Lekce života (# 13)

Lekce Třináctá

ROZPOZNÁNÍ SEKT

Pět důležitých bodů zmíněných v předchozích šesti lekcích jsou pozitivní věci, které bychom měli znát; jedná se o nejzákladnější pravdy, skutečnosti, jež zjevuje Bible. Kvůli úpadku a zpustošení církve však musíme poznat i zpustošení církve z negativního hlediska. Máme na mysli roztržky, tzv. sekty či denominace, které dnes v křesťanství vidíme.

I. JE KRISTUS ROZDĚLEN?

1) „Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili stejně a neměli mezi sebou roztržky… Každý z vás říká: ‚Já jsem Pavlův‘, ‚Já zase Apollův‘, ‚Já zase Kéfův‘, ‚A já Kristův‘. Je Kristus rozdělen? Byl snad za vás ukřižován Pavel? Anebo jste byli pokřtěni v Pavlovo jméno?“ (1K 1,10-13).

V oněch dnech byly v církvi v Korintu strany. Jedna strana tvrdila, že je Pavlova a jiná zase tvrdila, že je Apollova. Další strana tvrdila, že je Kéfova (Petrova), a jiná strana, která se považovala za nadřazenější všem předchozím, zase tvrdila, že je Kristova. Proto byly apoštolem Pavlem, který tamní věřící přivedl ke spasení a který z nich ustanovil církev, vážně kárány. Pavel je volal k odpovědnosti, když se ptal, zda je Kristus rozdělen. Kristus zjevně rozdělen není, aniž může být. Ti však, kteří uvěřili a byli pokřtěni v Krista, od sebe rozděleni byli. To uráželo Krista, dělilo Jeho Tělo a štěpilo jedinou církev, kterou On vykoupil prolitím své krve, na mnoho různých sekt.

Kromě toho se apoštol Pavel rozdělených korintských věřících ptal: „Byl snad za vás ukřižován Pavel? Anebo jste byli pokřtěni v Pavlovo jméno?“ Samozřejmě ne! Pavel nezemřel, aby pro ně zajistil vykoupení; aniž byli pokřtěni v Pavlovo jméno. To Kristus zemřel, aby jim zajistil vykoupení, a do Krista byli pokřtěni. Proč tedy říkali, že byli Pavlovi? Je to totéž, jako když dnes někteří, jenž jsou Kristem vykoupeni a do Krista pokřtěni, říkají, že jsou Lutherovi (luterská sekta) či Wesleye (wesleyská sekta) nebo z baptistické církve (baptistická sekta) či z presbyteriánské církve (presbyteriánská sekta). Pavlovo kárání a kritizování rozdělujících se křesťanů tu odsuzuje a prohlašuje za neplatné všechny roztržky, sekty a denominace v dnešním křesťanství.

II. TĚLO KRISTOVO JE POUZE JEDNO

„Jedno tělo a jeden Duch… jeden Pán… jeden Bůh“ (Ef 4,4-6).

Jelikož Kristus není rozdělen, ani křesťané, kteří Kristu náležejí, by neměli být rozděleni do sekt. A už vůbec, jelikož je Tělo Kristovo pouze jedno, by ho křesťané, kteří jsou tohoto jediného Těla údy, neměli rozdělovat do mnoha různých sekt. Měli bychom chtít pouze jedno Tělo Kristovo, nikoli mnoho lidmi vytvořených sekt. V tomto Těle Kristově je pouze jeden Duch; Tělo Kristovo má jen jednoho Pána, tj. jednu Hlavu. Navíc jsou všechny údy Jeho Těla znovuzrozeny jedním Bohem a Otcem, který v nich přebývá. Trojjediný Bůh byl se všemi věřícími promíšen jako jeden celek a podstata božské jednoty ve věřících z nich dále utvořila nerozdělitelné Tělo. Duch je jedním životem, který je ve všech věřících. Jak může mít tělo dva či více životů? Pán je jednou Hlavou, které věřící patří. Jak může mít tělo dvě či více hlav? Bůh je jedním Otcem, který tyto věřící počal. Jak mohou mít Boží děti dva či více Otců? Je podivné a nerozumné, má-li jedno tělo více než jeden život či více než jednu hlavu, nebo mají-li děti více než jednoho otce! Přesto jsou tyto nerozumné a podivné věci skutečně zakládány, podporovány, respektovány a rozšiřovány většinou křesťanů! Žádný věřící, který miluje Pána, který zná Pánovo srdce a biblickou pravdu, by toto neměl dělat! Raději by měli napodobovat apoštola Pavla v odsuzování a skoncování s těmito věcmi, jež urážejí Krista, skličují Boha a zarmucují Ducha Svatého.

III. SEKTY POCHÁZEJÍ Z TĚLESNOSTI

„A skutky těla jsou zjevné, kterými jsou… stranictví, roztržky, sekty, závisti“ (Ga 5,19-21).

