Poselství Čtyřicáté Čtvrté

BOJ

(13)

Čtení z Písma: Nu 31,13-54

V tomto poselství se budeme dále zabývat vítězstvím synů Izraele nad Midjánci.

F. Očištění zajatců a kořisti

Podle Numeri 31,13-24 museli být zajatci a kořist očištěni a zbaveni nečistot.

1. Zabili všechny chlapce a všechny ženy, které byly vdané

Mojžíš nařídil zabít všechny chlapce a všechny ženy, které byly vdané (vv. 13-18). Pokud nevidíme tuto situaci z duchovního hlediska, můžeme si myslet, že tento příkaz byl krutý a nelidský. Pokud však máme duchovní pohled a uvědomujeme si, že Midjánci jsou předobrazem špinavosti chtíče padlého těla, uznáme, že Mojžíšův příkaz byl správný.

2. Ti, kdo někoho zabili, a ti, kdo se dotkli zabitého se po sedm dní utábořili venku za táborem a očišťovali sebe i své zajatce

Verš 19 říká: „Vy pak se po sedm dní utábořte venku za táborem. Každý, kdo někoho zabil, a každý, kdo se dotkl zabitého, se bude třetího a sedmého dne očišťovat od hříchu, vy i vaši zajatci.“ Ti, kdo někoho zabili, a ti, kdo se dotkli zabitého, byli poskvrněni a museli se očistit. Toto očištění se konalo třetího dne a znovu sedmého dne. V typologii třetí den znázorňuje vzkříšení a sedmý den znázorňuje dokončení.

3. Očistili všechny oděvy, všechny kožené předměty, vše vyrobené z kozí srsti a všechny dřevěné předměty

Lidé museli očistit všechny oděvy, všechny kožené předměty, vše vyrobené z kozí srsti a všechny dřevěné předměty (v. 20). To vše bylo očištěno vodou, protože to nemohlo projít ohněm.

4. Očistili všechny okovy a všechno, co neprochází ohněm

Všechny kovy – zlato, stříbro, bronz, železo, cín a olovo – bylo nutné očistit ohněm a poté očistnou vodou. Všechno, co neprochází ohněm, muselo být očištěno provedením vodou.

5.  Sedmého dne si vyprali šaty

„Sedmého dne si vyperete šaty a budete čistí. Potom smíte vejít do tábora“ (v. 24). Vyprání šatů znázorňuje vyprání našeho chování a všeho, čím jsme.

Všechny tyto věci spjaté s očištěním zajatců a kořisti, ukazují, že všechno, co je spojené s Bohem, musí být čisté, očištěné, zbavené nečistot či umyté. Tento princip musíme zachovat, když se dotýkáme věcí, které jsou spojené s Bohem. Všechno, co bylo poskvrněno, znečištěno smrtí, musí být očištěno, zbaveno nečistot či umyto.

F. Rozdělení kořisti – jak lidí, tak dobytka

V Numeri 31,25-47 se hovoří o rozdělení kořisti – jak lidí, tak dobytka.

1. Polovina byla věnována těm, kteří vytáhli na válečné tažení, a mezi celou pospolitost

„Ty s knězem Eleazarem a s předáky rodů pospolitosti učiň soupis zajatého lupu, lidí i dobytka a rozděl lup mezi ty, kteří se zapojili do boje a vytáhli na válečné tažení, a mezi celou pospolitost“ (vv. 26-27). Zde vidíme něco úžasného: bojovníci dostali polovinu kořisti a druhou polovinu dostali ti, kteří zůstali doma a pravděpodobně se modlili za ty, kteří vytáhli na válečné tažení.

2. Byla vybrána dávka pro Hospodina od bojovníků, kteří vytáhli na válečné tažení, po jednom z pěti set – z lidí i zvířat

„Vyber dávku pro Hospodina: Od bojovníků, kteří vytáhli na válečné tažení, po jednom z pěti set — z lidí, ze skotu, z oslů a z ovcí“ (v. 28). Tato dávka měla být jakousi památkou před Bohem.

3. Dávka pro Hospodina byla dána knězi Eleazarovi jako Hospodinův dar pozdvihování

„Vezměte to z jejich poloviny a dej to knězi Eleazarovi jako Hospodinův dar pozdvihování“ (v. 29). Protože kněz Eleazar byl jedno s Hospodinem, vše, co bojovníci dali jako dar Hospodinu, připadlo knězi Eleazarovi. To, co bylo dáno Eleazarovi, se stalo darem pozdvihování. To znázorňuje, že dar byl vložen do nanebevstoupení na památku před Hospodinem, a to se nakonec stalo podílem velekněze.

4. Z poloviny určené pospolitosti vzali po jednom z padesáti a dali to Lévijcům, kteří konají službu v Hospodinově příbytku

„A z té poloviny pro syny Izraele vezmi po jednom z padesáti, z lidí, ze skotu, z oslů a z ovcí, ze všeho dobytka, a dej to Lévijcům, kteří konají službu v Hospodinově příbytku“ (v. 30). Velekněz tedy obdržel svůj podíl a Lévijci dostali svůj vlastní podíl. To se stalo podle Mojžíšovy moudrosti, kterou dostal od Boha.

Rozdělení kořisti se rozšířilo na širokou škálu lidí mezi Izraelci. Toto rozdělení se týkalo těch, kteří vytáhli na válečné tažení, i těch, kteří zůstali doma. Týkalo se také velekněze a Lévijců. Co se týče rozdělení kořisti, nejsou zde zaznamenány žádné názory či návrhy. Lidé obdrželi svůj podíl, aniž by vyjádřili své názory nebo návrhy.

G. Dary Hospodinu od velitelů armády

Verše 48 až 54 hovoří o darech Hospodinu od velitelů armády.

1. Přinesli dary, protože nikdo z jejich armády nechyběl

Velitelé nad tisíci a velitelé nad sty řekli Mojžíšovi: „Tvoji otroci učinili soupis bojovníků, kteří jsou pod naším velením, a nikdo z nás nechybí“ (v. 49). Proto velitelé přinesli dar Hospodinu. Velitelé nemuseli tedy dary přinést; učinili to dobrovolně z vlastního podnětu.

2. Přinesli zlaté předměty k vykonání obřadu smíření za ně před Hospodinem

„Přinesli jsme Hospodinův obětní dar, každý to, co našel: zlaté předměty, spony a náramky, pečetní prsteny, náušnice a řetízky k vykonání obřadu smíření za nás před Hospodinem“ (v. 50). To ukazuje, že velitelé byli vnímaví a dobře pochopili situaci, protože znali svůj stav před Bohem. Uvědomili si, že něco na nich nebylo správné či příhodné a že proto potřebují vykonat obřad smíření před Bohem, aby jejich situace u Boha byla usmířena. Toto smíření bylo provedeno se zlatými předměty.

3. Mojžíš a kněz Eleazar vzali zlaté předměty jako dar pozdvihování Hospodinu a přinesli je do stanu setkávání jako připomínku

Mojžíš a kněz Eleazar vzali od velitelů zlaté předměty jako dar pozdvihování Hospodinu a přinesli je do stanu setkávání jako připomínku synů Izraele před Hospodinem (vv. 51-54). Jejich dar byl darem pozdvihováním, něčím v nanebevstoupením.

V Numeri 31,13-54 vidíme krásný obrázek jednomyslnosti. Situace mezi různými kategoriemi lidí byla klidná, příjemná a harmonická. Situace mezi lidmi a Bohem byla také pokojná. Celková atmosféra byla příjemná, protože všichni byli jednomyslní.