Kapitola Šestá

VYSLANCI A SPOLUPRACOVNÍCI

Čtení z Písma: 2K 5,4-5.9-10.13-17.20; 6,1.4-10

V této kapitole se chceme podívat na pátý a šestý aspekt člověka, který žije v Pánově přítomnosti, ve velesvatyni. Dosud jsme viděli, že takový člověk je zajatcem, dopisem, zrcadlem a nádobou, fotoaparátem. Pátým a šestým aspektem takového člověka jsou vyslanec a spolupracovník.

KRISTŮV VYSLANEC

Apoštol Pavel byl Kristovým vyslancem. Vyslanec je ten, kdo zastupuje vyšší autoritu. Vláda Spojených států má mnoho velvyslanců vyslaných do mnoha různých zemí. Tito velvyslanci zastupují vládu Spojených států. Nejvyšší autoritou ve vesmíru je Bůh a Bůh dal veškerou autoritu v nebi i na zemi Kristu (Mt 28,18). Bůh ustanovil Krista Králem králů a Pánem pánů (1Tm 6,15; Zj 17,14). Dnes je Ježíš Kristus, Pán všech, tou nejvyšší autoritou. Tato nejvyšší autorita potřebuje na zemi vyslance, kteří jsou způsobilí zastupovat Krista. Pánova služba nespočívá pouze v tom, že se stanete kazatelem nebo učitelem, ale v tom, že budete pověřeni nebeskou autoritou a budete zastupovat nejvyšší autoritu ve vesmíru. Nejprve musíme být zajati Kristem a nakonec se musíme stát Jeho vyslanci na zemi, abychom jako vyslanci jednali s pozemskými národy.

Někteří křesťané mají na vizitce vedle svého jména vytištěno „Kristův vyslanec“. Před mnoha lety jsem měl vizitku s nápisem „Witness Lee – Kristův otrok“. Tehdy jsem se neodvážil nazývat se Kristovým vyslancem, ale nyní si plněji uvědomuji, že všichni bychom měli být na zemi Kristovými vyslanci. Nejsme jen Kristovými zajatci. Nakonec musíme být Kristovými vyslanci a zastupovat Ho na zemi v Jeho zájmu. Můžeme si myslet, že je to něco příliš velkého a velkolepého. Některé sestry se považují jen za slabé nádoby. Diví se, jak mohou být Kristovými vyslanci, kteří na zemi zastupují nejvyšší autoritu. Ale ať už jsme bratr nebo sestra, všichni jsme údy Těla Kristova. Nejvyšší autoritou je Kristus jako Hlava a my jako údy Těla musíme být zástupci Hlavy. Jako zástupci Hlavy jsme vyslanci. Nesmíme se považovat za příliš malé nebo slabé. Jsme vyslanci bez ohledu na to, zda jsme malí nebo slabí. Ve skutečnosti se musíme stát ještě slabšími, dokonce slabými v Kristu (2K 13,4).

Nežít podle toho, co jsme nebo co dokážeme, ale podle věčného života, podle samotného Krista

Jako Kristův vyslanec si Pavel uvědomoval, že vše, co je v něm, vše, čím je a co má, je smrtelné (5,4). Vše, co podléhá smrti, je smrtelné. Naše moudrost je smrtelná a naše schopnosti jsou také smrtelné. Vše, co dokážeme, co jsme a co máme, zemře. Nesmíme se tedy spoléhat na to, čím jsme. Musíme si uvědomit, že jsme smrtelné lidské bytosti, ale Bůh do nás vpravil něco věčného, něco, co nepodléhá smrti a zůstane navždy. Protože jsme přijali Pána Ježíše a On žije v nás, vlastníme Jeho věčné božství. Nakonec vše, co je v nás smrtelné, bude „pohlceno životem“ (v. 4). Smrtelné bude pohlceno božským životem.

