Kapitola Třetí

ZAJATI KRISTEM

Čtení z Písma: 2K 2,14-16; 3,3-6

Jak jsme viděli v předchozích dvou kapitolách, 2. list Korintským nám podává úplný obraz člověka, který žije v Boží přítomnosti, tedy ve velesvatyni. Po 1. kapitole nám apoštol Pavel začíná ukazovat, jaký je člověk, který žije ve velesvatyni. Zmiňuje řadu aspektů takového člověka, který neustále žije v Boží přítomnosti, ve velesvatyni.

KRISTOVI ZAJATCI

První aspekt člověka, který neustále žije ve velesvatyni, můžeme vidět ve verši 2,14, kde Pavel říká: „Díky Bohu, který nás stále vede v triumfálním průvodu v Kristu.“ W. J. Conybeare ve svém překladu 2. listu Korintským píše, že řecké slovo přeložené jako „vede v triumfálním průvodu“ bylo ve starověku zvláštním slovem, které se používalo pro označení vítězného průvodu. V Římské říši, když generál vyhrál bitvu, zajal mnoho zajatců. V hlavním městě se pak slavilo vítězství a při těchto oslavách se konal triumfální průvod s mnoha zajatci, aby se ukázalo vítězství, které generál získal. Apoštol Pavel tento výraz převzal, aby ukázal, že Kristus je vítězný Generál a že Bůh dnes slaví Kristovo vítězství.

Jedním z mnoha Kristových zajatců byl i Pavel. Býval jedním z největších odpůrců Krista a Jeho evangelia. Jednoho dne však byl na cestě do Damašku poražen, podmaněn a zajat (Sk 9,1-9). Od toho dne se stal Kristovým zajatcem. Možná si Pavla představujeme jako úžasného kazatele, který podnikal cesty na různá místa. Pavel se však považoval za zajatce v Kristově triumfálním průvodu. Bůh oslavuje Kristovo vítězství triumfálním průvodem, kterého se účastní řada zajatců. Pavel byl zajatcem při oslavách Kristova vítězství. Byl zajat Kristem.

Prvním aspektem člověka, který žije ve velesvatyni, je aspekt zajatce. Především musíme být Kristovými zajatci jako součást průvodu oslavujícího Kristovo vítězství. Chceme-li žít ve velesvatyni, těšit se z Krista jako z dobré země, být v duchu, musíme být nejprve zajati Kristem. Kristus nás musí porazit, podmanit si nás a zmocnit se nás. Upřímně řečeno, mnozí z nás si musí přiznat, že místo abychom byli Kristovými zajatci, učinili jsme Krista svým zajatcem. Celý den slavíme své vítězství a Kristus se stal zajatcem v našem slavnostním průvodu. Kdo je v naší zkušenosti zajatcem – Kristus, nebo my? Kdo slaví vítězství? Kdo je poražený – my, nebo Kristus? Mnozí z nás si musí přiznat, že téměř po celou dobu je Kristus, náš Spasitel, námi porážen a uváděn do zajetí, stává se naším zajatcem v průvodu oslav našeho tělesného vítězství.

To je výzva této kapitoly: člověk žijící ve velesvatyni musí být zajatcem v Kristově triumfálním průvodu, který oslavuje Kristovo vítězství na kříži. V mnoha záležitostech, ne-li ve všech, nedovolíme Kristu, aby nás podmanil a přemohl. Možná, že naše vůle, lidská vůle, vůle našeho ega, nebyla nikdy poražena. Na jedné straně jsme jako věřící Kristovými otroky. Na druhé straně jsme však stále protivníky, nepřáteli Krista, protože doposud nebyla naše vůle podrobena a přemožena. Měli bychom se zamyslet nad tím, zda jsme dovolili Kristu, aby zvítězil nad našimi touhami. Z vlastní zkušenosti si uvědomuji, že i když hledáme duchovní věci, můžeme zůstat Kristovými nepřáteli. Hledáme duchovní věci, a přesto zůstáváme nepřáteli Krista, protože hledáme duchovní věci podle svého, podle sebe a podle svých přání. Můžeme hledat Pána, ale hledáme Ho podle své vůle. Na jedné straně jsme lidé, kteří hledají Pána, ale na druhé straně jsme odpůrci Krista. Musíme si uvědomit, že nejprve musíme být přemoženi. Musíme být poraženi a z hloubi své bytosti se modlit: „Pane, poraz mě. Buď ke mně milosrdný a nikdy mi nedovol, abych zvítězil. Ó Pane, v jak nebezpečném a ubohém stavu bych se ocitl, kdybys mě nechal zvítězit. Pane, ať jsem vždy poražen.“

Den co den se odehrává mnoho zápasů, ale ne mezi vámi a světem, nýbrž mezi vámi a Pánem. Den co den probíhá mnoho bojů, ne mezi vámi a hříchy, ale mezi vámi a Pánem. Nezaměřujte se na svět nebo hříchy, ale starejte se o boj mezi vámi a Pánem. Kdybyste byli ochotni nechat se porazit Pánem, celý svět a všechny hříchy by se ocitly pod vašima nohama. Svět vás porazil, protože jste porazili Krista. Jste poraženi sužujícím hříchem, protože neustále porážíte Krista. Doufám, že se ve své modlitbě zaměříte pouze na tento bod: „Pane, učiň mě svým zajatcem. Nikdy mě nenech zvítězit. Vždy mě porážej.“ Po takové modlitbě uvidíte, co se s vámi stane. Stále máte vlastní vůli, vlastní touhy, vlastní emoce, vlastní myšlenky a mnoho dalších věcí, které souvisejí s vaším egem, a den za dnem, hodinu za hodinou porážíte Krista. To je ten problém.

