Studium života v Numeri (# 31)

Poselství Třicáté Prvé

PUTOVÁNÍ

(16)

Čtení z Písma: Nu 21,4-9; 20,1.22-29; 27,12-14; 20,14-21; 21,10-20; 33,1-49

Ve 20. a 21. kapitole Numeri je několik důležitých bodů, které musíme uvidět. Jedná se o poklady a my potřebujeme pochopit, jak jsou vzácné. Například ve 20. kapitole je ukázán božský způsob, jak přijímat božské zaopatření, způsob, jak přijímat štědrou podporu Ducha. V Novém zákoně není žádná kapitola, která by jako 20. kapitola Numeri jasně odhalovala způsob, jak přijímat štědrou podporu Ducha. List Filipským je kniha, která hovoří o štědré podpoře Ducha, ale ani v této knize není tak vzácně uvedeno to, co je zjeveno ve 20. kapitole Numeri. V tomto poselství se pokusíme uvidět poklady obsažené ve 21. kapitole Numeri.

B. Mluvili proti Bohu a Mojžíšovi

1. Kvůli obtížné cestě se lid stal netrpělivý a mluvil proti Bohu a Mojžíšovi, zejména v souvislosti s dodávkou potravy

Porovnáme-li 20. a 21. kapitolu Numeri, dostane se nám určitého osvícení. Obě kapitoly hovoří o sváru lidu. Ve 20. kapitole Numeri se synové Izraele přeli o vodu. Tento svár byl oprávněný, protože byl způsoben žízní lidu. Ve 21. kapitole Numeri se začali synové Izraele znovu přít, ale tentokrát byl jejich svár neoprávněný, protože vycházel z jejich netrpělivosti. Bůh lid nepotrestal za jejich svár ve 20. kapitole, ale potrestal je za jejich svár ve 21. kapitole.

Bůh vyvedl syny Izraele z Egypta a přivedl je do pustiny, kde je čekala drsná a velmi obtížná cesta. „Lid se stal cestou netrpělivý“ (21,4b). Cesta byla únavná a lidem došla trpělivost. Ve své netrpělivosti lid „mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: Proč jste nás vyvedli z Egypta, abychom zemřeli v pustině? Vždyť tu není chléb ani voda. Znechutili jsme si tuto mizernou stravu“ (v. 5). Z Božího pohledu nebyl tento svár, na rozdíl od sváru kvůli vodě, oprávněný. Bůh neslíbil, že cesta pustinou bude snadná. Měli předvídat obtížnou cestu. Proto byl s nimi Bůh nespokojen a potrestal je.

2. Hospodin poslal na lid ohnivé hady, kteří lid kousali, a mnoho lidu pomřelo

Ve 20. kapitole se Mojžíš rozhněval na lid, ale Bůh se nerozhněval. Ve 21. kapitole se Mojžíš nerozhněval na lid, ale Bůh se rozhněval. „Hospodin poslal na lid ohnivé hady a ti lid kousali. Mnoho lidu z Izraele pomřelo“ (21,6). Byl to vážný trest, který vedl ke smrti svárlivého lidu.

3. Lidé činili pokání před Mojžíšem a žádali ho o modlitbu, aby Bůh od nich ty hady odstranil

„Lid přišel k Mojžíšovi a řekl: Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby od nás ty hady odstranil. Mojžíš se za lid modlil“ (v. 7). Bylo to poprvé za celou cestu, kdy synové Izraele vyznali své hříchy. Vyznali jako hřích to, že mluvili proti Bohu a Mojžíšovi, požádali Mojžíše, aby se za ně modlil, a Mojžíš tak učinil.

4. Hospodin nařídil Mojžíšovi, aby udělal ohnivého hada a umístil ho na korouhev, aby se na něj mohl podívat každý, kdo byl kousnut, a zůstat naživu

„Hospodin řekl Mojžíšovi: Udělej si ohnivého hada a umísti ho na korouhev. I stane se, že každý, kdo je kousnut, když se na něj podívá, zůstane naživu. Mojžíš udělal bronzového hada a umístil ho na korouhev. I stalo se, když had někoho uštkl a ten se podíval na bronzového hada, že zůstal naživu“ (vv. 8-9). Tento bronzový had je předobrazem Krista (J 3,14) a korouhev je předobrazem kříže (1Pt 2,24). Bronz či měď v typologii znázorňuje soud. Hebrejské slovo přeložené v Numeri 21,9 jako „podívat“ lze také přeložit jako „sledovat“ nebo „upřeně hledět“.

