Autobiografie člověka v duchu (# 7)

Kapitola Sedmá

CHRÁM A PANNA

Čtení z Písma: 2K 6,14-18; 7,1; 11,2-4

BOŽÍ CHRÁM

Ve 2. listu Korintským 6,14-7,1 vidíme sedmý aspekt člověka, který žije v duchu – Boží chrám. V těchto verších Pavel zmiňuje některé negativní věci, které mohou Boží chrám poskvrnit. Ve 14. verši jsou to nevěřící, nepravost a tma. V 15. verši je to Belial, tedy Satan, ďábel. A konečně v 16. verši jsou modly. Těchto pět negativních, nečistých věcí může poskvrnit Boží chrám. Jako Boží chrám musíme být od všech těchto věcí odděleni. Je snadné o tom mluvit, ale oddělit se od toho všeho v praxi už tak snadné není. Protože jsme součástí Božího chrámu, musíme se sami sebe ptát, zda jsme od všech těchto negativních věcí zcela a důkladně odděleni. Oddělili jsme se od nevěřících, nepravosti, tmy, nepřítele Satana a všeho, co souvisí s modlami?

Zajatec musí být zajat, dopis musí být napsán, zrcadlo musí být odkryto, nádoba musí být rozbita a vyslanec na zemi musí být naprosto oddán zájmům Pána a musí se podřídit Jeho autoritě. Velvyslanec Spojených států v Německu je tam v zájmu Spojených států a je zcela podřízen vládě Spojených států. Spolupracovník musí být svázán s Bohem v jednotě. Jako Boží chrám máme být svatí, oddělení. Ve verši 7,1 Pavel říká: „Když tedy máme tato zaslíbení, milovaní, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha, dokonávajíce své posvěcení v bázni Boží.“ Poskvrna těla a ducha v tomto verši souvisí s pěti negativními věcmi uvedenými ve verších 6,14-16. Některé z těchto věcí poskvrní vaše tělo, zatímco jiné poskvrní vašeho ducha. Modly a Belial poskvrní vašeho ducha, takže se musíte oddělit, očistit se od všech negativních věcí.

Příbytek vždy vyjadřuje toho, kdo v něm přebývá. Když se podíváte na vnitřek amerického domu, poznáte, že v něm žije Američan. Když se podívá na byt Japonce, okamžitě poznáte, že tam žije Japonec. Je to proto, že obydlí vždy vyjadřuje, kdo v něm žije. Protože jsme Božím příbytkem, měli bychom být vyjádřením Boha jako toho, kdo v nás přebývá. Můžeme říkat, že jsme součástí Božího chrámu, ale v některých věcech jsme možná stále zapřaženi do jha s nevěřícími. Možná máme co do činění s něčím velmi nespravedlivým a temným. Nebo jsme zapojeni do něčeho, co souvisí s Belialem a modlami. Abychom byli skutečným Božím chrámem, musíme být zcela a důkladně odděleni k dokonalému posvěcení v bázni Boží. Pokud se považujeme za Boží příbytek, chrám, a přesto stále lpíme na něčem, co neodpovídá Boží přirozenosti a charakteru, pak nedokonáváme posvěcení v bázni Boží.

Svatost je oddělení pro Boha od všeho, co není On. Jako Boží chrám se musíme oddělit od všeho, co odporuje božské přirozenosti, svatému charakteru Boha. Dokonávat posvěcení znamená učinit toto oddělení úplným a dokonalým, mít celou svou bytost – ducha, duši i tělo – plně a dokonale oddělenou, posvěcenou Bohu (1Te 5,23). Tím jsme plně smířeni s Bohem. Protože si uvědomujeme, že jsme Božím chrámem, musíme se oddělit, abychom v bázni Boží dosáhli dokonalé svatosti. Bojíme se, že když to neuděláme, urazíme Boha a Jeho sláva šekína nás opustí.

PANNA PRO KRISTA

Pavel řekl Korinťanům: „Neboť na vás žárlím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu představil Kristu“ (2K 11,2). Všichni svatí, zejména bratři, si musí uvědomit, že jsou součástí panny pro Krista. Před Pánem a pro Pána se musíme považovat za ženy. Máme milovat Pána stejně jako panna miluje svého muže. Bratr může být manželem, ale pro Krista je součástí Jeho ženy. Všichni věřící jsou panny bez ohledu na to, zda jsou bratři nebo sestry (Pís 1,3). Všichni jsme panny a všichni jsme součástí souhrnné panny pro Krista. Pokud se před Kristem chováte jako muž, je to špatně. Pokud to děláte, urážíte Pána jako hlavu; před Pánem se musíte chovat jako panna. Jen málo bratří si uvědomuje, že ačkoli jsou muži, jsou pro Krista pannou. Pavel zasnoubil věřící Kristu jako cudnou, čistou pannu.