Možná si myslíme, že jsme povoláni sloužit Pánu a že pro Něho vykonáme nějaké dílo. Možná si myslíme, že sloužíme Pánu naprosto odevzdaně, ale nevíme, kolik vzpurných prvků je v nás. Protože v nás stále zůstávají zárodky, prvky vzpoury, musíme být poraženi, přemoženi, podrobeni a nakonec odvedeni jako zajatci v triumfálním průvodu Kristova vítězství. Druhý list Korintským není knihou učení, ale autobiografií člověka, který se považoval za zajatce v triumfálním průvodu Boží oslavy Kristova vítězství nad Jeho nepřáteli. Pavel říká, že Bůh „nás stále vede v triumfálním průvodu“. Když jsem byl mladý, myslel jsem si, že to je můj triumf. Dnes si však uvědomuji, že to není můj triumf, ale Jeho triumf. Bůh nás vždy vede jako zajatce v Kristově vítězství.

Jste ochotni být zajatcem? Musíte říci sobě i Pánu, že jste připraveni stát se Kristovými zajatci. Pokud bude i jen malý počet lidí ochoten stát se Kristovými zajatci v Jeho triumfálním průvodu, bude to mít obrovský dopad na celé Spojené státy. Mnozí hledají zázračné dary, ale církev a svět nepotřebují ty, kdo jsou obdarovaní, ale ty, kdo jsou v zajetí. Církev dnes nepotřebuje duchovní velikány, ale malé zajatce. V tomto vesmíru a na této zemi Bůh slaví triumf svého Syna, Krista. Jste ochotni stát se při této oslavě jen malým zajatcem? Jste-li ochotni, pak ať už půjdete kamkoli, něco se stane. Lidé se jeden po druhém stanou zajatci. Stejně jako vy se stanou Kristovými zajatci. Apoštola Pavla si možná představujeme jako velkého kazatele, ale on sám sebe považoval za zajatce. Bůh nás vede jako zajatce v Kristově triumfu a oslavuje Jeho vítězství. Musíme být ochotni stát se Kristovými zajatci.

Věřím, že velké množství mladých lidí je dnes připraveno a ochotno sloužit Pánu, ale velmi mě znepokojuje, že jejich hledání směřuje k moci, darům, učení a poznání. Ubírají se nesprávným směrem. Nejprve se musíme nechat přemoci, získat a zajmout Kristem. Musíme pokleknout a říci Mu: „Pane, jsem ochoten být Tvým zajatcem.“

KRISTOVY DOPISY

Poté, co se Pavel ve 2. kapitole označil za zajatce, řekl ve verši 3,3, že musíme být Kristovými dopisy. Druhým aspektem člověka, který žije v duchu, ve velesvatyni, je to, že je dopisem. Ve verši 3,3 Pavel říká, že „jste dopisem Kristovým, vypůsobeným naší službou a napsaným [Pavlík: vepsaným] ne inkoustem, nýbrž Duchem živého Boha.“ Dopis je něco napsaného. Pokud jste však nikdy nebyli zajati Kristem, je nemožné, aby na vás Duch živého Boha něco napsal. Nejprve musíte být zajati. To, že jste zajati Kristem, znamená, že vaše city jsou podmaněny, vaše vůle je podmaněna, a dokonce i vaše touhy jsou v zajetí. Pak má Duch volnou cestu k tomu, aby na vás napsal vše, co chce napsat o Kristu. Kristus byl do vás vložen (Ko 1,27) a jako Duch (2K 3,17) je ve vás, aby do celé vaší bytosti vepsal prvky, bohatství Krista. Jste-li však ve své mysli, ve svých citech a ve své vůli vzpurní, Duch Kristův do vaší bytosti nemůže vepsat nic z Krista. Čeká, až budete ochotni nechat Krista, aby vás zajal. Pokud jste přemoženi, poraženi, podmaněni a zajati Kristem, stanete se vhodným kusem papíru, na který může Duch něco napsat.

Možná si myslíte, že jste schopni vyjít a konat nějakou práci pro Pána, ale možná jste jen „prázdný list papíru“, do něhož je vepsáno jen málo nebo vůbec nic z Krista. Kolik Krista mohou lidé vyčíst z vaší bytosti? Důležité není jen to, co říkáte nebo kážete, ale i to, co z vás ostatní vyčtou. Kolik z Krista ve vás mohou druzí vidět nebo vyčíst? Záleží na tom, kolik z Krista je do vás vepsáno.