Bronzový had je předobraz a v Janovi 3,14 Pán Ježíš tento předobraz vztahuje na sebe. „A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka.“ Bronzový had měl podobu hada, ale neměl jedovatou přirozenost hada. Toto je úplný předobraz Krista, který přišel v podobnosti těla hříchu (Ř 8,3), aby se stal naší náhradou. Ve 20. kapitole Numeri vidíme předobraz Krista jako Toho, který byl ukřižován a vzkříšen a ze kterého proudí všezahrnující, oživující Duch, ale ve 21. kapitole Numeri vidíme předobraz Krista jako naší náhrady a zástupce.

Když byli synové Izraele uštknuti ohnivými hady, v Božích očích se stali hady. Byli to hadí tvorové a měli hadí přirozenost. Bronzový had však měl pouze podobu hada, ale neměl přirozenost hada. Bronzový had tedy mohl být předobrazem Krista, který měl vzhled, podobnost, těla hříchu, ale neměl hříšnou přirozenost těla hříchu. Bronzový had byl dán na korouhev, která znázorňuje kříž. V pustině byl tedy bronzový had na korouhvi, což zobrazovalo náhradu, k níž došlo na kříži. Bronzový had na korouhvi ukazoval, že synové Izraele, kteří se stali hadími tvory, byli dáni na korouhev, kde byli nahrazeni něčím, co vypadalo jako had, ale nemělo přirozenost hada.

Dlouho poté, co byla napsána 21. kapitola Numeri, přišel Kristus a ve svém rozhovoru s Nikodémem zmínil tento předobraz bronzového hada. Jako by Pán Ježíš říkal: „Nikodéme, tento obrázek bronzového hada na korouhvi znázorňuje, čím pro tebe budu. Tento had byl náhradou vašich praotců, aby mohli být zachráněni před smrtí a měli život. Udělám pro tebe totéž. Zemřu na kříži jako vaše náhrada, abyste měli věčný život.“

V době, kdy Pán Ježíš řekl tato slova, Nikodém jim sotva rozuměl. Nikodém se jistě nepovažoval za hada, ale považoval se za morálního a slušného člověka, který přišel za Pánem Ježíšem, aby od něj přijal nějaké učení týkající se jeho chování. Zdálo se však, že Pán Ježíš svými slovy o bronzovém hadu Nikodémovi říkal: „Neměl by ses považovat za slušného člověka. Musíš si uvědomit, že jsi had. Stal ses hadem, když had v zahradě uštknul Adama. Protože máš hadí přirozenost, nepřišel jsem tě učit, ale stát se tvou náhradou. V Božích očích jsi had. Já budu jako tvoje náhrada vyvýšen v podobě hada.“ Je pro nás velkým požehnáním vědět, že jako naplnění předobrazu bronzového hada Kristus přišel v podobnosti těla hříchu zemřít na kříži jako naše Náhrada a Zástupce.

Když had uštknul Adama, všichni jsme se stali hady. Kristus se stalo naší náhradou a my jsme v Něho uvěřili. A zde si musíme položit jednu zajímavou otázku: Platí, že my, kdo věříme v Krista, jsme i nadále hady? Odpověď na tuto otázku závisí na tom, kde se nacházíme ve své zkušenosti: ve 3. kapitole Janova evangelia, která mluví o bronzovém hadu, nebo v 7. kapitole Janova evangelia, která říká, že můžeme přijít k Pánu a pít (vv. 37-39). Pokud pijeme živou vodu, už nejsme hadi. Ale pokud máme nedostatek živé vody, pak jsme svárlivými hady.

Dnes už Kristus není bronzovým hadem – je oživujícím Duchem. Ten, který za nás zemřel na kříži v podobě hada, v podobnosti těla hříchu, prošel smrtí a vzkříšením, aby se stal oživujícím Duchem (1K 15,45b). To znamená, že změnil svou podobu. Když umíral na kříži, jak je znázorněno ve 3. kapitole Janova evangelia, měl podobu hada, ale když znovu přišel ke svým učedníkům, jak je zjeveno ve 20. kapitole Janova evangelia, byl oživujícím Duchem. Jakým Kristem je dnes pro vás? Je bronzovým hadem, nebo oživujícím Duchem?

Jste jako věřící v Krista i nadále hadem? Odpověď závisí na tom, zda jste vyschlí a postrádáte oživujícího Ducha, nebo pijete Ducha. Bez oživujícího Ducha jsme svárlivými hady. V církevním životě můžeme být buď svárlivými hady, nebo těmi, kteří pijí oživujícího Ducha. Kéž jsme všichni těmi, kteří pijí všezahrnujícího, oživujícího Ducha!

