Poselství Dvacáté Šesté
PUTOVÁNÍ
(11)
Čtení z Písma: Nu 18,1-14
Než se obrátíme k Numeri 18,1-14, rád bych řekl ještě pár slov ke dvěma znamením v kapitole 17.
Tato dvě znamení – jedno negativní a druhé pozitivní – vznikla v důsledku vzpoury Kóracha a jeho pospolitosti. Negativním znamením je pokrytí oltáře z kadidelnic, které patřily dvě stě padesáti souzeným mužům (17,2-5). Tento oltář, na kterém byly přinášeny oběti, je předobrazem Kristova kříže. Boží soud, který dopadl na těchto dvě stě padesát mužů, znázorňuje soud kříže nad veškerou službou člověka Bohu, která je podle názorů člověka, skrze padlé tělo a v soupeření s druhými. Dvě stě padesát mužů pálilo kadidlo ve službě Bohu, která byla podle jejich vlastního způsobu. Jejich služba byla souzena Bohem a výsledkem tohoto soudu bylo negativní znamení – pokrytí oltáře. Pozitivním znamením je Áronova pučící hůl, která znázorňuje Krista ve vzkříšení, pučícího Krista.
Tato dvě znamení znázorňující Krista ve vzkříšení a Jeho soudící kříž jsou dnes s námi jako připomínka a varování ohledně naší služby Bohu. Negativní znamení nás varuje, abychom nesloužili Bohu podle našich názorů, svým padlým tělem nebo v soupeření s druhými, protože taková služba, jak si musíme pamatovat, byla souzena před třemi a půl tisíci lety. Na druhou stranu, pučící hůl – pučící Kristus v Jeho vzkříšení, který nejen pučí, ale také kvete a nese zralé plody – je s každým, kdo skutečně stojí na Boží straně a je sjednocen s Bohem.
Mandle, které zrodila Áronova pučící hůl, ukazují na potěšení z Krista. Výrazy jako „těšit se z Krista“, „jíst Krista“ a „pít Krista“ jsou součástí nové slovní zásoby, která přišla do této země s Pánovou obnovou. Z Krista se můžeme těšit a On je naším podílem pro naše potěšení. Jak však uvidíme, podle předobrazů obsažených v Numeri 18,8-10 je Kristus, který je podílem kněží, ve skutečnosti součástí Božího podílu, který je vyhrazen k tomu, aby jej mohli sdílet kněží. Kněží jedí nejen Boží pokrm; kněží také jedí a hodují spolu s Bohem. Jsou pozváni Bohem, aby sdíleli Jeho podíl.
Božská myšlenka, že můžeme vychutnávat, jíst a pít Krista, je obsažena ve svatém Slově, ale téměř dva tisíce let zůstávala skrytá. Skutečnost, že Krista můžeme jíst a pít, jsme začali vidět až v roce 1958, kdy jsem přednesl řadu poselství o potěšení z Pána na základě toho, že Pána jíme a pijeme.
Až se dostaneme k Numeri 18,31, uvidíme, že kněžství dostává potvrzení nejen pučící holí, ale také mzdou poskytovanou kněžím. Tato mzda je Kristus. Čím více kněží slouží, tím více dostávají Krista jako svou mzdu a tím více se těší z Krista. Takovou mzdou je božský pokrm, který mají vychutnávat věrní kněží. To je mnohem víc než pučící hůl.
VI. LÉVIJSKÁ SLUŽBA A ÁRONSKÉ KNĚŽSTVÍ S JEJICH MZDOU
A. Lévijská služba a áronské kněžství
V 18. kapitole Numeri jsou odhaleny úkoly či povinnosti lévijské služby a áronského kněžství s jejich mzdou. Mzda byla náhrada, kterou Lévijci a kněží dostávali za svou službu. Po vzpouře v 16. kapitole, která byla útokem na kněžství Árona a jeho domu, zaznívá v této kapitole jasné slovo o službě Lévijců a kněžství Árona a jeho synů a také o jejich mzdě. Věřím, že to, co zde bylo řečeno, se stalo nařízením či ustanovením, které synové Izraele zachovávali ve všech generacích.
