Lekce života (# 12)

Lekce Dvanáctá

POZNÁNÍ CÍRKVE

Církev je cílem, jehož chce Bůh dosáhnout ve své věčné ekonomii. Každý z nás, kdo je spasen, se podílí na tomto cíli, aby Bůh naplnil touhu svého srdce podle svého dobrého zalíbení. Proto musíme znát také církev.

I. CO JE CÍRKEV?

A. Vyvolané shromáždění

„Na té skále vybuduji [tj. Kristus] svou církev“ (Mt 16,18).

Církev je to, co Kristus vybuduje skrze svou smrt, vzkříšení a nanebevstoupení. Výraz „církev“ je v řečtině ekklésia, což znamená vyvolané shromáždění. Podle jeho doslovného významu je tudíž církev shromážděním, které Bůh vyvolal ze světa. Není to žádná církevní budova či jakákoli budova pro uctívání Boha.

B. Tělo Kristovo

„Církvi, která je jeho Tělem, plností Toho, jenž všechno ve všem naplňuje“ (Ef 1,22-23).

Církev je Tělem s Kristem jako Hlavou; je tvořeno pro Krista v Jeho životě a Duchu všemi, kteří v Něho uvěřili. Je živým organismem, a nikoli život postrádající organizací jako různé kluby a společenská sdružení.

Tělo člověka je jeho plností k jeho vyjádření. Podobně i církev je Kristovou plností, aby byla Jeho vyjádřením. Jelikož Kristus je Tím neomezeným a rozsáhlým, a Tím, jenž všechno ve všem naplňuje, potřebuje veliké Tělo, které by bylo plností Toho, jenž všechno ve všem naplňuje, a které by Ho ve všech věcech vyjadřovalo.

C. Kristův protějšek

„Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sebe samého za ni vydal“ (Ef 5,25).

Toto slovo zjevuje, že církev je rovněž Kristovým protějškem. Jako Tělo Kristovo od Něho církev přijímá život pro Jeho vyjádření; to je záležitostí života. Jako Kristův protějšek církev přijímá Jeho lásku pro uspokojení touhy Jeho srdce; to je záležitostí lásky.

D. Boží dům

„Abys věděl, jak je třeba se chovat v domě Božím, jímž je církev Boha živého, sloup a opora pravdy [skutečnosti]“ (1Tm 3,15).

Pro Krista je církev Jeho Tělem a Jeho protějškem, zatímco pro Boha je církev Jeho domem. Na jedné straně tento dům poukazuje na Boží příbytek, na straně druhé poukazuje na Boží rodinu, Boží domácnost. Obojí, Boží domácnost i Boží příbytek, je vlastně jedním. Boží domácnost je domem pro Boží přebývání (Ef 2,19.22). Dům určité osoby je místem, kde ona žije, přebývá a odpočívá. Církev, která je Božím domem, je rovněž takovýmto místem pro Boha. Dnes živý Bůh žije, přebývá a odpočívá v církvi na zemi.

Bůh je živý a církev jako Jeho dům je také živá, má Boží život a žití, přebývání a odpočívání u Boha. Živý Boží dům je tudíž sloupem a oporou veškeré Jeho skutečnosti, která je skutečností (pravdou) ve vesmíru. Všechno, co je tohoto živého Boha, je skutečností ve vesmíru. Bez Něho je vesmír pustým a prázdným; a přece je veškerá Jeho skutečnost podpírána a nadnášena církví, která je Jeho živým domem.

E. Nový člověk

„A oděli jste se novým člověkem, jenž se obnovuje k plnému poznání podle obrazu Toho [Krista], jenž ho stvořil; kde uvnitř [v tom novém člověku] nemůže být Řek a Žid, obřízka a neobřízka, barbar, Skytha, otrok, svobodný, nýbrž všemi a ve všech je Kristus“ (Ko 3,10-11).

Právě tak, jako je celé lidstvo souhrnným starým člověkem stvořeným v Adamovi, je i církev souhrnným novým člověkem. Kristus v sobě poté, co skoncoval na kříži se všemi ustanoveními, jež působily mezi lidmi nesoulad, stvořil tohoto nového člověka (Ef 2,14-15). Tento nový člověk nese obraz svého Stvořitele, Krista, jenž je jeho životem a obsahem. V tomto novém člověku nejsou žádné osoby starého stvoření náležející k jakékoli rase, náboženství, kultuře či třídě. Pouze Kristus je všemi utvářejícími složkami tohoto nového člověka a je ve všech jeho složkách. Církev coby Kristovo Tělo přijímá Krista jako svůj život pro Jeho vyjádření; církev coby nový člověk přijímá Krista jako svou osobu pro naplnění Boží vůle.

II. KDO TVOŘÍ CÍRKEV

„Církvi Boží,… posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým“ (1K 1,2).

Církev je tvořena všemi, kteří uvěřili v Krista a kteří vlastní Jeho život. Žádná osoba, která neuvěřila v Krista a nebyla spasena, se nemůže stát složkou církve. Bez spasení nejsou složkami církve ani naši nejbližší příbuzní. Pouze po svém spasení a přijetí Pánova života za tím účelem, aby se stali svatými, jsou složkami církve.

III. DVOJÍ ASPEKT CÍRKVE

Univerzální aspekt

„Na té skále vybuduji [tj. Kristus] svou církev“ (Mt 16,18).

Církev, o níž se Pán zmiňuje v tomto verši, je v univerzálním aspektu. Je jediná, zahrnující všechny ty, kdo v něho v celém vesmíru napříč všemi věky a na jakémkoli místě uvěřili.

Místní aspekt

„Jestliže by je neposlechl, pověz to církvi“ (Mt 18,17).

Církev, o níž se Pán v tomto verši zmiňuje, je v místním aspektu. Je početná a její místní věřící k ní mohou mluvit. Podle místního aspektu se církev objevuje v každé lokalitě. Každá místní církev zahrnuje jen ty, kdo v Krista uvěřili v daném místě.

IV. OZNAČENÍ CÍRKVE

Nemá žádné zvláštní jméno

Církev je jedna a nepotřebuje žádná zvláštní jména. Církev je církev; neměly by zde být nějaké druhy církví, které jsou pojmenovávány podle svého druhu, jako například presbyteriánská církev, luterská církev a baptistická církev. Pojmenovávat církev tímto způsobem je zbytečné a není to podle biblického zjevení.

Může být označena jménem svého místa

Ačkoli je církev jediná v celém vesmíru, je početná ve svém místním projevu. Místní církve, kterých je mnoho, se v přirozenosti neodlišují; jejich odlišnost spočívá pouze v různých místech, kde se nacházejí. Proto můžeme k označení místní církve užívat jméno místa, v němž daná církev existuje, jako například církev v Jeruzalémě (Sk 8,1), církev v Antiochii (Sk 13,1) a sedm místních církví v Malé Asii (Zj 1,4.11).