Předmluva

Kapitoly obsažené v této knize jsou poselství o 2. listu Korintským, která pronesl bratr Lee 23. až 30 července 1967 v Los Angeles v Kalifornii. Jak autor poznamenává, ústřední myšlenkou Písma je, že Bůh má v úmyslu vpracovat se do nás v Kristu skrze Ducha, abychom Bůh a my, my a Bůh, byli skutečně jedno v životě, v přirozenosti a v Duchu. Druhý list Korintským je nejhlubší biblickou knihou, která tento záměr odhaluje v podobě zkušenosti. V této knize není kladen důraz ani tak na učení, jako spíše na subjektivní potěšení a zkušenost s Kristem.

Bratr Lee také poznamenává, že 2. list Korintským lze považovat za autobiografii apoštola Pavla. Abychom pochopili, jaký byl Pavel člověk, musíme se začíst do této knihy. Zobrazuje člověka, který žil v duchu. Abychom se mohli těšit z Krista a bohatě Ho prožívat, musíme být lidmi v duchu, jak symbolicky naznačuje deset aspektů obsažených v 2. listu Korintským: zajatci, listy, zrcadla, nádoby, vyslanci, spolupracovníci, chrám, panna, milovníci církve a ochutnávači Krista. Prostřednictvím všech těchto aspektů se do nás Bůh může plně vpracovat a my se tak můžeme stát služebníky nové smlouvy pro budování církve. Doufáme, že všichni, kdo si tuto knihu přečtou, se budou hodně modlit, aby pronikli do subjektivní skutečnosti Kristova bohatství, jak je zjeveno v listech Korintským.

Říjen 1986
Benson Phillips
Irving, Texas

Kapitola První

SLUŽBA SKRZE KŘÍŽ

Čtení z Písma: 2K 1,4-6.8-9.12.19-22

V 2. listu Korintským Pavel ukazuje, že pokud chceme mít Kristovu službu, musíme zakoušet Krista skrze působení kříže (1,9; 4,10-12), a působení kříže je určeno k tomu, abychom zakoušeli pomazání, pečeť a závdavek Ducha Svatého (1,21-22). Služba vychází z této zkušenosti. Druhý list Korintským nám poskytuje vzor, příklad toho, jak funguje zabíjející účinek kříže, jak se Kristus vpracovává do naší bytosti a jak se stáváme Kristovým vyjádřením. Tyto procesy utvářejí Kristovy služebníky a vytvářejí službu pro Boží novou smlouvu. Zatímco listy Efeským a Koloským lze nazvat nejvyššími biblickými knihami, 2. list Korintským je pravděpodobně nejhlubší.

DOBRÁ ZEMĚ, CHRÁM A NEVĚSTA

Ústřední myšlenkou Písma je, že Bůh má v úmyslu se do nás v Kristu skrze Ducha vpracovat, abychom se Bůh a my, my a Bůh, stali skutečně jedno v životě, v přirozenosti a v Duchu. Aby to Bůh ukázal, používá v Bibli některé obrazy či symboly. Především používá obraz dobré země (Ex 3,8; Ko 1,12; 2,6-7). Bůh zachránil a vysvobodil Izraelce z Egypta a přivedl je přes pustinu do země Kenaan, která byla pro syny Izraele tím pravým potěšením (Dt 8,7-10). Dobrá země je předobrazem Krista pro naše potěšení. Bůh nás vysvobodil ze světa, přivedl nás do Krista (1K 1,30) a učinil Krista dobrou zemí, abychom se z Něj mohli neustále těšit. Všechno, čím je On, bude do nás vpracováno (Ga 1,16; 2,20; 4,19) a veškeré Jeho bohatství (Ef 3,8) bude naším potěšením (Ř 10,12). Tehdy budeme ve zkušenosti jedno s Kristem.