Ve 2. listu Korintským 11,3 Pavel říká: „Ale bojím se, aby snad tak, jako had svou vychytralostí svedl Evu, nebyla porušena i vaše mysl a neodvrátila se od upřímné a čisté oddanosti Kristu.“ Jako panna musíme být čistí a upřímní neboli prostí. „Prostota“ odkazuje na upřímnou věrnost věřících, na jejich věrnost, která je soustředěna pouze na Krista. Vy sami jako panna musíte být čistí. Vůči svému manželovi však musíte být prostí. Rozvody jsou otázkou složitosti. Kdyby ženy zůstaly vůči svým manželům prosté, k rozvodům by nedocházelo. Jakmile se žena vdá, měla by být vůči svému manželovi velmi prostá. Mnoho manželek však podlehlo pokušením a svodům a nechalo se odvést od prostoty ke složitosti. Žena začne o svém manželovi přemýšlet a uvědomí si, že není příliš vzdělaný. Když se podívá na jiného muže, uvědomí si, že je vzdělanější. Čím více srovnává svého manžela s jinými muži, tím více si uvědomuje, že v některých ohledech není tak dobrý jako oni. V minulosti had svou lstivostí oklamal Evu a tentýž had stále klame mnoho Ev.

Když apoštolové vysluhovali lidem Krista, činili tak prostým způsobem. Jejich učení o Kristu bylo velmi prosté. Sám Kristus se představil prostým způsobem. V Janově evangeliu řekl, že je dveřmi (10,1), vinnou révou (15,1) a chlebem života (6,48). Když apoštol Pavel představoval Krista druhým, činil tak prostým způsobem: představil jim Krista jako jediného Muže. V té době však někteří kazatelé přišli zvěstovat Krista složitým způsobem. Proto se Pavel zmiňuje o těch, kteří hlásali „jiného Ježíše“ (2K 11,4). Protože někteří kázali Krista spíše složitým než prostým způsobem, Pavel se obával o Korinťany, že by jejich myšlenky mohly být svedeny nebo porušeny od prosté oddanosti Kristu. Na počátku Bůh předložil Adamovi a Evě strom života velmi prostým způsobem (Gn 2,9). Pak svůdce, pokušitel, had, způsobil, že se Eva stala komplikovanou. Strom života má pouze jeden prvek – život. Strom života je prostý, ale strom poznání dobrého a zlého s prvkem smrti je složitý.

Abychom mohli následovat Pána, chodit v duchu, žít ve velesvatyni, musíme být velmi prostí. Někteří lidé za mnou přišli a radili mi, abych neučil tak prostým způsobem. Radili mi, abych lidem otevřel oči a umožnil jim vidět všechny druhy učení. Bible říká, že když Adam a Eva jedli ze stromu poznání dobrého a zlého, „oběma se otevřely oči“ (Gn 3,7). Had dokonce Evě řekl: „Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé“ (v. 5). Evě se oči skutečně otevřely a z toho můžeme vyvodit, že je lepší mít oči zavřené a být čistě oddaní Kristu. Měli bychom zaujmout postoj, že neznáme nic jiného než prostou pravdu, že Kristus je náš Spasitel, Pán, život, Manžel a všechno pro nás, že církev je jedinečným vyjádřením Krista a že potřebujeme praktikovat církevní život na jedinečné půdě jednoty. Je to velmi prosté.

Všechny různé nauky, které se odchylují od učení apoštolů, které je zaměřeno na Krista a církev, způsobují mnoho složitostí. Proto Pavel vyzval Timotea, aby některým nařídil, aby neučili odchylným naukám (1Tm 1,3). Mnoho křesťanů neví, kterým směrem se vydat, protože jeden „duchovní“ člověk říká jednu věc, zatímco druhý „duchovní“ člověk říká něco jiného. Mnoho různých nauk v dnešním křesťanství způsobuje, že hledající křesťané jsou zmateni, kdo má pravdu. Musíme se naučit být v jistém smyslu pošetilí ve své prostotě vůči Kristu. Když jsem poprvé začal cestovat, abych sloužil slovem v pevninské Číně, vozil jsem s sebou cestovní knihovnu. Měl jsem jeden malý kufr na oblečení a velký kufr na knihy. Ale čím více jsem cestoval pro Pána a v Pánu, tím více jsem se loučil se svými knihami. Nakonec jsem začal cestovat s jedinou knihou v ruce – s Biblí. Líbí se mi být vůči Kristu tak bláhově prostý.