Vnitřní působení Krista, který v nás přebývá, spočívá v tom, že v nás píše. Duch živého Boha, který je ve vás, neustále čeká na příležitost, aby do vaší bytosti, do vašeho nitra, vepsal něco z Krista. Znovu však opakuji, že pokud nejste ochotni nechat se Kristem zajmout, Duch Svatý do vás nemůže vepsat nic z Krista. Kristus je ve vašem duchu (2Tm 4,22), ale není tolik ve vaší mysli, citech a vůli. Máte v sobě Krista, ale ve své mysli, citech a vůli se možná vzpouzíte. Musíte být poraženi, přemoženi, podmaněni, ne doktrinálně, ale prakticky – ve své mysli, citech a vůli. Až vás Kristus skutečně podmaní, Duch Svatý, který je Duchem Kristovým ve vás, bude moci volně působit, aby postupně vepsal něco z Krista do každé části vaší bytosti. Slovo, které Pavel používá, znamená nejen „napsaný“, ale „vepsaný“. Kristus je Duchem živého Boha vepsán do každé části naší vnitřní bytosti a činí z nás učinil své živé dopisy, kterými je vyjádřen a které čtou ostatní.

Jsem pro studium Bible, ale pokud studujete Bibli jen proto, abyste obdrželi znalost litery, získáte jen velmi málo. Život nedává znalost litery, ale Duch (2K 3,6); život nedává učení, ale Duch. Pokud se domníváte, že čtení nebo studium Božího slova je jen získávání vědomostí nebo učení, pak se naprosto mýlíte. Číst a studovat Slovo má především nasytit vašeho vnitřního člověka, živit vašeho vnitřního člověka, nejen získávat vědomosti (Jer 15,16; 1Tm 4,6). Bez ohledu na to, kolik vědomostí z Bible získáte, pokud nejste podmaněni Kristem a pokud do vás Duch živého Boha nic nevložil, nemůžete pro Pána udělat nic, co by skutečně budovalo Jeho Tělo.

Chceme-li budovat Jeho Tělo, musíme být nejprve poraženi my sami. Musíme být přemoženi. Pak budeme neustále zakoušet vnitřní psaní Ducha. Kristus do nás bude vepsán, ne literou poznání v naší mysli, ale živým Duchem, který je v našem duchu a šíří se z našeho ducha. Nějaký prvek Krista bude vepsán, vpraven do vnitřních částí celé naší bytosti. Něco z Krista se zapíše do naší mysli, do našich citů, do naší vůle, a pak se celá naše osoba, celá naše bytost stane dopisem Kristovým. Nebudeme jen vycházet a hlásat Krista svými slovy – budeme lidmi, kteří mají Krista vepsaného do své bytosti a kteří jsou živými Kristovými dopisy. Kamkoli přijdeme, lidé v nás budou moci vidět a číst něco z Krista.

Nemá to nic společného s darem, ale se službou. Dar můžete obdržet v okamžiku, ale pokud chcete mít službu, bude nějakou dobu trvat, než vás Kristus získá, podmaní a zajme. Nakonec bude vydlážděna cesta k tomu, aby se Kristus, který ve vás přebývá, postupně, krůček po krůčku, vepsal do vaší bytosti. V důsledku tohoto se stanete služebníkem, který přijal službu, a nejen obdarovaným člověkem, který dostal dar.

Všechno, co je zjeveno v Písmu, musí být zapsáno či vepsáno do vás, a to nejen studiem Slova nebo čtením Bible, ale tím, že budete ochotni nechat se zajmout Kristem. Mnozí křesťané si myslí, že když budou poslouchat lepší kázání a získají více biblických znalostí, stanou se lepšími věřícími. Takové chápání je nesprávné. Abychom se stali služebníky se službou, která buduje Tělo Kristovo, potřebujeme víc než jen získat lepší učení nebo pomoc při poslechu kázání; potřebujeme, aby se do nás Kristus vepsal živým, skutečným, působivým a praktickým způsobem.

Jak je třeba, abychom verše v této kapitole četli modlitebně a s naléhavostí! Možná se dokonce potřebujeme postit a modlit se: „Pane, celý život jsem Ti nedovolil, abys mě porazil. Hledal jsem, ale nedovolil jsem Ti, abys mě porazil a zajal. Jsem vůči Tobě tak vzpurný ve své mysli, citech i vůli. Pane, budu se za to postit. Buď ke mně milosrdný. Podmaň si mě a zajmi mě.“ Musíme se modlit tuto konkrétní modlitbu k Pánu. Pak budeme vhodným kusem papíru, na který může živý Duch psát, aby do naší bytosti vepsal veškeré Kristovo bohatství. Pak Bůh skrze nás jako zajatce a živé Kristovy dopisy něco vykoná.