Lekce života (# 15)

Lekce Patnáctá

Setkávání

(2)

IV. RŮZNÉ TYPY SETKÁVÁNÍ VĚŘÍCÍCH

A. Setkání s lámáním chleba

1) „A první den v týdnu, když jsme se sešli k lámání chleba“ (Sk 20,7).

Lámat chléb znamená jíst Večeři Páně a připomínat si tak Pána, jenž za nás zemřel (1K 11,20.23-25). To by pro nás, kteří jsme byli vykoupeni Pánovou smrtí, mělo být prvním typem pravidelného setkání. Podrobnosti – viz v následujících dvou lekcích.

B. Modlitební setkání

1) „Shodnou-li se dva z vás na zemi v jakékoli věci, o niž požádají, stane se jim od mého Otce, který je v nebesích. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni…“ (Mt 18,19-20).

Zde Pán mluví o modlitbě shromáždění. Tento druh modlitby je mocnější než modlitba jednotlivce, neboť má schopnost svázat na zemi to, co bylo svázáno v nebi, a rozvázat na zemi to, co bylo rozvázáno v nebi (Mt 18,18).

2) „Ti všichni zůstávali jednomyslně oddáni modlitbě, spolu se ženami…“ (Sk 1,14).

Zde je opět zmíněna modlitba shromáždění. Právě takováto modlitba přinesla požehnání vylití Ducha Svatého o dni Letnic.

3) „A když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli… A jak se modlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a směle mluvili slovo Boží“ (Sk 4,24-31).

Zde je řečeno, že v těch dnech, kdy byli učedníci pronásledováni, se shromáždili, aby se jednomyslně modlili. Takovýto druh modlitby způsobil, že byli naplněni vnějšně Duchem Svatým a směle mluvili slovo Boží.

4) „Církev se za něho vytrvale modlila k Bohu“ (Sk 12,5); „Kde [v domě Marie] byli mnozí shromážděni a modlili se“ (12,12).

Ten den, kdy byl Petr uvězněn, se za něj církev vytrvale modlila, a mnozí byli shromážděni v sestřině domě, kde se modlili výslovně za něj. Tato modlitba přiměla Boha k vykonání velkého zázraku vysvobození Petra z vězení.

C. Setkání, na nichž se uplatňují duchovní dary a probíhá vzájemné budování

1) „Když se sejdete, každý z vás má chvalozpěv, má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; všechno ať je k budování“ (1K 14,26).

Shromáždění, které je zde zmiňováno, slouží k uplatňování duchovních darů a pro vzájemné budování. Na tomto druhu setkání neměla být nějaká určitá osoba vykonávající nějakou zvláštní věc, nýbrž každý měl uplatňovat duchovní dary: jeden má chvalozpěv, jeden má učení, jeden má zjevení, jeden dělá to a jiný tohle. Každý se mohl účastnit s cílem budování a vzdělávání druhých.

D. Setkání za účelem čtení Slova

1) „A když shromáždili to množství, odevzdali jim dopis [napsaný apoštoly a staršími v Jeruzalémě]. A když jej přečetli, zaradovali se z toho povzbuzení“ (Sk 15,30-31).

Zde se říká, že když Pavel a jeho společníci dorazili do Antiochie, shromáždili svaté, aby jim přečetli dopis napsaný apoštoly a staršími v Jeruzalémě pod vedením Ducha Svatého. Proto i my můžeme mít někdy potřebu příležitostně se setkat, abychom četli Boží slovo z Bible.

E. Setkání k poslechu poselství

1) „Když jsme se shromáždili… Pavel s nimi rozmlouval, protože chtěl druhý den odejít“ (Sk 20,7).

Tehdy se věřící v Troadě setkali, aby naslouchali Pavlovi, jenž s nimi rozmlouval o Božích duchovních věcech, aby mohli být vzděláni a upevňováni. Proto bychom se tedy i my měli někdy setkávat, abychom naslouchali duchovním poselstvím přednášeným pro Boha Pánovým služebníkem slova, a mohli tak být vzděláni a upevňováni.

V. Jak se setkávat

1) „Neboť kde… jsou shromážděni v mé jméno, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,20).

Nejdůležitější věcí na setkání věřících je být shromážděni v Pánovo jméno. To znamená, že se musíme shromáždit v Pánově jménu. Jelikož patříme Pánu a Jeho jménem jsme byli spaseni, měli bychom se shromažďovat pouze v toto jméno a setkávat se v tomto jméně. Nesmíme se shromáždit ani se setkat v žádném jiném jménu, ať už je to jméno jednotlivce, spolku, misie či denominace.

2) „[1] Denně [2] zůstávali [3] jednomyslně [4] v chrámě, [5] po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce“ (Sk 2,46).

Tento verš nám odhaluje, že bychom se, za prvé, měli setkávat denně; za druhé, setkávat se vytrvale a pravidelně; za třetí, setkávat se jednomyslně; za čtvrté, setkávat se na prostranném místě (jako byl chrám); a za páté, setkávat se po domech, tj. v každém domě.

3) „Když by se tedy sešla na jednom místě celá církev“ (1K 14,23).

Na jedné straně by se měla církev setkávat pravidelně v domech věřících; na druhé straně je rovněž potřeba, aby se celá církev sešla na jednom místě. Oddělená domácí shromáždění, která by měla být pravidelná, a setkání na jednom místě, která by se měla konat podle potřeby, má obojí své vlastní výhody i příchuť. Církev by tedy měla mít pravidelná oddělená domácí setkání i shromáždění na jednom místě tak, jak vyvstane potřeba.