Dalším významným symbolem v Bibli je svatostánek neboli chrám (J 1,14; 2,19-21; 1K 3,16-17; Ef 2,21-22; Zj 21,3.22). Jak svatostánek, tak chrám mají vnější nádvoří, svatyni a velesvatyni. Jste-li Božím knězem podle Jeho přání, budete člověkem ve velesvatyni. Když se těšíme z Boha tím, že se s Ním mísíme, jsme s Bohem jedno ve velesvatyni. Když se těšíme z Boha ve velesvatyni, v duchu (J 4,24), jsme s Ním smíšeni (1 Kor 6,17) jako jedno v životě a v přirozenosti (1J 5,12; 2Pt 1,4).

Kromě dobré kenaanské země a svatostánku neboli chrámu je v Bibli ještě jeden obraz, který souvisí s naším potěšením z Krista. Tímto obrazem je nevěsta (J 3,29), manželka (Zj 19,7), panna (2K 11,2). Všechen vykoupený Kristův lid je pro Něj nevěstou, pannou. Ve své zkušenosti musíme být pro Krista nevěstou a pannou, abychom se z Něj mohli těšit a aby se On těšil z nás, a díky tomu s Ním můžeme být jedno. V Bibli jsou tedy tyto tři předobrazy: dobrá země, svatostánek neboli chrám a nevěsta, manželka, panna pro Krista. Tyto předobrazy se nacházejí zejména v 2. listu Korintským.

V 1. listu Korintským byli věřící stále ještě v pustině; nebyli v kenaanské zemi. Stále byli buď v těle (vnější nádvoří), nebo v duši (svatyně), ale ještě nebyli v duchu (velesvatyně). V 1. listu Korintským 5,7 je zmiňován Hod beránka. Lidé se těšili z Hodu beránka v Egyptě. V 10. kapitole se pak hovoří o maně a živé vodě z rozštěpené skály (vv. 3-4). I z těchto věcí se lidé těšili v pustině. V 1. listu Korintským nevidíme nic o tom, že by Izraelci vstoupili do dobré země a těšili se z ní. Apoštol Pavel je proto povzbuzuje, aby běželi dál (9,24). Korinťané sice měli duchovní dary a poznání, ale Pavel jim řekl, že jsou stále tělesní (3,1.3) a duševní (2,14). Nebyli duchovní (3,1), protože stále jednali a chodili v duši a těle. Pavel je povzbuzoval, aby běželi dál a vyšli z oblasti duševního života, aby žili ve svém duchu pod vedením Ducha a těšili se z Krista jako ze své dobré země.

Ve svém 2. listu pak Pavel Korinťanům říká, že se obává, aby se nenechali odvést od Krista. Byli zasnoubeni Kristu, avšak jejich cílem nebyl Kristus, ale něco jiného (11,2-3). Pavel je nabádal, aby zapomněli na všechny ostatní cíle a přijali Krista jako svůj jediný cíl. On je Ženich a oni byli nevěstou. Druhý list Korintským ukazuje některé z těch, kdo vstoupili do dobré země a těšili se z jejího bohatství. V duchu zakoušeli Krista, aby se stali součástí nevěsty pro Krista.

Prožitky zmíněné v této knize jsou prožitky ve velesvatyni. Tato kniha vykresluje člověka, který se nachází ve velesvatyni. Pavel a jeho spolupracovníci byli takovými lidmi. Vstoupili do dobré země, žili v duchu a neustále prožívali Krista. Co se týče prožívání Krista, byli to hlubocí, dalo by se říci nejhlubší lidé.

Z této knihy je poměrně obtížné vyčíst nějaké učení. Pokud se někdo snaží z této knihy získat doktrínu, hledá ji na špatném místě. V této knize není téměř žádné učení; většinou obsahuje zkušenosti. Tyto zkušenosti nejsou z Egypta nebo dokonce z pustiny, ale z dobré kenaanské země. Tyto zkušenosti nejsou v těle ani v duši, ale v duchu. Pavel neuplatňoval svou tělesnou moudrost, ale duchovní moudrost, kterou je sám Bůh. Zkušenosti v této knize jsou nejhlubší; jsou to zkušenosti v duchu, ve velesvatyni. Bratr Watchman Nee jednou řekl, že 2. list Korintským lze považovat za autobiografii apoštola Pavla. Pokud chcete vědět, jakým člověkem byl apoštol Pavel, musíte nahlédnout do 2. listu Korintským.