V řečtině je slovo pro sekty (hairésis) totožné se slovem pro herezi (hairésis – počeštěno), což znamená označit něco nového za tím účelem, aby to bylo jiné, čehož důsledkem je odlišná strana – sekta.

Verše na tomto místě nám říkají jasně, že sekty pocházejí z padlého těla. Ukazují nám rovněž, že před vytvořením sekty je vždy přítomno stranictví a roztržky, a po jejím založení závist. Jaká hanba! Není právě tohle stav, který dnes převládá mezi křesťany? Neměli bychom odmítat toto dílo tělesnosti následováním Ducha Svatého v nás, který nás posvěcuje?

IV. ODMÍTNUTÍ STRANICTVÍ

„Sektáře [dosl: stranického člověka] po jednom a druhém napomenutí odmítni“ (Tt 3,10).

Ohledně způsobu, jak čelit stranictví mezi křesťany, dal apoštol Pavel svému mladšímu spolupracovníkovi přímé a smělé nařízení, které je rovněž nařízením pro nás, abychom po dostatečném napomenutí v lásce stranickou osobu odmítli. To znamená odmítnout stranictví bez shovívavosti či kompromisu, a to podle touhy Božího srdce a biblické pravdy, aby Tělo Kristovo neutrpělo škodu a aby Boží pravda nebyla znečištěna.

V. CO VYTVÁŘÍ SEKTY

Následují tři klíčové prvky, jež způsobují, že jsou křesťané (nepočítaje v to křesťany podle jména) rozděleni a že vytvářejí sekty.

Zvláštní kréda

Společná víra pravých křesťanů je pouze jedna. Zahrnuje trojjediného Boha, osobu a dílo Krista, tj. Kristovo bytí a činy, a božskou autoritu Bible. Považovat za křesťanskou víru vedle těchto pravd naší základní víry ještě jiné věci (jako např. způsob křtu baptistické denominace, systém církevní správy presbyteriánské denominace, mluvení jazyky letniční denominace, pokrývání hlavy a mytí nohou dalších skupin, či obecné nauky, jakými jsou doba a počet vytržení, výklad proroctví a chápání určitých míst Písma) a učinit je zvláštními krédy, znamená označovat něco nového za účelem být jiní, což bude mít za následek sektu.

Zvláštní společenství

S existencí zvláštních kréd budou křesťané rozděleni do různých skupin, majíce zvláštní společenství ve svých rozličných kruzích vně obyčejného společenství věřících. Takováto zvláštní společenství zapříčiňují, že věřící, kteří je praktikují, vytvářejí sektu oddělenou od obecně věřících.

Zvláštní jména

Zvláštní kréda vedou nejen ke zvláštním společenstvím, nýbrž rovněž produkují zvláštní jména, jako např. jméno určité denominace či určité církve. Tato zvláštní jména zapříčiňují mnohem hmatatelněji, že ti, kdo se jimi takto označují, vytvářejí pojmenovanou sektu, což vede k denominacím. Denominace je pojmenovaná sekta. Proto ti, kdo znají Tělo Kristovo, nesmí mít nikdy taková zvláštní jména. Věřící mají mít pouze jediné a vznešené jméno Ježíše Krista a nevyvyšovat žádné jiné jméno vedle tohoto předního jména. Nemělo by být nijak slavné, když věřící řekne, že patří do určité denominace.

VI. USILOVAT O ZACHOVÁNÍ JEDNOTY TĚLA KRISTOVA

1) „Prosím vás tedy já, vězeň v Pánu, abyste žili způsobem hodným toho povolání, které jste obdrželi, s veškerou pokorou a mírností, s trpělivostí se navzájem snášeli v lásce a pilně zachovávali jednotu Ducha [tj. jednotu Těla Kristova] ve svazku pokoje“ (Ef 4,1-3).

Duch, to jest Duch Svatý, který žije v nás, z nás Božím životem utváří Tělo Kristovo. Jelikož je jedno Tělo, také je pouze jeden Duch Svatý, který žije v Těle. Pokud my, věřící, v tomto Duchu žijeme a chodíme podle Něho, jednota Těla Kristova bude zachována. Jinak bude narušena. Apoštol Pavel, který byl pro církev ve vězení, nás prosil v listu Efeským 4,2-3, abychom tuto jednotu zachovávali prostřednictvím takových ctností, jako jsou pokora, mírnost, trpělivost, snášenlivost v lásce a svazek pokoje, abychom tak žili způsobem hodným našeho povolání. Bůh nás povolal, aby každý jeden z nás byl údem Těla Kristova. Jestliže náš způsob života přináší škodu a ubližuje Tělu Kristovu, není hoden Božího povolání. Proto musíme usilovat o to, abychom žili v Těle Kristově, zachovávali jednotu Těla a neměli účast na žádných rozkolech, sektách či denominacích.