Kapitola Desátá
KRISTUS JAKO MILOST
Čtení z Písma: 2K 1,12; 4,15; 6,1; 8,1-2.9; 9,8.14-15; 12,9; 13,13; J 1,14.16-17; 1K 15,10; Ga 6,18
HYMNY, č. 497
Přesná definice milosti je
Bůh v Synu, z kterého se těšíme;
není to, co dává nebo dělá,
ale Bůh sám, jak slavný podíl náš.
Bůh se stal tělem, abychom mohli
Jeho přijmout a Jej zakoušeli;
to je milost, co máme od Boha,
milost je v Kristu a skrze Krista.
Apoštol Pavel měl vše za ztrátu,
cenu pro něj měl jenom Bůh v Kristu.
Chceme zakoušet Pána milostí,
On převyšuje všechno ostatní.
Milost je Kristus jak síla vnitřní,
právě ta milost, co na vše stačí.
Ta milost v našem duchu přebývá
a Boží vůli plně vykoná.
Milost, kterou je živý Kristus sám,
tu vždy zakoušet potřeba je nám.
Pane, ať známe plně milost Tvou,
ať skrze milost žijeme Tebou.
KRISTUS JAKO DOBRÁ ZEMĚ
Na začátku této knihy jsme poukázali na to, že v Bibli jsou tři hlavní předobrazy, které znázorňují způsob, jakým Bůh naplňuje svůj záměr. Těmito předobrazy jsou dobrá země Kenaan, chrám a nevěsta. Viděli jsme, že lidé, kteří žijí v Boží přítomnosti, ve slávě Boží šekíny, jsou chrámem pro Boží odpočinek a pannami pro Kristovo uspokojení. V této kapitole se budeme zabývat všezahrnujícím předobrazem Krista – dobrou zemi. Musíme uvidět, že Kristus jako Boží milost je pro nás tou velmi dobrou zemí, do níž můžeme vstoupit, se které se můžeme těšit, kterou můžeme zakoušet, na které můžeme mít podíl a kterou můžeme obsadit.
Druhý list Korintským obsahuje pojmy jako „chrám“ a „panna“, ale neobsahuje pojem „dobrá země“. Proč tedy říkáme, že v tomto listu je Kristus dobrou zemí pro naše potěšení? Musíme si uvědomit, že tento list ukazuje skupinu lidí, kteří dosáhli vrcholu v naplňování Božího záměru. V 1. listu Korintským Pavel přirovnal Korinťany k synům Izraele. Ti opustili Egypt, zakusili Krista jako velikonoční beránka (5,7), a putovali pustinou, přičemž zakoušeli Krista jako nebeskou manu a jako duchovní skálu, z níž vytékala živá voda (10,3-4). Tento list se však nezmiňuje o dobré zemi Kenaan, do které synové Izraele nakonec vstoupili a kterou obsadili. Kde je tedy zmíněný vstup do dobré země? Mluví se o něm v 2. listu Korintským. I když se v této knize pojem „dobrá země“ nepoužívá, z duchovního hlediska dobrou zemi v 2. listu Korintským vidět můžeme. Dobrou zemí v této knize je sám Kristus jako ztělesnění zpracovaného trojjediného Boha, který nám byl dán jako božská milost pro naše potěšení. V této knize vidíme některé lidi, kteří získali Krista jako svůj podíl daný Bohem. Tito lidé vstoupili do země zaslíbené a darované Bohem a těšili se z této země, kterou je sám Kristus.
KRISTUS JAKO MILOST
V této knize je Kristus milostí. Ve verši 13,13 Pavel říká: „Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Svatého Ducha se všemi vámi.“ Podle správného pořadí by měla být Boží láska zmíněna jako první. Zde je na prvním místě zmíněna Pánova milost, protože 2. list Korintským je o Kristově milosti (1,12; 4,15; 6,1; 8,1.9; 9,8.14; 12,9). Ústřední myšlenkou a tématem této knihy je Pánova milost. Ve verši 12,9 Pán Pavlovi řekl, že mu stačí Jeho milost.