SLUŽBA

V 2. listu Korintským se hovoří o službě, která je vytvářena, produkována a formována prožíváním Kristova bohatství skrze utrpení, stravující tlaky a smrtící dílo kříže. Služba není pouhou záležitostí daru. Člověk může být schopen mluvit plynule a výmluvně a uvádět mnoho dobrých ilustrací a podobenství, ale je to jen dar. To, co dnes církev, Tělo, potřebuje, je služba. Tělo potřebuje bratry a sestry, které Bůh důkladně opracoval a vpravil se do nich, aby měli něco z Krista, a to nejen ve svém myšlení jako vědomosti, které mohou učit druhé, ale jako samotné Kristovo bohatství ve svém duchu a v celém svém nitru, které mohou předávat druhým. Doufám, že se tito bratři a sestry vydají do různých měst, aby navázali kontakt a společenství s lidmi. V místech, která tito bratři a sestry navštíví, nakonec uvidíme růst života a budování svatých. Dnes je mnoho učení, mnoho vědomostí a mnoho darů, ale je velký nedostatek služby. Po takové službě bychom měli horlivě toužit. Musíme se modlit: „Pane, smiluj se nade mnou, abych byl zbaven své představy o darech. Jak toužím po tom, abych byl prodchnut něčím z Boha v Kristu jako Duchu. Kéž se do mě vpracuje něco z božského prvku, abych mohl sloužit druhým, abych mohl mít božskou službu Krista.“ Církev potřebuje mnohem více službu než dary.

POTĚŠENI BOHEM

V 2. listu Korintským 1,4-6 (B21) se píše: „V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha. Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme. Když tedy máme soužení, je to pro vaše povzbuzení a spásu, a když jsme potěšováni, je to opět pro vaše povzbuzení (které se projevuje, když snášíte stejná utrpení jako my).“ Když si tyto verše budeme znovu a znovu modlitebně číst, pomůže nám to pochopit, že právě tuto službu dnes církev potřebuje. Bůh nás potěšuje v každém našem soužení z určitého důvodu – abychom mohli potěšovat druhé. Řecké slovo přeložené jako „potěšení“ ve 4. verši znamená také útěchu a povzbuzení. Když nás Bůh potěšuje, utěšuje nás a povzbuzuje.

PŮSOBENÍ KŘÍŽE

Čím více se při nás rozhojňuje Kristovo utrpení, tím více útěchy a občerstvení můžeme užívat. Chceme-li ve své službě předat druhým něco z Boha v Kristu, musíme trpět, abychom získali potřebné zkušenosti. Získat Kristovo bohatství, které můžeme předávat druhým, lze pouze cestou kříže. Služba nevzniká jinak než působením kříže.

Pavel nám řekl, že ho Bůh postavil do situace, kdy byl „nad míru přetížen“ (v. 8, Kral.), aby mohl potěšit druhé. Možná se ptáte, proč máte tolik potíží. Možná máte potíže s partnerem, s dětmi, a dokonce i se svým fyzickým tělem. Všimli jste si, že se v této knize píše, že byli „nad míru přetíženi“? Možná jste přetíženi, ale jste přetíženi nad míru? Znamená to, že působení kříže vás ukončilo, přivedlo vás ke konci.

Pavel nám řekl, že on a jeho spolupracovníci byli nad míru přetíženi, nad jejich síly či možnosti, takže „si zoufali, až i pochybovali o svém životě“ (v. 8). Mnozí mladí bratři jsou poměrně silní. Ale dříve nebo později vás Pán vystaví tlaku; bude to dělat znovu a znovu a vy se budete snažit snášet utrpení. Nakonec však řeknete: „Pane, vzdávám se, už to nedokážu snášet, protože Tvůj tlak daleko přesahuje mé síly.“ Když procházíte nejrůznějším utrpením, nikdy se nesnažte uplatnit svou vlastní sílu, abyste vše snesli sami. Nikdy se nesnažte vše překonat sami. Musíte si uvědomit, že Boží tlak nakonec převýší vaši sílu. Když jste vystaveni tlaku, můžete uplatnit všechny své síly – fyzické, duševní i duchovní. Ale čím více budete používat své síly, tím více budete tlačeni. Nakonec budete muset uznat, že tlak dalece přesahuje vaše síly. Chvála Pánu za tlak nad míru, nad naše síly!

