce života. Proto Zastánce, totiž Duch Svatý po stránce života, je pro náš život uvnitř.
2. Moc je pro dílo
1) „Přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky…“ (Sk 1,8).
Zde se praví, že Duch Svatý na nás přichází, abychom měli moc vydávat svědectví pro Pána. To nám ukazuje, že funkce Ducha Svatého jakožto moci není pro vnitřní život, který máme od Pána, ale pro vnější dílo, které konáme pro Pána. Pro náš život uvnitř nám Bůh dává Ducha Svatého jako Zastánce, Osobu, která má být Pánem v našem nitru, aby mohl být vnitřně naším životem a zaopatřovatelem a udržovatelem našeho života. Pro naše dílo navenek nám Bůh dává Ducha Svatého jako moc, abychom Ho mohli navenek užívat jako moc, autoritu, schopnost a dovednost našeho díla.
E. Symboly dvou aspektů
1. Dech
1) „Po těchto slovech na ně dechl a řekl jim: ‚Přijměte Ducha Svatého.‘“ (J 20,22).
Zde vidíme, jak Pán vdechuje Ducha Svatého, který je Zastáncem, jako dech do svých učedníků večer, v den vzkříšení. Dech je pro život a znázorňuje život. Dech je zde tedy symbolem Ducha Svatého jakožto vnitřního Ducha života.
2. Živá voda
1) „Řeky živé vody poplynou z jeho nitra! To řekl o Duchu [vnitřním Svatém Duchu života,] kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili…“ (J 7,38-39).
Pánova slova zde ukazují, že Duch Svatý poplyne jako živá voda z našeho nitra. Zde se jistě hovoří o Duchu Svatém jako životu v našem nitru, kterého pijeme jako živou vodu, aby nás zaopatřil životem. Živá voda je tedy též symbolem vnitřního Ducha života.
3. Vítr
1) „Jako když se žene prudký vítr… Všichni byli naplněni Duchem Svatým“ (Sk 2,2-4).
Takto na sebe učedníci přijali Svatého Ducha moci o dni Letnic v horní místnosti v Jeruzalémě. Není to jako dech dechnutý z Pána do jejich nitra o dni vzkříšení, ale ženoucí se prudký vítr, který na ně vanul zvenčí a který znázorňuje Svatého Ducha moci. Vítr je zde tedy symbolem Ducha Svatého, který je vnějším Duchem moci a liší se od dechu.
4. Plášť
1) „A hle, já na vás posílám zaslíbení [vnější Duch moci] mého Otce;… dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti“ (L 24,49).
Pánovo slovo na tomto místě nám též ukazuje, že máme být oblečeni vnějším Svatým Duchem moci, kterého slíbil Otec, jakožto pláštěm, jež nosíme jako svou moc. To vidíme na předobrazu Elijášova pláště, který přijal Elíša (2Kr 2,13-14). Tento plášť je tedy též symbolem vnějšího Svatého Ducha moci a liší se od živé vody. Tento plášťový Duch, podobně jako uniforma veřejného činitele, nám přináší pravomoc a díky němu můžeme vykonávat Boží pověření. Vnitřní Duch života je živou vodou, kterou můžeme pít, abychom byli vnitřně zaopatřeni; vnější Svatý Duch moci je pláštěm, který můžeme oblékat, abychom měli vnější pravomoc.
F. Zážitky dvou aspektů
1. U Pána Ježíše
1) „Neboť co v ní bylo počato [Ježíš], je z Ducha Svatého“ (Mt 1,20).
Pán Ježíš byl počat a narozen z Ducha Svatého. Život v jeho nitru je výhradně prvkem Ducha Svatého.
2) „ Když byl Ježíš pokřtěn… spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něj“ (Mt 3,16).
Přestože byl Pán Ježíš počat a narozen z Ducha Svatého a život v Jeho nitru byl zcela prvkem Ducha Svatého, prožil Ducha Svatého, jak na Něj sestupuje, aby byl Jeho mocí k dílu pro Boha až poté, co byl pokřtěn.
2. U učedníků
1) „Byl večer téhož dne, prvního dne týdne… přišel Ježíš, postavil se doprostřed… dechl na ně a řekl jim: ‚Přijměte Ducha Svatého.‘“ (J 19,19-22).
Prostřednictvím dechu, který Pán dechl do učedníků večer, v den vzkříšení, učedníci přijali do svého nitra Ducha Svatého.
2) „Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě… z nebe, jako když se žene prudký vítr“; „… Ducha Svatého, který na vás přijde…“ (Sk 2,1-4; 1,8).
Přestože učedníci přijali Ducha Svatého do svého nitra večer, v den vzkříšení, Duch Svatý na ně ještě přišel o dni Letnic.