Možná známe pojem „milost“, ale naše chápání může být povrchní. Mnoho křesťanů se domnívá, že milost je nezasloužená přízeň, něco, co nám Pán dává jako dar. Nejsem proti této definici. Například Kristova smrt na kříži za naše hříchy byla něčím, co pro nás učinil jako dar. Není pochyb o tom, že to byla skutečná milost. Odpuštění a ospravedlnění jsou věci, které nám Bůh dává, také souvisí s milostí. Musíme si však uvědomit, že Nový zákon ukazuje, že milost není nic menšího než sám Kristus (1K 15,10; srv. Ga 2,20-21) jako ztělesnění zpracovaného trojjediného Boha pro naše potěšení. Kristus nepřišel jen proto, aby pro nás něco objektivně udělal, ani nepřišel jen proto, aby nám přinesl něco dobrého od Boha jako dar. Smyslem Kristova působení bylo, aby do nás mohl vstoupit. Jeho smrt na kříži nebyla cílem, nýbrž prostředkem, kterým mohl naplnit svůj záměr vstoupit do nás pro naše potěšení, abychom se z Něj mohli těšit jako z našeho života, našeho přísunu života, naší síly a všeho pro nás. Milost je Kristus, který do nás vstupuje jako naše plné potěšení.
V 2. listu Korintským 8,1 Pavel řekl: „Oznamujeme vám, bratři, Boží milost, která byla dána sborům v Makedonii.“ Mohli bychom si myslet, že milost daná Makedoncům znamená, že jim Bůh dal mnoho dobrého, ale další verš nám ukazuje, v čem tato milost spočívala. „Ve veliké zkoušce soužením se rozhojnila jejich překypující radost a jejich hluboká chudoba do bohatství štědrosti“ (v. 2). Milost nespočívala v tom, že jim bylo něco dáno, ale spočívala v tom, že navzdory své extrémní chudobě měli sílu, energii, aby něco dali druhým. V chudobě a trápení byli ochotni a schopni něco dát druhým. To je milost. Možná, že když dostaneme něco, co nám Bůh dává skrze druhé, říkáme: „Chvála Pánu, to je velká milost.“ Taková slova jsou ve skutečnosti dětským žvatláním. Jsme-li zralí v božském životě, uvědomíme si, že největší milost nespočívá v tom, že něco dostáváme, ale to, že je v nás Někdo, kdo nám dodává energii a uschopňuje nás dávat něco druhým. Milost není něco vnějšího, co dostáváme, ale Někdo uvnitř nás, kdo nás posiluje, uschopňuje a dodává nám energii, abychom něco udělali pro Pána.
Další dobrý příklad milosti najdeme ve 12. kapitole. Ve verších 7 až 9 Pavel říká: „Byl mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval a já se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo, ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost‘.“ Podle našeho názoru by skutečnou milostí bylo odstranění trnu. Kdyby nás postihla nemoc, pravděpodobně bychom prosili Pána, aby nás uzdravil, aby nás zbavil nemoci. Kdyby nemoc do druhého dne zmizela, byli bychom nadšení a chválili Pána za Jeho milost. To však není milost, o které se píše v 2. listu Korintským. Milost, kterou Pavel prožíval, souvisela s trnem v těle, který ho neustále trápil a sužoval. Pán nechtěl odstranit trn, ale řekl Pavlovi, že Jeho milost je dostatečná. Kdybychom byli na Pavlově místě, pravděpodobně bychom se s Pánem hádali: „Pane, pokud je Tvá milost dostatečná, musí stačit i k tomu, aby odstranila trn.“ Kdyby však byl trn odstraněn, nikdy bychom nemohli zakusit dostatečnou milost. Nikdy bychom nemohli zakusit, jak je tato milost dostatečná. Milost, o níž je zde řeč, není něco, co Pán dělá nebo dává. Je to sám Pán v nás, kdo nás podporuje, dodává nám energii a posiluje nás, abychom mohli čelit potížím, abychom mohli čelit situaci. Je to živá milost, skutečná milost, a není to nic jiného než Kristus jako ztělesnění plnosti Božství (Ko 2,9) pro naše potěšení.