Poté, co Pavel mluvil o tom, že on a jeho spolupracovníci byli tak přetíženi, že si dokonce zoufali, až i pochybovali o svém životě, řekl: „Sami v sobě jsme však měli ten rozsudek smrti, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé“ (v. 9). Když byli apoštolové vystaveni tlaku utrpení a zoufali si, až i pochybovali o svém životě, možná se sami sebe ptali, jaký bude výsledek jejich utrpení. Odpovědí byla „smrt“. Zkušenost smrti nás však přivádí ke zkušenosti vzkříšení. Vzkříšení je sám Bůh, který křísí mrtvé (J 11,25). Působení kříže ukončuje naše já, abychom mohli zakusit Boha ve vzkříšení. Zkušenost kříže vždy vede k potěšení z Boha vzkříšení. Taková zkušenost vytváří a formuje službu (2K 1,4-6). Tato zkušenost je dále popsána ve verších 4,7-12.

Pavlova slova ukazují, že potřebujeme být ukončeni. Potřebujeme být přivedeni ke konci. Pak se naučíme nespoléhat na sebe, ale na Boha. Je snadné říci, že se musíme spoléhat na Boha, a ne na sebe, ale je třeba určité zkušenosti, abychom se v tom pohnuli vpřed. Bůh působí skrze kříž, aby nás ukončil. Bůh pracuje na tom, aby nás přivedl ke konci, dokonce aby přivedl ke konci naši duchovnost, naše duchovní úspěchy. Můžeme se tolik spoléhat na své duchovní úspěchy, ale i to musí skončit.

Ve verši 1,12 Pavel říká: „Neboť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě – a obzvláště mezi vámi – počínali v prostotě a Boží upřímnosti, ne v tělesné moudrosti, nýbrž v Boží milosti.“ Pavel měl ve svém svědomí svědectví, že chodil, pohyboval se, měl své bytí na této zemi nikoli v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti. Někdo si možná myslí, že moudrost je chytrý způsob, jak se vypořádat s určitou situací, ale taková moudrost pochází z našeho padlého těla. Tělesná moudrost je to, k čemu se uchylujeme, když potřebujeme udělat něco pro sebe. Boží milost spočívá v tom, že my neděláme nic, ale že všechno v nás dělá Bůh. Když nastane situace, neděláme nic, ale necháme Boha, aby dělal vše v nás a pro nás. To je Boží milost.

Pavel řekl, že si počínal v Boží prostotě a upřímnosti. „Prostota“ může také znamenat „jednoduchost“. Bůh je prostý a Bůh je přímý. Čím více jsme ve svém těle a v duši, tím jsme složitější. Tehdy nemáme prostotu, ale složitost. Duševní člověk je velmi složitý. Čím více jsme však ve velesvatyni, v duchu, tím jsme jednodušší. Čím více jsme v duchu, tím jsme jednodušší a prostší. Jsme prostí v pohnutkách, prostí v cílech a prostí ve všech svých touhách. Ve verši 1,12 vidíme Boží prostotu neboli jednoduchost, Boží milost a Boží upřímnost. Pokud jsme byli křížem opracováni tak, že nás kříž přivedl ke konci, budeme pokojnými lidmi, kteří se těší a zakoušejí Boží milost, jež se o vše stará za nás. Naše pohnutky a záměry budou velmi jednoduché a prosté. Budeme se těšit z Boží milosti a budeme mít Boží prostotu a jednoduchost.