Máme-li na zemi zastupovat Krista jako Jeho vyslanci, musíme si uvědomit, že jsme smrtelní, že vše, co dokážeme, co jsme a co máme, jednoho dne zemře. Nesmíme spoléhat na sebe a nesmíme žít sami ze sebe. Musíme si uvědomit, že v nás je někdo jiný. Tato osoba je věčný život, božský život (J 14,6). Na tento život bychom měli spoléhat, podle něj žít a podle něj se chovat. Tento život opravňuje a vybavuje k tomu, abychom byli Kristovými vyslanci. Člověka k tomu, aby byl Kristovým vyslancem, neopravňuje moc, obdarování nebo vědomosti, ale věčný život, který je v něm. Musíme zapomenout na sebe, opustit vše, co dokážeme, a vše, co jsme, a spoléhat na tento věčný život, kterým je sám Bůh v Kristu. To je první věc, kterou musíme být vybaveni, abychom mohli být Kristovými vyslanci.

Horlivě se snažit, abychom se líbili Kristu

Protože si uvědomuji, že je ve mně Kristus jako věčný život, musím se horlivě snažit, abych se Mu vždy líbil (2K 5,9). Máme-li být Kristovými vyslanci, musí ve vesmíru nastat den, kdy učiníme rozhodnutí, v němž povoláme nebesa a zemi za svědky, že jsme nyní absolutně pro Krista a že se budeme horlivě snažit je o to, abychom se Mu líbili. Bůh se do nás vpravil jako věčný život, abychom nežili sami ze sebe, ale z tohoto života. Nyní se musíme horlivě snažit, abychom se Mu líbili.

Nechci tím říci, že se máme pouze zasvětit. V dnešním křesťanství se zasvěcení stalo velmi populárním. Na probuzeneckých shromážděních mnoho lidí reaguje na výzvu, aby přišli dopředu a zasvětili se. Možná se zasvětí, ale přitom snaží dosáhnout něčeho pro sebe, a ne pro Krista. Proto ani po zasvěcení se Kristu nemohou Krista zastupovat. Musíme si položit otázku, o co se dnes snažíme. Chceme-li na zemi zastupovat Krista jako Jeho vyslanci, musíme se modlit: „Pane, volám nebesa i zemi za svědky, že mi jde o jediné – o to, abych se Ti líbil.“

Vázáni Kristovou láskou

Ve verši 5,14 Pavel říká, že „Kristova láska nás váže“. Protože Pavla vázala Kristova láska, byl člověkem, který žil Pánu (v. 15). Dalším věcí, která nás vybavuje k tomu, abychom byli Kristovými vyslanci, je Kristova láska, která nás váže. Musíme být lidmi, kteří se nechávají unášet Kristovou láskou. V 2. listu Korintským 5,14-15 Pavel říká, že láska, kterou Kristus projevil tím, že zemřel, je jako proud vody, který se na nás valí a žene nás, abychom žili Jemu, a my nejsme schopni odolat. Být vázán je jako být unášen přívalem vody. Kristova láska je stejně silná jako příval vody, který nás přemáhá a unáší. Potřebujeme být zaplaveni Kristovou láskou. Jeho láska nás musí vázat natolik, že nemáme jinou možnost. Měli bychom být schopni říci: „Nemám jinou možnost než milovat Pána, protože Jeho láska mě váže. Co mám dělat?“ Když přichází povodeň, nemáme na výběr, zda ji přijmeme, nebo ne. Povodeň nám nedává na výběr. Takto nás má vázat Kristova láska.

Musím přiznat, že jsem se mnoho let den co den modlil, aby mi Pán ukázal svou lásku, aby mě vázala Kristova láska. Modlil jsem se tímto způsobem: „Pane, zavaž mě svou láskou. Pane, zaplav mě svou láskou.“ Všichni se potřebujeme takto modlit. Mladí svatí mezi námi si potřebují uvědomit, že ačkoli dnes milují Pána, stále se nacházejí na křižovatce své křesťanské zkušenosti. Mají před sebou mnoho cest, které si mohou vybrat a vydat se po nich. Mohou mít mnoho možností volby, ale jakmile je zaplaví Kristova láska, ztratí veškerou možnost volby.