Znám mnoho drahých sester, které opravdu milovaly Pána, ale jejich manželé je nepodporovali. Zdálo se, že čím více se za své muže modlí, tím více jejich manželé milují svět. Zpočátku jsem nechápal, proč tomu tak je. Nakonec jsem však zjistil, že čím více starostí, obav a těžkostí těmto drahým sestrám jejich manželé přinášeli, tím více poznávaly Pána a zakoušely Ho jako svou milost. Kdykoli otevřely ústa, aby promluvily, i když to bylo jen málo, cítili jste v jejich přítomnosti, že je tam Pán.
Naše lidská mysl to nedokáže pochopit, protože božské myšlení, božské pojetí, se zásadně liší od našeho myšlení a našeho pojetí. Doufáme, že Pán pro nás něco vykoná „svou milostí“. Nakonec to však neudělá. Nic se neděje. Naše prostředí a okolnosti se nemění. Můžeme říci, že jsme naprosto zklamáni, ale možná ještě nejsme zklamáni dostatečně. Potřebujeme další a hlubší zklamání, dokud se nenaučíme zakoušet Pánovu milost. Musíme se naučit nespoléhat na to, že dostaneme něco vnějšího nebo že pro nás Pán něco udělá, ale jednoduše se těšit ze samotného Pána jako z Boží milosti.
Byl jeden spolupracovník, kterému Bůh přidělil jiného spolupracovníka, který se mu zdál zvláštní a obtížný. Mnohokrát prosil Pána, aby byl k němu milostivý a milosrdný, aby s tímto bratrem nemusel pracovat. Uplynulo mnoho let, aniž by tato modlitba byla vyslyšena, ale Pán mu tohoto spolupracovníka nikdy neodňal. Nakonec tento se bratr před Pánem pokořil a uvědomil si, že musí tento „trn“ přijmout. Pak se modlil: „Pane, moc Ti děkuji, že jsi mi dal tento vzácný ‚trn‘. Díky tomu Tě mohu stále více prožívat jako svou milost.“ Naučil se lekci, jak se těšit z živého Krista jako milosti, ztělesnění plnosti Božství v něm pro jeho potěšení.
Když se těšíme ze samotného Krista jako milosti, objevuje se Tělo Kristovo. Tělo Kristovo se nemůže objevit, nemůže se stát naší praktickou zkušeností pouze prostřednictvím učením. Praktický život Těla Kristova se může projevit pouze jako výsledek našeho potěšení z Krista jako Boží milosti. Čím více se z Něho budeme těšit, tím více Ho budeme získávat. Díky tomu, že si osvojíme Krista jako svou milost, vznikne praktický život církve.
Chrám, Boží stavba pro Boží odpočinek, pro Boží vyjádření a panna pro Kristovo uspokojení vycházejí z potěšení z Krista jako Boží milosti, jejímž předobrazem je dobrá země Kenaan. Kristova milost je užívání této země. Když se těšíme z Krista jako Boží milosti, těšíme se z bohatství dobré země. Když se těšíme z nevystižitelného Kristova bohatství (Ef 3,8), bude do nás vpracován. Celá naše bytost bude důkladně prosycena všemi Kristovými prvky, když se z Něho budeme těšit den za dnem. Toto vnitřní užívání a získávání Krista vede k budování Těla, které je pro Krista pannou, nevěstou pro Jeho uspokojení a chrámem, příbytkem Boha pro Jeho odpočinek. Praktický církevní život nelze uskutečňovat pouze učením nebo vizemi, ale potěšením z Krista jako Boží milosti.