POMAZÁNÍ, PEČEŤ A ZÁVDAVEK DUCHA

Poté, co v nás zapůsobil kříž, jeho dílo přinese vzkříšení. Proto se ve verších 1,21-22 píše, že Bůh nás pomazal, zapečetil a dal nám závdavek, předzvěst Ducha. Chceme-li ve své službě předávat něco z Krista, musíme Krista prožívat skrze působení kříže, a působení kříže vede k pomazání, zapečetění a závdavku Ducha. Služba vychází z této zkušenosti. Nyní jsme v Kristu a Kristus je náš podíl, ale Krista zakoušíme skrze působení kříže. Potřebujeme působení kříže, protože v sobě máme pomazání, pečeť a předzvěst, závdavek Ducha. Pokud jsme nebyli přivedeni ke konci, bude pro nás velmi obtížné postarat se o vnitřní pomazání a vnitřní pečeť. Bude pro nás obtížné těšit se z vnitřního závdavku Ducha. Působení kříže vede k prožívání vnitřního pomazání a zapečetění a vnitřnímu potěšení ze závdavku Ducha. Všichni potřebujeme působení kříže, abychom se mohli těšit ze závdavku Ducha a zakoušet pomazání a pečeť Ducha.

Pomazání je na prvním místě, pečeť na druhém a závdavek na třetím. Bůh nás pomazal sám sebou. Pomazání je jako natírání. Čím více natěrač natírá, tím více barvy se dostane na předmět, který natírá. Dnes je Bůh božským Natěračem. Natírá nás všemi prvky, kterými je On sám. Čím více nás natírá svými božskými prvky, tím více jsou do nás tyto prvky vpracovány. Když nás tedy Bůh pomazává, vkládá do nás všechny své božské prvky. Když jsme byli nevěřící, žádné božské prvky jsme neměli. Měli jsme pouze lidský prvek. Od té doby, co jsme se stali věřícími, nás Bůh pomazává tím, že do nás vkládá sám sebe, aby se božské prvky mohly rozdílet do všech našich vnitřních částí. Bůh nás pomazává tím, že do nás vkládá sám sebe, proto, abychom se s Ním, s Jeho božskými prvky, plně smísili a abychom s Ním byli plně jedno.

Pomazání do nás vkládá Boží prvky a pečeť vytváří z Božích prvků otisk, který vyjadřuje Boží obraz. Vezmu-li pečeť a přiložím ji na papír, zůstane na papíře obraz pečeti. Přiložením pečeti získáme určitý obraz. Bůh nás nejen pomazal všemi svými prvky, ale také do nás vložil svou pečeť s obrazem. Čím více nám Bůh dává tuto pečeť, tím více získáváme Boží obraz.

Nakonec jsme obdrželi závdavek Ducha. Závdavek Ducha je Boží předchuť jako vzorek a záruka plné Boží chuti. Bůh do nás vložil sám sebe jako určitou zálohu či vzorek, abychom Ho mohli v sobě zakusit.

Musí na nás hluboce zapůsobit, že Bůh nás pomazal všemi svými prvky, že do nás vložil svůj obraz jako pečeť a že do nás vložil sám sebe jako určitou zálohu pro naše potěšení. Musíme se naučit rozpoznat vnitřní pomazání, spolupracovat s vnitřní pečetí a těšit se z vnitřního závdavku, zálohy, zástavy, předzvěsti Ducha Svatého. Děje se tak skrze působení kříže. Kříž nás musí přivést ke konci. Pak můžeme říci: „Pane, nyní mám v sobě rozsudek smrti. Zoufám si nad svým životem. Jsem vyřízený. Je se mnou konec.“ Okamžitě pocítíme vnitřní pomazání, vnitřní pečeť a dokonce i vnitřní závdavek Ducha. Prostřednictvím těchto tří prožitků Ducha jako pomazání, pečeti a závdavku a skrze zkušenost kříže se uskutečňuje Kristova služba. V důsledku působení kříže spolu s vnitřním pomazáním, pečetí a předzvěstí či závdavkem získáme potřebnou zkušenost s Kristem. Pak budeme mít službu, kterou dnes Tělo zoufale potřebuje. Kéž je k nám Pán milostivý a my si uvědomíme, jak moc potřebujeme působení kříže, které nás přivede ke konci, a jak moc potřebujeme zakoušet vnitřní pomazání, pečeť a závdavek Ducha, abychom získali skutečnou službu pro Tělo Kristovo.