1. Služba Lévijců
Službou Lévijců bylo starat se o stan setkávání, příbytek svědectví, který je předobrazem Krista a církve (v.1a.2a.3-4.6). V péči o stánek a jeho předměty Lévijci nesloužili Bohu přímo; spíše sloužili kněžství a kněžím, kteří sloužili Bohu přímo.
a. Lévijci byli dar Áronovi a jeho synům
Lévijci byli dar Áronovi a jeho synům, dar, který byl nejprve dán Bohu (v. 6b). Bůh chtěl, aby službu konali všichni prvorození ze synů Izraele. Nakonec je Bůh nahradil Lévijci. Synové Izraele dali své prvorozené Bohu jako dar, a ti pak byli nahrazeni Lévijci. Bůh pak dal Lévijce, kteří Mu byli dáni, jako dar kněžím.
b. Lévijci se měli připojit k Áronovi a jeho synům a sloužit jim
Lévijci se měli připojit k Áronovi a jeho synům a sloužit jim. Lévijská služba spočívala v tom, že sloužili kněžím.
2. Kněžství Árona a jeho synů
Někdy používáme slovo „kněžstvo“, kterým označujeme skupinu kněží, tj. množství kněží pohromadě. Také používáme slovo „kněžství“, kterým označujeme kněžskou službu, a to je především význam v Numeri 18.
Áron a jeho synové měli nést vinu spojenou s jejich kněžstvím (v. 1b). Slovo „vina“ se zde používá k pobídnutí kněží, aby se při výkonu své kněžské služby nedopustili chyb. Kněžství byla služba, která přinášela Bohu všechny druhy obětních darů a obětí, přičemž to všechno byly předobrazy různých aspektů bohatého Krista. Jednalo se tedy o velmi důležitou a vážnou věc. Každá chyba, opomenutí či nedostatek by znamenala určité provinění. Kněží museli plnit svůj úkol bezchybně, aby jejich kněžská služba nenesla žádnou vinu.
Kněží měli plnit své úkoly při svatyni, příbytku a oltáři (v. 5). Celý příbytek byl svatyně. Slovo „svatyně“ se v Bibli používá velmi nejednoznačně; může označovat svatyni, nejsvětější svatyni nebo obojí. Svatyně je předobraz Krista i církve. Oltář, který byl mimo svatyni, znázorňuje Kristův kříž. Svatyně a oltář tedy zobrazují Krista s církví a Jeho kříž.
Lévijci sloužili pod dohledem kněží v péči o svatyni a oltář. Například, když synové Izraele dostali příkaz, aby se vydali na cestu, Lévijci sbalili a nesli příbytek se všemi jeho předměty. Když lid dorazil na určené místo, Lévijci postavili příbytek a vše, co s ním je spojené.
a. Ohledně všech věcí oltáře a ohledně toho, co bylo uvnitř za oponou
Numeri 18,7a říká: „Ty a tvoji synové s tebou dbejte na své kněžství ohledně všech věcí oltáře a ohledně toho, co je uvnitř za oponou, a tak služte.“ Truhla, která byla za oponou, obsahovala tři věci: Boží svědectví (zákon), skrytou manu a pučící hůl. Na víku truhly byli dva cherubové. V den smíření bylo víko truhly pokropeno krví z oběti za hřích. Za to všechno byli zodpovědní kněží.
b. Jejich kněžství bylo službou darovanou Bohem
„Jako darovanou službu vám dávám vaše kněžství“ (v. 7b). Kněžství, jakožto nejvyšší služba, kterou může Boží lid dát Bohu, bylo velikým darem, který dal Bůh Áronovi a jeho synům. To byl důvod, proč Kórach o kněžství ctižádostivě usiloval (16,10).
B. Mzda
Áron a jeho synové jakožto kněží (18,8-20) a sloužící Lévijci (vv. 21-32) dostali odměnu či náhradu. Tato mzda (v. 31) byla zcela a úplně Kristus. Kněží a Lévijci neměli žádný jiný podíl než Krista. Kristus byl jejich dům, jejich dědictví, jejich země, jejich oděv, jejich pokrm a jejich všechno.
