Lekce Šestnáctá
SETKÁNÍ S LÁMÁNÍM CHLEBA
(1)
„Sešli jsme se k lámání chleba…“ (Sk 20,7).
„Společně se scházíte… [k] slavení Večeře Páně“ (1K 11,20).
„Mít podíl na Pánově stolu…“ (1K 10,21).
Tyto tři verše nám ukazují, že při setkání s lámáním chleba se věřící scházejí, aby slavili Večeři Páně a měli podíl na Pánově stolu. Takové setkání se dělí na dvě části, při první části si připomínáme Pána a v druhé části uctíváme Otce.
I. PAMÁTKA PÁNĚ – STŘEDEM JE PÁN
1) „Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil jej a dal jim se slovy: ‚Toto je mé tělo, které se za vás dává. To čiňte na mou památku.‘ A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: ‚Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se vylévá za vás‘“ (L 22,19-20).
Setkání s lámáním chleba neslouží jinému účelu než památce Pána s připomínáním Pána, jakožto středu pro Pánovo potěšení. Vše, co se na setkání děje, ať už zpěv písní, modlitby, čtení z Bible či slova inspirace, má mít za svůj střed Pána a vypovídat o Jeho osobě a díle, Jeho lásce a ctnostech, Jeho životě nebo utrpení na zemi, či Jeho slávě a cti v nebi, aby si ostatní mohli tyto věci uvědomovat k památce Pána samotného. Na takovém setkání máme myslet na Pána ve svém srdci a hledět na Pána ve svém duchu, abychom byli Pánem inspirováni. Pak tuto inspiraci vyjadřujeme prostřednictvím písní, modliteb, čtení z Bible či sdílení, aby cítění celého shromáždění směřovalo k Pánu a všichni si připomínali Pána.
A. Slavení Večeře Páně
Tři verše, které jsme uvedli na začátku této lekce, nám ukazují, že lámat chléb znamená slavit Večeři Páně a mít podíl na Pánově stolu. Slavením Večeře Páně si připomínáme Pána; účastí u Pánova stolu máme vzájemné společenství v tom, co pro nás Pán uskutečnil. Co se týče slavení Večeře Páně, děláme převážně následující tři věci:
1. Připomínáme si Pána
1) „Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb, vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ‚Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.‘“ (1K 11,23-24).
Podle toho, co stanovil Pán, kdykoli lámeme chléb, nemáme připravený jen bochník chleba k lámání a jedení, ale vedle chleba je též připraven kalich k přijímání a pití. Jedením Pánova chleba a pitím z Pánova kalicha jíme Pánovu večeři k Jeho památce. Chléb i kalich jsou symboly. Podle toho, co řekl Pán, chléb znázorňuje Pánovo tělo, které za nás vydal, a kalich symbolizuje krev, kterou za nás prolil. Pánovo tělo bylo vydáno za nás na kříži a na kříži byla též za nás prolita Pánova krev. Pán vydal sám sebe za nás, aby nám udělil život, a my jsme na něm mohli mít účast. Pán za nás prolil svou krev, aby nás vykoupil a naše hříchy byly odpuštěny.
Když sledujeme a přijímáme chléb, jenž lámeme, měli bychom myslet na to, jak se pro nás Pán stal tělem, jak za nás v těle zemřel a jak za nás bylo Jeho tělo zlomeno a vydáno, abychom měli Jeho život. V Bibli chléb znamená život. Pán o sobě řekl, že je chléb života, který dává život světu (J 6,33-35). Kdykoliv padne zmínka o chlebě, musí nás napadnout život. To, že Pánovo tělo se zlomilo, aby nám bylo dáno jako chléb, znamená, že Pán za nás vydal své tělo, abychom měli Jeho život. To vše znázorňujeme lámáním chleba a chlebem, který lámeme.
2) „Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ‚Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.‘“ (1K 11,25).
Při shromáždění s lámáním chleba bychom měli přemýšlet o Pánu a o tom, co pro nás vykonal, nejen když vidíme a přijímáme chléb, který lámeme, ale též když vidíme a přijímáme kalich, z něhož pijeme. Tento kalich symbolizuje novou smlouvu, kterou Pán uzavřel prolitím své krve. Když sledujeme a přijímáme kalich, z něhož pijeme, měli bychom myslet na to, jak se pro nás Pán stal účastným těla a krve (He 2,14), jak za nás nejen vydal své tělo, abychom měli život, ale jak za nás též prolil svou krev, abychom měli to nejvyšší požehnání, totiž, abychom byli vysvobozeni od hříchu a obdrželi Boha a všechno, co je z Něj. Díky tomuto symbolu bychom měli myslet na to, jak Pán nesl naše hříchy, jak byl za nás učiněn hříchem a jak byl za nás odsouzen a proklet, jak prolil svou krev, jež nám ustavuje kalich požehnání, náš věčný požehnaný úděl. Také bychom měli myslet na to, jak jsme vykoupeni, jak je nám odpuštěno, jak jsme posvěceni, ospravedlněni, usmířeni a přijati Bohem skrze Pánovu krev; jak nás Jeho krev očišťuje od našich hříchů a obmývá naše svědomí, abychom směle přistupovali k Bohu; jak pro nás před Bohem mluví lepší věci; a jak za nás vzdoruje útokům ze strany zlých duchů, abychom zvítězili nad Ďáblem, který na nás žaluje.