Znát ostatní podle Krista v duchu

Čtvrtým aspektem člověka, který je Kristovým vyslancem, je, že nezná lidi podle těla, ale podle Krista v duchu. Nikdy se nesnažte o něčem přemýšlet nebo někoho poznávat podle vnějšího zdání, podle těla, ale vždy podle Krista v duchu. Předpokládejme, že slyšíte bratra, který je velmi výmluvný, inspirativní a má velké množství znalostí. Obdivujete jeho výmluvnost a myslíte si, že pronáší úžasná poselství. To může znamenat, že poznáváte lidi a posuzujete věci podle vnějšího zdání, podle těla, a ne podle Krista, podle ducha. Když člověku nasloucháte, měli byste si uvědomit, kolik z Boha do něj bylo vpraveno. Neměli byste ho znát podle jeho výmluvnosti, vědomostí, daru nebo podle toho, co učí, ale podle ducha. Musíte si uvědomit, zda do tohoto člověka bylo vpraveno něco z Krista, z Boha. Jiný bratr není výmluvný, ale když promluví, uvědomíte si, že má v sobě velkou míru Krista. Proto Pavel v 2. listu Korintským 5,16 říká: „A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla. Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní ho již takto neznáme.“ Posuzovat něco a znát někoho nikoli podle vnějšího vzhledu v těle, ale podle míry Krista v duchu – to je čtvrtá nezbytná vlastnost Kristova vyslance.

Církev potřebuje skupinu lidí, kteří mohou prakticky zastupovat Krista na zemi. Chcete-li být takovým vyslancem, neměli byste už žít podle toho, co jste nebo co umíte. Musíte žít věčným životem, kterým je sám Kristus, a musíte se horlivě snažit, abyste se Mu líbili. Musíte se také nechat zaplavit a unášet zavazující Kristovou láskou a musíte se naučit vše posuzovat, rozlišovat ne podle vnějšího vzhledu, ale podle vnitřní míry Krista v duchu. Pak budete Kristovým vyslancem, který bude na zemi zastupovat Jeho autoritu a zájmy.

BOŽÍ SPOLUPRACOVNÍK

Svázán s Bohem

Šestým aspektem člověka, který žije v duchu, ve velesvatyni, je to, že je Božím spolupracovníkem (6,1). Být něčím spolupracovníkem není snadné. Můžete pracovat s ostatními, a přitom nebýt jejich spolupracovníkem. Mají-li být dva bratři spolupracovníky, musí být k sobě svázáni Bohem. Jsou-li dva bratři spolupracovníky, je to, jako by měli svázané nohy, takže už nemají čtyři nohy, ale tři. Pro lidi je obtížné společně běžet „třínohý závod“. Pokud dva bratři mohou takto spolupracovat, jsou spolupracovníky, nebo byste je dokonce mohli nazvat „spoluchodci“.

Abyste byli Božím spolupracovníkem, musíte být svázáni s Bohem v jedno. Musíte v Něm ztratit něco ze sebe. Pro některé je snazší být Pánovým služebníkem než Jeho spolupracovníkem. Je snazší sloužit svému bratrovi než být jeho spolupracovníkem. Když se stanete spolupracovníkem, budete spolu v mnoha ohledech svázáni. Řekněme, že chci vstávat v 6:00 ráno, ale bratr, se kterým jsem svázán, chce spát až do 7:45. Protože jsem jeho spolupracovník, musím na něj počkat. Vy máte na srdci břemeno odjet do Seattlu, ale druhý bratr má na srdci břemeno zůstat v San Franciscu. Co budete dělat? Nemůžete utéct, protože jste s ním svázáni. Jste jeho spolupracovníkem.

Boží spolupracovník je svázán s Bohem v jedno. Když Bůh pracuje, pracuje i on. Když Bůh chodí, chodí i on. Když se Bůh zastaví, zastaví se i on. Možná jste velmi pilní a chcete pro Boha vykonat více práce, ale Bůh řekne: „Nechci, abys pro Mě teď vykonal více práce; chci, abys se Mnou odpočíval. Já odpočívám, a tak i ty musíš odpočívat se Mnou.“ Pro mnoho takzvaných Pánových služebníků je odpočinek s Pánem jednoduše nesnesitelný. Církev nepotřebuje skupinu schopných pracovníků, ale skupinu lidí, kteří jsou svázáni s Bohem, kteří jsou Božími spolupracovníky. Když Bůh pracuje, pracujete i vy. Když Bůh odpočívá, musíte odpočívat i vy. Když se Bůh stáhne, stáhnete se i vy. Když Bůh pokračuje, pokračujete i vy. Děláte to proto, že jste s Ním svázáni v jedno.