IX. Výsledek selhání

Synové Izraele na své cestě mnohokrát selhali. Kniha Numeri ukazuje, že výsledkem těchto selhání byla smrt, a to nejen obyčejných Izraelců, ale také Mirjam (20,1), Árona (20,23-29) a Mojžíše (27,12-14). Mirjam, Áron a Mojžíš byli vůdci mezi lidem. Mirjam byla prorokyně, Áron byl velekněz a Mojžíš byl jediný hlavní vůdce. Výsledkem jejich selhání byla smrt. To by dnes pro nás mělo být varování. Musíme si dávat pozor na selhání, protože selhání vedou k smrti.

X. Další putování

A. Překážka ze strany Edómu

Během svého dalšího putování synové Izraele narazili na překážku ze strany Edómu (20,14-21). Edóm tvořili potomci Ezaua, Jákobova bratra. Synové Izraele byli potomci Jákoba. Mezi Izraelem a Edómem tedy existovala úzká spřízněnost. Ve 20. kapitole Numeri se Izrael pokusil získat pomoc od Edóma. Edóm však odmítl poskytnout pomoc synům Izraele.

V typologii může Izrael znázorňovat našeho ducha, zatímco Edóm může znázorňovat naše padlé tělo. Pokus Izraele získat pomoc od Edóma znázorňuje, že se někdy snažíme pomáhat svému duchu tím, že se spoléháme na své tělo. Naše tělo však nikdy našemu duchu nepomůže. Musíme být těmi, kteří jsou v duchu a kteří se nesnaží získat pomoc od padlého těla.

B. Dorazili k vrcholu Pisgy

Nakonec synové Izraele dorazili k vrcholu Pisgy (21,10-20). Pisga je hora, na které stál Mojžíš, když viděl dobrou zemi.

1. Prošli Beérem, kde byla studna

Na své cestě k hoře Pisga synové Izraele prošli Beérem, kde byla studna, u které Hospodin nařídil Mojžíšovi, aby shromáždil lid a Hospodin jim mohl dát vodu. Tato studna je předobraz Krista (J 4,11-12) a voda z této studny je předobraz Ducha (J 4,13-14; 7,37-39). Ve 21. kapitole Numeri je tedy Kristus znázorněn předobrazy bronzového hada a studny. Jako bronzový had je Kristus naší náhradou a jako tryskající studna je určen k našemu potěšení.

2. Izrael zpíval ke studni

V Numeri 21,17-18 Izrael zpíval ke studni píseň: „Vytryskni, studno! Zpívejte o ní, o studni, již vyhloubili předáci, šlechtici z lidu ji vykopali palcátem a svými holemi.“ (Chvalozpěv o duchovním významu kopání studny – viz Hymny, č. 250.) Podle této písně studnu vykopali předáci a šlechtici. Dnes ti, kteří hledají Ducha a ujímají se vedení při kopání studny, jsou šlechetní a jsou předáci.

XI. Zastávky na cestě

A. Celkem dvaačtyřicet zastávek na cestě ze země otroctví do země odpočinku

V tomto poselství bych také rád řekl několik slov o zastávkách na cestě synů Izraele. Podle Numeri 33,1-49 bylo celkem dvaačtyřicet zastávek na cestě ze země otroctví do země odpočinku.

Ve vyprávění, které zachycuje těchto dvaačtyřicet zastávek, není žádná zmínka o selháních lidu. Kdybychom měli jen vyprávění ve 33. kapitole Numeri, mohli bychom si myslet, že synové Izraele byli během svého putování nesmírně průbojní, pozitivní a úspěšní, šli od jedné zastávky ke druhé, dokud nedosáhli svého cíle – země odpočinku. Po přečtení kapitol 1 až 32 knihy Numeri bychom mohli dojít k závěru, že na synech Izraele nebylo nic dobrého. Kapitola 33 však ukazuje, že v Božích očích je vyprávění o synech Izraele pozitivní. Z toho vyplývá, že když se Bůh dívá na svůj lid, vždy je vidí v pozitivním světle. Bůh se na svůj lid nedívá ze špatné strany, ale z dobré strany.

To je třeba mít na paměti pokaždé, když jste v pokušení kritizovat konkrétní místní církev. To, zda je církev úžasná nebo žalostná, ve skutečnosti nezávisí na tom, jaká je církev, ale na tom, jací jste vy. Pokud máte negativní postoj a na církev se díváte z negativní strany, neuvidíte na církvi nic dobrého. Pokud máte pozitivní postoj a na církev se díváte z pozitivní perspektivy, řeknete, že církev je úžasná. Pokud jde o církevní život v našem městě, neměli bychom to vzdát nebo být zklamaní a neměli bychom malomyslnět. Musíme se na místní církve podívat z nebeské perspektivy a uvědomit si, že všechny místní církve jsou součástí nadcházejícího Nového Jeruzaléma.