Chléb v Bibli znamená život a kalich znamená „podíl“, jako například „Hospodin je můj výtečný podíl a můj kalich“ (Ž 16,5). Původně jsme byli hříšní a zlí, a podílem, který jsme si od Boha zasloužili, měla být „číše jeho hněvu“, to znamená, mít svůj díl v ohnivém jezeře a trpět mukami věčného zahynutí (Zj 14,10; 21,8). Avšak Bůh dal napít z kalicha hněvu místo nám Pánu Ježíši na kříži (J 18,11). Pán Ježíš přijal spravedlivý Boží soud za nás a plně zakusil muka zahynutí v ohnivém jezeře; prolil svou krev, aby nás plně vykoupil z našich hříchů a uzavřel pro nás novou smlouvu, dal nám „kalich spásy“ (Ž 116,13) a stal se naším „kalichem“ požehnání (Ž 23,5). V tomto požehnaném kalichu spásy se Bůh a všechno, co Bůh má, stalo naším podílem, naším věčným požehnaným údělem a podílem našeho kalicha.
2. Užíváme Pána
1) „Ježíš vzal chléb,… rozlomil, dal učedníkům a řekl: ‚Vezměte, jezte…‘“ (Mt 26,26); „Toto je mé tělo, které se za vás dává. To čiňte na mou památku“ (L 22,19); „Pak vzal kalich… a dal jim ho se slovy: ‚Napijte se z něho všichni. Neboť toto je má krev nové smlouvy“ (Mt 26,27-28); „… která se vylévá za vás‘“ (L 22,20); „Toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku“ (1K 11,24-25).
I když středem lámání chleba je Pánova památka, tato památka neznamená jen vzpomínat na Pána a na všechno, co pro nás vykonal, ale ještě více Pána a všechno, co pro nás vykonal, užívat. Pán řekl, že Jeho památkou je, když jíme Jeho chléb a pijeme z Jeho kalicha. Jeho chléb a Jeho kalich symbolizují Jeho tělo a Jeho krev. Jíst Jeho chléb a pít z Jeho kalicha tedy znamená jíst Jeho tělo a pít Jeho krev. Pánovo tělo a krev – to je sám Pán, který se nám dal, a prostředky, jimiž pro nás všechno vykonal. Kromě toho jíst a pít neznamená jen přijímat, ale též užívat. Když jíme Pánovo tělo a pijeme Jeho krev, nejen přijímáme, ale též užíváme samotného Pána a všechno, co pro nás vykonal, když dal své tělo a prolil svou krev. Takto přijímat a užívat Pána znamená připomínat si Pána. Když takto jíme, pijeme a užíváme Pána, dáváme Pánu pravou památku. To je hluboký smysl slavení večeře Páně.
Naše jedení, pití a užívání Pána u Jeho večeře je též naším vyhlášením a svědectvím. Vyhlašujeme, že jsme připojeni k Pánu a že jsme s Ním smíšeni, stejně jako se s námi mísí chléb, když ho přijímáme do svého těla. Svědčíme, že žijeme díky jedení, pití a užívání Pána, jehož každý den bereme za svůj život. Když lámeme chléb, abychom jedli a pili Pána, vyhlašujeme, že Pán, díky tomu, že dal své tělo a prolil svou krev, vešel do nás a sjednotil se s námi. Též svědčíme, že přijetím těla, které Pán za nás dal a krve, kterou za nás prolil, máme účast na Něm a na všem, co pro nás vykonal, byli jsme připojeni k Pánu a žijeme skrze Pána, který je naším životem a naším zaopatřením života. Toto je naše vyhlášení i svědectví, když lámeme chléb.
3. Vystavujeme smrt Páně
1) „Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde“ (1K 11,26).
Slovo „zvěstovat“ má v tomto verši význam „ukazovat“ a „vystavovat“. Kdykoliv jíme Pánův chléb a pijeme Jeho kalich, zároveň připomínáme Pána a vystavujeme Jeho smrt. Připomínáme si Pána, nikoliv Jeho smrt. Avšak zatímco si připomínáme Pána, vystavujeme smrt Páně, abychom ji viděli my, andělé a všechny věci. Když si připomínáme Pána, na stole jsou odděleně vystaveny chléb a kalich. Chléb označuje Pánovo tělo a kalich Jeho krev. Jelikož oddělení těla a krve znamená smrt, ukazuje se tím smrt. Takto vystavujeme smrt Páně, když lámeme chléb na Jeho památku.
Citovaný úsek Písma praví, že si máme připomínat Pána a vystavovat Jeho smrt, dokud On nepřijde. Na tom vidíme, že když lámeme chléb, abychom si připomínali Pána a vystavovali Jeho smrt, zároveň očekáváme Jeho příchod. To znamená, že máme vystavovat smrt Páně, a tak si připomínat Pána v duchu a atmosféře očekávání Jeho příchodu.