Znaky spolupracovníka

Nyní se musíme podívat na znaky, které dokazují, že člověk je Božím spolupracovníkem. Tyto znaky jsou uvedeny v 2. listu Korintským 6,4-10. Ve verších 6,4-7a Pavel vyjmenovává osmnáct vlastností služebníka nové smlouvy: v mnohé vytrvalosti, v souženích, v tlacích, v úzkostech, v ranách, ve vězeních, ve zmatcích, v těžkých pracích, ve bděních, v postech, v čistotě, v poznání, v trpělivosti, v dobrotě, v duchu svatém, v lásce bez přetvářky, ve slovu pravdy a v moci Boží. Od poloviny 7. do konce 10. verše Pavel mluví o třech skupinách věcí a sedmi druzích lidí. Pavel říká, že se jako Boží služebník představil skrze tři skupiny věcí: skrze zbroj spravedlnosti v pravici i v levici, skrze slávu i potupu a skrze pomluvu i pochvalu (vv. 7-8a). Kromě toho se představil jako Boží služebník sedmi způsoby, jako sedm druhů lidí: „Jako svůdcové, a přece pravdiví, jako neznámí i uznávaní, jako umírající – a hle, jsme naživu, jako trestaní, ale ne usmrcovaní, jako zarmucovaní, avšak stále se radující, jako chudí, avšak mnohé zbohacující, jako nic nemající, a přece všechno vlastnící“ (vv. 8b-10). Verše 6,4-10 ukazují vlastnosti, které osvědčují Božího spolupracovníka, a jeho charakteristické znaky.

Skrze pomluvu i pochvalu

Pokud se považujete za Božího spolupracovníka, musíte si položit otázku, zda jsou o vás šířeny pomluvy. Mluvilo se o vás někdy ve zlém? Pokud se tak nikdy nestalo, obávám se, že nejste Božím spolupracovníkem. Pokud věrně spolupracujete s Bohem, výsledkem je, že o vás lidé začnou šířit zlé pomluvy. Pokud jste skutečně věrní Bohu a počínáte si v jednotě s Bohem, bude se o vás šířit mnoho pomluv. Jen politik se snaží zavděčit všem. O politikovi může mnoho lidí mluvit pochvalně. Pokud však spolupracujete s Bohem a jste věrní Jeho záměru, spoustu lidí naštvete. Když jsme s Pánem spolupracovali v pevninské Číně, někteří lidé říkali: „V Číně konají skvělé dílo, ale v jejich ‚masti‘ je ‚mrtvá moucha‘.“ Kdybyste se těchto lidí zeptali, co mají „mrtvou mouchou v masti“ na mysli, nedokázali by říct nic určitého.

Pomluvy pochází od odpůrců a pronásledovatelů (Mt 5,11). Pochvala přichází od věřících a těch, kdo přijímají pravdu, kterou hlásali a učili apoštolové. V průběhu let jsme se ocitli právě v takové situaci. Slyšíme jak pomluvy, tak pochvaly. Pokud o sobě vždy slyšíte jen pochvaly, pravděpodobně nejste poctiví a věrní Pánu. Pokud jste věrní Pánu a poctiví vůči církvi a svatým, uslyšíte o sobě jak pomluvy, tak pochvaly. Protože jste Božím spolupracovníkem, uslyšíte o sobě zlé řeči.

Musíme se učit být věrnými spolupracovníky Boha. Musíme se naučit trpět a získat všechny tyto vlastnosti, které potvrzují, že jsme Božími spolupracovníky. Kéž Pán vzbudí na mnoha místech svaté, kteří budou spolupracovat s Bohem. Skrze tyto lidi bude postaráno o Boží zájmy na zemi.