Dnes, v Novém zákoně, je lévijská služba spojená s kněžstvím. Mezi kněžími a služebníky kněží není žádný rozdíl. To znamená, že věřící v Krista jsou jak kněží, tak sloužící Lévijci. Jedinou mzdou, jedinou náhradou za naši kněžskou a lévijskou službu je Kristus.
1. Pro Árona a jeho syny jakožto kněží
a. Všechny svaté dary synů Izraele uchované před ohněm
Áron a jeho synové dostali všechny svaté dary synů Izraele uchované před ohněm (vv. 8-10). Každý prvek těchto svatých darů znázorňuje určitý aspekt Kristova bohatství.
V Novém zákoně používá výraz „Kristovo bohatství“ pouze jednou apoštol Pavel (Ef 3,8). Bůh dal Pavlovi milost hlásat Kristovo nevystižitelné bohatství jako evangelium. V Novém zákoně můžeme vidět, že Kristus je světlo, život, božské atributy a lidské ctnosti. Nový zákon však podrobně neříká, co je Kristovo bohatství. Pokud se chceme dozvědět více o Kristově bohatství, musíme se obrátit na Starý zákon a studovat všechny předobrazy Krista.
Svaté dary dané kněžím nepřišly na oheň (Nu 18,9). Všechny dary synů Izraele byly obětovány Bohu skrze oheň pro Jeho potěšení. Tyto dary byly obětovány Bohu skrze oheň a byly stravovány svatým ohněm, aby se staly příjemnou vůní k uspokojení a potěšení Boha. Bůh však uchoval některé části obětních darů před ohněm, aby se mohly stát přídělem kněží. To znamená, že kněží se těší z toho, z čeho se těší Bůh.
Bůh se těší z Krista. Když byl Pán Ježíš pokřtěn, Otec promluvil z nebe a řekl: „Toto je můj Syn, Milovaný, v němž jsem nalezl zalíbení“ (Mt 3,17). Z toho vyplývá, že Božím zalíbením, potěšením a uspokojením je Syn Boží, Ježíš Kristus. Kristus jako Boží podíl uspokojuje a potěšuje Boha. Bůh vyhrazuje část svého podílu nám, abychom se z něj těšili my, Jeho kněží, spolu s Ním. Proto se Bůh a my, Boží kněží, těšíme ze stejné věci – všezahrnujícího Krista.
Svaté dary synů Izraele uchované před ohněm zahrnovaly moučnou oběť, oběť za hřích a oběť za vinu (Nu 18,8-10). Všechny tyto obětní dary jsou předobrazy Krista.
1) Měly být nejsvatějšími dary pro kněze
Části obětních darů, které byly uchovány pro kněze, měly být pro ně nejsvětější, protože tyto obětní dary byly pokrmem pro Boha (v. 9). Kněží nejedli lidský pokrm, ale Boží pokrm, ten nejsvětější pokrm.
2) Měl je jíst každý mužského pohlaví z domu kněží na nejsvětějším místě
Svaté dary jedl každý mužského pohlaví (ti silnější) z domu kněží na nejsvětějším místě (v. 10). Nejsvětější místo zde znázorňuje církev, Tělo Kristovo. Podle typologie v 18. kapitole Numeri mimo toto nejsvětější místo nemůžeme Krista do velké míry užívat. Samozřejmě můžeme Krista užívat u oltáře, ale toto potěšení je povrchní. Abychom se mohli těšit z té části Krista, ze které se těší Bůh, musíme být na nejsvětějším místě. Uznáváme, že Kristus je všude a že se z Něho můžeme těšit všude. Nicméně, některé části Krista nemůžeme užívat, pokud naše postavení a pozice nejsou správné. Pokud jde o naše postavení, musíme se nacházet ve správném církevním životě, v organickém Těle Kristově.
b. Dar pozdvihování a mávaná oběť synů Izraele
„Také toto ti bude patřit: Dar pozdvihování z jejich darů, ze všech mávaných obětí synů Izraele. Dal jsem je tobě a tvým synům i tvým dcerám s tebou jako věčný příděl“ (v. 11a). Tento verš hovoří o dvou zvláštních darech – o daru pozdvihování (vyvýšený Kristus) a o mávané oběti (vzkříšený Kristus). Pozdvihovat znamená zvedat vzhůru. V typologii dar pozdvihování ukazuje, že Kristus byl vyzdvižen vzhůru, vystoupil na nebesa.