ZPŮSOB, JAK SE TĚŠIT Z KRISTA JAKO MILOSTI
Abychom uviděli způsob, jak se těšit z Krista, musíme se na celý 2. list Korintským podívat „z ptačí perspektivy“. Někteří řeknou, že abychom se mohli těšit z Krista, musíme modlitebně číst Slovo a cvičit ducha. To je pravda, ale abychom se z Krista skutečně těšili v hojnosti, musíme být lidmi, které symbolizuje deset aspektů, o nichž jsme hovořili v předchozích kapitolách. Musíme být zajatci, dopisy, zrcadly, nádobami, vyslanci, spolupracovníky, chrámem, pannou, milovníky církve a těmi, kdo okoušejí Krista. Chceme-li se těšit z Krista, musíme se Jím nechat zajmout, porazit a podmanit. Bez ohledu na to, jak moc se snažíme cvičit svého ducha, pokud nejsme Kristovými zajatci, bude pro nás obtížné těšit se z Krista jako milosti v hojnosti. Cvičení ducha a modlitební čtení nám moc nepomohou, pokud ještě nejsme podmaněni a zajati Kristem. Také musíme být dopisy, které On neustále píše v duchu. Jako ze zrcadel z nás musí být sejmut závoj náboženství se všemi jeho tradicemi, abychom mohli spatřovat a odrážet Pána. Pak musíme být nádobami, které Ho na jedné straně obsahují a znovu a znovu přijímají, a na druhé straně jsou neustále rozbíjeny, redukovány a stravovány. Musíme být vyslanci, kteří v podřízenosti Jeho autoritě zastupují Jeho zájmy na zemi, a musíme být spolupracovníky, kteří jsou s Ním svázáni v jedno. Mezi námi a Pánem nesmí být žádná svoboda a žádné odloučení. Pak budeme chrámem, plně, zcela a důkladně odděleným pro Pána k dokonalé svatosti v bázni Boží. Také musíme být čistými, bezúhonnými a prostými pannami pro Jeho uspokojení, díky čemuž se spontánně staneme milovníky církve, jejímiž jsme členy. Budeme církev bezpodmínečně milovat bez ohledu na to, jak se k nám chová. A konečně musíme být lidmi, kteří neustále okoušejí Krista. Díky všem těmto aspektům se můžeme těšit z Krista. Pokud máme všechny tyto aspekty, kdykoli uplatňujeme svého ducha, okoušíme Krista. Kdykoli budeme modlitebně číst Slovo, budeme do sebe přijímat Kristovu sladkost jako předchuť. To je hlavní poselství 2. listu Korintským.
BOŽSKÁ TROJICE, KTERÁ SE DO NÁS PŘENÁŠÍ PRO NAŠE POTĚŠENÍ
Na konci svého listu Pavel napsal: „Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Svatého Ducha se všemi vámi“ (13,13). Tři v Božství jsou jedno a láska, milost a společenství nejsou tři oddělené věci, ale tři aspekty téhož. Bůh Otec je v Kristu (J 14,10) a Kristus je Duch (1K 15,45; 2K 3,17). Stejně tak je Boží láska v Kristově milosti a Kristova milost s Boží láskou je ve společenství Ducha Svatého. Boží láska je zdrojem, protože Bůh je počátkem; Pánova milost je kanálem pro Boží lásku, protože Pán je vyjádřením Boha; a společenství Ducha Svatého je předáváním Pánovy milosti s Boží láskou, protože Duch Svatý je přenosem Pána s Bohem, abychom zakoušeli a užívali trojjediného Boha – Otce, Syna a Ducha Svatého s jejich božskými ctnostmi. Společenství Ducha Svatého do nás přenáší Kristovu milost s Boží láskou.
Proto se v listu Galatským 6,18 píše: „Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vaším duchem, bratři. Amen.“ Bůh je v Kristu, Kristus je Duch a Duch je v našem duchu pro naše potěšení. Bůh je pro nás láska, Kristus je pro nás milost a Duch je pro nás společenství, přenos, předávání všeho, čím je Kristus jako milost, se vším, čím je Bůh jako láska v Něm, do nás pro naše potěšení. Vše, čím je Bůh ve své Trojici, se nyní přenáší do nás pro naše potěšení. To je dobrá země, bohatá země, oplývající mlékem a medem se vším bohatstvím zpracovaného trojjediného Boha. Toto bohatství pro naše potěšení zahrnuje Boží lásku, Kristovu milost a předávání Ducha Svatého pro naši zkušenost.
Doufám, že celé toto sdílení předneseme Pánu v modlitbě, abychom všichni vstoupili do skutečnosti Kristova bohatství v 2. listu Korintským. Pak se skrze prožívání Krista na mnoha místech projeví živé Těla Kristovo. Chvála Jemu! Pán je milostí jako dobrá země pro naše potěšení, které vytváří chrám pro Boží odpočinek a pannu pro Kristovo uspokojení.