Na základě našeho studia knihy Numeri se musíme naučit, že náš pohled na Boží lid je vážná věc. Možná, že ve vašich očích Boží lid není moc dobrý. Ale Bůh je vidí jako vyvolené, vykoupené, zachráněné z otroctví pádu, užívající Krista, budované s trojjediným Bohem, formované v armádu, která bojuje za Boha, a připravované Bohem k tomu, aby se zmocnili všezahrnujícího Krista jako dobré země. Pokud Boží lid vidíme tímto způsobem, nebudeme ohledně církevního života malomyslní či znechucení.

B. Předobraz dvaačtyřiceti generací od Abrahama do Krista

Dvaačtyřicet zastávek ve 33. kapitole je předobraz čtyřiadvaceti generací od Abrahama do Krista (Mt 1,17). Na závěr putování Božího lidu ve Starém zákoně je zaznamenáno dvaačtyřicet zastávek. Na začátku Nového zákona se mluví o dvaačtyřiceti generacích. Cílem dvaačtyřiceti zastávek byla dobrá země a cílem dvaačtyřiceti generací byl Kristus. Tato souvislost ukazuje, že Božím záměrem je přivést veškerý svůj lid do dobré země; to je cíl. Dnes je Kristus naše dobrá země, naše země odpočinku.

Ve Starém zákoně byl cíl na konci, ale v Novém zákoně je cíl na začátku. To znamená, že my, věřící v Krista, začínáme od cíle. To lze přirovnat k významu soboty v knize Genesis. Sobota byla výsledkem Božího díla. Bůh šest dní pracoval, dosáhl svého cíle a sedmého dne odpočinul. To znamená, že pro Boha přišla sobota jako výsledek Jeho díla. Ale vztah člověka k sobotě je úplně jiný. Pro člověka není sobota konec, ale začátek. Člověk byl stvořen šestého dne, pravděpodobně později odpoledne. To znamená, že krátce poté, co člověk vzešel ze stvořitelské Boží ruky, se den stal sobotou a tento den neznamenal konec práce člověka, ale začátek jeho potěšení. Pro pracujícího Boha je tedy sobota výsledkem, ale pro užívajícího člověka je sobota začátkem. Stejný princip platí, pokud jde o Boží záměr přivést nás do Krista jako dobré země. Dnes pro nás tento cíl není výsledkem, ale začátkem. Kde jste: ve výsledku, nebo na začátku? Nejlepší odpověď na tuto otázku je tato: Jsme ve výsledku, který je pro nás začátkem.

Tento princip se vztahuje na všechno v duchovní oblasti. Pro Boha je cíl výsledkem; pro nás je cíl začátkem. Neabsolvujeme dlouhou cestu, abychom dosáhli cíle. Místo toho začínáme cílem a pak se posouváme kupředu v naší křesťanské chůzi.

Dvaačtyřicet zastávek ve 33. kapitole Numeri odpovídá dvaačtyřiceti generacím v 1. kapitole Matoušova evangelia. Koncem obojího je Kristus. Koncem dvaačtyřiceti zastávek byla dobrá země, která je předobrazem Krista, a koncem dvaačtyřiceti generací je sám Kristus. Kristus je pro nás skutečností dobré země. Ve Starém zákoně Boží lid nejprve putoval, a potom dorazil do cíle. Ale v Novém zákoně se my, věřící, již nacházíme v cíli, těšíme se z cíle a naše potěšení z cíle se stává naším zaopatřením, zatímco putujeme.

Nový zákon byl napsán takovým způsobem, aby nám v 1. kapitole Matoušova evangelia ukázal, že cíl, výsledek, je dosažen teprve po dlouhém putování, které trvalo dvaačtyřicet generací. Výsledek – Kristus – je dnes s námi. Není třeba čekat na budoucnost, abychom dosáhli cíle, tj. abychom vstoupili do výsledku. Ne, začínáme od výsledku. Když jsme byli pokřtěni v Krista, byli pokřtěni do výsledku. Všechno již bylo dokonáno a všechno, co souvisí s naším potěšením z Krista, již bylo připraveno a nyní „leží na stole“. Jednoduše potřebujeme jen přijít a hodovat a vstoupit do potěšení z Krista.