Nový zákon obsahuje zjevení Krista od minulé věčnosti do budoucí věčnosti. V minulé věčnosti byl Kristus Slovo (J 1,1). Potom se v čase vtělil. Vidíme tedy Krista v Jeho vtělení. Žil ve svém lidství na zemi a byl ukřižován. Poté vstal z mrtvých a vystoupil do nebes a stal se Kristem ve vzkříšení a nanebevstoupení. Přijde znovu a bude vládnout v tisíciletém království. Nakonec, v budoucí věčnosti, bude v Novém Jeruzalémě v novém nebi a nové zemi. Vidíme tedy Krista v devíti velkých aspektech: jako Slovo, v Jeho vtělení, v Jeho lidském žití, v Jeho ukřižování, v Jeho vzkříšení, v Jeho nanebevstoupení, v Jeho druhém příchodu, v tisíciletí a v Novém Jeruzalémě v novém nebi a nové zemi. To je jasně zjeveno v Novém zákoně, zatímco ve Starém zákoně vidíme Krista na předobrazech a podrobnosti zde odhalené jsou nekonečné.
Pokud jde o silnější potěšení z Krista, existuje určitý cyklus. Chceme-li se tímto způsobem těšit z Krista, musíme být silnější. Čím jsme silnější, tím silněji se budeme těšit z Krista. Čím více se silněji těšíme z Krista, tím silnější budeme.
1) Byly dány synům a dcerám kněží
Dar pozdvihování a mávaná oběť byly dány nejen kněžím, ale také synům (silnějším) a dcerám (slabším) kněží. Z toho vyplývá, že dokud patříme do kněžské rodiny, můžeme se těšit z Krista, ať jsme silní nebo slabí. Pokud jsme slabí, potěšení z Krista nás posílí.
2) Měl je jíst každý, kdo byl v domech kněží
„Každý, kdo je ve tvém domě čistý, to smí jíst“ (Nu 18,11b). Slovo „dům“ zde označuje rodinu. Každý čistý člověk, který patřil ke kněžskému domu, ke kněžské rodině, mohl jíst dar pozdvihování a mávanou oběť.
c. Všechno to nejlepší z oleje, všechno to nejlepší z nového vína a obilí, prvotiny dané Bohu, mohl jíst každý, kdo byl v domech kněží čistý
„Všechno to nejlepší z oleje, všechno to nejlepší z nového vína a obilí – jejich prvotiny, které dají Hospodinu – jsem dal tobě. Prvotiny ze všeho, co je v jejich zemi, co budou přinášet Hospodinu, budou patřit tobě. Každý, kdo je ve tvém domě čistý, to smí jíst“ (vv. 12-13). Hebrejské slovo přeložené jako „nejlepší“ doslova znamená „tučné“. Tuk z oleje znázorňuje nejlepší část Krista, která je určena Bohu, a to nejlepší z nového vína a obilí znázorňuje Krista, který byl vylit Bohu. Prvotiny a prvotiny ze všeho, co je v zemi, znázorňují vzkříšeného Krista. Tyto dary byly dány k jídlu kněžím a všem, kdo byli v domech kněží čistí.
d. Všechno odevzdané v Izraeli
„Všechno odevzdané v Izraeli bude patřit tobě“ (v. 14, podle Pavlíka). Všechno odevzdané také ukazuje na Krista. Musíme se odevzdat, abychom poznali Krista. Apoštol Pavel toužil „poznat jej a moc jeho vzkříšení“ (Fp 3,10). Tento „On“ je nesmírně velký; On je Ten, který všechno ve všem naplňuje (Ef 1,23). Protože máme Bibli, můžeme Ho poznávat. Doufám, že mnoho svatých, zejména mladých lidí, se odevzdá poznávání Krista nejen podle novozákonního zjevení, ale ještě více podle starozákonní typologie.