Musíme se naučit zavírat uši před odchylnými naukami. V 2. listu Timoteovi 4,3-4 se píše: „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, [Kral.: majíce svrablavé uši,] nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím.“ Svrablavé uši jsou uši, které hledají příjemná slova pro své potěšení. Svrablavé uši a odvrácený sluch jsou hlavním faktorem, který zhoršuje úpadek církví. Neměli bychom mít svrablavé ucho a neměli bychom si shromažďovat učitele. Naše oči a uši by měly být zavřené kvůli prostotě vůči Kristu. Musíme být v duchu, stát na skutečné půdě jednoty a následovat Pána prostým způsobem jako panna.

Když se žena vdá, musí zanechat dalších úvah o svém manželovi. Potřebuje pouze vědět, že je to její manžel a že je nejlepší z nejlepších. Musí být se svým mužem bláhově spokojená a slepě přesvědčená, že je pro ni tím nejlepším mužem. Měla by zaujmout postoj, že nikdo na světě nemá tak dobrého manžela jako ona. Pokud je žena takto prostá, bude mít sladký manželský život. Rozvodovost je dnes velmi vysoká, protože ženy nejsou vůči svým manželům tak prosté. Stejně tak bychom měli být prostí vůči Kristu. Musíme se slepě a bláhově spokojit pouze s Ním. Neměli bychom znát nic jiného než Krista a měli bychom zaujmout postoj, že Kristu se nikdo a nic nevyrovná. On je nejlepší a my Ho prostě milujeme. Pro nás existuje jen jeden strom – strom života. O jiném stromu se všemi jeho složitostmi nechceme uvažovat.

Kdykoli uvažujeme o jiném muži než o Kristu, ocitáme se mimo velesvatyni, mimo ducha. Kdykoli nás napadne jít jinou cestou a praktikovat církevní život jinak, než jak je zjeveno ve svatém Slově, ocitáme se mimo ducha. Čím více budeme v církevním životě pokračovat a „slepě“ následovat našeho drahého Pána Ježíše, tím více budeme v duchu, v Pánově přítomnosti, ve velesvatyni, a tím více budeme budováni spolu se všemi svatými. Pokud však začneme uvažovat o tom, zda je správné nebo nesprávné praktikovat církevní život tak, jak je zjeven v Bibli, okamžitě se ocitneme v pustině a mimo ducha. Nacházíme se v duši, ve svatyni a mimo velesvatyni, mimo zemi Kenaan. Nadále bloudíme v pustině.

Někteří z těch, kdo se vydali cestou Pánovy obnovy, měli dobrý začátek, ale v určitém okamžiku se jejich mysl, jejich myšlenky zkazily a byly odvedeny od upřímné a čisté oddanosti Kristu. Had k nim přišel v podobě otazníku stejně jako k Evě. Had se Evy zeptal: „Opravdu Bůh řekl: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?“ (Gn 3,1). Když dovolíme hadovi, aby v nás vzbudil otazník ohledně toho, co Bůh řekl, podlehneme tomuto pokušení a klamu a okamžitě se ocitneme mimo ducha. Musíme se naučit být velmi prostí vůči Kristu. Chceme-li následovat Pána, musíme být prostí. Pavel žárlil na věřící Boží žárlivostí, aby byli velmi prostí vůči Kristu jako svému jedinému Manželovi.

Musíme mít na paměti osm aspektů, kterými jsme se zabývali u člověka, který žije v duchu, ve velesvatyni: zajatec, dopis, zrcadlo, nádoba, vyslanec, spolupracovník, chrám a panna. Jako zajatci musíte být zajati, jako dopisy musíte být napsáni, jako zrcadla musíte být odhaleni, jako nádoby musíte být rozbiti, jako vyslanci musíte být plně oddáni Jeho zájmům a podřídit se Jeho autoritě, jako spolupracovníci musíte být svázáni, jako chrám musíte být odděleni k dokonalé svatosti v bázni Boží a jako panna musíte být velmi prostí. Naučte se být prostí; pak budete zachováni v duchu.